kniznistranky kniznistranky komentáře u knih

☰ menu

Mráz pod kůží Mráz pod kůží Allie Reynolds

Od první věty velmi čtivé. Žádné zbytečné obkecávání - tak to mám nejradši. Autorka nás hned hází do děje a v podobě dvou časových rovin se pomalu dozvídáme, co se stalo před deseti lety a co na hlavní hrdiny číhá v horské chatě na ledovci nyní. Je tu skvěle vykreslené prostředí snowboardingu, závodů a rivality mezi soupeři. Hory a sníh tomu navíc dodávají super atmosféru a i když nejde o žádný krvavý thriller, u kterého byste se klepali strachy, čte se to samo! Autorka má dar vyprávět a získat si čtenáře po pár větách. Je to jeden z těch dobrodružných thrillerů, kde hrdinové bojují o život a svým způsobem i taková lehčí vyvražďovačka. Doporučila bych všem, kteří v thrillerech nemají rádi brutalitu, násilí a fůru krve, ale naopak si potrpí na dobrodružství, akci, napětí a skvělou atmosféru divoké přírody zasněžených Alp. Milovníci snowboardingu si zde taky přijdou na své! Dvě časové linky na druhou stranu mohou být pro někoho rušivé. Já mám více časových linek v knihách ráda, ale je fakt, že tady jsem se občas trochu ztrácela - ale za to možná může mé večerní usínání. Skvělý oddechovější thriller plný dobrodružství, akce a soupeřské rivality.

22.01.2022 4 z 5


Ostrov Duma Key Ostrov Duma Key Stephen King

Další kniha Mistra hororů přečtena. Nevím, jestli se mi líbila víc než Osvícení, ale minimálně byla stejně skvělá. Rozjezd byl trochu pomalejší, ale to jsem už pochopila, že je u Kinga téměř samozřejmostí. Mě to vlastně docela i vyhovuje. Poznám hlavního hrdinu a pomalu se dostávám do děje a užívám si každé slovo. To, jak King píše, to asi nemusím zmiňovat. Neskutečně moc mi to sedí!
V této jeho obsáhlé knize se objevují hned dvě témata, která mi jsou velmi blízká - a to stavařina a umění. Právě umění, a malování především, má v této knize přímo hlavní roli. Skvěle popsán proces tvoření, až má člověk chuť popadnout štětec a plátno a jít malovat také. Samotný námět, kdy obrazy namalované Edgarem "ožívají", se mi moc líbil. Konec byl hodně povedený a posledních 200 stran jsem hltala s tím, jak se vše blížilo ke konci a rozuzlení. Skvělá kniha! Moc doporučuju všem milovníkům Kinga a umění.

15.01.2022 5 z 5


Podivuhodný případ Benjamina Buttona Podivuhodný případ Benjamina Buttona Francis Scott Fitzgerald

Od Fitzgeralda jsem doteď nic nečetla. Film, natočený podle této povídky, jsem také zatím neviděla, ale určitě se na něj chystám. Byla to kraťučká povídka, ale o to větší dojem na mě udělala. Skvěle a čtivě napsané, originální námět a spousta myšlenek a věcí k zamyšlení.

22.08.2021 5 z 5


Odvrácená tvář lásky Odvrácená tvář lásky Colleen Hoover

Další kniha od Colleen, která si mě svým psaním a příběhy získala. Tím se nebudu tajit. Když jsem se pouštěla o této, po všech ohlasech jsme měla tak nějak zafixováno, že Námi to končí je prostě nejlepší co napsala a tak už bych neměla očekávat stejnou laťku. Přece nemůže být třetí knihy, co od ní čtu, pořád tak moc dobrá jako ty předchozí. Ale byla! Tenhle příběh je zase ze začátku takový svým způsobem nevinná romantika. Hlavní hrdince je stejně let jako mě, takže i tím mi byla blízko. Do poloviny knihy jsem si pořád říkala: ''Jo, Námi to končí byla lepší.'' Jenomže pak přišla druhá poloviny knihy a emoce lítaly sem tam. Popisy některých situací a pocitů mi byly tak blízké a tak moc jsem se do nich dokázala díky tomu vcítit, že na konci jsme se málem rozbrečela. Slzy jsem měla opravdu na krajíčku a to se mi u knihy stalo prvně! Jsem člověk, co u knih prostě nebrečí. Ale tahle kniha mě zasáhla takovým stylem, že jsem opravdu měla co dělat. Opět úžasné! Nemám slov. Colleen se tímto stává mojí velmi oblíbenou autorkou a myslím, že k těm jejím čtyřem knihám, co mám doma, brzo přibydou další.

