Nikdy se nepřestala usmívat
Martin Štefko
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459297/bmid_nikdy-se-neprestala-usmivat-hvR-459297.jpg
4
215
70
Robert Jenkins je uznávaný soudní psychiatr. Před sebou má případ, díky kterému už jeho jméno nikdy nezapadne. A přitom stačí jen mluvit a naslouchat. Alexandra je obyčejnou ženou, která nikdy nestála v centru dění. Až doposud. Ocitla se ve světle reflektorů s krví na rukou. Alexandra je vražedkyně. Na svém kontě má 168 zabití. Robert se těší na jednoduchý případ. Všechno je jasné. Alespoň do chvíle, než se s Alexandrou poprvé setká.... celý text
Přidat komentář
Už moje třetí kniha od GoldenDog a musím říct, že u každé jsem zatím nevěděla, co si myslet. Řekla bych, že to asi prostě není můj styl, ale mám jich doma ještě dost, tak uvidíme.
Nikdy se nepřestala usmívat mě z těch tří bavila, nebo se mi líbila, nejvíce, ale i tak nevím, co si přesně myslet. Kniha mě vtáhla od prvních vět, tempo je rychlé, je to čtivé. Určitě na zamyšlení nad více věcmi, pravda, lež. Opravdu víc ze sebe nedostanu, třeba se mi to ještě rozleží v hlavě.
Poznámky obsahující spoilery:
Na to, že něco nesedí, jsem přišla krátce po Lásce v lese, ale jak to s Alexandrou je, mi došlo až ti bylo jasné všem. Stejně jsem ještě z něčeho zmatená, zajímavá myšlenka a nápad.
Tak jsem se konečně dostala k té zásadní "goldendogovce", první knize (aspoň dle slova autora), která vyšla v tomhle v malém a milém žánrovém nakladatelství, které mám fakt ráda :) Kolem téhle knihy se vznášela taková aura tajemna a očekávání, od okolí jsem slyšela hlavně: ,jo, to bylo fakt dobrý, nečekané rozuzlení, tak jsem byla zvědavá. A vážně to bylo dobré. Sedl mi styl psaní, který jde přímo k věci, žádné zdlouhavé opisy, ale věcný a účelný popis. Ani mi nevadilo, jak se střídala er forma s ich formou, která byla v intermezzech, které prokládaly současný děj. Kapka brutality sem a tam, nějaké to překvapení na závěr, lehké klouzání po povrchu psychologie o tom, zda vraha vytváří okolnosti a traumatické události, zejména z dětství... Jakým směrem se bude odhalení zápletky vyplynulo z náznaku zhruba v polovině knihy a za mě fajn, jsem s tímhle řešením spokojená. Jsem člověk, co si komentáře s hodnocením ke knize nečte dřív, než knihu sám přečte a u téhle doporučuji to samé. Ačkoli je fajn zmínit, jakou asociaci kniha ve čtenáři vyvolala, zrovna tady to dělá téhle knize medvědí službu, protože už samotný název připomínaného filmu/knihy funguje jako dost velký spoiler. A na závěr tedy jediná věc, ze které mi cukalo oko, jsou opakované zmínky toho, že hlavní postava je masová vražedkyně (i ve zmíněné spojitosti masový vs sériový vrah). Tohle nesplňuje podmínky masových vražd nehledě na vysoký počet obětí, naopak dle definice by se jednalo o sériového vraha. Ale to je jen detail, já jsem občas prý rejpal :)
Alexandra zabila 168 lidí a je odsouzena k trestu smrti, přesto se pořád usmívá. Dochází na sezení k doktorovi Robertovi, který v ní nedokáže vidět to, co vidí ostatní - zrůdu. Nedokáže si představit, že by tato nevinně vypadající žena dokázala krutě zabíjet. Alexandra však popisuje vraždy velmi důvěryhodně a dovede vyšetřovatele k tělům.
