Hovory k sobě

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Hovory k sobě jsou jeho jediným, zato nesmírně významným spisem a patří mezi skvosty kulturního dědictví antiky. Jedná se o netradiční formu aforistických zápisků, které si císař pořizoval příležitostně kdekoli, a tak se nám naskýtá zajímavý náhled do myšlení tohoto velkého člověka, který bývá právem nazýván jako „filozof na trůně“. Marcus Aurelius byl oddán své filozofii, a proto pohlížel na svá neštěstí jako na prověrku osudu, v níž lidé prokáží svou vnitřní sílu tím, jak svůj osud dokáží přijmout a jak se s ním vyrovnají. Text překladu i ediční poznámka jsou převzaty z vyd. v nakl. Svoboda z r. 1969....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26195/hovory-k-sobe-26195.jpg 4.5312
Žánr
Literatura naučná, Filozofie
Vydáno, Mladá fronta
Orig. název

Ta eis heauton

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (50)

Kniha Hovory k sobě

Přidat komentář
Rawen616
28. dubna

Zajímavá kniha k zamyšlení. I když tedy ne k souvislému čtení ale spíše na náhodné zalistování a občasné obohacení dne nějakým tím moudrem, neboť je to celé koncipováno jako soubor citátů, poznámek a krátkých odstavců. A ani věk jí neubral na aktuálnosti. Marcus Aurelius, "filozof na trůně" ,byl zajímavou postavou své doby. Jeho myšlenky a pohled na svět obecně operují s pomíjivostí světa i života, neustálých proměnách všech věcí v něco dalšího a působí téměř jako kdybychom četli učení buddhistických mnichů.

Renncha
04. dubna

Krásná kniha o filosofických otázkách, pohled na svět, porozumění sama sebe, kniha se mi líbila moc a můžu jen doporučit :)


jakub2199
05. března

Pokud bych měl knihu k něčemu přirovnat, tak by to byly budhistické rozpravy nad povahou existence. Autor-císař uvažuje nad rolí člověka i sebe sama ve společnosti. Rozhodně je v knize obsažena řada zajímavých myšlenek a názorů a s mnohou z nich není možné než se ztotožnit. Ovšem, kde mě kniha poněkud odradila byl formát. Je pravdou, že císař zřejmě nesepisoval svoje myšlenky s cílem je vydat jako souborné myšlenky. Což se podepisuje na formátu knihy. Ta není nic jiného než sérií úvah nad nejrůznějšími tématy. Ke knize je tak dobré se vracet jako materiálů ke čtení v průběhu let, ale jako jednolitá četba mě příliš nezaujala. Tedy nejde o spojený text, který postupně vysvětluje nebo objasňuje nějaké téma, ale pouze o sérii myšlenek - ať už jsou jakkoliv obdivuhodné a hluboké.

Marekh
31. ledna

Knihu jsem četl v roce 2016, ale zapomněl jsem si knihu poznamenat do Databáze knih. Vzpomínám si, že jsem se rozhodoval mezi 3 knihami z antické literatury, které si mám přečíst. Byla to kniha ŠLEHY A ÚSMĚVY, kterou napsal Lúkiános, kniha VÝBOR Z LISTŮ LUCILIOVI, kterou napsal Seneka, a pak kniha Hovory k sobě. Nakonec jsem se rozhodl pro tuto knihu. Musím se přiznat, že si z knihy už moc nepamatuji a docela mne překvapuje, že jsem si nevypsal žádný citát, protože v knize se vyskytuje plno myšlenek. Je to škoda, ale nevadí. Některé citáty jsem si pročetl v komentářích.

Z antické literatury jsem přečetl během mého života jen pár knih, které by se daly na jedné ruce spočítat. Určitě se v těchto knihách nachází hodně myšlenek, vyžaduje to však větší soustředění a klade to na čtenáře vyšší nároky, obzvláště pokud se v těchto knihách vyskytuje filosofie. Z druhého hlediska se člověk může zamyslet nad svým životem a nalézt v těchto knihách životní moudra a inspiraci pro svůj každodenní život. Knihy z antické literatury nevyhledávám, možná je to tím, že tato doba je pro mě příliš vzdálená, ale možná časem si zase nějakou knihu vyberu, třeba žánr drama, poněvadž jsem žádnou knihu z antiky z tohoto žánru ještě nečetl.