17.01.2021 5 z 5


Gump – pes, který naučil lidi žít Gump – pes, který naučil lidi žít Filip Rožek

Krása. Kniha k zamyšlení.

10.04.2020 5 z 5


Smrtka Smrtka Neal Shusterman

DRUHÉ ČTENÍ
Jelikož jsem si už dlouho chtěla přečíst druhý díl této série, tak jsem si nejdřív musela osvěžit celý příběh a znovu přečíst ten první. Opět jsem si čtení moc užila. Konec jsem si z prvního čtení už moc nepamatovala, takže jsem si to užívala a hltala každé slovo. Tohle je parádní rozjezd série a jsme zvědavá na Nimbus, který už mám nachystaný ke čtení. Smrtku budu číst určitě ještě několikrát!

08.04.2020 5 z 5


Už mě vidíš? Už mě vidíš? Sharon J. Bolton

Tuhle knihu jsem dlouho odkládala. Nevím vlastně proč, protože když jsem si ji kupovala, velice mě zaujala svým námětem a zakomponování Jacka Rozparovače do příběhu. Když jsme začala knihu číst, nebyla jsem si tak úplně jistá, jestli mě to nakonec bude bavit. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na autorčin styl psaní. Po celou dobu byl příběh velmi zajímavý, ovšem ten konec předčil má očekávání! Opravdu, byla jsem příjemně překvapená jak si se mnou autorka celou dobu hrála a na posledních pár stránkách vše uvedla na pravou míru a já jsem jen s vytřeštěným očima zírala a říkala si: Tak tohle se povedlo!

17.09.2017 5 z 5


Turnus Turnus Hugh Howey

Někteří nejsou z téhle série nadšení, ale za mě je to naprosto skvělé. Strašně moc se mi líbí ten nápad se silem s několika patry pod zemí, rozdělení pater a úseků, prostě všechno tohle je podle mě dokonalé a originální. Co se týče děje druhého dílu, je pravda, že ten první byl víc takový napínavější a dělo se tam toho víc, ale za mě má i druhý díl své kvality. Dozvídáme se tu, jak to vlastně všechno začalo a děj se vlastně odehrává ještě před prvním dílem, ale autor se hezky, postupně dostane k tomu, jak končil první díl a myslím, že co se týče třetího dílu, bude to bomba! Už teď se nemůžu dočkat až se dozvím jak to celé dopadne (i když jisté podezření mám a nejspíš se i trefím). Za mě je to skvělá série, ale podle ohlasů, záleží asi na názoru jedince, co si knihu přečte. Buď z ní je člověk nadšený a nebo zklamaný. Všechny knihy se hold nemůžou trefit do vkusu všem čtenářům. Ale jak říká, za mě je to ÚŽASNÉ ČTENÍ!

05.01.2016 5 z 5


Divočina Divočina Cheryl Strayed

Dvaceti šesti leté Cheryl Strayedové se po smrti její matky hroutí život. Vzpamatovává se ze smrti matky, konce manželství, ztráty blízkých a cítí se sama. V opojení drog, mužů a nulových vyhlídek do budoucnosti ji náhoda nebo osud - nazívejte to jakkoli chcete - přivede do cesty průvodce po Pacific Crest Trail. Nejdřív zjišťuje oč jde, až se nakonec téměř ze dne na den rozhodne, že tento trail půjde i ona. Několik měsíců v divočině, jen ona a její obrovský batoh.

