Dark romance a romantasy aktuálně vládnou knižnímu světu a jsou velmi čtené. Jak si s těmito žánry poradil Dominik Fiala, kovaný autor hororu, a navíc muž?
Kníže a vlčice vypráví o dvou světech, které se spojily do jednoho. Zatímco naše realita se podivně rozlomila, pokřivila a v některých ohledech vrátila do minulosti, druhý svět obývají tvorové, kteří jsou kombinací člověka a zvířete. Říká se jim Divotvoři. Jejich tělo připomíná naše, ale instinkty mají zvířecí. Dlouhá leta žijí tyto dvě rasy v míru, dokud kníže Velen Lev Vešenský nepřekročí během bitvy hranici a nenaruší toto křehké příměří. Díky svému troufalému činu však potká divotvorku, vlčici Rell, a všechny zavedené pořádky se začnou rozpadat.
(…)
Ti, kteří se s tvorbou Dominika Fialy už setkali, poznají jeho typický rukopis i v této knize. Autor dává čtenářům velký prostor nahlédnout postavám do hlavy a myšlenek. Ukazuje, že i velký bojovník, surovec a na pohled bezcitný muž má svá trápení, minulost, která ho ovlivnila, a pochybnosti, zda jsou jeho rozhodnutí správná. Díky zvolenému námětu a světu, ve kterém se střetává společnost Osamělých a Divotvorů, je vidět kontrast mezi naším lidským uvažováním, chladným a lačnícím po titulech a moci, a životem Divotvorů žijících primitivnější, krutý život, který je více v míru s přírodou.
(…)
Čtenáři zůstane po dočtení spousta nezodpovězených otázek, a ač jde o první díl a další detaily ke světu nejspíš přijdou v dalších dílech, nejsem si jistá, jestli je Kníže a vlčice dostatečně chytlavou knihou, u níž by čtenář chtěl sáhnout po pokračování a dozvědět se víc. A té slibované romantiky, na kterou čtenářky dark romance a romantasy budou čekat, tu vlastně taky až tolik není.
Kníže a vlčice nabízí originální svět, který je neotřelý a má potenciál zaujmout. Ale více než jako první díl série působí spíš jako první draft, který by si ještě zasloužil propracovat a doladit detaily.
Celá recenze:
https://www.fantasyplanet.cz/literatura/knize-a-vlcice-muzsky-pohled-na-dark-romantasy/
5. dubna 1974 se jedné rodině změnil život. Od onoho dne, kdy spatřilo světlo světa první vydání Carrie, uběhlo už přes padesát let. Díky nakladatelství Dark Books si český čtenář může přečíst knihu esejů, která vyšla na počest padesátého výročí knihy, která Stephenu Kingovi, jeho rodině a fanouškům po celém světě změnila život.
Carrie Whiteová je outsiderka. Spolužáci ji šikanují, matka ji svým náboženským fanatismem ničí život, a aby toho nebylo málo, probouzejí se její telekinetické schopnosti. Kdo by neznal Carrie. Byť jde o „žábu mezi labutěmi“, její jméno a pověst ji předchází napříč čtenářstvem po celém světě, všech věkových a jiných skupin. Proč zrovna Carrie?
(…)
Velmi zajímavým poznatkem při čtení esejů je, že u spousty čtenářů to nebyla Carrie, která je přivedla k tomu tolik opěvovanému Stephenu Kingovi. Často se zmiňuje Prokletí Salemu a další, později vydané knihy. Ovšem všichni se shodují na slovech filmového režiséra Micka Garrise, v postavě Carrie Whiteové „je obrovská hloubka, obrovská lidskost, obrovské a bolestivé pochopení a empatie“, a díky tomu se s ní spousta čtenářů dokáže ztotožnit. Je obecně známo, že King své postavy umí vykreslit tak realisticky, vdechnout jim život tak přesvědčivě, že je čtenáři přijímají jako živé bytosti z masa a kostí, jako jedny z nich.
(…)
Podvědomě všichni víme, že Stephen King je jméno, které se jednou provždy zapsalo do historie hororu a temné fantastiky, ovšem při čtení esejů v této knize si dopad díla tohoto autora uvědomíte o to víc. Není tajemstvím, že spousta dnešních autorů hororů je právě těmi nadšenými čtenáři kingovek, které v pubertě okouzlily právě knihy jako Carrie, Prokletí Salemu, Osvícení nebo TO. Je fascinující, kolik životů ovlivnil jeden autor.
(…)
Fanoušci Stephena Kinga a jeho knih by si tento počin rozhodně neměli nechat ujít. Některá fakta a informace z knihy nejspíš budou znát (a často se v knize opakují, což je možná jedno malinké mínus), ale díky esejům se mohou ztotožnit s dalšími fanoušky/autory, které mistr hororu v průběhu let ovlivnil, nebo si říct, jak to oproti nim měli jinak. Jedno je ale jisté: Carrie Whiteová nebude zapomenuta ani za dalších padesát let.
