Koza3 komentáře u knih

Příběhy Smrťe byly hned po Noční hlídce mé nejoblíbenější. Vždycky jsem se těšil, až se na stránce objeví ty slova ve verzálkách a promluví k nám ten pouštní písek, ten závan smrti, který nechcete slyšet dvakrát. Po pravdě ho nechcete slyšet ani jednou :-) Příběh Smrťova pomocníka Morta je takový otevírací, není z těch nejlepších, ale seznamuje nás s "charakterem" Smrťe, kterého si dosytosti užijeme v dalších knihách. Ke konci knihy se mi líbil termím "budoucí současnost". Že by X-Meni vykradli Pratchetta? :-)

5 20.12.2019

Jediná kniha ze Zeměplošského univerza, které je přímé pokračování předchozí knížky. Když se podívám na knihovnu, tak je zřejmé, že knížky postupně bobtnaly a kdyby tuhle dvojici Pratchett vydal později v sáze, je možné, že by vyšla jako kniha jedna. Přechod mezi díly se mi moc nelíbil, protože není dostatečně vysvětleno, jak se podařilo (SPOILER) protagonistům dostat zpátky na Zeměplochu (nebo jsem to mezi řádky alespoň nevyčetl), ale Pratchett to humorně zaobalí ostatně jako všechny ostatní nevysvětlitelné záhady (třeba jako objevování kouzelného obchodu :-) ). Nejfantastičtější je asi závěr knihy, kdy se Velká A'Tuin zastaví, aby pozorovala...však víte co :-) Klasika nad klasiky, která ve mě i po dekádách vyčaruje úsměv na tváři. Je čas přelouskat celou Zeměplochu tak, jako za mlada ;-)

5 15.02.2019

Jak už tady spousta čtenářů ohodnotilo, první půle knihy je docela pohodové čtení, vskutku vtipné a zábavné líčení klučičích trampot z první republiky, kdy nutností každé domácnosti byla rákoska a čisté uši. Bylo to psáno jednoduše, z pohledu Péťy Bajzy. Docela se mi to líbilo, jenomže jak dlouho vydržíte číst slohovky desetiletého chlapce (pokud nejste odolný učitel na základní škole)? Po pár listech Vás to začne dost prudit...pořád samé my šli a ona šla a tak jsme šli všichni...ufff no kvetl jsem z toho, ale řekl jsem si má to dvě stě stran, to se dá přežít. Jenže přišla druhá půle, která mi dosti připomněla Tuláka po hvězdách od Londona svým útěkem do snů plných fantasmagorií. Jenže na rozdíl od Londonova veledíla, tady Vás zase prudí vyprávění malého chlapce, akorát se to táhne jak sopel na sto stranách a příběh se nikam neposouvá. Nechci knihu hanit, taky ji dávám průměrné hodnocení, ale pokud jste ji nečetli v mládí a nemáte k ní nostalgickou vazbu, tak Vás zřejmě zas tak bavit nebude. Čest seriálu, který z halucinací ukuchtil naštěstí jen jeden díl a zbytek věnoval rozvoji všelijakých klučičích trampot.

Klobouk dolů patří autorovi, který napsal takovéto "veselé" dílo o jednoduchosti študákovy duše v době, kdy mu hrozila smrt v koncentračním táboře.

V rámci čtenářské výzvy řadím do kategorie "Kniha o přátelství"...snad nemusím zdůvodňovat proč :-)

