kniznistranky komentáře u knih

Naprosto parádní čtení!!!

6 01.09.2019

Úžasné čtení! Tajemné, pochmurné, dokonale čtivé. Ten Emilyn styl psaní je pastva pro oči! Hltala jsem každé slovo. Krása! A konec úplná třešnička na dortu. Moc doporučuju.

6 21.01.2019

Za mě naprostá paráda! Překvapilo mě to i přes všechnu tu chválu kolem. byla jsem přece jen trochu skeptická a zvědavá, proto jsem se také do čtení pustila a víte co? Absolutně vůbec nelituju. Byla to jízda. Jen mě mrzí, že jsem na knihu neměla úplně tolik času, kolik bych mohla mít a mohla jsem si jí tak užít o to víc. Ale i tak 5 hvězd a už netrpělivě vyhlížím další díl!

6 23.12.2018

Tahle kniha se skvost! Za mě je plná inspirace - jak v podobě ilustrací tak i v podobě textu. Kniha je to malinká a kraťoučká, ale to pravé kouzlo se na vás přenese, když budete číst pomalu, vychutnávat si každou větu a číst mezi řádky. Za mě obrovské doporučení a 5 hvězdiček je v tomhle málo. Tahle kniha se dokonce možná ani nedá tak úplně obodovat. Každý si v ní musí najít to své a podívat se pod povrch...

6 06.09.2017

Jsem naprosto nadšená! Nevím, jak přesně formulovat své pocity z téhle knihy ale jsem ráda, že jsem čtení téhle knihy tak odkládala a přečetla si jí až teď. Protože čekat celý rok na další díl, to bych asi nezvládla. Zatím co ten měsíc a půl to snad nějak vydržím :D

6 28.07.2017

Jsou knihy dobré. Pak jsou ty, které jsou napsány skvěle a chybku na nich nenajdete ani pod mikroskopem. A pak jsou knihy, které vás zasáhnou. Které zanechají velmi silný a hluboký dojem a nad jejichž příběhem budete přemýšlet ještě dlouhou řádku dní po dočtení - přesně taková je tato kniha!

Malá holčička Lin Daiyu vyrůstá poklidně s rodinou v malé čínské vesnici. Ze šťastného dětství je ale znenadání vytržena a po zmizení rodičů se musí postavit na vlastní nohy. Najít si práci, sehnat jídlo a přežít. Ale osud k ní není milostivý. Ve stínu své románové jmenovkyně a jejího tragického příběhu, je malá Daiyu unesena do Ameriky. To, co tam na ni čeká spolu s novým jménem, by ji nenapadlo ani v nejhorších nočních můrách.

Autorka Jenny Tinghui Zhang, narozena v Číně a žijící v Americe, vypráví příběh velice silný, vystavěný na reálných událostech. Na pozadí amerického Idaha 80. let 19. století nám nabízí pohled na tehdejší rasovou nenávist Američanů vůči Číňanům. Bestiální činy, masakry, které byly páchány, nespravedlnost, ponižování, znásilňování a obviňování. Autorka nastudovala spoustu studijního materiálu, historických pramenů, bádání. Vše na konci shrnuje v Poznámce a poodhaluje čtenáři, jak nápad a tuto knihu vznikal.

Pět Číňanů oběšených v Idahu je kniha, která by vás neměla minout. Číst ji, je jako pozorovat čínského mistra kaligrafa precizně psát štětcem. Na každé čáře záleží. Zvláštností je, že v ní nenajdete vyznačenou přímou řeč. Žádné uvozovky! Zprvu mě to zaskočilo, možná jsem se i zalekla toho, jak se mi to bude číst, ale začetla jsme se hned. Zvykla jsem si okamžitě a hltala jsme stránky. Text je místy poetický. Zejména ze začátku je tu cítit velká úcta k čínskému písmu a znakům. Písmo a jeho čtení není něco, co by ovládal kde kdo jako to je tomu u nás. Psát čínské znaky a číst v nich ukryté významy, to je něco, co mě nepřestává fascinovat. Lin Daiyu vše popisuje s takovou úctou a lásko.