Celá recenze:
https://www.fantasyplanet.cz/literatura/odkaz-carrie-jak-carrie-whiteova-zmenila-miliony-zivotu/
Existuje něco jako hororový milostný román? Pokud ano, pak je Taxidermistova milenka britské autorky Polly Hall právě takovým románem.
Celý příběh je psaný v první osobě, kdy hlavní postava Scarlett vše vypráví svému milému, Henrymu, který se živí jako taxidermista. V textu se střídají kapitoly dvou dějových linek. První linka vypráví události po jednotlivých měsících napříč celým rokem, zatímco druhá, odehrávající se v současnosti, pomalinku odhaluje, kam to celé povede. Vše je zasazené do jihoanglických somersetských rašelinových mokřadů.
Taxidermistova milenka je prosycená tísnivou atmosférou smíchanou s nekonečnou láskou, jakou jen k sobě dva lidé dokážou cítit. Je to zvláštní kombinace, která ale perfektně funguje. Scarlettino vyprávění je plné lásky a pochopení, ale pozorný čtenář vycítí, že je v něm schované něco, co autorka prostřednictvím Scarlett ještě neprozrazuje. Něco temného, na co si čtenář bude muset počkat až do děsivě zneklidňujícího konce.
Pozadí taxidermie, preparování zvířat a jejich vycpávání je v kontrastu s láskyplným vztahem dvou lidí, kteří díky společnému zájmu žijí poměrně netradičním životem. Nemají přepychové sídlo, ale přesto je mezi mini chemie, o které čtenář nebude pochybovat. I přesto, že je to vztah vskutku prapodivný.
Zbožňovala jsem každou stránku tohoto prapodivného románu. Jediné, co mi při čtení chybělo, bylo podzimní sychravé počasí s chuchvalci mlhy za okny, lezavou vlhkostí neustávajícího deště a ospalé atmosféry konce roku. Pokud přemýšlíte, po jaké knize během nadcházejících podzimních měsíců sáhnout, pak už dál neváhejte a vezměte si do ruky právě Taxidermistovu milenku.
Asi nemá cenu zmiňovat, o čem Pomocnice je. Jen stěží najdeme čtenáře, který by o tomto thrilleru ještě neslyšel nebo ho nečetl. Stojí Pomocnice za to?
V první řadě je třeba říct, že čtivost se jí upřít nedá. Už od prvních řádků si vás autorka hezky namotá a právě to je jedna z věcí, která Pomocnici výrazně hraje do karet. I přes ne až tak nápaditý děj a poměrně šablonovité postavy vás kniha bude bavit. První část je krapet nudnější, čtenář ještě neví co autorka zamýšlí a chvíli to vypadá, že místo thrilleru čtete milostný román o moderní popelce, která přijde uklízet do velkého domu, její šéfová je zlá čarodějnice a za manžela má krásného bohatého prince. Až druhá část pořádně zamíchá kartami…
Svižný thriller, pár slušných zvratů, napětí na každé straně a kapka romantiky k tomu a máme na světě nový bestseller, který všichni čtou a tolik milují. Sváteční čtenáři si přijdou na své, jako odpočinkové čtivo Pomocnice také splní očekávání. Ovšem pokud čekáte thriller, u kterého si budete napětím okusovat nehty, nebo znechuceně odvracet tvář od písmenek, tady to nenajdete.
Město Aligator Point leží v odlehlé oblasti nedaleko New Orleans. Je to nehostinný kraj plný močálů, kde žije poslední hrstka obyvatel, a ve kterém stále přežívají legendy a staré pověry. V povědomí lidí tu zůstává i Pištec – tvor z mokřadů, jehož existence nabývá na skutečnosti s každým dalším uneseným dítětem.
Devítiletá Pontiac a její kamarád Billy jsou nerozlučná dvojka. Když má do města konečně zase přijet Firemanův karneval Kolo u vozu a nabídnout tak dětem tolik očekávané rozptýlení, Billy zůstane doma, zatímco jeho nespoutaná kamarádka vyráží za dobrodružstvím. Billymu se jeho rozhodnutí stane osudným. Malá Pontiac se svým nespoutaným duchem se však rozhodne přijít na to, co znamenají všudypřítomné symboly chobotnice a kdo, nebo co zabilo jejího nejlepšího kamaráda.
(…)
Zatímco malá Pontiac pátrá po pravdě a místní šerif se svým zástupcem se snaží najít vraha dětí, čtenář se nechává unášet příběhem, který se sice dobře čte a rychle ubíhá, ale něco mu chybí. Vše si tak nějak plyne, střed knihy o něco pomaleji, a na velké finále se znovu vrátíme zpět do Pointu, kde se konečně začíná něco dít. Dočkáme se odkazů na vúdú a zombie, které jsou tolik typické právě pro Romera, a po dočtení si spokojeně mlaskneme, jak jsme si čtení užili, ale na patře zůstane mírná pachuť z nenaplněného očekávání. Něco tomu zkrátka chybělo.
