Hovory k sobě

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Hovory k sobě jsou jeho jediným, zato nesmírně významným spisem a patří mezi skvosty kulturního dědictví antiky. Jedná se o netradiční formu aforistických zápisků, které si císař pořizoval příležitostně kdekoli, a tak se nám naskýtá zajímavý náhled do myšlení tohoto velkého člověka, který bývá právem nazýván jako „filozof na trůně“. Marcus Aurelius byl oddán své filozofii, a proto pohlížel na svá neštěstí jako na prověrku osudu, v níž lidé prokáží svou vnitřní sílu tím, jak svůj osud dokáží přijmout a jak se s ním vyrovnají. Text překladu i ediční poznámka jsou převzaty z vyd. v nakl. Svoboda z r. 1969....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26195/hovory-k-sobe-26195.jpg 4.5366
Žánr:
Literatura naučná, Filozofie

Vydáno: , Mladá fronta
Originální název:

Ta eis heauton


více info...
Nahrávám...

Komentáře (64)

Kniha Hovory k sobě

DarthSoren
05. dubna

"Nikdy necti pre vlastný prospech to, čo by ťa niekedy prinútilo porušiť vernosť, zahanbiť sa, zanevrieť na niekoho, prejaviť upodozrievanie voči niekomu, prekliať niekoho, pretvarovať sa alebo zatúžiť po niečom, čo potrebuje stenu alebo záclonu. Lebo ten, kto dá prednosť vlastnému rozumu, božskému duchu a velebeniu jeho cností, ten nehrá divadlo, nenarieka a nebude hľadať ani samotu, ani prepočetnú spoločnosť."

Ak by Marcus Aurelius videl dnešnú spoločnosť, niektoré médiá a politikov, asi by nad týmto svojim výrokom horko zaplakal. Toľko času a ľudstvo sa to stále nenaučilo...

Vidlička
17. března

Vždycky mě u antických autorů fascinuje ten fakt, že něco tak úžasně chytrýho a pravdivýho vykoumalo lidstvo už tak dávno, ale to jsou holt pravdy, který se nemění, jen přijít si k nim musí každej sám.

Myšlenky se v knize samozřejmě mnohonásobně opakují, ale MA si to psal jen pro sebe, jak jsem pochopila, takže proč se nerozepisovat, že. Přemýšlím, jestli si tím kolikrát i nepraktikoval jakousi sebeterapii (např. ze strachu ze smrti) a jestli se i držel všeho, co vyznával (např. nekonečnou trpělivost s ostatními lidmi). Každopádně moc zajímavý a dobrá příležitost k sebereflexi a zlepšení, protože se stoiky v mnohém, mnohém souhlasím!

Dál už si jen vypíšu pár citátů, kvůli své bídné paměti...