Na jaře roku 1995 vyráží na 1770 km dlouhou, několikaměsíční pouť, během níž zažije obdivuhodné dobrodružství, boj samé se sebou. Potkává spoustu lidí, ať už přímo na stezce nebo mimo ní. Navazuje nová přátelství s lidmi, u kterých tuší, že už je nikdy neuvidí. Zažívá těžké chvíli cestou pouští bez vody, potýká se s přežíváním v divočině, pod stanem i pod širákem. Při čtení budete prožívat každou jednu ujitou míli spolu s Cheryl. Budete číst o bolesti, kterou prožívá každý den díky bolavým nohám z cesty, i tu psychickou, kdy vzpomíná na minulost, na dětství, na svou matku, otce, který je opustil a se vším se postupně vyrovnává. Ale zároveň i chvíle svobody, radosti, úžasných zážitků a spokojenosti, že na Pacifickou hřebenovku vyrazila a nakonec i její lítost nad tím, že se její putování blíží do cíle.

Obdivuhodná žena, která ušla obrovský kus cesty, ať už fyzické tak mentální, a během ní našla samu sebe. Jestliže se říká, že cesta je cíl, v případě tohoto cestopisu nabírají tato slova nový rozměr. Putování od Mohavské pouště po Most bohů na hranici států Oregon a Washington je velmi inspirativní čtení a krom touhy vyrazit na nějaký trail čtenáře přiměje i přemýšlet nad jeho životem.

30.03.2024 5 z 5


Rezavé panny Rezavé panny Gwendolyn Kiste

Cleveland je druhé největší město státu Ohio, leží na jižním břehu jezera Erie a je také centrem průmyslu. Místní ocelárna zaměstnává otce, kteří spoléhají na to, že díky své tvrdé práci budou moct uživit své rodin. Dny plynou a Phoebe s Jacquelin odpočítávají poslední chvíle svého pobytu na střední škole. Denton Street jim nemá co nabídnout a už vůbec ne teď, když továrny zavírají a dívky se začínají měnit. Rezavé panny přitahují pozornost lékařů, turistů a vládních zaměstnanců. Phoebe je jediná, kdo jim chce pomoct. Lehké to ale nebude!

Už od prvních stran je čtenář vtažen do neúprosného rozkladu města. Špíny a bezútěšného chátrání, se kterým už nemůže nikdo nic udělat. Přítomnost továrny a znečistění okolní krajiny na čtenáře dopadají s každou stránkou. Phoebe se vrací do města, do své minulosti a vzpomíná. Na Rezavé panny a co se s nimi stalo. Atmosféra, kterou autorka popisuje a děj, který zasadila do svého rodného města, jsou kombinací nepěkného místa pro život s neskutečně návykovým čtivem pro čtenáře.

Samotné Rezavé panny jsou velmi tajemným prvkem celé knihy. Zprvu není jasné, kam přesně chce autorka příběh směřovat a seznamuje čtenáře hlavně s prostředím. Ovšem když na scénu nastoupí Rezavé panny, všechno rázem nabírá trochu fantasknější nádech. Samotná existence a proměna těchto bytostí je úžasně popsána. Už jen myšlenka dívek, plných života a plánů do budoucna, a představa jejich rezivějících kostí, tenčící se kůže...
Na pozadí událostí autorka chytře poukazuje i na zastaralé pohledy na mladé ženy, dívky a jejich místo ve společnosti. Nejednou si čtenář pomyslí, že můžeme být rádi, že takové smýšlení lidí už dneska najdeme jen zřídka - díky za to!

Krása této knihy spočívá i v tom, když o ni nevíte téměř nic. Prostě si ji vezměte do ruky a ponořte se do jejich stran. Nebude to trvat dlouho a osud dívek z Denton Street pohltí i vás. Neskutečná čtivost a návykovost, kdy vás příběh vtáhne tak, že zapomenete na realitu a po dočtení si budete přát ještě pár stran navíc. Takových příběhů je jako šafránu a je mi ctí, že zrovna tento u nás vydalo právě nakladatelství Medusa! Těším se na další originální a poutavé příběhy od autorky Gwendolyn Kiste. Přímo po nich prahnu!