5 02.10.2016

Jako obvykle u bio knížek musím hodnotit nejen zpracování, ale i život a činy daného protagonisty. No a u Grohla je to za mě na pět hvězd. Je to přesně ta osobnost, která se nenechala sežvýkat populárním bulvárem, komercí a platinovýma deskama, ale pořád má v sobě tu punkovou krev. Paralelně si doplňuji vzdělání dokumenty Back and Forth, Sound City a Sonic Highways, takže se mi teď slívají informace co bylo v knížce a co jsem viděl v dokumentu, ale knihu jsem shltnul během dvou týdnů a moc jsem si ji užil. Příběhy vzestupu ze zaplivaných garáží Virginie, přes Nirvanu až po vyprodané světové turné, nebudu vám spoilovat. Super jsou zážitky mezi koncerty, alkoholické večírky a setkání se světovými hvězdami jako je Paul McCartny, atd. Co mi trošku chybělo bylo bližší představení jednotlivých alb. Z jiných biografií se mi líbil popis procesu vzniku, symbolika jednotlivých písní, ta je tady pokryta spíš méně (to vám ale zase plně doporučím Sonic Highways, kde je to hlavně o příběhu písniček). Takže určitě doporučuju všem fanouškům pravého rock'n'rollu :-)

4 10.03.2023

Podobné asi jako řada jiných duchovních knížek - dalo by se to napsat na jednu A4. Z toho bych si vlastně odnesl stejné poselství jako z celé knížky. Myslím, že nejdůležitější je zapamatovat si ten název a k tomu dovětek, že byste se měli starat jen o ty důležité věci a přemýšlet nad tím, co je ve vašem životě to hlavní a co stojí za námahu. On sám název napovídá tomu, že by se z vás stal kompletní flegmatik, což se knížka snaží vysvětlit, že tak vlastně není. Každopádně nějaké dva měsíce po dočtení si nepamatuju zhola nic, právě jen to, že bych měl mít spoustu věcí u pr*ele :-)

4 01.01.2023

Obecný komentář k pentalogii: Je to super sága, přečetl jsem ji šmahem celou a jsem příjemně potěšen. Vedle knižního zpracování Červeného trpaslíka se jedná o jedno z mála knižních britských scifin, u kterých to hýří vtipem. Škoda, že každý díl je od toho prvního příběhově vzdálený a nemá takové provazby, jaké bych si představoval. Základní myšlenky bývají často nevysvětleny a tak mě čeká dost googlení, abychom si ostatními geeky řekli, co vlastně znamená 42 :-)
Komentář ke knize: Po letech jsem se k tomu vrátil. Potřeboval jsem nějakou tenkou knížku do vlaku a Stopařův průvodce galaxií byla ta pravá. Desítky super vtípků, zajímavý rozjezd apokalyptického příběhu a hlavně odpověď na otázku Život, vesmír a vůbec! :-) Jdu na druhý díl.

4 21.09.2018

V tom nejlepším se má přestat. To evidentně neplatilo pro Tolkiena. První půle knihy byla super. Příběh se uzavřel, bitva vyhraná, zlo zapuzeno, prsten zničen. Pořád jsem si ale lámal hlavu čim bude naplněno těch dalších dvě stě stran... a ono to bylo naplněno v podstatě dalším příběhem o partyzánské revoluci v Kraji. To bych ještě zkousnul, ale další stovečka stránek o jazyku, historii rodů a datech tisíce let starých... no něco jsem z toho přečetl a bylo to zajímavé, ale asi bych to z knihy vypustil, protože ze mě úplně vyprchala ta radost z dokončené knihy. Alespoň vím, že Silmarilion není nic pro mě a nechám si ho na důchod :-) Jinak jsem tedy dočetl jednu z největších fantasy ság na světě. Byla dobrá, byla super, ale srdcovkou se pro mě nestane. V levé komoře mám totiž Dunu a v pravé Zeměplochu. Víc komor nemám...

4 03.07.2018

Třídenní sprint v podobě přečtení knihy a shlédnutí filmu před premiérou pokračování Blade Runner 2049 mi dalo novou sci-fi krev do žil. Příběh nájemného lovce, který má oddělat několik androidů by mohl být klasickým akčním klišé, kdyby šílený Dick nezakomponoval klasické otázky na smysl života, nezpochybňoval vlastní existenci a smysl náboženství, emoce lidí a strojů. Tohle všechno z toho vytváří prvotřídní top-class drama, které mi v krvi zůstane ještě dlouho. Bohužel Dickův styl otevřenosti a nevysvětlování ve mě zanechává pocit z nenaplněného konce, uspěchaného závěru, který nemá logické vyústění. Možná to tak má být, ale pro mě to znamená o jednu hvězdu dolů z jinak možného ultimáta. Už se těším až začnu projíždět fóra a zjišťovat názory ostatních čtenářů kteří tvrdí, že... ale to už je spoilerování :-)