V knize se střídají kapitoly, kde jsou popsány vraždy s kapitolami se sezeními Alexandry a Roberta. Kapitoly jsou čtivé, i když místy se zdá, že se děj zastavil.
Závěr knihy byl pro mě naprosto nečekaný a zajímavý. Knihu mohu doporučit a já si od autora přečtu určitě i něco jiného.
Už v úvodu musím říct, že se knížka čte opravdu dobře. Je napsána příjemným stylem, který k žánru padne jako ulitý. Úvodní pasáž má pěkně ostrý nástup, pak se tempo pozvolna zklidňuje. Na příběhu je nejzajímavější vztah mezi oběma hlavními postavami. Po psychologické stránce je kniha naprosto dokonalá. A právě ono do detailu propracované psychologično je to, co děj posouvá dál. Bez něj by byl příběh tuctový a nudný. Brutální a velice explicitní popisy vražd už jsou jen pomyslnou třešničkou na dortu, alespoň pro nás milovníky thrillerů. Doporučuji k přečtení. :)
Popravdě jsem dlouhou dobu vůbec nevěděla, jak celou knihu uchopit a hodnotit. Na jednu stranu to byl dokonalý příběh, který mě místy opravdu chytil za srdce, místy mi vyrazil dech a občas mě šokoval natolik, že jsem nevěděla, co si vlastně myslet. Na druhou stranu samotný závěr knihy mě velmi zklamal Bohužel nemohu více napsat své důvody, jelikož bych tím vše prozradila, ale opravdu mě mrzí, jak to celé dopadlo a jaké autor zvolil rozuzlení. Každopádně kniha se četla úplně sama a já jsem jí zhltla jako malinu. A když si od všeho odmyslím samotný závěr, bylo to prostě skvělé. Z tohoto důvodu dávám 4 hvězdičky a myslím, že v budoucnu třeba po nějaké knize od tohoto autora ještě sáhnu.
V knize se střídají kapitoly sezení s psychiatrem, kde Alexandra vypráví o svém dětství, které bylo příšerné a litovala jsem ji. Až jsem si říkala, jestli se tohle mohlo dít jednomu člověku.
A kapitoly vražd, které jsou ve většině případů dost brutální. Fotograf mi uvízl v paměti. Fuj. Navíc knihu doplňují děsivé obrázky.
I přes všechny nechutnosti se četla velmi dobře a je skvěle napsaná. Nerada jsem ji odkládala a byla netrpělivá.
Závěr mě malinko zklamal, ale nechci zabíhat do detailů, abych vám něco nevyzradila.
Nejspíš se podívám po dalších knihách autora, ale až setřesu toho fotografa, jestli vůbec. Zaujalo mě, že si autor vydával své knihy sám a pak začal v tomto nakladatelství vydávat i knihy jiných autorů.
Tak u téhle knihy mě vytáhl do děje hned prolog. Takový ostrý start jsem nečekala. Knihu jsem přečetla za dva dny, nešla odložit! Je skvěle, hodně čtivě napsaná. Od začátku jsem s Alexandrou cítila, bylo mi jasné, že za těmi jejími vraždami bude něco víc. Tipovala jsem rozdvojenou osobnost, ale takové vysvětlení mě dost překvapilo. A pak jsem se ani nedivila, že chtěla takový konec svého života. Rozhodně sáhnu i po dalších autorových knihách, protože tohle byla bomba!
"Na svém kontě má 168 zabití."
Tak je za mnou moja tretia kniha od Martina Štefka a dovolím si tvrdiť, že je minimálne tak dobrá ako tie predchádzajúce. Mám na mysli knihy Mrtvé ženy a Farma zrúd. Odohráva sa v tom istom svete a je v nej viacero prepojení na tieto dve knihy, najmä vďaka terapeutovi Robertovi Jenkinsovi.
Spomenutý je ale aj tajomný "Fotograf".