Jde o příjemné čtení, které si čtenář užije, okusí legendy New Orleanského předměstí, ale zkrátka a dobře, na zadek si z toho nesedne. Fandové starých hororů, kterými se prolínají legendy a folklor, se dočkají atmosféry typické právě pro tyto příběhy. Pro ostatní zůstane Přízrak z mokřadů dalším hororem v zástupu, který si užijí jako příjemnou oddechovku, ale za pár měsíců už si možná nevzpomenou, co se v Aligator Pointu dělo a kdo že to byl ten Pištec.
Celá recenze:
https://www.fantasyplanet.cz/literatura/prizrak-z-mokradu-da-se-bojovat-s-ozivlou-legendou/
Velká moc vyžaduje velkou zodpovědnost, ale i velké oběti. Závěrečný díl trilogie Propast času autor Roman Bureš kompletně přepracoval. Jak dopadlo velké finále?
Uběhly už dva roky od doby, kdy studentka archeologie Toňa vyšla na balkon v domě svých prarodičů a místo červených střech uviděla vysoké stromy lesa. Jako by to bylo včera. Jenže dnes má Toňa jiné starosti než vzpomínky na minulost. Jako římská císařovna Antonie, vyvolená Velkou Matkou, čelí neustále novým nebezpečím. Zlo, které se na všechny žene z východu, je však větší než římské či britské síly. Samozvaný Bůh nezná slitování.
Na samém začátku Impéria se čtenář setkává s poměrně velkou škálou nových postav. Zatímco někteří by čekali, že se bude vše pomalu ubírat k závěru, Roman Bureš zde rozehrává novou akci, napětí a představuje nové kouty světa, nové časové úseky, které se propadly do současného pokřiveného světa.
(…)
Obsáhlý závěrečný díl má spoustu zajímavých zvratů, dějových linek a autor v románu krásně pracuje s vývojem lidstva. Upozorňuje na nešvary dnešní společnosti, které mohou našim vnukům pořádně zavařit. Impérium nabízí čtenáři pohled do dalekých století, která jsou před námi, ukazuje, jak se lidé dostali tak daleko, jak by mohli žít a jaké problémy by řešili. Kam se v budoucnu posune víra, jak důležitá a nepředstavitelná bude příroda – a jak si vynalézaví lidé poradí i s její absencí. Autor ukazuje kontrast mezi kmenově založenými lidmi pravěku, kteří věří v šestý smysl své věštkyně, po moci a velikosti prahnoucími velmocemi a nebezpečím totalitních společenství samozvaných Bohů. Jedno přirozeně doplňuje druhé a nabízí jedinečný čtenářský zážitek.
Roman Bureš v posledním díle hodně přitvrdil, některé scény jsou děsivé, brutální a nebezpečně reálné. Závěr trilogie Propast času rozhodně splnil moje očekávání, a možná ho dokonce i předčil.
Celá recenze:
https://deti-noci.cz/2026/08/literatura/lit-recenze/imperium-romana-burese-vas-vezme-na-cestu-casem/
Chamtivost, zvědavost a touha po dalších informacích narušily běžný život. Lidé prorazili zemskou kůru a vyvolali tak zemětřesení, které mnohé zničilo. Příval, jak byla událost pojmenovaná, však přinesl i dar. A tak se objevili první Pythoni.
(…)
Hadovo dílo je dystopický krimi mix, do kterého dá čtenáři práci víc proniknout a začíst se. Postapokalyptický svět s Pythony, kteří vyhledávají Synchy, aby se drželi Linie, které je dovedou k cíli, je natolik složitý a propracovaný, že si náročnější čtenář přijde na své.
Francouzský autor Norman Jangot ukazuje umění v jeho nejrůznějších podobách a práce Lovců je svým způsobem jednou z nich. Synchronicita je pojem, kterým švýcarský psycholog Carl Gustav Jung označil „příčinně nevysvětlitelné setkání dvou nebo více událostí v čase, které tím na úrovni prožívání subjektu získávají význam“. Jinými slovy: náhody neexistují. Stejně by se dalo popsat i to, jak fungují schopnosti Lovců. Samotné Jungovo jméno je v knize několikrát zmíněné a autor tak cíleně přiznává, že se psychologovými výzkumy nechal inspirovat právě při vytvoření daru Pythonů.
(…)
Autorova představivost a zpracování synchronicity jsou ovšem obdivuhodné. Složitý děj si žádá čtenářovu plnou pozornost a zpomalení, aby pochytal všechny rozeseté drobečky jako Lovci Synchy a velké finále si náležitě užil. I přes drobné zádrhely je Hadovo dílo jedinečným originálním příběhem, které bude jen stěží hledat konkurenci.