12.02.2024 5 z 5


Polibek Choroby Polibek Choroby Tom Gottwald

Rusko na samotném počátku 20. století a záhadná nemoc, která se šíří Sibiří a přerůstá v epidemii. Expedice doktora Gerasimova vyráží z Petrohradu na dalekou Sibiř, aby přišla záhadné Chorobě na kloub a pokusila se objevit lék na její vymýcení.

Jedním slovem - SKVĚLÉ! Polibek Choroby mě zaujal už svou anotací, která tak trochu slibovala postapo o boji se zákeřnou nemocí, která v případě nenalezení léku může pozabíjet velkou část populace. Částečně tomu tak i bylo, jenomže tohle není postapo jak ji známe z katastrofických filmů o konci světa, ale sci-fi. V průběhu vyprávění nastává pro někoho celkem radikální zlom. Zvrat, který zamíchá kartami. Tento "přechod" mezi první a druhou částí, na které je kniha rozdělena, nemusí všem sednou. Vše záleží na tom, jak rychle se čtenář zvládne vzpamatovat z šoku a přizpůsobit se autorovu příběhu.

V knize se objevují útržky z deníku doktora Gerasimova, které naprosto přirozeně přecházejí v klasické vyprávění a byť se tu trochu skáče z východního Ruska na západní, čtenář se celou dobu orientuje a příběh šlape jak hodinky. Velké překvapení! Než jsem začala knihu číst, byla jsem přesvědčena že autor je cizinec. Ach, jak jsem se to spletla! Upřela bych tak chválu další nové české spisovatelské tváři, která si zaslouží pozornost! Doufám, že autor tímto kouskem nekončí a moc ráda bych si od něj časem přečetla další takto skvělou scifárnu. Doporučení!

11.10.2023 5 z 5


Nikdy se nepřestala usmívat Nikdy se nepřestala usmívat Martin Štefko

Alexandra a její příběh mě chytli za srdce už po prvních kapitolách a čím víc jsem se dozvídala, tím víc jsem to hltala. Alexandra je vražedkyně, která zabila neuvěřitelných 168 lidí. Už tohle stačí k tomu, aby na vás Alexandra na první pohled neudělala moc dobrý dojem, stejně jako na psychiatra Roberta Jenkinse. Ten však tuší, že nic není jak se může zdát...

Četlo se to samo. Příběh odsýpá, nezaznamenala jsem žádná hluchá místa a všechno mi logicky pasovalo. Alexandra a Robert mezi sebou mají úžasnou chemii a jejich rozhovory mě bavily. Nebylo to prvoplánové tlachání psychiatra a vražedkyně, ale autentický rozhovor, který mi doslova ožíval v uších, jako bych seděla vedle nich v křesle a tiše poslouchala Alexino vyprávění. Našli se i části, které nutily k zamyšlení.

Skvělá kniha, která v sobě mimochodem ukrývá odkazy na skvělou hudbu! Kapitola, kde moderátor v rádiu mluví o rockové a metalové hudbě a pouští pecku za peckou, zatímco se "děje spousta věcí", ta mi utkvěla v paměti - ne jen kvůli té skvělé hudbě ;)
Velké doporučení!

20.07.2023 5 z 5


V pekle jsme všichni Hébert V pekle jsme všichni Hébert Madla Pospíšilová Karasová

Příběh podle skutečnosti! Kanadský křesťanský sirotčinec. Příběh malého kluka, který se dostal do pekla na zemi.

Uff, tohle bylo silné, hodně silné! Hodně kruté. A autorčin dodatek na konci o tom, jak tento příběh vlastně vznikl a jak pátrala za doby covidu a karantén po skutečných příbězích z kanadských křesťanských sirotčinců a pročítala rozhovory s lidmi, kteří si tímto peklem prošli, to se mě po dočtení dotklo ještě o to víc.