Martin Štefko je vynikajúci rozprávač a zaujme hneď v prológu, ktorý začne naozaj zhurta. Sledujeme osud Alexandry, ktorá by bola úplne obyčajnou ženou, až na to, že sa priznala k 168 vraždám.
V knihe sa prelínajú kapitoly, ktoré sú venované obetiam Alexandry a kapitoly, ktoré sa sústreďujú na jej terapeutické sedenia s Robertom.
Práve tieto "vražedné časti" sú opísané veľmi realisticky a niektoré sú poriadne drsné, ale na to som si už u autora zvykla. Niečo opäť nie je pre slabé žalúdky. Naopak "terapeutické časti" nám odkrývajú Alexandrinu minulosť a sú výborne psychologicky vystavané.
Spolu s Robertom som sa snažila prísť na to, či sa pod maskou hlavnej hrdinky skrýva niečo viac alebo je to naozaj to monštrum, za ktoré ju všetci majú. Celú knihu mi na tom niečo nesedelo (podobne ako Robertovi) a záver bol naozaj skvelý a nepredvídateľný.
Autor napísal perfektný psychologický triler, ktorý nenudí ani chvíľu a tých 220 strán budete mať prečítaných veľmi rýchlo. Môžem iba odporúčať a teším sa na ďalšie Martinove knihy.
Tuhle knihu jsem poslouchala jako audioknihu. Vlastně ani nevím, jaké mám pocity. To je tak smutná knížka, která Vás o to víc dorazí svým koncem. Dlouho ve mně tento příběh zůstane. Ale byla to skvělá audioknížka. Jiná, ale skvělá. Všem vřele doporučiji. Jo a je to první audiokniha, u které se klaním před hudbou. já ji většinou nepotřebuji, ale tady tomu sedla. Jak hudba, tak i interpreti tomu dodali ten pravý drive. Kdyby měl někdo zájem, tak audiokniha zde: https://www.audiolibrix.com/cs/Directory/Book/8399/Audiokniha-Nikdy-se-neprestala-usmivat-Martin-Stefko?afid=2295 . Skvělé a zároveň mrazivé.
Psycho- psycho a znovu koukám jako blázen, jen v tom nejlepším slova smyslu. Tak takový nástup a nášup už od prvních stran, těžko hledat. Chvílemi se čtenář zamýšlí zda je mu hlavní " hrdinky" líto ( nepěkně prožitý celý dosavadní život) nebo se mu chce zvracet. Závěr knihy mě poněkud odzbrojil.
Tak tohle se povedlo. Silný je hned prolog, který mě rychle vtáhl do příběhu a vyvolal ve mně zájem dozvědět se o Alexandře víc. Celou knihou se pak vine otázka, zda je Alexandra zrůda, nebo lidská bytost a jestli Robertem manipuluje, nebo ji jako jediný dokáže vidět takovou, jaká opravdu je. Líbilo se mi, jak se v knize střídaly popisy vražd s kapitolami, kde o nich Robert mluvil s Alexandrou, i to, jak byly jednotlivé vraždy napsané - každá trochu jiným způsobem a autor si s tím opravdu pěkně pohrál. Moc mě bavilo, jak se v příběhu postupně objevovaly drobné rozpory, kdy jsem měla pocit, že něco tak trochu nesedí, ale nerozuměla jsem tomu, proč. Závěrečné rozuzlení jsem nečekala. Kniha jako celek mě velmi příjemně překvapila a o to víc si vážím toho, že ji mám s věnováním autora. :-)
Musím říct, že mě kniha mile překvapila. I přes všechny vraždy mě Alexandra bavila. Taky se mi líbilo, že Robert v ní stále viděl člověka a chtěl přijít tomu všemu na kloub. Alexandra vlastně byla nesmírně chytrá. Bavilo mě, jak jednotlivá sezení byla proložena vyprávěním Alexandry - ty se týkaly vražd, takže žádné veselé čtení to fakt nebylo. Celkově je to ale čtivá kniha, kterou můžu doporučit.