Celá recenze:
https://deti-noci.cz/2026/07/literatura/lit-recenze/norman-jangot-hadovo-dilo-2/
Ve zkratce: byl by hřích dát téhle klasice jiné hodnocení než plný počet jakéhokoli bodového hodnocení. Četla jsem sice grafický román, a ne klasickou knihu, ale bylo to neskutečné. Silné, brutální, místy mi ze čtení nebylo moc dobře. Kór když si člověk uvědomí, že se takové věci děly a někde dodnes dějí.
Grafické zpracování excelentní! Smekám před ilustrátorem, který odvedl perfektní práci. Detailně vykreslené charaktery postav, které si i přes veškeré situace, do kterých se dostávaly, stále držely své osobité rysy. Samotná gradace děje, pointa, myšlenky, kterých je to celé plné – opět mám jen slova chvály! V grafickém románu je textu sice méně, ale řekla bych, že ty podstatné části tam byly poctivě uvedené celé.
Nadčasový příběh, který v mnohých koutech světa bohužel není jen příběhem, ale krutou realitou běžných dní.
Ve zkratce: byl by hřích dát téhle klasice jiné hodnocení než plný počet jakéhokoli bodového hodnocení. Četla jsem sice grafický román, a ne klasickou knihu, ale bylo to neskutečné. Silné, brutální, místy mi ze čtení nebylo moc dobře. Kór když si člověk uvědomí, že se takové věci děly a někde dodnes dějí.
Grafické zpracování excelentní! Smekám před ilustrátorem, který odvedl perfektní práci. Detailně vykreslené charaktery postav, které si i přes veškeré situace, do kterých se dostávaly, stále držely své osobité rysy. Samotná gradace děje, pointa, myšlenky, kterých je to celé plné! V grafickém románu je textu sice méně, ale řekla bych, že ty podstatné části tam byly poctivě uvedené celé.
Nadčasový příběh, který v mnohých koutech světa bohužel není jen příběhem, ale krutou realitou běžných dní.
Jednoho dne, kdy krásně barevná duha zdobí nebe, se Sally se spolužákem Timmym vypraví za dobrodružstvím a pokusí se konec duhy najít. Třeba si pak budou moct i něco přát.
(…)
Sladký příběh vypadá na první pohled jako pohádka, ovšem dětem bych ji číst nedoporučovala. Úvod je nevinný, milý, opravdu pohádkový. Jenže v okamžiku, kdy Sally s Timmym doputují na konec duhy, se situace začne měnit a z milé pohádky se rázem stane brutální postapo a boj o přežití. Čtenáře čeká upadající společnost, krev, smrt, brutalita… a mnohem víc. Nudit se rozhodně nebude.
(…)
Bizarro je samo o sobě dost svérázný žánr, který si ze sebe umí udělat srandu, a Mellickovy knihy jsou přesně takové. Nabízí hlavně zábavu, absurditu, místy brutalitu, nebo dokonce romantiku a erotiku. Vše je ale pečlivě vymyšlené a logicky podané. Právě v tom je autorův styl tak jedinečný. U bizarra není složité vymyslet šílený námět, ale přivést ho k životu tak, aby čtenář došel k závěru, že v nějaké podivné dimenzi by tohle všechno bylo možné a mohlo fungovat.
Sladký příběh je milou oddechovkou, pohádkou pro dospělé, která se zvrhne v brutální postapo. Pro čtenáře, kteří si potrpí na striktně realistický děj, tato kniha nebude tím pravým, ale ostatní si ji užijí tak, jak jsou u Mellicka zvyklí.
CELÁ RECENZE:
https://deti-noci.cz/2026/06/literatura/lit-recenze/sladky-pribeh-vydejte-se-s-carltonem-mellickem-iii-na-konec-duhy/
Když spíme, jsme nejzranitelnější. Jsme dokonalý cíl, který se nemůže bránit. A některé z nás ani nevědí, že by se bránit měly. Nevědí, že jsou obětí sexuálního násilí.
Lenka Petřeková, česká autorka thrillerů, přichází se svou čtvrtou knihou. Tentokrát se zaměřuje na zpracování reálných kauz, o kterých začala psát média na přelomu let 2024 a 2025. Objevily se informace o chatovacích skupinách, kde si muži radí jak zneužít ženy a prodávají jejich fotky a videa. Bestialita těchto činů by neměla být opomíjena, a proto vznikla i tato kniha.
(…)
Autorka v knize odkrývá zákoutí chatovacích skupin. Poodhaluje oplzlé diskuze a komentáře jejich členů, upozorňuje na obchod s fotkami a videi bezbranných žen. Nejen ke čtenářově smůle však ukazuje i zákulisí vyšetřování a složitosti v zákonech, které obětem těchto činů spíše házejí klacky pod nohy a naopak nahrávají pachatelům. Výpověď ženy a odhalení jejího utrpení před policií a veřejností je jedinou cestou, jak s těmito případy hnout – a dopadení pachatelů je i tak nejisté.
