Kopta komentáře u knih
Audio ČRo: Jiří Langmaier jako intrikán ve francouzském prostředí. Až zvláštně zvrhlé.
Tohle je bohužel přesně jedna z těch knih, u kterých jsem se absolutně nechytal ani na jednom odstavci. Přišla "džungle slov", ve které jsem nebyl vůbec najít kontext. Mnohem horší džungle než taoismus.
Po širší obhlídce oceňuji mnoho aspektů knihy. Mě onen styl však vůbec nebaví a představa, že tento hyperrealismus pojede další 500 stránek, je ubíjející. Trochu zamrzí, že na poetický název knihy, obsah sám je strohý jako manuál leštiče na parkety (což neznamená, že by nebyl kvalitní).
Já si myslím, že pan Borovička dělal vše, co mohl. Ještě se to snažil dát dohromady hezčími analogiemi z minulosti. Téma samo o sobě to není sexy, ale šlo o zkousnutelnou možnost.
Hezké přiblížení české tématiky v USA. Hlavně přínosnost pro Evropu.
Hezké spojení děl, výmluvné samo o sobě.
Audio ČRo: Krásně odvyprávěna záležitost, nad které zůstává rozum stát. Vám taky vše nejlepší, Patriku.
Takové Roky 2. Nejhorší spíše je, že text nemá konstantní myšlenku. Nicméně to plyne hezky a nečekaně záživně. Ne vždy je to zadarmo.
Uznávám, že po neuvěřitelně dlouhé době sci-fi/fantasy, které mě ovšem opravdu bavilo. I když jsem občas vůbec netušil, co se děje, autor a překladatel dokázali vytvořit dokonalou symbiózu narativu, která mě opravdu strhla.
Není to úplně ten můj typ poezie, ale má zase velmi hezká pasáže i tak.
Prokousávám se jak lýkožrout, ale nenese to moc ovocí. Určitě zajímavá kniha, která mě prvních 100 stran opravdu držela, ale pak to začalo vypadat na generický počin, který se točil v tom samém dokola. Když jsem neměl za sebou ani půlku, seklo to bohužel se mnou. Konec samotný ale nadějný.
Audio ČRo: Po dvou dílech vzdávám. Oceňuji, určitě má své příznivce, ale na mě moc vtíravě patetické.
Na rozdíl od Vyhoření si dokážu představit, že toto získá cenu. Mám v tom zcela subjektivní problém, že kniha se čte extrémně složitě. Nejsem si jist, zda to byl záměr v rámci pojetí knihy, každopádně o to horší mi přijde, že jde o silné a dobré téma, které pro mě zde vymizí. Audio ČRo: Jako na zavolanou přišlo audio. Jsem za něj rád. Je faktem, že jsem dílo doposlouchal, ale v jistém slova smyslu jde o dílo strašně vyčerpávající a cyklické v tom samém utrpení. Chápu přínos, líbili se mi některé pasáže, ale stejně tak to byl kolotoč toho samého utrpení.
Sice nečekaně spíš o odkazu Havlíčka, ale chápu, že to bylo zapotřebí. Milé počtení a obroda.
Asi mě nejvíce zaujalo tím, že to není tolik náročné, je to z mého prostředí a dávalo to smysl. V něčem taky strašná jednohubka. Konec asi moc na sílu a v otazníku spíš než "jak dál?", "proč?".
Můj první Wernisch. Bohužel jsem trochu zklamán. Jednoduše mám radši jiný typ básní, každopádně nezatracuji.
Audio ČRo: Milý a poetický náhled do života umělců, což nejde brát ani jinak. Křehké a silné.
Jednoznačně beru jako skvělé dílo. Nejvíce tomu ubližuje velikost, která je na básně moc velká. Chápu, že si to člověk může rozmělnit, ale není to všechno. Časem člověk ztratil možné spojení s každou básní.
Úžasná kniha pro dnešní dobu. Takový lehký nádech filosofie, ale spíš obecného zamyšlení z nenásilného kontextu. Velmi čtivé a záživné.