Martin Štefko - Nikdy se nepřestala usmívat
Počet strán: 222
Vydavateľstvo: @goldendogbooks
Záner: #thriller
Tato recenzia sa mi píše ťažko, pretože jednoducho bez spoileru to nepojde...
Masova vrahyňa Alexandra? Alebo len obeť?
Príbeh, ktorý sa ťažko čítal, či už s pohľadu psychológa, z pohľadu vrážd a nakoniec aj zo samotného pohľadu Akexandy.
Začiatok knihy bol úžasný, poprava, ktorá sa vôbec nepodarila.
Dej, ktory mrazil! Doslova!
Koniec knihy?
Chcelo sa mi vrieskať, chcelo sa mi plakat, chcela som pomôcť!
Martin opäť stvoril svet nad ktorým krútite hlavou, nechápete, nerozumiete.
Hlavná postava bez emocii v jednom momente máte chuť jej nafackovat! Nech sa preberie! Prečo to robí?! Prečo?!
„"Jsem už pořádně unavenej bolestí, kterou slyším a cítím, šéfe. Jsem unavenej z cestování, z toho, jak jsem sám jako kůl v plotě. Věčně bez kamaráda, s kterým bych chodil nebo co by mi říkal, odkud přicházíme nebo kam jdem nebo proč. Jsem unavenej z toho, jak jsou lidi na sebe oškliví. V hlavě to cítím jako střepy. Jsem unavenej z každé situace, kdy chci pomoct, ale nemůžu. Jsem unavenej z toho, že jsem ve tmě. Hlavně je to ale ta bolest. Je toho moc. Kdybych to uměl ukončit, udělal bych to. Ale neumím" -John Coffey“
Prečo som použila tieto slová? Pretože Alexandra je náš John
Dakujem za tuto knihu @martinstefko bola uzasna a dakujem @goldendogbooks za zaslanie knihy v ramci #spoluprace ako #recenznivytisk
#kniznarecenzia #recenzieTerka #milujemeknihy2 #podporujemeceskeautory #nikdyseneprestalausmivat
#martinstefko
Obsah:
Robert Jenkins je uznávaný soudní psychiatr. Před sebou má případ, díky kterému už jeho jméno nikdy nezapadne. A přitom stačí jen mluvit a naslouchat.
Alexandra je obyčejnou ženou, která nikdy nestála v centru dění. Až doposud. Ocitla se ve světle reflektorů s krví na rukou. Alexandra je vražedkyně. Na svém kontě má 168 zabití.
Robert se těší na jednoduchý případ. Všechno je jasné. Alespoň do chvíle, než se s Alexandrou poprvé setká.
Tohle bylo vazne dobre, bavilo me to a desilo taky, takze jsem byla mile prekvapena. Takze diky, rada si prectu dalsi.
Je to čtivé, velmi čtivé, rozhodně chcete vědět, co bude dál. Sice jsem už lehce za půlkou věděla, jaká bude pointa (a nespletla jsem se), ale to je znalostí Kingovy Zelené míle. V Zelené míli vidím autorovu inspiraci, ale určitě ne opisování. Body dolů dávám za ty chvíle, kdy popisovala vraždy Fotografa, protože tam ta záměna muž x žena prostě skřípala, a to tak hodně, že mi to zkazilo požitek ze zbytku knihy.
Uf! Tuhle knížku jsem dostala v rámci spolupráce. Musím se přiznat, že od první stránky ve mně vyvolala plno emocí. Smutek, vztek, strach, napětí, lítost, zlost...
Čtení byla jedna velká jízda, nešlo přestat číst. Deset hodin čistého času! Krásně napsané, čtivé.
Čekala jsem snad úplně všechno, ale tohle opravdu ne. Jak to že jsem o tomto autorovi nevěděla dřív?