Po poetickém, i když krutém začátku, si čtenář ale moc neodpočine. Jakmile se hlavní hrdinka dostává do Ameriky, teprve to všechno začíná. Nechci a nebudu nic víc prozrazovat, protože kouzlo této knihy v ní musí čtenář objevit sám. Často vás donutí přemýšlet nad věcmi, které jsou zmíněny jen okrajově. Jindy po dočtení kapitoly zíráte do zdi a máte v hlavě prázdno stejně jako v srdci a jste ztraceni v příběhu tak moc, že zapomínáte jak rychle ubíhá čas reálný. Za mě velký čtenářský zážitek. Nejlepší kniha tohoto roku. Pochybuju, že ji něco ještě překoná.

5 05.09.2023

Hodina po dočtení a pořád sedím a přemýšlím co napsat. Jak začít? Jack Ketchum je autor, o kterém už nějakou dobu slýchám ze spousty stran a velcí čtenáři hororů ho často doporučují a považují za klasiku moderního hororu. Naskytla se mi příležitost se do jeho tvorby taky konečně pustit a "otestovat" jak moc silný žaludek mám (ukázalo se, že to celkem jde :D ).

Po sezóně je dle anotace o střetu civilizovanosti s primitivizmem, což vlastně krásně vystihuje celou knihu. Chata na poklidném místě, kde dávají lišky dobrou noc, do které přijede skupinka civilizovaných lidí a setká se tam s primitivním smýšlením a životním stylem zdejší "rodinky" kanibalů, kteří se neštítí žádné kulinářské praktiky a lidské maso je pro ně vrchol gurmánské slasti.

Na to, že byl příběh vydán v roce 1980, je opravdu hodně drsný, a i když dnešní čtenáře (včetně mě) už zas až tolik nerozhází, tenkrát bylo vydání takového díla vskutku nadlidský úkol a spousta škrtů a úprav (jak se dozvíme v autorově doslovu). Většina věcí byla předvídatelná, ale i tak jsem si čtení do jisté míry užívala a ač jsou tu popisy scén, které nenechají čtenářův žaludek úplně klidný, čtivost textu a zvědavost vás stejně nakonec donutí číst dál. Rozhodně nelituju, že jsem si knihu přečetla a určitě plánuju přečtení i autorovi další knihy - Dívka od vedle -, která je čtenáři hodnocena ještě lépe.

5 06.05.2023

AUDIOKNIHA

Příběh malé blonďaté dívky, která se dostane do pěstounské péče k německým manželům. Neumí číst, ani psát, ale to ji nezabrání v tom, aby ji fascinace knihami přiměla jednu ukrást a pak další. Zlodějka knih je už téměř klasikou a snoubí se v ní láska ke knihám a příběhům s válečnou dobou druhé světové války v Německu.

Film jsem viděla už několikrát, ale kniha, ta mě pořád míjela. Vlastně se od filmu ani tolik neliší, protože filmaři zůstali knižní předloze dost věrní což se u filmů málo kdy stává. Věděla jsem, že vypravěčem je v knize samotná Smrt a zajímalo mě zkrátka, jaké to bude. Zlodějku knih jsem poslouchala jako audioknihu. Moc často po audiu nesahám, protože se líp soustředím na text, než na mluvené slovo, takže když už po nějaké audioknize sáhnu, jde spíš o jednodušší knihy, nebo právě ty, o kterých už něco vím a znám je.

Knihu brilantně načetla paní Vilma Cibulková, která do toho dávala všechny své emoce a její hlubší chraplavý hlas k vyprávění Smrti skvěle sedl! Poslech jsem si opravdu užila. Hrála si s přednesem a bylo znám, že je to profík. Z velké části je také právě její zásluha, že jsem knihu doposlouchala až do konce. Všechny knihy odehrávající se v období druhé světové války jsou na čtení těžší. Mají silné příběhy a tento nebyl výjimkou. Konec byl opravdu hodně emotivní, i když jsem ho znala předem.

Bylo fajn si tenhle rest konečně odškrtnout ze seznamu. Jako zpestření to byla fajn kniha, ale nemůžu se zbavit pocitu, že mě nezasáhla až tak moc, jak nejspíš měla. Asi je to tím, že jsem věděla jak to celé skončí, takže jsem nebyla překvapená a audiokniha (ač naprosto skvěle načtená!) ve mně prostě ty emoce zase až tolik neprobudila. Ale rozhodně skvělý kousek, který bych doporučila klidně mladším čtenářům, kteří se chtějí dozvědět, jak to asi tak chodilo v Německu za vlády Hitlera. I když vlastně doporučuju klidně všem. Je to stravitelné a podané dětskýma očima. Hlavní hrdinku si určitě oblíbíte a děj plyne rychle.