Děti, kteří se do těchto sirotčinců dostaly, si opravdu prošly peklem a celý jejich život byl plný krutosti, bolesti a strašlivého zacházení, který si nikdo z nás nedokáže představit ani v těch nejhorších snech. Týrání, tvrdá práce a sexuální zneužívání bylo téměř na denním pořádku. A právě tohle peklo v tomto Zrnku temnoty prožijeme spolu s hlavním hrdinou Markusem, kterému je pouhých šest let, když ho odvezou od rodiny a přivezou do sirotčince.

Budete trpět spolu s Markusem a lehké čtení to rozhodně není, ale to, o čem celá novela je, je důležité a měl by si to přečíst každý. Ano, každý! Protože je to historie, která se skutečně stala (byť v Kanadě) a není to ani tak dlouho, jak by se mohlo zdát. Silné! Velice silné a moc dobře napsané! Za mě nejlepší Zrnko z celé edice, které doposud vyšlo!

19.03.2023 5 z 5


Červi v hlavě Červi v hlavě * antologie

Sbírka 12 povídek od čtyř začínajících českých autorů, kdy každý z nich přispěl třemi svými povídkami. Přišlo mi, že sbírka se dá rozdělit na takové tři tématické celky - v prvním se objevují duchové, ve druhém červi a ve třetím směska hororu a sci-fi (postapa).

Líbilo se mi jak uspořádání povídek, nad jejichž pořadím zjevně někdo přemýšlel a nenasázel je za sebe jen tak hala bala, tak i témata, která se v nich objevovala. Všechny povídky jsou velice čtivé, poutavé. Mají často za mě originální náměty, skvělé zpracování i rozuzlení. Některé mají tak mrazivou, tíživou atmosféru, až se vám vkradou pod kůži, jiné jsou drsné svým námětem, další jsou dalo by se říct typické žánrovky.

Kvalitní sbírka. Našla se tu jen jedna povídka, která mi úplně nesedla - ale sto lidí sto chutí, třeba právě ona může jiného čtenáře nadchnout. Vybere si tu každý nadšenec. Nebála bych se sbírku doporučit i fandům postapa, protože se tu objevují i povídky, které už jsou tak nějak na pomezí mezi postapem a hororem - ty mě mile překvapily a byly brilantní!

Vybrat nějaké třeba vyloženě top tři povídky nejde, protože si téměř všechny drží nadprůměr a mají skvělou atmosféru. Rozhodla jsem se proto zmínit od každého autora tu (za mě!) nejlepší povídku z těch třech, které v této sbírce mají: Jiří Koreš - Prosím, potichoučku!, Karin Novotná - Nekoukej ven, Kristýna Lyach - Tvořitel a Jarka Pelikánová - Výzkumná činnost.

Červi v hlavě moc doporučuju vyzkoušet!

25.02.2023 4 z 5


Podivná knihovna Podivná knihovna Haruki Murakami

'S novoluním se změní náš osud.'

S Murakamim jsem se díky této povídce setkala poprvé. Narazila jsem na ni jednoho prosincového večera a za hodinku ji přečetla. Jde o pár stránek, ale dojem na mě udělaly tak velký, jako by to byl celý román.

Pár slovy dokonale popsaná atmosféra, do které se čtenář ponoří po prvních přečtených slovech. Cítí vůni starých knih v městské knihovně a cítí strach a zároveň touhu zjistit spolu s hlavním hrdinou, co se skrývá pod ní.

Je to příběh, který začíná jako barvitá pohádka na dobrou noc, pokračuje jako napínavý příběh jednoho kluka, který se zapletl do potíží a končí téměř na pokraji jemného černobílého hororu. Zároveň nabízí několik zajímavých myšlenek a bezesporu zanechá obrovský dojem. Nenápadná, lehce hororová pohádka doplněná působivými ilustracemi a dechberoucí atmosférou. Zážitek tohle číst!

'Nový měsíc od nás ledacos odejme.'

