Hleď, prázdnota

od:


KoupitKoupit eknihu

Devět děsivých příběhů vznášejících se v temnotě mezi retro hororem 80. let a stylem new weird. Povídky, ve kterých nikdo není v bezpečí. Brána do pekel se může klidně otevřít v plaveckém bazénu nebo na dálnici a kterákoli matka se může proměnit v monstrum... S předmluvou oblíbeného tvůrce hororů, Lairda Barrona. První kniha nové edice Pulp Robot nakladatelství Gnóm! Praktický paperback, který je ideálním čtením na cesty a na dovolenou....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/38_/383828/hled-prazdnota-uca-383828.jpg 4.125
Orig. název:

Behold the Void (2017)

Žánr:
Horory, Povídky
Vydáno:, Gnóm!
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (14)

Přidat komentář
Stenar
včera

Gnóm pokračuje v představování nových tváří hororu, a tak se k nám dostává sbírka devíti povídek u nás zcela neznámého Philipa Fracassiho. Rozsah je dosti široký - od SF nebo téměř SF ("Měkká konstrukce se západem Slunce", "Bezpečnostní pojistka"), přes scenérii Armageddonu ve veřejném bazénu ("Oltář"), temné paradoxy dobra a zla v příběhu založeném na případu skutečné vražedkyně dětí Amelie Dryerové ("Velkochov dětí") nebo klasické téma čarodějnictví ("Rakev"). Většina povídek nekončí pro protagonisty dobře, anebo jsou happyendy přinejlepším problematické.

Nejlepší je dle mého "Matka", studie pozvolna se hroutícího vztahu, která by byla děsivá, i kdyby si zatrpklá manželka nezačala hledat útěchu v černé magii, a závěrečná nejdelší novela "Mandala," nářez v nejlepším kingovském stylu. Dva kluci. Dva otcové. Štípnutá tátova želízka, aby byla hra na policajty a lupiče napínavější, a už to jede do pekel, příliv stoupá, a mrtvá matka si přichází pro syna. Takhle se má končit hororová sbírka.

Stylově se Fracassi velmi podobá Lairdu Barronovi, který také napsal předmluvu, byť s jistými rozdíly. Fracassi má výrazně širší záběr než Barron, lépe zvládá psychologii, ale atmosférou za ním většinou zaostává. Barrona fascinují hluboké temné lesy, Fracassiho bezrozměrný, nekonečný oceán. Barron preferuje satanistické zápletky, u Fracassiho to jsou různé varianty „démonické matky.“ Cit pro sarkastický, černý humor mají oba, sklon ke zbrklému ukončování povídek též. Vliv mistra Lovecrafta rovněž patrný u obou. Je pravděpodobné, že pokud se vám zamlouval Barron, bude „Hleď, prázdnota“ knihou pro vás, tím spíše, jestli máte rádi i Kinga. K němu má Fracassi jasně blíže. Z povídek snad jen „Surfer Girl“ je průměrná, vše ostatní je dobré, až skvělé.

A nakonec – nejde nezmínit brilantní překlad Jakuba Němečka, i s poznámkami v závěru, a opět dokonalou, puntičkářskou péči Gnomu se zpracováním knihy. Tohle prostě není „sériový produkt velkochovu“ k dělání vejvaru, ale dílo osamoceného šlechtitele, usilujícího o dokonalost sám kvůli sobě. Je to znát z každé stránky. Věčná škoda, že takových šlechtitelů knih u nás není víc.

Ivan Kučera
předevčírem

Bola to vtedy silná objednávka z Megakníh.sk: Mainstream od Mira Pechu, manga Skrýš, Schovka od Jacka Ketchuma a ako bonus zbierka hororových poviedok od pre mňa v tom období absolútne neznámeho Philipa Fracassiho. To sa odteraz prudko a nekompromisne mení a Fracassiho budúcu tvorbu začínam ostro sledovať. Zbierka (s krásnym zeleným obalom, viac podobne netradičných obálok) však nie je bez chýb. Autorov štýl je skvelý, ale má muchy, na ktoré si možno zvyknete... a možno nie. Najviac mi vadilo, že do mnohých príbehov napchal vyložene vedľajšie dejové linky. To sú veci, ktoré podľa mňa do poviedok nepatria. Učili ma, že do románu môžete dať „všetko“, ale do poviedky nie. Do poviedky by ste mali dať len to, čo sa úzko spája s hlavnou zápletkou. Nič navyše. Fracassi mal zjavne úplne iných učiteľov a trepe tam veci, ktoré sa po dočítaní jednotlivých poviedok skutočne javia byť zbytočnými a tempo zdržujúcimi. U niektorých je počet strán dokonca taký vysoký, že je to často skôr novela, než poviedka. Aj vinou toho (ale nielen toho) sú rozjazdy jeho poviedok častokrát veľmi pomalé, až zdĺhavé. Vrcholom je posledná Mandala, ktorá je taká dlhá, že niektoré vydavateľstvá by ju boli schopné vydať ako samostatný román. Avšak o to je horšia, nezáživnejšia, nudnejšia a rozťahaná o v podstate desiatky (!) zbytočných strán. Našťastie, jednotlivé poviedky (mimo Mandaly) akonáhle sa rozbehnú, už sa nezastavia a začínajú od tej chvíle ponúkať veci silné, mohutné, razantné, veľmi drsné, ale zároveň tak akosi, ehm, hororovo konzervatívne. Zároveň však nie zatuchnuté ani klišé, ale svieže a zaujímavé. Autor netradične píše o tradičných žánrových témach (démoni, rituály, čarodejnice, vrahovia).