4 05.10.2017

Vtipná učebnice ekonomie a událostí nejen českých dějin. Kohout spisovatel se ptá Kohouta ekonoma na fundamentální otázky, které by měl znát každý člověk žijící v této zemi. Proč vznikají krize, jak se bohatne, jak se obchoduje a jak se rozvíjí stát. To všechno jsou témata, která Vám Pavel Kohout mladší naservíruje na stříbrném podnose. Pro hlubší vysvětlení tu není moc místo, ale nikdo asi neočekává, že necelé dvě stovky stran vysvětlí dopodrobna fungování ekonomiky. Pokud jste zvídaví a v ekonomii se orientujete jen na povrchu, dejte tomuhle dílu šanci.

4 01.03.2017

Tomáše Sedláčka pamatuji z ČSOB, zároveň jsem byl na několika přednáškách, kde pouštěl svoje moudra. Je to člověk sympatický a mezi ekonomy jeden z mála se selským rozumem. Neváhal jsem tedy ani chvíli a koupil v antiku jeho prvotinu (taktéž se mi hodila do čtenářské výzvy pod kategorii "Kniha od veřejně známé osobnosti (ne spisovatele)"). Rád kupuju v antiku, protože v nich občas najdu nějaké překvapení. V téhle knížce (která byla nečtená, nedotčená) jsem našel věnování od nějaké mámy s textem: "Jedná se o náročnější čtení, ale občas stojí za to se zastavit a zapřemýšlet." To bylo trefné a stačilo by to na popis této knihy. Je to náročné, není to ekonomické čtivo, ale filozofické, socilologické a je potřeba dávat dobrý pozor, aby Vám neunikly nitky Sedláčkova přemýšlení. Mě to velkou část knihy unikalo, ale začátek a konec byl natolik suprózní, že dávám čtyři hvězdy. Zajímavé bylo, že než jsem se pustil do poslední třetiny knihy, tak jsem přelouskal "Moje kniha biblických příběhů"...kniha pro děti sumarizující příběhy z Bible...musím říct, že potom se mi četla Ekonomie dobra a zla mnohem snáze a škoda, že jsem si tenhle background neudělal dříve. Určitě se k ní vrátím, až se ze mě stane větší filozof :-)

4 23.08.2016

Přečteno v rámci čtenářské výzvy - kniha mého dětství. Jedná se v podstatě o první knihu, kterou jsem v životě četl a vždy jsem na ni rád vzpomínal. Když jsem ji po mnoha letech přelouskal, uvědomil jsem si, že tady vznikla moje touha po dobrodružstvích a zájem v templářském řádu a jeho tajemstvích. Že tady jsem začal rozlišovat rozdíly mezi blondýnkami a brunetami :-) A mnoho dalších aspektů, které jsem si jako dítě odnesl do dalších let. Další čtení mi přineslo usměvavé momenty a chvilky nostalgie. Trošku skepticky jsem se díval na některé naivní situace v knize, ale je to kniha pro mládež, proto jí leccos odpustíte. Zaujalo mě, jak je kniha i 40 letech od vydání stále čtivá a aktuální. Chvílemi jsem měl pocit, že čtu knihu vydanou před rokem. Určitě stojí za přečtení nejen mládežníkům, ale třeba i těm, kteří by se rádi dozvěděli něco o templářích a třeba rádi hledali jejich poklad... třeba v Polsku ;-)

