KikiZ komentáře u knih

Paráda! Takhle nějak si představuju skvělou historickou detektivku. Ze všech knížek se Steinem, Barbaričem a Jarošem se mi tahle líbila asi ze všech nejvíc. Mělo to spád, akci (tu mimochodem dokáže autor popsat vždycky naprosto brilantně, nevím , jak to dokáže, ale člověk se při nějakém akčním popisu o hlavní hrdiny skoro doopravdy bojí), suchý humor a neotřelou trojici vyšetřovatelů. Pravda Stein není zrovna úplně nejsympatičtější osoba, a na rozdíl od mnoha čtenářek rozhodně toužebně nevzdychám po kaprálu Jarošovi - přece jen ta jeho sbírka mučících nástrojů mě docela odpuzuje, na sado-maso tedy fakt nejsem, takže u mě jednoznačně vede "hrdina proti své vůli", Matěj Barbarič - mám ráda jeho trefné hlášky, vztah k jídlu a pití a vůbec všem pozemským požitkům ale svým způsobem je jako trojici mám moc ráda všechny !

10 01.12.2017

Skvělé jako vždy! Barbarič a jeho sedmička jede tentokrát sólovou jízdu a v akci se začíná stále více pochlapovat, tentokrát dokonce čelí hordám turků na hradě Sitno. Jen mi tam trochu chyběl bručoun Stein (i když podobně jako Barbaričovi - jen chvilku a opravdu jen chvílemi). A kaprála (pardon seržanta) se nakonec přece jen dočkáme. A já se zas nemůžu dočkat dalšího pokračování!

7 05.12.2017

Miluju číst Remarqua, miluju jeho moudrost, lidskost, stesk, bolest, smutek i upřímnost. A vždycky když dočtu nějakou jeho knihu, tak vždycky cítím obrovskou úlevu a vděčnost, že na mě nepadají bomby, že nejsem v zákopu, nenajdu rozbombardovaný dům, vím, kde mám své rodiče, nebo že nejsem věčně štvaný emigrant bez pasu, bez domova, bez identity. Vypráví o lidech, z nichž většina zažila něco, co si my v dnešním světě twitterů, facebooků a mobilů ani neumíme představit. Ale zároveň jako by ti lidé opravdu žili, ne jen přežívali, uměli žít ze dne na den, vychutnávat každý okamžik, protože věděli, že už zítra můžou být mrtví. Jsou to knihy, které i dnes mají v sobě obrovskou sílu.

Líbilo se mi to. Mělo to švih, spád, akci a místy i vtip - Matěj Barbarič při pohledu do nekonečné hlubiny temné štoly: "Tak tam dolů nejdu, i kdyby tam otevřely další pobočku Hroznu" - "Hrozen" byla mistní hospoda.

6 02.04.2014

"Jedna byla zlodějka knih, ten druhý kradl oblohu". Moc krásná a velmi lidsky napsaná kniha. I když musím přiznat, že mě vždycky knihy, co mají mohutnou reklamu vždycky spíše odpuzují, tak v tomto případě jsem udělala vyjímku a knihu si koupila. Nelitovala jsem, navíc jsem ji četla na vesnici u prarodičů u praskajících kamnech, na sobě nabalené svetry, protože jinde se netopí a v noci drkotala zubama zimou a připadala jsem si tak trochu, samozřejmě velmi nadneseně, jako ten chudák Max ve sklepě. Ale do kina na film nepůjdu, mám totiž vždycky tak nějak v hlavě podobu těch "svých" filmových hrdinů a obávam se, že film by mi ji tak nějak narušil.

6 04.02.2014

Líbila se mi ta trochu tajuplná atmosféra na zimním, zasněženém hradě. Vondruška píše vždy tak, že si připadáte jako byste tam byli s hlavními hrdiny a všechno prožívali s nimi. Moc pěkné a jako vždy čtivé.

Nádherná knížka, prostě čirá krása a poezie. Jedna z tech na kterou nikdy nezapomenu. Mladičky Václav, Záviš, Hynek a Ulrika. A strhující závěr, který v člověku zůstane na hodně, hodně dlouho. Diky pani Vaňková !!!!

4 01.07.2021

Sama jsem na vlastní kůži zkusila co to znamená být v ordinaci a dozvědět se opravdu velmi spatnou zprávu o svém zdravotním stavu, nikdy nezapomenu na vyhybavy pohled mladého dokturka, a následně dvouměsíční peklo, jež bylo hlavně psychického rázu, je to zkusenost, po které už nikdy nebudete stejná. Je to dva a pul roku a nikdy na to nezapomenu

Super!!! Nejdříve jsem četla následující díly a musím říci, že druhý díl Růže a lev se mi nelíbil tolik jako tenhle, nicméně asi to bylo taky dáno tím, že jsem se s postavami sžívala tak nějak narychlo a neznala jsem úplně co bylo předtím. Mám hrozně ráda Čeňka - správně statečný a přidrzlý kluk, což byly bezpochyby vlastnosti potřebné k tomu, aby jste vůbec přežili. Fajn je i Beneš a líbilo se mi jak tam byla vykreslena Vřesovská rodina - chudí, neschopní zemánci, kterým čouhá sláma z bot a smrdící hnojem na sto honů, živořící v polorozpadlém baráku se svérázným, násilnickým otcem a vypočítavým nejstarším Jankem. Není to úplně vzorově sympatická rodinka jako ze žurnálu a tento fakt mě určitě zaujal. Výborně pane Niedle. A už se těším na čtvrtý díl!