21.12.2022 5 z 5


Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků Ursula K. Le Guin

Tuhle knihu se zářivě žlutou obálkou bych doporučila - nebo rovnou (ne)násilně vrazila do ruky? - úplně všem! Těm, kteří fantasy čtou, těm co ji nečtou nebo zavrhují. Těm co ji píšou, i těm, kteří knihy běžně nečtou, ale fantastické světy milují třeba ve filmech, seriálech nebo hrách. Protože fantasy je něco, co tu bylo už dřív, než se všemu začaly dávat nálepky a škatulkovat do žánrů. Ursula K. Le Guinová pro mě byla dlouhá léta absolutně neznámou osobou a já nechápu, jak se to mohlo stát?!

Na necelých 200 stranách se tu ukrývá několik přepsaných přednášek a esejů této americké autorky, která - jak se dozvíme v knize - byla vlastně první, která přivedla téma "čarodějnické školy" do světa fantastiky. Je neuvěřitelné, že o Harry Potterovi dnes slyšel úplně každý, ale Čaroděj Zeměmoří nějak "zapadl" a ztratil se v propadlišti fantasy literatury minulého století (alespoň já mám ten pocit).

"Proč číst fantasy..." ale rozhodně není jen o Zeměmoří a čarodějných školách! Nabízí těch myšlenek celou spoustu. Třeba právě podtitul "...odkdy se Američané bojí draků?" je tu rozebírán na několika stránkách a nabízí nám pohled na fantasy literaturu v první polovině 20. století (kdy se na literární scéně objevil Tolkien se svým Hobitem a Středozemí). Imaginativní literatura ušla dlouhou cestu a o své uznání musela v průběhu uplynulého století dost bojovat, protože světe div se, za tu "pravou" literaturu byla považována hlavně ta realistická.

Autorka tu otevírá téma tzv. "zvířecích pomocníků", kteří zastávají své místo hlavně v literatuře dětské, ale i v té fantaskní pro dospívající a dospělé. Zamýšlí se nad tím, proč je fantasy literatura vnímána hlavně jako čtení pro děti a jaký vliv měla na tento žánr v minulosti kritika.

Pod kůži se mi vryla myšlenka: "Fantastická literatura přemosťuje propast mezi dítětem a dospělým...", která vybízí k zamyšlení a jak autorka mezi řádky poukazuje, i ten největší milovník realismu a zavrhovatel fantasy se jako první setkal s fantastickou literaturou - tedy s pohádkou!

28.10.2022 5 z 5


V zahradě zášti V zahradě zášti Camilla Bruce

O Belle jsem před čtením věděla jen to, co se píše na knize. Že pocházela z Norska, žila v Americe a byla to sériová vražedkyně. Už jen to, že tato žena skutečně na přelomu 19. a 20. století žila, pro mě bylo dostatečně velkým lákadlem si knihu přečíst.
Autorka píše tak čtivě a poutavě, že není problém se okamžitě začíst. I když je kniha docela velký a poctivý hardback, stránky utíkají rychle a je těžké se odtrhnout. S Bellou se seznamujeme ještě v její rodné zemi, v Norsku, kde nezažívá zrovna klidné a veselé dospívání, které tak nějak spoustu věcí odstartuje... až je najednou v Americe. A to teprve začíná ta pravá jízda!
Nechci prozrazovat nic víc, i když jde o reálnou osobu, o které si každý může zjistit vše ještě před čtením pouhým vyhledáním jejího jména na internetu. Autorka v knize proplétá fakta s fikcí a tak je možná lepší nejdřív přečíst knihu a pak pátrat, co byla pravda a co ne. Já jsem tento postup upřednostnila, ale záleží na každém.
To vše, co se v knize odehrává postupně graduje. To, co se zprvu zdá jako neškodná obrana slabé ženy, se kterou v jistých chvílích soucítíte a dáte ji za pravdu, se v další chvíli absolutně změní a otočí a vy nevíte co si o ní myslet. Autorka na konci zmiňuje, jak se o této vražedkyni vlastně dozvěděla a jak kniha vznikala.
Jsem z knihy nadšená a je mi jasné, že nastudovat si o Belle Gunnessové tolik informací a zjistit jaká byla, muselo zabrat spoustu času i přes to, že některé věci jsou v knize jinak a taky je vysvětleno proč tomu tak je, což velice oceňuju.
Příběh je psaný v první osobě, takže čtenář může o to více nahlédnout do uvažování a plánování takového sériového vraha. Několikrát jsem si během čtení říkala, že být mužem, nechtěla bych jí potkat. A taky už se na darované pomeranče budu dívat trochu jinak :D