- Konáš-li svou denní povinnost podle příkazů správného rozumu - horlivě, neoblomně, v dobré vůli a nikdy jen jako něco vedlejšího, a uchováváš-li ono své božstvo v ryzí čistotě, jako bys je měl vrátit už teď, slučuješ-li to obojí aniž co dále očekáváš nebo se čeho bojíš, nýbrž setrváváš na konání přítomné povinnosti ve shodě s přírodou a na statečné pravdivosti v každém slově i výroku, pak budeš v životě šťasten. A vůbec nikdo tomu nemůže zabránit.
- Nestyď se přijmout pomoc! Neboť je ti uloženo konat povinnost jako vojákovi za útoku na pevnost. Copak na tom, nemůžeš-li pro pohmožděnou nohu sám na cimbuří vystoupit, ale s přispěním jiného to provedeš?
- Bedlivě pozoruj minulost, ony nespočetné proměny vládnoucích mocí, a dokážeš předvídat i budoucnost. Bude totiž naveskrz téhož řádu a nebude se moci uchýlit od rytmu přítomného dění. Však proto také je lhostejné, zdali sleduješ lidský život čtyřicet let či tisíce let; neboť co více tu uvídíš?
- "A co se zrodilo ze země, musí opět v zem; co však vypučelo z nebeského semene, opět se vrací v nebeský kraj." Smrt je buď rozpojení pletenců atomů nebo určitý způsob rozptýlení neporušených prvků.
- Zahleď se ve své nitro! Tam uvnitř je zřídlo dobra, které je schopno stále tryskat, jestliže se k němu stále prokopáváš.
- Příroda nespoutala tvého ducha s tělem tak těsně, že by ti nedovolovala, aby ses uzavřel sám v sebe a zvládl své povinné úkoly. Neboť je docela dobře možné stát se mužem božím, aniž to kdo o tobě věděl. To měj stále na paměti a také to, že k blaženému životu je potřebí jen pramálo věcí; a jestli snad tě zklamalo očekávání, že se osvědčíš v dialektice a fyzice, proto se ještě nevzdávej naděje, že budeš svobodný, skromný, laskavý k lidem a poslušný boha.
- Nikdo nelituje námahy jednat ve svůj prospěch. Prospěšná však je činnost, která je ve shodě s přírodou; nelituj tedy námahy jednat ve svůj prospěch tím, že prospíváš jiným.
- Pamatuj, že je projev stejné nezávislosti změnit své mínění jako poslechnout jiného, kdo by je rád opravil. Neboť je to tvoje činnost, která se uskutečňuje podle tvého odhodlání a tvého soudu, a tedy také podle tvého rozumu.
- Hleď vniknout v myšlení jednoho každého, ale i vše ostatním dopřej, aby vnikli v myšlení tvé!
- Lidé jsou stvoření kvůli sobě navzájem; buď je tedy poučuj, nebo je snášej!
- Naučíš se pohrdat kouzlem zpěvu a tance i zápolením zápasníků, jestliže se celý nápěv rozložíš v jednotlivé tóny a při každém z nich zvlášť se zeptáš sebe sama, zdali je to ten, který tě uchvacuje; neboť pak se zastydíš. Podobně učiň při každém tanečním pohybu nebo postoji; a totéž i při zápolení. Vůbec tedy - vyjímaje ctnost a její projevy - nezapomínej svou pozornost obracet k jednotlivým součástem všech věcí a tímto rozborem se nauč vším pohrdat. A tentýž postup přenes na celý život!
- ... Za páté: Vždyť jsi ani bezpečně nepoznal, zdali se proviňují, neboť mnohé se dělává jen "vzhledem k okolnostem". A vůbec velmi mnoho musí člověk vědět dříve, než může vyslovit bezpečný soud o jednání svého bližního. ...
- Zvykej si konat i to, nač si netroufáš! Vždyť i levice, k ostatním výkonům nedostatkem zvyku neobratná, otěží vládne rázněji než pravice. Přivykla tomu.


Sklenička
25.12.2021

Doplním - a za páté - stoletý překlad.

Jodys.63
25.12.2021

Přátelé, přátelé, přátelé… zpravidla se snažím v knihách najít to pozitivní, přínosné, inspirativní, kontemplativní. Ale tentokrát jsem jiného názoru než většina. Zaprvé se knížka nedá přečíst na jeden zátah….zadruhé si M.A. sám sobě během 150 stran několikrát sám sobě odporuje a protiřečí …za třetí se mu podařilo mě totálně zprotivit výrazy přírodní a vesmír…za čtvrté mi doslova žralo nepřetržité omílání filosofického tématu pomíjivosti života a akceptace konečnosti…možná přemýšlím přízemně, ale tak to v této chvíli cítím

Radesan
15.11.2021

Některé pasáže byly náročnější, ale všeobecně je vidět, že už se pomalu Marcus smiřoval s tím, že není nejmladší a že jeho odchod může přijít kdykoli. Uznávám jej jako jednoho z nejmoudřejších vladařů a i když se mu nepovedla rodinná výchova jeho syna.....má mé nejupřímnější uznání.

