Musela jsem zemřít

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Životní příběh Anity, napsaný čtivě a upřímně, se okamžitě stal bestsellerem a autorka dnes patří mezi významné osobnosti, nadšeně vítané čtenáři po celém světě. Brzy po sňatku u ní diagnostikovali rakovinu, po čtyřech letech různých pokusů o léčbu upadla do kómatu a všechny orgány jí postupně selhávaly, což prokázala tomografická vyšetření. Nečekaně se však z klinické smrti probrala a velmi rychle se začala zotavovat. Následná vyšetření neprokázala žádná ložiska rakoviny, což je zcela neuvěřitelné a vědecky nevysvětlitelné. Strhující závěrečná část se týká autorčiny proměny ve vnímání hodnot, neboť na základě prožitku blízké smrti objevila smysl života. Anita Moorjani ve své inspirativní autobiografii líčí, jak jí po čtyřech letech boje se zákeřnou nemocí tělo vypovědělo službu. Dostala se do neobyčejného stavu zážitku blízké smrti a v něm si uvědomila svou vlastní hodnotu… i skutečnou příčinu své nemoci. Když nabyla vědomí, její stav se zlepšoval takovou rychlostí, že ji za několik týdnů bez jakýchkoli známek rakoviny propustili z nemocnice. Vyrůstala v tradiční hinduistické rodině uprostřed převážně čínské a britské společnosti a odmalička ji silně ovlivňovaly nejrůznější kulturní a náboženské zvyklosti. Po léta se snažila najít svou vlastní cestu a zároveň splnit veškerá očekávání ostatních. V důsledku zjevení, které prožila na onom světě, si uvědomila, že má sílu samu sebe vyléčit… a že ve vesmíru se dějí zázraky, jaké si nedokázala ani představit. V knize Musela jsem zemřít se Anita dělí s čtenáři o všechno, co už ví o nemocích, léčení, strachu, „bytí láskou“ a skutečné velkoleposti každého člověka. Její kniha nás utvrzuje v přesvědčení, že jsme duchovní bytosti, které prožívají lidskou zkušenost, a že všichni tvoříme jednotu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166464/musela-jsem-zemrit-dzV-166464.jpg 3.9669
Série:

Musela jsem zemřít 1.


Žánr:
Literatura naučná, Biografie a memoáry

Vydáno: , Knižní klub
Originální název:

Dying To Be Me: My Journey from Cancer, to Near Death, to True Healing, 2012


více info...
Nahrávám...

Komentáře (187)

Kniha Musela jsem zemřít

Lufiik
02. června

Kniha, která mě velmi nadchla. Příběh, který se stal a mě osobně velmi inspiroval a přehodnotil pohled na život. Rozhodně hodlám knihu uchovat ve své knihovně pro opětovné přečtení a připomenout si tak hlavní význam našeho života, jenž je "bytí". Neboť my jsme "láska". Těším se, až si přečtu další velmi zajímavé knihy této autorky.

KikiZ
29. května

Sama jsem na vlastní kůži zkusila co to znamená být v ordinaci a dozvědět se opravdu velmi spatnou zprávu o svém zdravotním stavu, nikdy nezapomenu na vyhybavy pohled mladého dokturka, a následně dvouměsíční peklo, jež bylo hlavně psychického rázu, je to zkusenost, po které už nikdy nebudete stejná. Je to dva a pul roku a nikdy na to nezapomenu


Little.deer
20. května

Když někdo umírá, tak už mu věřím :-) ... knížka se mi líbila... jen ke spoustě věcem člověk dochází tak nějak průběžně během života...spíš si říkám, jak daleko musí člověk dojít, když se dostane až k ohrožení života... stejně mi ale vrtá v hlavě, že ne opravdu všechny nemoci musejí být nutně výsledkem nelásky k sobě...