(…)
Rozhodně je na místě upozornit, že se nejedná o lehké čtení, jak samotná anotace napovídá. Lenka Petřeková nezachází do explicitních detailů, ale elegantně bruslí na hranici, kdy si už čtenářova fantazie dokáže domyslet vše sama – a není to nic hezkého. Každý by měl pečlivě zvážit, zda ustojí to, co je v knize zpracováno. Ale je důležité také říct, že po literární stránce jde o velmi dobré čtení, které stojí za pozornost.
Kniha je psaná z více pohledů, kapitoly jsou navíc rozděleny na menší části pro každý den v týdnu, a byť jde o bichličku, čtení ubíhá rychle. Text je čtivý, svižný, napínavý – má jen jednu chybu. Je až příliš reálný a smutný. Po psychické stránce vás dokáže semlít a sebere vám veškeré iluze o spravedlnosti. A kdybyste se snad jen na chvíli snažili předstírat, že se takové věci nedějí, tato kniha vám to nedovolí. V průběhu čtení se objevují citace a odkazy na reálné články, které se objevily na internetu v českých i zahraničních médiích ve spojitosti s kauzami kolem chatovacích skupin. Před realitou zkrátka neutečete.
Tento drsný psychologický thriller z českého prostředí si zaslouží být čtený, aby šířil nejen informace, ale možná i varoval a upozornil na to, co vše se v zákoutích internetu může skrývat a že se vyplatí být velmi opatrnými.
CELÁ RECENZE:
https://www.fantasyplanet.cz/literatura/recenze-kdyz-zavres-oci-lenka-petrekova/
Trvalo dvacet let, než znovu našla vraha své dcery. Jediné, co ji teď žene dál, je nenávist a pomsta.
Je to už dávná historie, ale pro matku, které zabili jediné dítě, je to stále otevřená rána, která se ne a ne zacelit. Helena živoří, bydlí, kde se dá, a pracuje porůznu, když už je na tom opravdu bídně. Je vyhořelá.
Život plyne, ale její myšlenky se upírají do minulosti. Vrah její dcery je někde na svobodě a její nenávist k němu každým rokem stále roste a je to jediné, co ji stále žene dál. Musí ho najít a pomstít se. Přežít může jen jeden z nich.
(…)
Velká část knihy je dost psychologická. Pomalu se plížící temnota a melancholie na vás dopadnou velmi snadno, takže vás zaplaví soucit s hlavní hrdinkou. Mezi řádky se tiše plíží tíseň a bezmoc. Od té strašné události uplynuly už dvě desetiletí, bolest však zůstává zaryta v Helenině srdci.
(…)
Styl psaní je těžší na udržení pozornosti a musíte si trochu zvykat na jinou skladbu vět a způsob vyjadřování. Právě kvůli tomu nemusí kniha sednout všem. Autorka má všechno promyšlené a šokující zvraty přicházejí ve velmi nečekaných chvílích.
Ludmila Svozilová si v knihách pohrává s mystikou, tísnivou atmosférou, komplikovaným dějem a nespolehlivými hlavními hrdinkami, na které čtenář mění názor takříkajíc za pochodu a nemůže si u nich být jistý téměř ničím. Takových knih je na české scéně jako šafránu.
Byť jde o thriller s kapkou krimi a mysteriózní hororovou atmosférou, převládá v něm drama a psychologie, tudíž by Zvrácenost mohla oslovit i čtenáře mimo okruh žánrových fanoušků. Pokud seberete odvahu a rozhodnete se Zvrácenost přečíst, máte se na co těšit.
Celá recenze:
https://deti-noci.cz/2026/05/literatura/lit-recenze/ludmila-svozilova-zvracenost/
Když jsem zahlédla, že jde o katalánský folk horor, byla jsem velmi zvědava, jaké to bude. A jak se mi to tedy líbilo? No, bylo to fakt hodně divné
Styl psaní a vyprávění je na hony vzdálený tomu, na co jsme všichni zvyklí. Kromě neskutečně zamotaného děje, který se točí hlavně kolem ženské linie rodu Clavellových, autorka velmi ráda používá několikanásobné větné čeleny a dlouhá souvětí. Atmosféra je také zvláštní. Objevuje se hodně popisů, děj není chronologický, spíš se chaoticky přeskakuje z jedné události ke druhé. Čas tu plyne jinak, než jsme v knihách zvyklí.
Co ovšem velmi oceňuji je velké množství literatury, krou si autorka nastudovala a zakomponovala do své knihy. Jde o různé legendy, články, pověsti. I přes složitější vypravěčský styl příběh dokáže vtáhnout a plyne rychle. Je lehké se v ději ztratit, ale když vás vtáhne, těžko se kniha odkládá.