Durancie
01. ledna

"I kdybys měl být živ tři tisíce let a třebas i desetkrát tolik, buď přesto pamětliv toho, že nikdo neztrácí jiný život než ten, který právě žije, a že nežije jiný život než právě ten, který ztrácí. Vyjde tedy nejdelší život najedno s nejkratším; neboť přítomnost je ve všem stejná a ztracená nám nenáleží, a tak se jeví to, co ztrácíme, jenom jako okamžik. Vždyť nikdo přece nemůže pozbýt ani minulosti, ani budoucnosti, neboť jak by ho kdo mohl připravit o to, co nemá?"

Andre2609
27.12.2020

,, Ustavičně měj na mysli, že všechno, co se nyní děje, i dříve se takto dálo, a měj na mysli, že i napříšte se bude takto dít...
A živě si vybav stejnotvářnost celých dějů, jak si už poznal ze své skušenosti, nebo ze starších dějin...
Všude stejná podívaná a stejné úlohy; jen herci a kulisy jsou jiní...

Dech větrů střásá na zem lístky,
stejně i lidské plémě... "

Andre2609
27.12.2020

,, Jaké budou většinou tvé představy, takové bude tvé smýšlení, neboť představami se duše zbarvuje...

,, Věci samy se ani trochu nedotýkají tvé duše, ani nemají k duši přístup, ani nemohou duši změnit nebo jí pohnout...
Jen ona sama se přeměňuje a pohybuje a věcí kolem sebe odhaduje měřítkem soudu o své vlastní ceně...

,, Každý nástroj, každé náčiní, každá nádoba je správná, jestliže plní úkol, k němuž byla vytvořena; a přece ten, kdo ji vytvořil, je při jejím upotřebení mimo ní...
Naproti tomu u věcí, které udržuje pohromadě příroda, je ona síla, která je vytvořila, vždy uvnitř a uvnitř zůstává...
A proto ji máš tím více ctít v té víře,
že budeš-li se sám její vůlí spravovat a podle ní až do svého konce žít, všechno se bude dít po tvém rozumu...
Také ve vesmíru se věci podobně dějí po jeho rozumu...

,, Všichni spolupracujeme k jednomu konečnému cíli, jedni vědomě a s porozuměním, druzí ani nevědouce, jak to říká, tuším, Hérakleitos: že i lidé spící jsou dělníky a spolupracovníky na vesmírném dění...

Ale každý na něm spolupracuje jinak, ba dokonce i ten, kdo je s tím, co se děje, nespokojen, kdo by se tomu rád vzepřel a rád to odvrátil; patrně i takového člověka měl vesmír zapotřebí...

A proto si tedy rozvaž, ke kterým pracovníkům se chceš přiřadit... !
Neboť pořadatel světa tě každým způsobem použije správně a přijme tě v řadu svých pomocníků
a spolupracovníků...

,, Som zložený z hmotnej podstaty
a činnej sily v nej; ale ani tá, ani ona sa nepremení v nič, tak ako ani nevznikla z číreho nič...

Preto bude každá moja časť zaradená premenou v nejakú časť vesmíru, a tá sa zase premení v nejakú inú časť vesmíru a tak tomu bude donekonečna...
Takouto premenou som vznikol aj ja; a aj tí, ktorý ma zrodili, a tak tomu bolo naspäť takisto donekonečna...

InstanTia
18.12.2020

Knížka je velice pěkná a doporučila bych ji rozhodně i dalším lidem, které alespoň trochu zajímá filosofie. Je však zajímavé, jak na jednu stranu umí poskytnout velký pocit útěchy, který pramení z toho, že všechno je na světě vlastně v pořádku a všechny útrapy jsou v souladu s lidskou přirozeností. Na druhou stranu kniha může být i zdrojem velké frustrace, jelikož je otázkou, zda je vůbec možné dosáhnout takového ideálního, pokorného, shovívavého a skromného chování, ke kterému vybízí. Nejlepší je dle mého brát knihu jako určitý zdroj inspirace a k tomuto chování se snažit během života alespoň přiblížit, ale zároveň nezapomínat, že člověk je nedokonalá bytost a je naprosto přirozené a správné, že má své nedostatky.

Zajímalo by mě však, co by Marcus řekl na to, že si dnes jeho soukromé zápisky pročítá celý svět.

1