Skjaninka
02. května

Na čítanie som sa veľmi tešila, knihy s podobnou tématikou si raz za čas rada prečítam a dúfala som v to, že toto bude tiež jedna z kníh, ktorá ma nadchne.
Bohužiaľ, opak bol pravdou. Nieže by obsah nebol výnimočný, prežitky a také to "zázračno" v podobe pokorenia zákernej choroby je obdivuhodné a v tomto prípade priam zázračné.
Ale....strašne veľa pasáží sa dookola opakovalo. Jedna myšlienka, podaná niekoľkokrát, len inými slovami. Je pravda, že nič nevnucovala, všetko bolo napísané nenútene, veľmi jemne a zrozumiteľne, ale mala som pocit, že jedno a to samé sa od polovice knihy opakuje dookola.
Na skutočnú knihu to bolo málo. Keby sa tá nafúknutá bublina scvrkla na podstatné a neopakujúce pasáže, bol by to skvelý materiál na zaujímavý článok do novín, alebo do blogu, pod ktorým by mohla dookola rozvíjať opakujúce sa myšlienky v rámci diskusie o jeho obsahu.

Bafy
23. dubna

Knížka mi celkem dlouho ležela doma jelikož jsem jí po pár stránkách odložila. Možná to pro mne bylo ještě citlivé a také pocit že tam není nic co neznám. Když čas dozrál, přečetla jsem jí prakticky na posezení s nostalgickým úsměvem že tam vážně není nic co nevím. Jen jsem si k tomu došla vlastní cestou.....

jaroiva
21. března

Z knihy mě až tak nezajímá, co je po smrti, ale to, jak se postavit k životu tady a teď. Přestože mi úplně nevyhovoval způsob, jak je kniha psaná, její myšlenky jsou pro mě důležité a není až tak podstatná forma, v jaké se ke mně dostaly.
Vytržené z kontextu to možná bude vypadat moc ezotericky, ale stejně si to tu napíšu, už jen sama pro sebe... “Teď už se nehoním za ničím, jen dovoluji. Když například cítím obrovskou touhu, aby se můj život ubíral určitým směrem, vím, že kdybych se o to usilovně snažila, budu jen bojovat s vesmírnou energií. Čím více energie musím vložit do toho, abych něco získala, tím je mi jasnější, že dělám něco špatně.
Dovolení, na druhou stranu, nevyžaduje vůbec žádnou snahu.
Je to spíš něco jako uvolnění, protože to znamená uvědomit si, že tvoří-li všechno jednotu, pak to, co toužím získat, již mé je.
...
Vzhledem k tomu, že celá tapiserie všech dob již byla utkána, pak vše, co chci, aby se v mém životě stalo, již existuje v nekonečné, nefyzické rovině. Mým jediným úkolem je rozvinout své pozemské já natolik, abych dosáhla i do této sféry. Jestliže tedy po něčem toužím, nemám jít a získat to, ale měla bych rozšířit své vědomí a umožnit vesmírné energii, aby mi to vnesla do mé zdejší skutečnosti.”

ViolettaCh.
04. března

Tato tématika mě celkem zajímá, zážitky z tzv. druhého břehu jsou zajímavé a obohacující. Kniha je napsána čtivé a působivě.

ziriant
07. února

První část, ta "předrakovinná" mě opravdu vtáhla, pak nastal zlom a druhá část, zjednodušeně řečeno "procitnutí", "osvícení". I druhá část byla podána zajímavě, ale chyběla mi větší vzájemná propojenost, vyvození důsledků první části, návrat ke kořenům v části druhé. Text se mi v tomto ohledu nezdál zcela koherentní, kompaktní. Přesto mě mile překvapil tón knihy, nevnucování se, nesměřování k jediné pravé cestě; jen takové milé pokynutí, poplácání po zádech a ujištění, že se nemusíme bát a ať směle vykročíme na cestu, kterou nám život otevírá a z níž na nás vane "to pravé ořechové". K prozření si ovšem musíme dojít každý sám, ať nám říká kdo chce co chce. Z tohoto pohledu se dá prožitek blízké smrti považovat za dar, jelikož co jiného nás může takto "nakopnout" do života? Věřím, že k tomu prozření nebo aspoň k pozitivní změně v životě, se dá dojít mnoha cestami, většinou však také přes mnoho oklik a slepých cest... A v mnohém s autorkou souzním. Často, když se tak rozhlížím po lidech kolem sebe, mám chuť s každým z nich zatřást, aby se už proboha probudil z těch malicherných strastí, kterými se zabývá, a uvědomil si, jak je na světě krásně. Všichni tohle "zatřesení" čas od času potřebujeme. Proto si přejme, ať nám jej někdo či něco dopřeje vždy, když bude zrovna potřeba.

1 ...