Tento katalánský folk horor (s nezvykle dlouhým názvem, který si stále nemůžu zapamatovat ) jistě stojí za to vyzkoušet. Je to osvěžující změna, nahlédnout do literatury úplně jiné kultury.
Pár výhrad by se našlo, ale i tak fajn čtení a rozšíření čtenářských obzorů.
Představte si to. Probudíte se z kómatu, netušíte, kde jste, kdo jste ani jak jste se tam dostali. Nepamatujete si vůbec nic!
Stejně na tom je Ryland Grace. Hadičky má zapíchnuté různě po těle, dle jeho slov i na místech, kam „slunce nesvítí“. Jedinou společnost mu dělají robotické kovové ruce, které se o něj starají během prvních dnů, a dvě mrtvoly opodál.
(…)
Andy Weir si po velmi úspěšném Marťanovi (Knižní klub, 2015) vybral dalšího průzkumníka vesmírných zákoutí. Zatímco ve svém debutu se zaměřil na přežití jednotlivce na cizí planetě, ve Spasiteli jde dál – pracuje rovnou s tématem přežití/vymření celé lidské rasy, a aby toho nebylo málo, budoucnost lidstva svěřil do rukou muži, který si nepamatuje vůbec nic.
(…)
Právě spousta technických údajů, fyzikálních jevů a vzorců, ale i detaily týkající se biologie a chemie dodávají příběhu na reálnosti a působí věrohodně. To, co však na začátku knihy čtenáře navnadí a baví, se mu po dvě stě stranách může omrzet. V jednu chvíli začne technika nabývat na síle a humor ustupuje do pozadí. Ten, kdo neholduje fyzikálním, matematickým a biologickým detailům, se může trochu nudit.
(…)
V době, kdy se v kinech objevil stejnojmenný film s Ryanem Goslingem v hlavní roli, se není čemu divit, že se tento sci-fi román dočkal nového vydání právě se zmiňovaným hercem na obálce. Režie a produkce se ujala dvojice Phil Lord a Christopher Miller. Do jaké míry se jim povedlo přenést vesmírné putování z knihy na plátna kin, už musíte posoudit sami.
(…)
CELÁ RECENZE:
https://deti-noci.cz/2026/05/literatura/lit-recenze/andy-weir-spasitel-3/
Po přečtení tohoto bizarra se už na svůj kávovar nebudete dívat stejně.
(…)
Příliš silný kafe je skvělá oddechová kniha plná akce a humoru, absurdit, ale i lehké detektivní zápletky, která ve čtenářích vzbudí zvědavost a touhu číst dál a dozvědět se, kdo je vrah. Když člověk přistoupí na hru a nebude v ději hledat reálnost, ale hlavně zábavu, má se na co těšit a čtení si náležitě užije.
Ve svižném románu se neobjevují v podstatě žádná hluchá místa, která by působila jako vycpávka. Pořád se něco děje. Jak už ale samotný žánr vyžaduje, bizarních situací je tu mnoho. Čtenář by měl mít tuto skutečnost na paměti a k jistým věcem přistupovat zkrátka tak, jak jsou popsané, a příliš nad nimi nedumat. Nedá se však říct, že by děj nedával smysl a v příběhu chyběla logika, to v žádném případě. Naopak při čtení má člověk pocit, že všechno, co čte, je přesně tak, jak má být, a začte se dost rychle.
Příliš silný kafe je zdařilý počin debutujícího českého autora Roberta Krystalla, který se představuje pod hlavičkou nakladatelství Golden Dog, a můžeme se společně těšit na to, s jakým dalším příběhem přijde příště.
CELÁ RECENZE:
https://deti-noci.cz/2026/04/literatura/lit-recenze/robert-krystall-prilis-silny-kafe/
Je hezký umřít za úplňku je sbírka šesti povídek ze světa knihy Pravá bluesová kočka od autora Dominika Fialy. V rámci českého hororu se už čtenáři mohli setkat se způsobem vyprávění příběhu pomocí povídek, které na sebe na první pohled nijak nenavazují, ale některé postavy nebo události jsou jimi napříč zmíněny. V případě sbírky Je hezký umřít za úplňku je to podobné. Dominik Fiala se rozhodl dát dohromady povídky, které doplňují příběh Pravé bluesové kočky a jeho postav.
(…)
Sbírka povídek je primárně určena čtenářům Pravé bluesové kočky, a právě oni by v ní mohli ocenit to, co čtenář bez předchozích znalostí světa a postav neocení. Autorův čtivý a těžší styl by si mohl získat pozornost milovníků magického realismu a psychologičtějších textů. Často se tu prolíná reálný svět s fantaskními a nadpřirozenými prvky, a od čtenáře žádá velkou pozornost.