Mohu rozhodně doporučit!!!
Závěr byl opravdu nečekaný a smutný. Vyvolá ve vás plno myšlenek a otázek.
Martina Štefka rozhodně zařadím do oblíbených.
Děkuji za možnost si knížku přečíst. Po dlouhé době jsem opravdu nadšená!
Ta myšlenka celého příběhu je originální.
Bravo!!!
168 zabitých lidí to už je masovost. Napadlo mě, že vražedkyně hodila do kinosálu při promítání bombu. Ale tak jednoduché to není, není to ani jednoduché čtení. Nevěřícně jsem zírala na řádky, viděla před sebou obličej Alexandry s maskou stálého úsměvu a psychiatra v šoku.
Pane Martine Štefko, také se nyní usmívám, protože jsem tímto objevila vaše knihy. Skvělá četba.
Alexandry mi bylo nejdříve líto, potom jsem ji chápala, potom nenáviděla, a nakonec jsem zůstala v úžasu. Čtení mne bavilo, šokovalo. Doporučuji k přečtení.
Alexandra, vražedkyně, která má na svém kontě 168 zabití. Odsouzena k trestu smrti.
Uznávaný soudní psychiatr Robert Jenkins má před sebou případ, který pro něj bude ten nejtěžší, ale ještě o tom nemá ani ponětí, dokud se s Alexandrou nesetká.
Kniha je super čtivá. Nedovolí Vám přestat číst. Četla jsem ji ve vlaku z Moravy a kdybych začala už po cestě tam věřím, že ji za těch pár hodin přečtu.
Hned první kapitola za prologem mi doslova vyrazila dech. Ufff! Nečekala jsem takový brutální a nechutný rozjezd, ale jsem zvyklá a přes prvotní překvapení se mi kniha fakt líbila. A konec? Ten mě překvapil, nic takového jsem nečekala ale upřímně jsem z toho nebyla bůhví jak odvařená. Takže za mě takový lepší průměr, jsou lepší knihy, ale samozřejmě i daleko horší.
"Chováme s podle toho, že nás k tomu chování něco vede. Existují impulsy, které nás přimějí, abychom si došli na záchod, najedli se, ale také ublížili jiné osobě. Některé impulsy jsou dědičné, jsou v nás zakódované, ale jiné, a já jsem přesvědčen, že je to velká část z nich, je dána vnějšími vlivy. To jak na nás působí jiní lidé, jejich chování, jak na nás působí různé věci, třeba i počasí."
Knihu doporučuji a dávám 3,5*.
Štítky knihy
thrillery sérioví vrazi psychologické thrillery vražedkyně lékařské thrillery české detektivky
Autorovy další knížky
| 2015 |  Nikdy se nepřestala usmívat |
| 2020 | Mrtvé ženy |
| 2014 | Mrtví kráčí po zemi |
| 2016 |  Agentura 1: První tým |
| 2022 | Farma zrůd |
Kniha Nikdy se nepřestala usmívat je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 248x |
| Čtenářské výzvě | 15x |
| Doporučených | 17x |
| Knihotéce | 111x |
| Chystám se číst | 143x |
| Chci si koupit | 40x |
| dalších seznamech | 2x |
Za mě jedno velké překvapení. Autora ani jeho nakladatelství jsem do této doby neznala a smekám klobouk. Líbila se mi Alexandra a líbilo se mi pnutí mezi psychologem a sériovou "vražedkyní" při jejich sezení. Chápu její pohnutky k tomu, jak se rozhodla ukončit svoje bytí na tomto světě. Líbilo se mi, že si sama vybrala svůj osud a nebýt toho, zřejmě by pořád žila. Záměrně nepíšu spokojeně, protože štěstí a lásky Alexandra moc nepoznala. A v kontextu událostí bych jí možná i nějakou tu vraždičku odpustila:-)