5 17.03.2023

Už dlouho mě nic takhle nevtáhlo hned od první stránky. Začetla jsem se hned!

Čtení této knihy jsem hodněkrát odkládala a moc se mi do ní nechtělo, i když mě námětem moc lákala. Podíl na tom měl hlavně velký formát a malá písmenka - kapitoly byly naštěstí krátké. Když už jsem se ale do čtení pustila, nemohla jsem se odtrhnout a na posezení přelouskala 150 stran ani nevím jak. Čtivost a cit pro jazyk se autorce upřít nedá - i když velký podíl na tom má rozhodně i překlad, který je moc dobrý!

Příběh vypráví o Ursule, která se narodí 11. února 1910. Nestrávíme s ní ale moc dlouhou dobu a sotva vykoukne na svět, umírá. Vzápětí se ale narodí znovu a tentokrát toho s ní zažijeme mnohem víc... než svět znovu opustí, aby se do něj mohla znovu narodit. Autorka vymyslela skvělý námět "cestování časem", i když cestováním by se to úplně nazývat nedalo. V průběhu let (a uplynulých životů) s Ursulou prožijeme první světovou válku, španělskou chřipku, druhou světovou válku a také spoustu dalších osobních věcí z jejího života, díky kterým je hezky ukázané, že i naprostá maličkost může ubíhání budoucnosti a dějin velmi dramaticky změnit...

Líbí se mi, že kniha se více méně celou dobu držela v klidnějším tempu, a i přes válečnou a meziválečnou dobu, do které autorka příběh zasadila, se čtenáři až může zdát, že se občas vlastně nic neděje, i když se toho zároveň děje strašně moc. Je to ten typ příběhu, který si musíte pomalu vychutnávat, nespěchat na žádné akční scény a počkat si, až se vám skládačka začne postupně propojovat na pozadí.

Konec nemusí sednout všem. Sama úplně nevím, jak s ním naložit, ale rozhodně vyvolává v člověku spoustu otázek a prostor pro zamyšlení se nad tím "co by se stalo, a co všechno by bylo jinak, kdyby...?". Moc zajímavé čtivo, které se chvílemi může jevit jako odpočinkové, i když některé části odpočinkové nejsou ani trochu. Velké doporučení!

5 18.11.2022

Všechny povídky v této sbírce mají originální a chytlavé náměty, které ač se ze začátku nemusejí zdát nic moc, na konci vás to dostane! Asi tak bych shrnula celou sbírku.

První povídka "Měkká konstrukce se západem slunce" jejíž název a vlastně i děj je inspirovaný Dalího obrazem a stylem malby, mě na první dobrou moc neoslovila. Zpětně uznávám, že námět a zpracování bylo výtečné, ale jakožto úplně první setkání s autorovou tvorbou jsem z ní byla spíš rozpačitá.

S každou další povídkou jsem si ale na Fracassiho styl vyprávění začala zvykat a jeho jazyk je neskutečně bohatý. Některé povídky a popisy v nich byly hodně barvité, květnaté až skoro poetické a nejednou se stalo, že konec byl otevřený a čtenář si musí domyslet detaily sám. Vím, že ne každému takové konce vyhovují, ale k těm hororům mi to pasuje čím dál víc a mám takové konce raději než ty jednoznačné.

Co se kvality povídek týče - mám své favority, ale i ty "nic moc" kousky. Asi největší dojem na mě udělala povídka "Velkochov dětí", která má tajemnou atmosféru a autor do ní zakomponoval reálná fakta o vražedkyni dětí... Víc neprozradím! Bravurně zpracované a přeložené! Další peckou byla povídka "Matka" a na závěr, takový z velké části spíš thriller než horor, povídka "Mandala", která to celé zakončuje napínavou jízdou! Naopak "Super Girl", "Rakev" a již zmíněná "Měkká konstrukce..." mě zas až tolik neoslovily, ale zbytek povídek byl převážně jen kousilínek od nadšení, takže vlastně super!

Jsem mile překvapená. Skvělá kvalitní sbírka hororových povídek se skvělými náměty. Určitě stojí za pozornost!

