Klamm komentáře u knih

Kdo má rád Údolí včel, bude mít rád i Písečnou kosu. Je sice hůře stravitelná, ale jsou tam bílé zdi Jeruzaléma, komtur, Akkon, krvotok, půst, zazdívání zaživa, slepá dívka, spousta pohanů, a mihne se i Armin z Heide...
Dokonce jsou tam i andělé, které ještě nikdo z lidí neviděl...
80%

6 24.02.2020

Jelikož se pozoruji už delší dobu, nehnul jsem ani brvou nad výsledkem dotazníku, který mě rozklíčoval jako čistokrevného introverta. Navíc o sobě vím, že jsem ještě říznutej melancholikem. Prostě černá žluč převažuje. Ale tak nějak se s tím pořád učím žít. Jak se píše v knize, nejdůležitější je poznat sám sebe a bez výčitek zohledňovat své potřeby. A pokud to někdo z okolí netoleruje, tak mi může víte co...

6 03.11.2019

Obálka klame! Když opomenu, že Lars poslouchá Metallicu, viděl bych ho na obalu spíš s kloboukem a cigárem, jako detektiva staré školy z noirových filmů a ne jako MMA zápasníka. Řízná krimi z Prahy také nesedí. Čekal bych pod tím více rvaček v metru, přestřelek na Václaváku, honiček po Národní, a mučeníčka, kdekoliv v srdci Evropy. Bohužel identifikace popsaného prostředí v knize, ve kterém se příběh odehrává, by nevydedukoval snad ani Lars.
A teď pozitiva, která převládají. I když se jedná o českou krimi, uvítal jsem absenci českých jmen (nevím proč, ale v tuzemských krimi, mě nějak iritují). Vyprávění plynulo pozvolna a příjemně.
Postavy přibývaly, aniž bych se v nich ztrácel. Za mě příjemná oddychovka. Poslední stránka v pohodě a na pokračování se těším.

P.S.: Líbilo se mi pojmenování, budoucí bejvalka.
80%

6 24.10.2019

Tak tady není o čem...

Pan Ladislav Fuks a jeho prvotina, vstupují do literárního světa se vší noblesou a grácií.

100%

6 03.12.2018

Skvostné myšlenky překonávající propast času...
95%

6 10.02.2014

U duchovních knih se jedná vyloženě o subjektivní prožitek a vždy to nemusí být trefa do černého. Čtyři knihy o následování Krista ocení zvláště introvertní jedinec, který se rád hrabe ve svém nitru. Pokud to vezme ale opravdu vážně, tak to může znásobit jeho izolovanost od okolního světa a vztahů, což není úplně dobře. Přistoupí-li k tomuto učení střízlivě, může značně prohloubit svůj klid, který přinese v rušné společnosti, kde se lidé překřikují a výsledkem je jen chaos a netolerance, nadhled a povzbuzení.
I když je tato kniha stará více jak pětset let, lidská mysl zůstává v čase takřka neměnné povahy. To co se za uplynulá léta mění jsou jen kulisy naší scény.

,,I když budeš hodně číst a poznávat, vždycky se musíš vracet k jedinému začátku všeho."
75%

6 09.02.2014

Po všech těch ódách, které jsem na toto dílo slyšel, jsem byl docela zklamán. Vůbec se mi nepodařilo vcítit se do hlavních postav a tudíž ve mě nebyly probuzeny žádné emoce. Žádné stavy úzkosti, napětí a zadumanosti se nekonaly. Nemělo to prostě koule (narozdíl od hlavního hrdiny, který jejich absencí evidentně netrpěl). Bylo tam sice pár silnějších momentů, ale ne více než je prstů na jedné ruce. A právě ty stojí za ony dvě hvězdy.
40%

6 28.10.2013

Souhlas S Dusinem, krásná kniha. Měl jsem půjčeno z knihovny a když jsem ji dočetl, sháněl jsem ji po antikvariátech. Musel jsem ji vlastnit! Pomohla mi utřídit a zaškatulkovat athénské filozofy, žijící v sokratovské době. Byl jsem knihou tak ovlivněn, že jsem začal žvýkat cizrnu a pít víno z hliněných číší. :-))
100%

6 12.06.2013

,,Chcete auto? Není problém. Sedněte si každý večer do křesla, zavřete oči, natáhněte ruce jako když držíte volant a představujte si jak se ve svém novém autě projíždítě." Možná by se slušelo také zmínit, že je potřeba zvednout z toho křesla také zadek a jít pro to něco dělat!!!
Nepopírám, že lidská mysl je strůjcem lidského štěstí, ale to podání v knize i ve filmu mi bylo nesypatické. Na můj vkus moc barevné, něco jako TV Nova nebo nějaká zkurvená reklama. Moc tlačili na pilu.