Líbilo se mi to více než Pilíře země. Do děje jsem se opravdu začetla a těšila se, jak to bude s postavami dál. Jen jsem se trochu "děsila" jestli to během války některá z postav neschytá, i když v případě mně nesympatického a nadutého Fitze by mi to třeba zrovna u něj tak nevadilo. Bavil mě Lev Peškov a jeho neutuchající schopnost dostávat se do průšvihů a zase se z nich vysekat. I když si myslím, že menší výchovná lekce by mu neuškodila. No, a láska Maud a Waltera, ta i hory přenášela. Trochu pohádka, ale zatraceně skvěle odvyprávěná.

4 22.06.2014

Kniha je velice poetická a pro mne má a vždycky měla zvláštní kouzlo, stejně mám moc ráda i filmovou Baladu pro banditu as M. Donutilem.....Nikolko, Nikolko, utíkej!!!!

4 22.06.2014

Fantastická kniha, pro mne jeden z nejlepších historických románů jaký jsem kdy četla. Silná, něžná, drsná i dojímavá knížka o životě F. Villona s nádhernými verši. ...Znám všechno jen sebe ne.....U pramene jsem a žizní hynu..... Ti lidé mstí se bez citu...Úryvky veršů, na které se nedá zapomenout.

Krásná knížka se zvláštním kouzlem starých časů a také zajímavá sonda do života Václava II., panovníka, jehož mám osobně velmi v oblibě a jehož úděl vyrovnat se s pověstí svého otce nebyl určitě nic záviděníhodného. Byl to údajně jemný, hezký mladík, který nesnášel bitvy, násilí a krev, přesto si dokázal vydobýt v tehdy tak těžké době své místo a postavení. Bohužel jeho životní pouť skončila příliš brzy.

Poetické, nostalgické a velmi, velmi bolestné. Krásná knížka.

Řekla bych že jedna z nejkrásnějších ze série s Oldřichem z Chlumu. Dojímavá je nešťastná láska mladého Oty ke krásné kejklířce Beatrici. Ano, chytí to za srdce a to nejsem žádná ubulená romantička co čte červenou knihovnu.

No, tak je to trochu slabší kopie knížek V. Vondrušky, pan Bauer promine, i když zase na druhou stranu přečetla jsem to skoro za den, takže čtivost se tomu upřít nedá. Jen mi tam zkrátka něco chybělo, asi jsem trochu náročná a čekám od historické detektivky bůh ví co, asi jsem už zmlsaná Pány Červenákem, Niedlem a Vondruškou a tohle na mne bylo nějaké až příliš prosté, skoro jako určeno dětem (kdyby tam pochopitelně nebyla ta sprostá slova a malinko sexu). Soudce Melichar si moc mých sympatií nezískal, jeho pomocník Božetěch je takové mladé trdlo (Vondruškův Ota ze Zástřizlí je alespoň pro mě o pár levlů výš), na druhou stranu nad některými jeho "akcemi" se člověk docela pobavil. Takže ve výsledku....ale jo, na ukrácení zimního podvečera s čajem v ruce....

3 06.12.2017

Knížka je psána skvěle a velmi čtivě, i když někdy bych trochu ubrala na patosu. Grunge mám moc ráda, i když přiznám se, že jsem vždycky měla raději Pearl Jam než Nirvanu a před Kurtem Cobainem jsem vždycky dávala přednost Eddiemu Vedderovi. To byl tedy taky případ, ale vždycky mi připadal tak nějak vnitřně daleko silnější a odolnější než Kurt Cobain, i když ani jeden z nich to neměl v životě zrovna lehké. A příběh Kurta Cobaina je smutný, dost smutný právě vzhledem k tomu že někdy nám asi opravdu dojde dech na všechno. I na to zůstat naživu, když máme malé dítě a přece máme pro co žít. Jenže někdy zkrátka asi už chybí síla. Těžko soudit.

3 13.09.2014

Četla jsem kdysi dávno v poměrně mladém věku a dodnes si pamatuji jak mě fascinovala a odpuzovala zároveň a asi navždycky zformovala můj pacifistický postoj. Dodnes nechápu, jak může mít někdo rád válku a těšit se z ní, prostě to nechápu.

3 12.06.2014

Knihou jsem se prokousávala poměrně dlouhou dobu, ale docela mě bavila a i přes rozsáhlost jsem se v ní kupodivu příliš neztrácela. Kniha je primárně určena řekla bych především studentům historie, k nimiž se také počítám. K Václavu IV. mám, i přesto že to byl pěkný holomek, určité sympatie, neboť i já sama mám bohužel často sklon věci neřešit a nechat je plynout a lenoch jsem tak trochu taky. Jen k tomu vínu nemám tak pozitivní vztah jako on.

3 02.05.2014

Můj úplně první Škvorecký a bavil mě. Je to odlehčené, nenáročné čtivo, byť odehrávající se v těžké době. Vždyť i tehdy měli kluci v hlavě holky, a ne jen válku. Jo a taky v té hlavě měli ještě Jazz, na ten bych úplně zapomněla!!!

3 24.04.2014