5 07.11.2022

Kdysi jsem prohlásila, že zbožňuju Kingovy neuvěřitelně propracované charaktery postav a že i kdyby celou knihu jen seděli u táboráku a opékali buřty, byla bych spokojená. A tato kniha dalo by se říct přesně taková je. Kdyby jste opékání buřtů v tomto případě vyměnili za několikadenní pochod bez pauzy, měli byste i potvrzení v praxi, že tomu tak je. Celou knihu jen jdou. Sto dospívajících chlapců, kteří byli vybráni do Dlouhého pochodu. Nedovedu si představit číst 300 stran o postavách, které jen jdou a zároveň na nich není zajímavého vůbec nic. Tohle nezvládne napsat kde jaký autor, aby u čtení čtenáře udržel. Ale King to zvládl na jedničku! Teda Bechman...

Přiznávám, že jsem se s ubývajícími stránkami těšila, až se konečně dostanu na konec. Svým způsobem stejně jako Chodci, kteří šli pořád dál a dál až už nemohli. Byli na pokraji sil, vyčerpaní, psychicky i fyzicky na dně. A stejně šli dál! Vlastně, pokud by se našel čtenář, který tuhle knihu přečte na jedno posezení, ten zážitek ze čtení by měl asi o to větší. Prožil by celou cestu spolu s Chodci bez přestávky.

Závěr... Musím říct, že nevím jestli jsem spokojená a nebo ne. Řekla bych, že o to, jak to celé dopadne, v této knize ani tolik nejde. To, co se autor možná snažil tímto příběhem sdělit je, že nejde o to vyhrát, o to dostat se do cíle. Ale o tu cestu k němu. O to, co všechno si člověk uvědomí, když se dostane tváří v tvář smrti, od které ho dělí jen to, že zastaví. Že přestane bojovat sám se sebou a skončí v polovině cesty.

V průběhu knihy se toho o samotné historii Pochodu moc nedozvíme, což je škoda. Zajímalo by mě jak vzniknul, proč a co tím kdo sledoval. Ale i ta nevědomost a možnost "domyslet si sám" má něco do sebe. Rozhodně originální námět.

5 17.09.2022

Přečteno na jeden zátah, protože jinak to ani nešlo. Úžasně napsané!

Kniha s tématikou zneužívání dětí, kterou autor dle svých slov vylíčil s velkou opatrností a ohleduplností. A já musím jedině souhlasit.

Příběh dvou malých chlapců, kteří si prošli doslova peklem, se kterými budete soucítit a bude vám jich líto. Je to silné, kruté, bezcitné a surové. Spousta věcí je tu naznačena, autor se drží svých slov z úvodu a nezabíhá do žádných detailů, což je jedině dobře. Pro slabé povahy toto určitě není, ale na druhou stranu je tu vše popsáno tak, že to je stravitelné a jisté věci jsou tu spíše naznačeny a dále záleží na čtenáři, do jaké míry si je sám domyslí...

Musím říct, že tohle je asi nejsilnější kniha z celé edice Zrnka temnoty, kterou jsem dosud četla. Není to ani tak děsivé a hororové, ale spíš kruté a ve čtenáři kniha vyvolá spoustu emocí: hněv a frustraci z toho, že tohle se opravdu ve světě děje; lítost a smutek nad těmi zmařenými životy dvou malých chlapců.

Je to úžasně napsané a každý, kdo má alespoň trochu koule na to se do knihy s touto tématikou pustit, říkám běžte do toho! Autor se tohoto tématu zhostil důstojně a ohleduplně a rozhodně neměl zapotřebí pitvat se v detailech. Klobouk dolů před autorem!

5 13.07.2022

Tenhle formát a edice Zrnka temnoty jsou mi velmi sympatické. Druhé 'zrnko' bylo trochu slabší než to první, ale pořád jsem velmi spokojená. Je to jednohubka klidně na jedno posezení přečtená. Autorův styl se dobře čte, vtáhne do děje a udrží si čtenáře až do konce. Občas se objevují části, které by potřebovaly dovysvětlit, více rozepsat, ale na těch 90 stranách nelze očekávat žádné velké detaily. Děj je svižný a odsýpá to dost rychle.
První polovina pozvolnější, druhá famózní a správně zvrácená. No a ten konec?! Paráda!
Jedná se o horor, který je dle mého dostupný pro každého, i pro příležitostného čtenáře hororů. Není tu nic extra zvráceného, morbidního nebo úchylného, všechno je ještě v únosné míře. Takový fajn horůrek. V knize jsou navíc ilustrace, které perfektně doplňují atmosféru příběhu.