JantarMantar
25. listopadu

Výborně napsané, dobře přeložené. Fracassi umí vyprávět příběhy, studiem postav připomíná Kinga. Nadpřizeno však působí náhodně, neukotveně, bez pravidel a popravdě hrůzu příliš nevzbuzuje, ne tak jako skvělé texty Lairda Barrona, který napsal předmluvu.

terry4776
07. listopadu

Na to, že jsem o autorovi neslyšela zatím ani jednou, musím říct, že toho teď lituji. Povídky jsou úplně jiného rázu než jsem zvyklá a dodávají pocit strachu, který se nedá smýt ani studenou sprchou.
Některé povídky jsou sice trochu předvídatelné, ale to neubírá kvalitě knihy.
Autor využívá skvělé popisy a slovní přirovnání k situacím, že bych to taky tak chtěla umět.
Pro milovníky hororů jako stvořené. Ne všechno děsivé musí být nadpřirozené.

trudoš
19. října

„Až otevřete tuto sbírku, ocitnete se na počátku temné uličky z hájemství Zóny soumraku. Je to místo, kde se hrozné věci stávají lidem, jimž se stát neměly; všude číhá riziko a nikomu se nenadržuje.“
Výňatek z předmluvy Lairda Barrona perfektně vystihuje podstatu povídek u nás nepříliš známého spisovatele Philipa Fracassiho. Šíře nápadů, jež přitom dokáže tenhle podivuhodný človíček přenést na papír, překvapuje s každým novým textem a přitom nejde o fantaskní haluze, rozklíčovatelné jen za určitého množství houbiček. Ani se nekoná žádné strašení duchem pod postelí, nebo psychopatem ve skříni. U něj zkrátka nejen že netušíte, kam vás zavede, ale ani čím vás protáhne. Hodně si přitom nechává záležet na postavách, které se čtenáři lehce dostanou pod kůži a on pak jejich utrpení prožívá dvojnásob.
Výraznou slabinou jsou bohužel závěry. Ty totiž občas připomínají výpadky proudu. Přicházejí znenadání a utínají jednotlivé příběhy ještě dřív, než vypravěč stihne zúročit jejich tušený potenciál.

eraserhead
14. října

Gnóm, zdá se, se rozhodl, poskytovat českým čtenářům tak trochu zvláštně pojaté moderní horrory. Po Barronovi je Fracassi druhým autorem, jehož povídky jsou svým způsobem tak nějak neobyčejné a nečekané. Což je, samozřejmě, dobře. Z Hleď, prázdnota ční dvě věci: rodinné vztahy potažmo rodina jako taková (ať už v jakékoliv její podobě) a náhlý vstup něčeho neobyčejného a nečekaného do obyčejného a normálního světa. Ale vstup něčeho, co se jeví naprosto přirozeným, běžným, letitým, věkovitým, a tak nějak v širším kontextu přirozeným. Asi nejlepší pojetí těchto dvou věcí je svým způsobem naprosto šílený OLTÁŘ, MATKA nebo BEZPEČNOSTNÍ POJISTKA, ačkoliv se tyto dva výrazné prvky prolínají prakticky všemi příběhy v knize, včetně naprosto geniální a pro mě nejlepší povídky MĚKKÁ KONSTRUKCE SE ZÁPADEM SLUNCE (společně s MATKOU a MANDALOU opravdové klenoty nejen sbírky, ale i moderního povídkového horroru obecně). Některé povídky jsou, pravda, slabší (ZLODĚJ KONÍ, SURFER GIRL), i ony se však vyznačují skvěle vypilovanými charaktery a s delším dějovým ukotvením, než by se u povídky mohlo zdát (někdy to vadí - naprosto nekonzistentní mysteriózní dějová linie ve Zloději koní - někdy ne - výborně pojatá smrt otce hlavního hrdiny v Surfer Girl). HLEĎ, PRÁZDNOTA je povedená sbírka, moderní, současná, přesto mrazivá, děsivá, nepříjemná, nervní a nervydrásající. Pochválit musím i skvěle provedenou obálku, ta ostře zelená barva je super. Při držení při čtení její odraz krásně zbarvujeruce do zelena, což je nezvyklé a... ano, tak trochu zvláštní a děsivé. Pane Němečku, doufám, že v této linii zajímavých a dobrých horrorových knih bude Gnóm pokračovat. je to záslužná a skvělá práce.