25%

6 12.06.2013

Hned první věta anotace mě uhranula. Moje krevní skupina. I když jsem čekal že hlavní hrdina bude více ubrečený, nostalgický a melancholický, i tak jsem se v jeho úvahách viděl. Ze začátku se to čte jako takový obyčejný letní příběh občas prošpekovaný filosofickýma úvahama, které však přes nečekaný dějový zvrat až do finále eskalují.
80%

5 13.01.2023

Nechci machrovat, ale že bych se bál, to ne. U Kariky mám raději Mafiánskou ságu, než horory. Po první povídce Hajej, jsem měl pocit jako kdybych sledoval Velmi uvěřitelné příběhy od Igora Chauna. Musím ale uznat originální styl, nápaditost a fenomenální popis metafyzických stavů. Nicméně po pár povídkách, mi žlutá větrovka a vysoký černý muž z dlouhými prsty začali lézt na nervy.
70%

5 18.12.2022

Bez příkras, přímo k jádru věci. Ve stínu mafie mi přišlo lepší, ale možná je to jen tím, že jsem ještě nevěděl do čeho jdu. Tady je styl podobný a je to v podstatě také o tom, jak se z ,, normálních" lidí, stávají pod vlivem okolností bezpáteřní svině. Škoda, že v mafiánské sérii v ČR už nic nevyšlo. Naštěstí ale docela rád poslouchám slovenštinu, takže jdu do pokračování v audioknize.
80%

5 04.04.2022

Ta syrovost mě bavila, dávala tomu pořádný říz. Jako když si přidáte do polévky lžíci chilli.
90%

5 16.03.2022

Myslíme si, že jednáme svobodně a dobrovolně, na základě vlastního přesvědčení. Že to, co víme, jsme nabyli svým vlastním svobodným rozumem a budeme to hájit až do roztrhání těla.
Přitom jsme jen vystrašení otroci, vtěsnaní do krabice, naučených, převzatých vzorců, jedoucí na autopilota.
A nejhorší na tom je, že na první pohled nám to přijde normální. Přitom ale někde tam pod povrchem...

5 21.02.2021

Příjemně se poslouchá, to vyprávění novodobého Martina Tomsy. Pohodovka, jako starý dobrý album Master of puppets. Hlavně vítám absenci tradičních českých jmen, což mě u tuzemských krimi neskutečně irituje. A neurčitost místa děje a náklonnost k řízné muzice, je také kladem...
Další, prosím!
85%

5 05.01.2021

Paráda! Souběžně pročítám Vianův životopis a díky tomu se Srdcerváč vyjevil v jasnějším světle. Pobavilo!
90%

5 12.10.2020

Textu je poskrovnu, je vytvořený převážně z ingrediencí knihy první a tvoří spíš taková intermezza mezi fotografiemi, které jsou epesní. Působilo to na mě ale trochu křečovitě, jako snaha vyždímat co se dá v návaznosti na předchozí bestseller.

Pobavil mě odstavec, kde se autor ptá Ondřeje Klišíka, jestli mu nevadí, že zdobí titulní stranu knihy Raději zešílet v divočině, a stává se tak nepřímo jejím maskotem. Klišík odpoví že nevadí, ale příště ať už to nedělá...
No, a kdopak že se nám to válí na seně, na titulní straně této knihy?:-))

P.S.: Doslov autora a jeho životní motta, jsou velice inspirativní!

50%

Bavilo mě to tak něco mezi Selským barokem a Rybí krví. Dozvěděl jsem se o prvním nadšeném aviatikovi, Fučíkovi Kudličkovi, kterého jsem neznal a který byl dle záznamů pěknej borec. Těšila mě také postava spisovatele Davida Žáka, kterého mám tu čest osobně znát. Škoda jen, že se děj neodehrával více na pozemku v Novohradských horách.
75%

5 30.09.2019

Styron celý život popíjel, přemýšlel a tvořil literární díla. Jakmile začal abstinovat, propukla u něho těžká deprese. Taková, že skončil v nemocnici. Naštěstí se vzchopil a podal svědectví. Zmiňuje spoustu zvučných jmen z umělecké branže. Někteří depresi ustáli, jiní to hrdě zabalili předčasně. Poselství knihy je dobré, ale čekal jsem ještě hutnější popis niterních stavů. Jak ale popsat nepopsatelné? Kdo nezažil, nepochopí.
80%

5 10.03.2019

Jako na potvoru, je vězněná dívka přibližně stejně stará jako moje dcera a jako na další potvoru se i stejně jmenuje. O umocnění prožitku a soucitu s vězněnou, bylo tedy postaráno. A docela to i fungovalo. Tedy až do chvíle, kdy autor popustil uzdu své fantazii a snaha vyděsit začala být příliš křečovitá. Nejsem velký fanda hororové literatury a raději bych uvítal, kdyby byla kniha více racionálně ukotvena v případu Huberta Pilčíka.
Při popisu halucinací, výpadků paměti a nočních můr to ještě šlo. Tím fantaskním finále, psaným jako na houbách, to u mě Renčín, bohužel zabil.
60%

5 25.10.2018