kedlis komentáře u knih
(SPOILER) Sci-fi a vesmírné prostředí mě obvykle moc neláká, ale takhle kniha patří mezi výjimky. Zajímavé prostředí, různé rasy a mezirasové vztahy.
Postavy jsem si vcelku oblíbila a byly mi sympatické. U některých pasáží jsem se i dobře zasmála.
Spoiler: Svým způsobem se nic moc neděje a zápletka v podobě rozzlobené planety tak nějak proplula kolem ačkoliv se zdá, že by mohla být o něco zajímavější. Každopádně život na poutníkovi je vcelku zajímavý a já jsem to zkrátka žrala.
(SPOILER) Líbila se mi prezentace OCD a "osvěta" ohledně psychických nemocí i některé momenty z feministické stránky se mi líbily. Každopádně je to opravdu hodně teen, tlačí to na pilu a na můj vkus se vše až moc točí okolo kluků. Každá z kamarádek poblázněná, Amber jako jediná ne a to jen kvůli tomu, že se cítí jako neatraktivní.
(SPOILER) Kresba byla moc pěkná, příběh vcelku jednoduchý a přímý. Popsání toxického vztahu, jeho dopadu na osoby v něm, mimo něj a jak se z něho vymanit. Snaha o přidání dalších vážných věcí probraných okrajově upřímně moc příběhu nepřidalo. Postavy byly fajn, nejvíce se mi líbila Vi.
(SPOILER) Bylo pro mě těžší se vžít do hlavní hrdinky a jejího příběhu kolem roku 1980 v Nigérii. Kniha určitě popisuje zajímavé věci jako je kontrast tradičních hodnot a zvyků s modernějšími věcmi. Zoufalství a nedorozumění, která by se dala vyřešit komunikací mezi manželi. Ale spousta momentů mi přišla naprosto mimo mísu, jako např. jak vystudovaná inteligentní dívka neví nic o tom, jak funguje sex ani několik let po svatbě. V určitých okamžicích mi Yejide bylo opravdu líto, ale nijak zvlášť mi žádná z postav nepřirostla k srdci.
(SPOILER) Spoilery
Na knihu jsem se nesmírně těšila, ale naplnila má očekávání? Ano i ne. Poslední díl je napěchovaný do absolutního maxima, tolik postav, zvratů, příběhů, minulost i přítomnost. Především se kniha zaměřuje na worldbuilding, což mi svým způsobem nevadilo protože Shusterman má skvělý styl psaní a vytvořil svět, od kterého jsem se nemohla odtrhnout. Každopádně nepřítomnost Citry a Rowana je znát, utrpěl na tom také jejich vývoj a má láska k nim. Hojný počet postav ubírá na možnosti oblíbit si nějakou krom těch, co už známe, občas jsem se ztrácela. Zklamala mě Randová i Goddard, jelikož jsem čekala lepší vysvětlení jeho chování. Představení Jeri bylo zajímavé, ale takový vyspělý svět a tak málo pochopení k genderu? Bylo to nešťastně podané.
Vlastně mi tak trochu připadalo, jako kdyby měly být knihy 4, ale na poslední chvíli se autor rozhodl pro tři a tohle je výsledek. Přemýšlela jsem zda dát 4 hvězdičky i přes všechny mouchy, jelikož jsem si to celé opravdu zamilovala, ale nakonec jsem zhodnotila, že negativa převažují pozitiva.
(SPOILER) Spoilery
Co je vhodné, co není, co je případná přehnaná korektnost? Čekala bych, že se autor přiučí a dá si pozor (ještě když na konci píše, že mluvil s mladými transgender lidmi). Už v názvu máme takový nešvar "misgendering/deadnaming" a opakuje se to v knize několikrát, dokonce i při "vrcholové" scéně.
Jelikož u nás ani není dostatečně knih od transgender autorů, kteří by podali příběh z pohledu transpostavy autenticky může toto být i škodlivé, zvlášť pokud si čtenáři odnesou něco, co může ubližovat. V knize totiž podstatné věci vysvětlené nejsou. Viz misgendering, tranzice, opravdové pocity Jessicy. Místo toho tu máme knihu, která popisuje pouze jak je Jessica svou existencí všem na obtíž, sebelitování rodičů i bratra je extrémně necitlivé a v závěru vše pohádkově bez důsledků smazáno a zapomenuto. Samozřejmě psychologové "fušují" do traumat, avšak pokud je mi známo, za účelem pomoci s pokorou a vzděláním, což je úplně jiný případ.**
Rodiče hlavních postav jsou naprosto hrozní, nejen co se přijmutí transgender dcery týče. Cenu rodičů roku by určitě nevyhráli, táta je prakticky jen občas zmíněná figurka a na konci mám uvěřit, že to jsou vlastně celou dobu milující rodiče? To je opravdu až moc fantasy, na nefantasy knihu. Osoba u které bychom asi měli zajásat, že je chápavá, je sexistický trenér fotbalu, který se navíc chová jako trouba. Aby toho nebylo málo, postava na jejíchž strastech je postaveno celé jádro knihy vlastně ani není přítomná a když ano, je z ní otloukánek.