Izu
08. října

Fantastické !

Jusa
19. září

Velice kvalitně napsané, pěkně vykreslená psychologie postav a dovedně vystupňované napětí, pointa mě občas trochu zklamala - někde až příliš mnoho (pro mě) otravného nadpřirozena, jinde zas závěr uspěchaný, nevytěžený, předčasný, jako by tomu něco chybělo... Nicméně čtyři hvězdy zaslouženě.

MaryJane
17. září

Kniha obsahuje devět většinou velmi napínavých povídek s velkým spádem. Knihu je velmi těžké odložit když zrovna máte nějakou povídku rozečtenou, protože člověka pohání zvědavost kam se bude děj dále ubírat. Přečteno za tři dny, hodnoceno za 4* - k ultimátu mi chyběly nějaké velké šokující pointy, které mám na povídkách tak rád.

Kortexo
15. září

Spisovatelsky skvěle napsaná povídková kniha.Nejlepší povídky jsou: Rakev a Velkochov dětí.Ostatní jsou brilantně napsány, ale obsahově nenabízejí nic nového...

Moskov
14. září

Autor není schopen nabídnout čtenáři takřka vůbec nic. Povídky mě až na pár kusů nezaujaly. Kde mělo být popisu málo bylo ho nesnesitelně moc. Tam kde by bylo třeba popisu přidat autor dál nešel. Co se strachu a budování atmosféry týče autor nepředstavitelně selhal.
Je zde možný pohled jako má uživatel Knišíl (další komentář), že se jedná o hluboké filosofické dílo, ale to jsem jako čtenář od sbírky devíti děsivých příběhů nečekal.

Knišíl
25. srpna

Už chápu co mě na hororu přitahuje. Je to jeho upřímnost ohledně člověčenství. Každý máme svoje strachy a horor nám ukazuje, že v tom nejsme sami. Je to určitý filtr nebo výpust našich zvrácených myslí, přesto právě naše strachy nás definují a to jak se jim postavíme z nás dělá to, kým skutečně jsme. Fracassi ukazuje horor jako dospělý žánr. Psychologicky podnětný - k zamyšlení. Fantastično či nadpřirozeno
je používáno jen jako jakýsi závoj reality, kdy až vnímávý čtenář strhává závoj v okamžiku poznání, což mu způsobuje úžas a pochopení. Skrz mýty chápeme svět kolem sebe. A Fracassi podává novodobé mutace starodávných mýtů, složitější a
nejednoznačnější.

DÁLE POZOR SPOILERY!!!! JENOM PRO TY, CO UŽ ČETLI.

Prosím, buďte schovíví k mým interpretacím. Zda-li jsou aspoň trochu v souladu s vaším vlastním vnímáním povídek dejte mi prosím palec nebo nedávejte, je to jen na vás. Prosím, pro ty co se opravdu něchtějí připravit o zážitek z prvního čtení nečtětě dále. Pokud by někoho můj komentář pohoršoval (Jak si vůbec dovoluji zde spoilerovat), napište a já komentář odstraním (přesněji část níže). Každopádně VAROVAL jsem vás.

Měkká konstrukce se západem slunce
Zborcení iluzí při odkrytí něvery dokáže Marcusovi řádně pokroutit vnímání světa. Metafora jak právě
v získáné schopnosti pokrucovat, tak také toho, jak nastávající den (světlo) odkrývá zradu (noc). Neboli jak přichází spolu se světlem odhalení pravdy, která se skrývala pod slupkou temnoty.

Oltář
Oslava a zkáza dětské imaginace. Reálný příběh. Netvor z hlubin funguje pouze jako dětská náhrada nepochopitelně zlých událostí. Děti nechápou smrt, proto se naivně vrhají s ostatními do hlubin. Nechtějí dospět. Stejně jako znásilněná sestra Garyho. Kontrast dětského světa a tragédie dospělosti. Zatímco Gary a spol. zažívají od začátku jeden z těch typických nostalgických dětských dnů, matka Garyho už od začátku podívky žije v hororu dospělosti.

Zloděj koní
Příběh o odpuštění. Kůň jako symbol přírody, kterou člověk neustále znásilňuje. Ke konci povídky zloděj brání koně a uvědomuje si své hříchy.
Proto ona výstraha s koňskou hlavou a pak setkání s malým chlapcem. Jeho syn? Nebo on sám. Výstraha
pro to, aby se zachoval správně. Metafora splynutí s koněm jako metafora návratu k prapůvodním hodnotám.
Hodnotám které člověka nevyčleňují nad přírodu ale naopak činí ho součástí všeho živého.