4 23.02.2016

Trošku jsem si dal reparát z Trpaslíka a sjíždím všechny série hezky od začátku. Jasně, viděl jsem je tolikrát jako plakát s tenistkou, jak se škrábe v zadku, ale tohle se neokouká. Byl jsem taky zvědavý jestli je desátá série takový shit, jako před lety a bohužel se mi to potvrdilo. Každopádně knižní zpracování (o kterém nevím zda je teda předloha nebo inspirace seriálem, protože vznikla v roce 1989), je odlišná a nemusí každému sednout. Příběhy jsou široké a to co znáte z krátké epizody, kde se to rychle posouvá je tady rozpracováno do většího detailu. Pro trpaslíkofily je tady toho hodně. Jak se potkal Rimmer s Listerem, jaký byl večírek u kapitánova (teda spíš kapitánčina) stolu a polévkou Gaspacho, proč vlastně randila Kochanská s Listerem a spousta dalších zajímavostí. Určitě povinnost pro skalní fanoušky, ale berte to jako jiné médium. Stejně jako se nedá srovnávat Hra o trůny kniha a seriál, protože to jsou jiné nosiče, tak nemůžete srovnávat tohle. Je to trošku smutnější, depresivnější, ale vtípky tam pořád jsou. Za mě topka a za dalších deset let si sjedu ještě jednou.

3 16.03.2023

No nevím. Možná si v tom každý dokáže najít rady do současného života, ale mě to příšlo, že v tom hledáte moc velkou složitost. Kniha je psána jednoduše (teda měl jsem českou verzi z anglického překladu, takže tam asi nejsou ty čínské speciality podchyceny) a povídá o tom, jak zvládnout válku a vyhrát. Pokud tam vidíte nějaké taktiky do života s partnerem nebo do práce, tak Vás trošku lituji, protože to zřejmě nemáte v životě jednoduché :-) Přelouskal jsem to za pár dní a asi si z toho nic nevezmu...

3 12.09.2021

(SPOILER) Asi se nevyhnu spoilerům, tak pokud jste ještě nečetli, nečtěte ani tenhle komentář. Napadá mě srovnání s Katovnou o Bibli od Divadla Sklep. "První polovinu na něj čekáme, on nepřichází a druhá polovina je jen o něm!" A z části je to pravda, protože stovky stran je nám avizováno, že přijde velká bitva, na kterou jsem se těšil nejen v seriálu, který mě defakto ke knížce přivedl, ale i celou knihu. No a závěrečný "cliffhanger" je sice fajn, ale Shadow napochodoval na bojiště, všichni zkameněli a šup, konec. Připadám si okraden. Kdybych to nečetl a stalo se mi to v seriálu, tak mě vyloženě naserou. Byla to moje prvotina s Gaimanem a jsem rád, že jsem četl anglickou verzi (protože pan Středa a Stín mi trhají uši) a to ještě v doprovodu full-cast audioknihy, která byla naprosto bravurní. Barvitost jazyka a exprese má Gaiman luxusní a chápu, proč je považován za špičku fantasy žánru. Taky se mi líbí jeho oddanost knize, že procestoval celou Ameriku a psal o zapadákovech, které můžete v reálu fakt navštívit a víc se tak dostat do atmosféry. Jsem taktéž nadšen z popisu jednotlivých bohů. Někdo tady psal, že nechápe proč tam nejsou čerti nebo Baba Jaga. Jako mně stačili ti obecně známí a představil nám i hromadu bohů, o kterých nikdo nikdy neslyšel. Takže za mě i tohle bylo super. Jediná (ale podstatná výtka) je tedy za to zakončení, kde nás Gaiman opil rohlíkem. Proto musím dát průměr. Každopádně na seriál se znovu podívám a pokud vyjde někdy avizovaná dvojka, tak si ji milerád přečtu.

3 06.03.2021

Řekl bych, že se jedná o slabší díl v porovnání se zeměplošskou konkurencí, ale i přesto se jedná o velmi vtipné dílko. Mrakoplaš zrochu dospěl, je tady zase pár vtípků Smrťe i dalších jezdců apokalypsy a barbar s bavlněným spodním prádlem. Slupl jsem za týden a těším se na další trampoty z Ankh-Morporku