5 09.04.2022

Má poslední přečtená kniha roku 2021. Tento rok jsem začala s knihou od Colleen Hoover, četla jsem její knihy napříč celým rokem a myslím, že jsem se rozhodla správně, když jsem tento rok její knihou i zakončila.
Ano, byla to jedna z těch slabších. Mám od autorky oblíbenější kousky, ale i přes to, že bylo tohle slabší, pořád to bylo hodně dobré. Knihy této autorky mám ráda jednak kvůli těm silným příběhům, které se v nich odehrávají, ale hlavně díky všem těm emocím a myšlenkám, které ve mě zanechají po dočtení. A tento příběh nebyl výjimkou. Naopak. Řekla bych, že lepší knihu jsem si na poslední dny roku nemohla vybrat. Opět mě donutila přemýšlet, pokládat si důležité otázky a možná i v některých věcech trochu víc otevřít oči. Colleen je moje srdeční záležitost a jestli jsem se o jejích knihách během tohoto roku něco naučila, pak to, že ona mě nikdy nemůže zklamat. Nikdy! Vždycky mi její text něco předá, i když děj je malinko slabší než je u ní zvykem. A to je pro mě známka dobře napsané knihy. Když ve mě vyvolá nějaké emoce. Jakékoli. Strach, vztek, štěstí, radost, smích, slzy... Cokoli! A knihy Colleen Hoover přesně takové jsou.

5 31.12.2021

Jakožto čtenář, který romantické příběhy nijak aktivně nevyhledává, jsem měla taková vlažnější očekávání. Chtěla jsem v první řadě pomoct autorce splnit si sen a vydat knihu. Když mi kniha po vydání dorazila domů, najednou mě to k ní strašně táhlo a něco mi říkalo, že teď je ten pravý čas na to si ji přečíst, takže jsem po ní sáhla.
Rozjezd byl dobrý, i když romantická linka mi přišla zprvu až moc rychlá a ne moc věrohodná. Trochu mi tam nejdřív chyběla i nějaká chemie mezi postavami. Taky se hned zezačátku objevila část, která na mě působila jako dodatečně vložená a jakoby navíc. Tím bych uzavřela oddechovější a klidnější první polovinu knihy a přesunula se k té druhé, která byla famózní! Musím říct, že se to krásně četlo, plynulo to a příběh je to ve výsledku opravdu silný a ne až tak oddechový, jak se může zdát. Jsem mile překvapená. Kvalita kapitol šla stále nahoru a i přes kostrbatější začátek a menší věrohodnost byl konec skvělý a přesvědčil mě. Části s Miou a Leem mě navíc neskutečně bavilo číst. Lea jsem si hodně oblíbila.
Nesmím zapomenout vyzdvihnout grafickou stránku knihy, protože ta se opravdu povedla! Krásná obálka a decentní vločka doplňující některé stránky uvnitř - no hned byl ten zážitek ze čtení ještě o něco větší. Sečteno a podtrženo - jsem příjemně překvapená. Opravdu je to silný příběh zabalený do oddechovějšího a lehčího kabátku.

5 18.12.2021

Přečteno na jeden zátah - což už se mi dost dlouho nestalo - a bylo to úžasné! Autorčin styl je jeden z těch, na který si pár stran potřebuju zvyknout, číst pozorněji abych se do děje dostala, ale pak už to jelo a "vyflustlo" mě to až na konci. Brilantní! Nemám co vytknout a jsem maximálně spokojená. U Zlovolných bytostí, které jsem četla nedávno, mě autorka svou povídkou úplně stoprocentně nepřesvědčila a spíš se mi líbili její balady, ale tady si to sedlo jak prdel na hrnec, jak se říká. Dobře vymyšlené, za mě i uvěřitelné a navíc doplněné úžasnými malými ilustracemi. Ano, tohle já můžu! Jsem nadšení a těším se na další autorčinu tvorbu a na další knížku v této edici Zrnka temnoty!
Za závěr bych jen řekla, že je možná lepší nic si o knížce nezjišťovat a pokud vás baví horor, prostě se do ní rovnou pustit. Přece jen, má 120 stran, takže jí někteří slupnou vážně na posezení.