Rakev
Příběh o dospívání. Matka příroda, ne naopak otec příroda, jak říká babička. Nadvláda mužů a pouhý sen o emancipaci. Zasvěcení ve dvanácti
- měsíčky? Pochopení údělu ženy a pozice ve společnosti, proto revolta hlavní protagonistky. Definitivní pohřbení nevinné dívenky a naslouchání "zkrocené" ženy. Proto ji nenáviděla. Babička žila v mužském světa a dívka se odmítala zařadit, dospět do takovéto společnosti.

Velkochov dětí
Tematika pokrytectví církve. Můžeme tak vnímat v historických mučících praktikách či zabíjení
dětí Amélií, v obou případech činy obhajovanými božským záměrem, otec Henry existuje jen díky tomu, že jeho předci se zprostili dogmat, proto říká Samuelovi, že se musí poučit z historie,
Otec Ramsey se stává skutečným otcem v tom fyzickém slova smyslu, pod tímto zjištěním umírá (že má problémy se srdcem naznačila již návštěva Henryho v sadu), v konečném důsledku tedy otce Henryho nepochopil a kvůli zděšení (vyplývající s pokrytectví, sex ano, odpovědnost za dítě a vzdání se
církevní pozice ne), že má dítě, umírá.

Surfer Girl
Děsivá povídka o tom, jaké je to nechtít dospět, odpoutat se od rodičů a žít vlastní život.
A představa záverečné scény za poslechu Beach Boys je ještě užásněji hrozivá.

Matka
Nejděsivější povídka. Metamorfóza běsu. Kafkovský motiv znovuzrozen. Kdo je skutečné monstrum?
Být otcem může někoho vyděsit a způsobit mu hrůzné představy.
Představy zde vystujucí jsou ale hladové a dostala na vás mlsně civí ze stránek plnohodnotné prózy.
Symbol pavouka jako matky je tu proto, že samičky této čeledi často požírají vlastní samce, aby se nakrmili. Sledovat také můžeme, že jeho žena je neschopná něčeho dosáhnout a když se ji narodí dítě objeví v sobě konečně sílu, odhodlání
(pavouk jako symbol ženské síly a nezávislosti viz. Arachné).
Představa vlastní ženy jako pavouka značí paranoiu z toho, že se o ní musí starat (krmit ji a dítě, aby ho nesežrala) a to se vypravěči nechtělo (pasáže ve
kterých přemýšlí o vraždách, nezájem o syna atd.), a zároveň finální pochopení, že už je jeho žena naopak samostatná a on zbytečný, sloužící pouze jako potrava, proto s koncem pro vypravěče přichází úleva, že tyto starosti končí.

Bezpečnostní pojistka
Někde jsem kdysi četl, že aby se z chlapce stal muž musí, i když jen pomyslně, pohřbít svého otce.
Že člověk dospěje až když je sám. Bez nikoho, kdo by nad ním lpěl. Tahle povídka začíná prapodivnou
nemocí matky chlapce. Pravděpodobně lykanie (ale zde zase slouží jako symbol pro jakoukoli smrtelně
nebezpečnou chorobu naší civilizace). Podívka končí stejně jako experiment Schrodingera. Důležité je
však rozhodnutí chlapce naplno se odpoutat od rodičů a stát se nezávislým jedincem. Skutečným dospělým.
Kruté vyústění příběhu, kdy nevíme co bude, musíme brát jako metaforu našeho vlastního života. Přece i v životě činíme rozhodnutí, o kterých předem nevíme, zda jsou dobré či špatné. Nelze se vyhnout chybování ani úspěchů.

Mandala
Nejdelší povídka, vlastně už plnohodnotná novela. Realistický příběh, který by se klidně mohl udát.
Motiv matky dokážu pochopit, jakou ale temnou roli zde hrála. Možná jen na první pohled. Bude za tím více, než teď dokážu napsat.

Cabal
19. srpna

Výborná sbírka. Za mne TOP povídky Oltář, Matka, Zloděj koní a Bezp. pojistka.

RadekMartinek
19. srpna

Naposledy sem u knihy zažíval podobné pocity před patnácti lety, kdy jsem objevil Barkerovi Knihy Krve. Neskutečně kvalitní povídky. Fracassi jako geniální brusič pracuje na každé větě a vytváří z ní dokonalý démant.

Když je z povídek paf i Laird Barron, je to známka jisté kvality. Fracassi dokonce podobně píse jako Barron, ale sbírka je víc konzistentní (než např. Barronova Okultace).

Všem milovníkům horroru radím - berte, protože tak mimořádně kvalitní horror, který opět profesionálně vydalo one man army nakladatelství GNÓM! (co kniha, to poklad), u nás jen tak nevychází.