3 16.09.2020

Nacházím se v životním období, kdy upřednostňuji krátkou a údernou zprávu, příběh či myšlenku. Tří hodinové filmy nebo 600 stránkové knihy si dávám pouze v případě, kdy společnost garantuje kvalitu. U Budoucnosti jsem však poprvé v životě dal na obálku, ze které dýchá hustá atmosféra, základní synopsi o nesmrtelnosti a v neposlední řadě na zvučné jméno autora. Nedal jsem tedy na Vás čtenáře a ignoroval průměrné hodnocení. A udělal jsem chybu. Musel jsem se nutit do čtení, protože vedle zajímavé myšlenky se jednalo o nastavovanou kaši, která byla nejen zbytečná, ale i neskutečně nudná. Jan se na základě okolností nechá vláčet po Evropě a hledá smysl života, své kořeny a odpověď na otázku zda je nesmrtelnost fakt tak super. Celé to téma by mělo větší koule, kdyby to Dmitri naňahňal na 300 stran. Věřím, že pak by se to na databaziknih.cz dostalo do "červených" čísel.

3 17.05.2020

Po loňském shlédnutí Bohemian Rhapsody jsem měl chuť si o nich něco přečíst. Z filmu bylo patrné, že si to trošku zdramatizovali a ne všechno bylo pravdivé, ale to už tak u biografických děl bývá. Nedávno jsem četl Bon Jovi a líbila se mi kritika, kterou tam na sebe jednotliví aktéři uvalují. Nebojí se říct, že jsou hvězdy, ale taky říkají co posrali. To samé je super poslední kapitola Total Recall od Schwarzenegera, kde natvrdo vysvětluje, jak tajil před ženou dvacetileté "děcko" se svojí uklízečkou. Těchto "bulvárů" nebo "vyznání" se tady u Queen moc nedočkáte. Jde vidět, že spisovatel má Queen ve velké úctě a je nejen jejich letitý přítel, ale taky fanoušek. A od toho nemůžete moc čekat peprnost. Všechny ty krize jsou tedy minimalizovány do prohlášení typu "dali jsme si na osmnáct měsíců pauzu". Řekl bych, že to nebylo jen takové rozejití, ale muselo tomu předcházet více dramatu. Rád bych tedy našel nějaký zdroj, který se staví někam doprostřed mezi tuto knihu a film a podal by mi i trošku toho "bulvárna". Každopádně kromě téhle drobné výtky je kniha bombastická. Všechny ty doplňující materiály, které většina z nás nikdy neviděla a fanoušci si s nimi můžou vylepit celou garáž, jsou k popukání. Moje máma, která si z Freddieho trhá rodidla zhltla celou tuhle knihu na posezení a u mě to byla záležitost třech hezkých večerů. Děkuji Queen za to co, pro nejen hudební svět, dokázali.

3 04.10.2019

Kdybych měl vybrat nejhezčí knihu ze své knihovny, byl by to Svět ledu a ohně. Neskutečně obsáhlá bible světa GRRM s přenádhernými ilustracemi, převážně Západozemí se v mém seznamu právě čtených knih držela dlouhé dva roky. Měl jsem ji původně jako knížku k cigárku, ale po dvou letech jsem pochopil, že je tuhle dvoukilovou cihlu potřeba vzít do metra a postele, jinak ji budu číst ještě v době, kdy Martin vydá Vichry zimy (blbý vtip). Když jsem ji četl trošku intenzivněji, strašně moc mě vtáhla do děje. Tenhle svět je neskutečně propracovaný, někdy jsem se načapal jak o tomto imaginárním světě smýšlím jako o tom skutečném. Sakra podobný pocit jsem měl před patnácti lety u Duny! Tam jsem každou pátou stránku listoval na rejstřík na konec knihy, kde bylo na desítkách stran popsáno náboženství, zeměpis, dějepis a vše tak, že jsem se na chvíli stal Fremenem! Pro každého většího fanouška železného trůnu nutností. Kniha je bez spoilerů, ale stejně se do ní pustíte asi až po tom, co světu propadnete a přečtete pár knih (nebo pokud čekáte právě na ty větry :-)). Vždyť Silmarilion taky nečtou ti, co jen viděli trilogii Pána prstenů :-)