5 11.12.2021

Ač jsem nějakou tu klasiku na střední četla, Tolstoj mě minul. Měla jsem před ním respekt a zdálo se mi, že je to prostě moc těžké čtení. Teď, o pět let později, se ke klasice znova vracím a chci ji víc prozkoumat. Jak se říká: klasika je něco, co chce mít každý přečtené, ale nikomu se do ní nechce. Přesycenost všemi novinkami mne nakonec dovedla zpět a první karta padla na Tolstého a jeho Kreutzerovu sonátu, o které si ani nevybavuju, že bych se někdy učila, což je škoda. Jde o malou knížečku, pro některé záležitost na hodinku a jedno posezení u kávy. Ale tolik myšlenek, co je ukrytých v těch 140 stranách... Nečekala jsem, že mě to tolik pohltí! Doslova jsem hltala každé slovo, jak moc čtivé to bylo. Vracela jsem se a četla některé pasáže znovu a snažila si vrýt každou větu do paměti. Příběh je to vlastně jednoduchý s až primitivním dějem, ale s tolika úžasnými myšlenkami! Je tu popsané manželství dvou lidí, jejich vztah, jeho vývoj. Láska, touha, žárlivost, vztek... Je tu toho spousta, nad čím člověk při čtení i po dočtení musí přemýšlet.

5 21.08.2021

Když jsem dočetla autorčinu knihu ''Možná jednou'', jednoduše jsem se nemohla jejího psaní jen tak vzdát a sáhla po další její knize. Od ''Bez naděje'' jsem měla taková smíšená očekávání. Všimla jsem si, že je hodnocená jako ta slabší od Colleen, ale jelikož její příběhy jednoduše miluju (i když se v nich často neskrývají úplně jednoduchá témata) nemohla jsem odolat. Přiznám se, že ač mě příběh chytl hned od začátku, protože to Colleen prostě umí, nějak mi chvíli dělalo problém to prostředí střední školy. Nebo možná ne tak úplně problém, ale v jejích dalších knihách co jsem zatím četla, byly hrdinky vždycky cca v mém věku, kolem 23 let, vysokoškolačky, případně pracující. Tímhle bylo čtení této trochu jiné. Do cca poloviny jsem si říkala, že to opravdu slabší je, ale je to Colleen a přece už to po těch čtyřech předešlých knihách nemůže být její další, co se mi bude tak moc líbit. Ale líbila! Od poloviny nabral příběh takový spád, že to prostě frčelo. Tajemství se odkrývala a ač se to zprvu úplně nezdá, opět se tu objevuje hned několik vážných témat, které Colleen otevírá a dává tak příběhu úplně jiný rozměr! Takže nezklamala a jsem v pokušení pustit se rovnou to třetí v pořadí a to do ''Ztracené naděje''.

5 10.05.2021

Filmy jsem viděla už mockrát, ale ke knihám se dostávám až nyní. Takhle na začátek musím říct, že styl autorčina psaní si mě získal už od samého začátku. Přiznám se, že jsem nečekala, že mi to sedne až tak moc. Spíš jsem čekala, že to bude psané takovým tím jednoduchým stylem ala pro puberťáky nebo jak to nazvat. Ale opravdu mě to příjemně překvapilo. I ten děj se mi v knižní podobě moc líbil. Ve filmovém zpracování nemám konec prvního dílu moc ráda. Nebaví mě, přijde mi to vždycky takové nezáživné (což je vzhledem k tomu, co se na konci děje docela paradox), ale v knížce mi to přišlo skvělý. Navíc se v knize dozvídáme věci, které se prostě do filmu nevešli, jak to tak většinou bývá. Moc se mi v knížce líbilo to Bellyno a Edwardovo seznamování. Ve filmu to bylo ve srovnání s knihou takové nemastné neslané. V knížce to nabírá jiné grady musím říct. No jsem nadšená. Příběh známe myslím si všichni, ale to knižní zpracování je opravdu krásné. Těším se na další díl.

5 22.04.2021

Krásné. Musím se přiznat, že i když má tahle knížečka pár stran a přečtená je hned, já jsem si jí hezky dávkovala - každý den jedna bajka a poznámky k ní. Užila jsem si tak bez jakéhokoli spěchu každou bajku a bylo to prostě kouzelné. Připadala jsem si jako dítě, které si před spaním čte pohádku než půjde spát.

5 18.02.2021