Teď bych se ráda vrátila zpět ke zmiňované korektuře. Rušivým prvkem při čtení jsou převážně typografické a místy i stylistické chyby, které kazí plynulost čtení. V textu se objevují místa, která jsou označena jako přímá řeč, i když by jim v rámci logičnosti a lepší čtivosti textu slušela spíše kurzíva. Je zvláštní a matoucí číst akční scénu s přestřelkou, kde je odstavec monologu s přímou řečí a postava mluví tzv. ‚sama k sobě‘. Pokud by byl text v kurzívě a tahle ‚samomluva‘ by byla čtenáři prezentovaná spíš v podobě myšlenek nebo alespoň doplněna o slůvka ‚pomyslel si‘, dávala by situace větší smysl. V některých případech by to i zjednodušilo pochopení scény a přispělo k plynulosti čtení.
I přes drobné zapeklitosti dokáže sbírka Je hezký umřít za úplňku ve čtenáři vzbudit zájem o autorovu tvorbu. Navnadí ho na čtení Pravé bluesové kočky, doplnění kompletní dějové linky i příběhu postav. Raději bych však doporučila sáhnout nejprve po románu a až pak po této sbírce. Příběhy si pak užijete víc.
CELÁ RECENZE:
https://www.fantasyplanet.cz/literatura/recenze-je-hezky-umrit-za-uplnku-dominik-fiala/
Někdy nám do života vstoupí věci, které nelze předvídat a jejichž následky nás budou provázet po zbytek života. Ruby by mohla vyprávět. Bylo jí šestnáct, když se to stalo. Její svět, celá rodina… všechno se rozpadlo! Jedna událost poznamenala tolik životů, až je to téměř nemyslitelné.
Od doby, kdy Ruby obviní přítele své sestry ze znásilnění, jde všechno z kopce. V první řadě to poznamená život Ruby a její vztah se sestrou Erin. Po ukončení soudního procesu, kdy se Ruby s matkou odstěhují k babičce do Irska a otec s Erin zůstanou v Bostonu, se začnou rodinné vztahy bortit čím dál víc. Klín už byl mezi ně vražen, není cesty zpět.
(…)
Liz Nugent v Pravdě o Ruby Cooperové vypráví příběh, který na oko začíná tou strašnou událostí, ale je v něm víc. Těžkými tématy se to v něm jen hemží. Pohrává si s dokonale propracovanými charaktery postav, pracuje s jejich psychologií, vývojem, s následky všeho, co se stane. Ruby je v mnoha ohledech anti-hrdinkou, která si čtenářovy sympatie spíše nezíská, ale nabízí se otázka: lze se Ruby divit, že se chová tak, jak se chová? Mohla něco z toho, co se stalo, ovlivnit?
(…)
Příběh se odehrává od osudného dne roku 1999 až do současnosti – konce roku 2025. Autorka do děje zakomponovala i všechny významné události, které se v průběhu let opravdu staly – 11. září, ekomonická krize na přelomu nultých a desátých let, teroristický útok na Bostonském maratonu nebo koronavirus a nařízení s ním spojená. Dodává to příběhu reálnost i syrovost, navodí atmosféru skutečné události a ne fikce – o to větší emoce ve čtenáři vzbudí.
(…)
Pravda o Ruby Cooperové má přesah a potenciál oslovit čtenáře napříč žánry a preferencemi. Je to psychologický román s thrillerovými prvky, který zpracovává hlavně to, jaký dopad má sexuální násilí na všechny zúčastněné. Jak tenká hranice je mezi pravdou a lží, jaké následky obojí má. Jak traumatizující dopad má soudní proces na oběť, na její rodinu a jak drtivě a neúprosně to dokáže zničit rodinné vztahy a narušit důvěru na desítky let, ne-li na celý život. Pravda o Ruby Cooperové vám bude ležet v hlavě ještě nějakou dobu po dočtení. Velmi rychle se ponoříte do příběhu a neskutečně těžce se vám od něj pak bude chtít odcházet.
Jde o čerstvou novinku, která se v českých, irských i anglických knihkupectvích objevila v březnu tohoto roku a nadšené ohlasy už sbírá jak v zahraničí, tak i nás – a naprosto oprávněně!
CELÁ RECENZE:
https://www.fantasyplanet.cz/literatura/recenze-pravda-o-ruby-cooprove/
Patrície je mi v některých ohledech podobná, v jiných na hony vzdálená. Ale ve chvíli, kdy jsem vzala tuto knihu do ruky, jsme byly jedna.
Patrície prožívá snad ten nejhorší den ve svém životě. Vyhodí ji z práce, následně i z bytu a než se naděje, skončí na dlažbě. Bez peněz a střechy nad hlavou se ze dne na den ocitne mezi pražskými bezdomovci. Aby toho snad nebylo málo, někdo ji sleduje a zanechává vzkazy.