Mnohokrát jsem se vracel k určitým pasážím, protože jsem nad nimi chtěl více popřemýšlet v kontextu doby a i když jsem četl i jiné myslitele z různých oblastí naší planety..... Marcus mi dal rozhodně zabrat nejvíce (v tom pozitivním slova smyslu samozřejmě).

slunicko1958
01.09.2021

Takový skvost nelze hodnotit negativně. Je to sice útlá knížečka, ale obrovská svým obsahem a významem. Musí se číst pomalu, rozvážně. Některá moudra jsem četla několikrát, abych dokonale pochopila jejich smysl. Přesto se hodí mít toto dílo v knihovně, aby bylo po ruce, když na člověka padne splín.

"Každý den prožívat, jako by byl tvůj poslední, bez prudkých vzruchů, bez otupělosti a bez přetvářky - to je znak dokonalé povahy. " (str. 100)

zimela
06.09.2021

Docela jsem se napřemýšlel, jak si s tématickou tříští, a jistou tíží (ale o tom později) Marcova auto-monologu poradit, ale nakonec o ní řeknu jen tolik, že jeho tvorba byla autorovi sebevýchovným nástrojem, jehož prostřednictvím se upevňoval v již zvolených postojích a jež tímto dále rozvíjel a rafinoval. Právě tato jeho nejvlastnější podstata, ovšem bez oné postojové vyhraněnosti, se mi vlastně stala hlavním poselstvím; pište si, a čtěte po sobě, deník. Vzniklým odstupem rozhání mlhavé, od nedůležitého prosévá důležité, nemožností odvracet zrak mýtí zlé a mimoděk třeba i naznačí směr. „Rozptyluje tě něco z venčí? Nuže, dopřej si času, aby ses přiučil něčemu opravdu dobrému a přestaň bloudit nazdařbůh! Ale musíš se vystříhat také jiného poblouznění: neboť zpozdile si vedou ti, kteří se v životě lopotí do únavy, ale nemají před sebou cíl k němuž by zamířili každou svou snahou a vůbec každou představu.“ V takto obecné rovině nemohu nesouhlasit. Když už jsem ale nakousl deníček, tak se vám musím svěřit (slibovaná „tíže“)...a nechci tu nikomu brečet na ramínko, jako spíš v dobré víře a vlastním příkladem varovat; Senecovy Dopisy mě po jisté, lehce opojné etapě docela nestoicky, nečekaně a dost ošklivě zmáčkly a to se tak trochu táhne i touhle četbou; když na měkkýšovu duši pálí vyšší obratlovci, tak to má dopad. Chci říct; všeho s mírou...ale to by nebyl Marcus, aby mi i v tomhle nevymáchal ústa; „Neblouzni o státě Platónově, nýbrž spokoj se i s nejmenším krůčkem vpřed a nepokládej ani tento úspěch za nevýznamný! Neboť kdo dovede změnit utkvělé představy? Ale bez jejich změny – co jiného čekat než otročení vzdychajících.“