3 04.12.2017

Když mi brácha poslal odkaz na aplikaci na Android, která obsahuje všechny gamebooky o Lone Wolfovi (v AJ a zdarma), tak jsem to hned nainstaloval a začal smažit tuhle nostalgickou klasiku. V podstatě jsme na tom vyrostli a můžu říct, že díky gamebookům mám rozvinutou představivost. Kam se hrabou dnešní fantasy naservírovaná na stříbrném podnose? Musíte si to hezky v hlavě zrekonstruovat, kreslit si mapku, vést si inventář, no prostě paráda :-)
Epické zakončení Wolfova pátrání po ztracených kamenech Vás dovede až do epicentra dění, Helgedadu, kde se potkáte s tím největším Dark Lordem ze všech a on Vás...vůbec nepotrápí :-( Někde na fórech jsem četl, že hlavní záporák je neporazitelný a budete umírat a umírat a umírat...to jsem si asi spletl knihy, protože tenhle se podívá na Sommerswerd a rozpustí se :-) No fakt se doslova vypaří... mno.... každopádně hodnotím hodně pozitivně, protože se potkáte i s dalšími Dark Lordy, budete putovat "steampunkovým MHD" a celkově je tenhle kus velice zajímavý... dám si další krátkou přestávku a pak se pustím do Grand Master série! Long live the Lone Wolf!!!

3 21.02.2017

Rozporuplné dílo. Poslední kniha letošního roku měla být oddechovou knížkou. Něco, co uklidní mé rozžhavené chuťové kanálky z pecek, které jsem louskal během celého roku. Nechápu tedy proč jsem nakonec zvolil Pravidla moštárny, protože je to kniha dlouhá, náročná a občas "nechutná". První půle knihy je super. Je to vtipné, Homer vyrůstá, snaží se být užitečný v životě a příběh hezky odsýpá. Druhá půle už se trošičku táhne, ale pořád v ní naleznete napětí a obavu z toho co se může stát (Melony), příběh se hezky přepíná mezi jednotlivými postavami a popis jednotlivých obrazů je natolik věrný, že Vám nebude dělat potíž si je vyfantazírovat. Nechutnost o které mluvím, je popis různých situací, které se během života knihy stanou, jsou natolik "škrábavé", že Vám zůstanou v mysli ještě dlouho po dočtení. Ze začátku jsem chtěl dát ultimátní hodnocení, ale z nějakého důvodu mi ten pocit vypršel. Možná byla kniha opravdu dlouhá a po čase přestane tak bavit? Možná jsou příběhy natolik reálné či smutné, happy-end spekulativní, že mě to ponechává na pochybách? Nevím, kniha kvalitní a doporučená, ale určitá deprese ve mě zůstává... a možná to tak má být:-)

Jo abych nezapoměl....prosím vás co je za magora P.Matoušek, který napsal doslov k vydání z roku 2005? Vždyť se to nedá číst? Filozofuje o Dickensovi sirotcích na několika stranách a absolutně narušuje statiku vyprávění ukončení hlavního děje. Vůbec mi to tam nesedlo a doporučuji nečíst!

V rámci čtenářské výzvy uzavírám rok 2016 kategorií "Kniha od autora píšícího pod pseudonymem", kterým bezesporu J.Irving je. Hodí se malá rekapitulace. Čtenářská výzva byla pro mě náročná. 20 knih není moc, ale pro lidi, kteří mají i spoustu jiných aktivit to bylo až příliš. Trošku se těším, až si budu moci číst zase vlastním tempem a mít libovolnější prostor pro výběh knih. Každopádně, kdo má rád challenge, neváhejte a skočte do toho v roce 2017. Je to maraton, ale dodá kouzelný pocit. Tahle poslední kniha byla pro mě specifická tím, že jsem její půlku "přečetl" jako audiobook. Nový zážitek, který má své kouzlo, ale občas jsem se přistihl, že věnuji větší pozoronost očím a nikoliv uším a mám tedy "okna" z poslouchání. Asi to nebude nic pro mě, ale občas to zkusím :-) Možná i proto mám z knihy lehce rozporuplné pocity...

3 23.12.2016