V její situaci už to snad nemůže být horší, proto se zúčastní výběrového řízení do pochybné práce, o které nic neví, ale zoufale ji potřebuje – a právě ona odstartuje všechno to šílenství, které bude následovat.
Geniální kniha přesně ve stylu Ludmily Svozilové. Začíná celkem obyčejně a dějově by se dala rozdělit na dva zdánlivě odlišné příběhy, které autorka – v podání sobě vlastním – propojí v několikavrstevnatý příběh, který je promyšlený do detailů. Čtenáři se mohou těšit i na nejeden nečekaný zvrat, který pořádně zamíchá kartami.
Ludmila Svozilová mi už v sérii ‚Zemři, Kaine‘ dala jasně najevo, že svým postavám nedá nic zadarmo – a svým čtenářům také ne. Hlavní postavy jejich knih jsou často silné ženy, jejichž charakter nemusí být sympatický každému, ale povězme si narovinu, asi bychom nevěřili tomu, že něžná nevinná květinka by zvládla to, co zakusí Patrície v Achernaru nebo Matylda v Kainovi. Jsou to osobité charaktery, ne šablonovité. I když se vám ze začátku nemusejí líbit, nakonec si vás získají stejně jako autorčiny příběhy, které vás po dočtení často zanechají nevěřícně zírat.
Autorka v Achernaru přechází z napínavého thrilleru do temné fantastiky, ladně balancující na hranici mystiky, sci-fi a fantasy. Velmi obratně vymyšlené, čtivě napsané a zaháčkuje si vás to od prvních stran – aspoň v mém případě se jí to povedlo na jedničku.
Sonda do toxických vztahů jedné rodiny, ve které chování matky poznamenalo všechny zúčastněné.
Jsou knihy, které stojí za to číst pomalu, i když vás něco nutí číst rychle. Roztříštění je jedna z těchto knih.
Sledujeme členy rodiny Málkových. Dcery Radanu a Jindřišku, syna Leoše a otce Miroslava. Všechny je spojuje jedna žena – Zita. Zita má však do milující matky a manželky velmi daleko. Její chování se stupňuje a zanechává hluboké jizvy na dětství a psychice svých tří dětí. Situace dojde až tak daleko, že se pokusí spáchat sebevraždu. Plán se ji však nepodaří uskutečnit a je umístěna do léčebny, kde by ji měli pomoc ti nejpovolanější.
(…)
Roztříštění je hluboký psychologický vhled do problémových rodinných vztahů. Ukazuje, jak důležitá je role matky, jak důležité je bezpečné a milující prostředí pro růst a vývoj dítěte a pro jeho psychiku. Jak i drobné poznámky a pomalé podrývání sebehodnoty a sebedůvěry mohou člověka ovlivnit na desítky let a s jejich nápravou může mnohdy bojovat po zbytek života.
(…)
Text je psaný v několika linkách. Nejen že máme možnost nahlédnout do současného života všech členů rodiny – kromě matky – ale autorka nám pomocí textu v kurzívě dovolí nahlédnout i do minulosti. Do doby, kdy byly dnes už dospělé ženy teprve malé děti, puberťačky, později mladé slečny, které v tom nejcitlivějším věku zažívají tolik špatného.
(…)
V době, kdy se stále častěji ozývají přání a požadavky na označení tzv. trigger warnings, nebo-li varování před citlivý obsahem, bych možná touto cestou chtěla upozornit, že tomuto románu by se měli vyhnout ti, kteří v dětství zažili špatné chování, manipulaci a podrývání vlastní sebehodnoty ze strany rodičů a lidí, kteří jim měli být oporou. Čtení této knihy by jim mohlo spíše uškodit.
V opačném případě ji však doporučuji všem, protože perfektně ukazuje, jak velký vliv má psychika na šťastný budoucí život ne jen dětí, ale i dospělých.
CELÁ RECENZE:
https://www.fantasyplanet.cz/literatura/recenze-roztristeni-magdalena/
Myslíte si, že po dočtení druhého dílu Malazské Knihy padlých už vím, o čem to celé je? Zklamu vás. Stále nemám tucha - ale miluju to!
Erikson se u mě zapsal jako mistr ve vymýšlení postav a jejich charakteru. Během čtení Domu mrtvých sledujeme hned několik linek. Postavy putují po kontinentu, zažívají jeden nelehký den za druhým, bojují o svůj holý život... a vy si je velmi brzy oblíbíte. A chcete víc, i když víte, že to bude těžké - a těch skoro 800 stran v ruce vážících něco přes kilo vám to taky nijak neulehčí.
Co k tomu povědět víc? Budete chtít další díl? To si piště!
Budete chtít Eriksona několikrát zabít? To je téměř matematická jistota. Budete ho milovat a žasnout nad jeho fantazií?
Tisíckrát ano!