Achjo. Já jen; k čemu je dobro, když se promítá v samou nedůležitost, rozuměj život jako takový? A proč stoici konání dobra pro dobro samo vůbec spojují s osobní blažeností, nalezením vnitřního klidu a neochvějnosti? Co na nich záleží...? Tenhle ústřední paradox (dost k sežrání je také ten ohledně žití ve shodě s přírodním řádem; ve smyslu užitečnosti naučit se přijímat změnu coby nevyhnutelný rys přírody ji beru, proč ale zavírat oči před taktéž ryze přírodním „urvi co můžeš a žij dokud jen můžeš, bez ohledu, snad s výjimkou rodičovského instinktu, na cokoli jiného“?) mezi nímž jak Seneca, tak Marcus kličkují (nechoďte na mě s proticitacemi; vězte, že když říkám paradox, tak mám na mysli právě je) mi celý ten mravoučný diktát „rozumu“, jenž je vlastně beztak zástěrkou kultivovanějších sobeckých motivů, poněkud hatí. A ano, vím, že mi uniká osvobozující pointa a že mnou v sebezáchovných křečích dost možná jen cloumají ony utkvělé představy, ale když se i sebelepší pointa opírá o pochybná zdůvodnění, pak jak může tato obstát, když ji chcete brát vážně? Navíc taková, byť sebelépe míněná, pointa může s naivou, co jí chce pozřít v celku, nadělat psí kusy...což, pravda, nevylučuje chybu na straně příjemce; když dáš noty provinčnímu tlučhubovi, Mozarta z něj neuděláš. Nevím...oba pánové za sebou mají činy, mají co říct a nekonvenční, mnohdy velmi trefné výstupy jejich mentální gymnastiky svědčí o poctivém pálení duševního sádla...jen...jen je brát s rezervou a spíš v jejich dílčí kvalitě; ony ty ideologie jako celek, zvlášť když jste labilní jelimani, nejsou žádná legrace. Ale na veselejší notu; víte vy co? V momentě, kdy jsem je s rezervou brát začal (kdy mě přestaly drtit „se vším všudy“ závazností...a ano, jsem si vědom absurdnosti takového počínání...když já chtěl fakt uvěřit) což se, po už delším předchozím procesu, definitivně stalo/zlomilo někde u třetí „knihy“ (kapitoly) Hovorů, jsem si je, byť s příměsí jisté hořkosti, začal užívat. Rady přijímané ve stylu „ber/destiluj/nech bez rozpaků být“ se mi tráví líp. Je to legrace, v samotném textu se nezměnilo slovo a přece se mi celý změnil.

4 trochu trpké, veskrze však smířlivé ****

PS: Překlad Rudolfa Kuthana už trochu poznamenal zub času, co se mu ale musí nechat je bohatý poznámkový doprovod, jímž takřka všechny Aureliovy aforismy zasazuje v patřičný kontext.

thorir
29.08.2021

„Dobro a zlo rozumné a společenské bytosti nezáleží v tom, co právě prožívá, nýbrž v tom, co činí, právě jako ani její ctnost a špatnost nezáleží v tom, co prožívá, nýbrž v tom, co činí.“

Jsou knihy, u kterých se po přečtení sám sebe téměř zoufale ptám: „Proč jsem si ji nepřečetl mnohem, mnohem dřív? Třeba když mi bylo 18?“. Tohle je rozhodně jedna z těchto knih. Je to ale zároveň jedna z těch knih, ke kterým člověk musí dospět. Jak to tedy skloubit dohromady? Nijak. Prostě si ji přečtěte. Kdykoliv. Asi nemá smysl se příliš rozepisovat o moudrosti věků, o použitelnosti do dnešních dní. O tom, jakoby ty tisíciletí mezi sepsáním a současností vlastně ani neexistovali, ani o tom, jak důležitá je láska a oddanost k pravdě v jakékoliv době. Vlastně je i trochu divné hodnotit téměř dva tisíce let starý filosofický spisek, napsaný tehdy asi nejmocnějším mužem doby, císařem a filosofem v jedné osobě, jehož jméno rezonuje skrze věčnost. Je to úvod do stoické filosofie, do praktické filosofie. Vyplatí se číst dlouze a pomalu, přemítat o každém odstavci, přemýšlet o slovech, větách, sděleních. Vyplatí se mít knihu připravenou a po ruce a ve chvílích smutku a strastí, ale i v dobré náladě, náhodně otevřít a přečíst pár odstavců. Odstavců, jejichž čtení hladí na duši, pozvedá náladu, posiluje morálku a odhodlání žít navzdory životním těžkostem. Není to o pasivitě, není to o lhostejnosti k utrpení vlastnímu nebo cizímu, je to o aktivním životě v pravdě, přemýšlení a hlavně jednání v souladu se zásadami rozumu a pravdy jako nejvyšších ctností. Duše a mysl stoika netrpí.

Doporučuji všem, zejména jako obranu a útěchu před dnešním světem plným lží a pokrytectví.

1