29.05.2022 5 z 5


Nevhodný návrh Nevhodný návrh Julia Quinn

Popelka v dospělejším kabátku, bez střevíčku a se špetkou zamotanosti a dramatu k tomu. Za mě další super oddechovka a díl Bridgertonových. S každým dílem mám tuto sérii radši. Je to předvídatelné, šablonovité, plné klišé ale tak dokonale u toho člověk vypne mozek a odpočine si, že to líp popsat ani nejde. Je to i poměrně návykové a prakticky hned po dočtení druhého dílu jsem sahala po tomto třetím a teď po dočtení mám chuť pokračovat zase dál. Čte se to samo!
Pokud jste vyloženě zastánci jen kvalitní literatury se spoustou duchaplných a hlubokých myšlenek a po dočtení knih máte rádi pocit, že vám kniha něco předala, tak tohle nebude nic pro vás. Ale pokud přijdeme z práce, máte pocit, že vám bouchne hlava a potřebujete chvíli nemyslet vůbec na nic, tak tahle série je pro vás jako dělaná! Pokud vám nevadí romantika sladká jak přezrálý jabka a nějaký ten peprnější odstaveček k tomu - hurá do toho a dopřejte svému mozku chvíli bez práce. Věřte mi, on to ocení a vy taky!

22.04.2022 4 z 5


Šťastné a hrůzostrašné: Antologie štědrovečerních hororů Šťastné a hrůzostrašné: Antologie štědrovečerních hororů * antologie

V těchto předvánočních dnech, kdy by se asi spíš hodilo číst něco klidného, odpočinkového a romantičtěji laděného, jsem si řekla, že zabloudit do horových povídek by mohlo být super a osvěžující změna. Byla to taková směska strašidelných příběhů z poloviny 19. a začátku 20. století, přesně v tom stylu klasických hororově laděných příběhů té doby, které mám ráda. Navíc se odehrávají právě v období Štědrého dne nebo dnů kolem něj. Z 6 hororových povídek se mi nejvíc líbily dvě: "Podivná noční hra" a "Pravdivý příběh hrůzy". Naopak nejmenší dojem na mě udělala povídka "Vánoční shledání", která je celkově hodnocena i jako nejslabší povídkou celé sbírky. Rozhodně ale doporučuju všem, kteří mají rádi hororové příběhy v klasické literatuře, které úplně za každou cenu nevyděsí, ale ten jazyk jakým jsou psány je prostě skvostný a barvitý. Každá povídka má navíc svou ilustraci, takže i oko se pokochá.

22.12.2021 4 z 5


Zvon Zvon Neal Shusterman

Skvělé zakončení. K celé této sérii se budu určitě ráda vracet. Ten svět, postavy, to jak všechno od začátku funguje a jak jsme v prvním díle poznávali smrtky a svět, ve kterém kosí... Nemám slov. Nebo bych toho spíš chtěla říct tolik, ale nevim odkud začít. Třetí díl byl tou pravou tečkou za příběhem Citry a Rowana, kteří si mě oba získali. Všechny postavy byly skvělé. I Goddard, přes všechny ty důvody k nesympatii, ta postava měla takový charakter! Přijde mi, že se stejně pořád jen opakuju, ale nemůžu si pomoct. Tato série je skvělá a je úplně jedno, jestli si ji vezme puberťák nebo někdo starší. Tohle je série pro všechny. Nemůžu jinak než doporučit.

15.06.2021 5 z 5