Opravdu doporučuji přečíst si toto, pokud Vás zajímá jak to vidí transgender osoba: https://www.goodreads.com/review/show/2769337878?book_show_action=true&from_review_page=1
*upraveno
(SPOILER) Fíha. No, zklamalo mě to. Těšila jsem se na příběh Krásky a Zvířete pojatý jinak a možná zajímavěji než originál, ale to co jsem dostala byl jeden velký bordel. Hlavní hrdinka je nesympatická, hlavně je naprosto jedinečná zlatá růže, umí stáhnout leoparda z kůže, ale vykuchat jelena to už moc ne. Mám pocit, že se autorka ztrácela v tom, jaké je roční období viz část, kde končí zima a potom popsání dlouhých zimních týdnů, ale je také možné, že to byla chyba v překladu? Nevím. Sice jsme se měli nacházet v Rusku, ale mimo vyprávěných pohádek mi to tak nepřipadalo. Celkově mi určité věci přišli nekonzistentní.
Nejsem jemná a domácká, ale drsná a neurvalá kkkkk
(SPOILER) Bála jsem se prostředí cirkusu a možného opěvování daného prostředí, ale nic takového se naštěstí nestalo. Kniha je velice čtivá, ukazuje kontrast mezi strastmi stárnutí a strastmi mládí což se mi líbilo a části z přítomnosti mi nepřišly nudné a hodily se mi jako zajímavá vsuvka.
*spoiler* Upřímně mi láska mezi Rosie a Jacobem přišla věrohodnější než mezi ním a Marlenou. I scéna kde Walter hledá svého psa mě zatahala za srdce. Byla jsem dosti šokovaná, když se ukázalo, že celý příběh se odehrál během 3 měsíců, přitom jsem si myslela jaká už to musí být doba.
Chápu, že život ve 30tých letech nebyl žádný med a zajímalo by mě hlubší pojetí tohoto období, dobrou ukázkou byla nemožnost vyplatit dělníkům peníze a jak i přesto zůstávali, jelikož měli alespoň kde bydlet a co jíst. Kéž by se příběh nesnažil tolik soustředit na románek, který na mě stejně žádný dojem neudělal. Úplný konec mi přišel přitažený za vlasy.
Upřímně, čekala jsem něco jiného. Některé příběhy mi přišly takové...podivné. Možná mi připadá, že moc tlačí na pilu.
Za mě je toto tedy klasika, která mě příjemně překvapivě a bavila, jelikož jsem měla ze začátku strach, že půjde o nudné tlachání. Příběh je to velice čtivý, až na občasné popisné pasáže.
Opravdu velmi zajímavý a autentický pohled do světa dítěte s autismem. Sama se v této oblasti moc dobře neorientuji a právě proto bych knihu doporučila všem, odhalí se vám kousek jiného světa, kterému můžete lépe porozumět, avšak pozor na zobecňování.
Bylo to takové milé, občas jsem byla trochu zmatená, ale hádám že by to mohl být záměr? Každopádně to na mě působilo až příliš idealisticky.
Vcelku jednoduchý příběh o dívce, která si momentálně prochází těžkou životní situací. Nečekejte žádné extrémně šokující odhalení nebo jednu akci za druhou, ale to ani není cílem této knihy. Hlavní jsou tu emoce a to především hluboká prázdnota a osamělost kterou Marin cítí. Konec mě opravdu dojal.
Velice zajímavý příběh. Musím přiznat, že jsem byla zmatená, protože hned na začátku se na vás valí spousta informací. Je to udělané na styl Alenky v říši divů 'poté' s větším množstvím světů. Někdy mi přišlo, že se postavy baví až moc dospěle na svůj věk, ale na druhou stranu někteří z nich ve svém světě prožili celý život, jinak byly postavy sympatické. Zápletka nebyla špatná, ale stejně jako konec mi přišlo, že se objevila z ničeho nic. Mínusem je délka knihy, která neumožňuje rozvedení příběhu a musím říct, že to bylo docela znát.
Je to čtivé, vcelku se mi to líbilo a jako kniha na jedno odpoledne to určitě zabaví.
Knihu jsem popadla aniž bych věděla o čem má vlastně být. Bylo to takové nemastné neslané, zvrat knihy mě překvapil, ale žádná z postav mě nezaujala.
(SPOILER) Knihu jsem četla do školy a musím říct, že nápad takto podat základy filozofie se mi celkem líbil. Každopádně jsem se často přistihla, jak se spíše zajímám o příběh Sofie než o filozofy jako takové. Opravdu mi nešlo do hlavy jak se postarší chlápek zajímá o malou holku a její matka to bere docela s klidem, na konci se sice vysvětlilo proč tomu tak bylo, ale kdybych knihu neměla do školy, nejspíš by mě to dost odradilo.
(SPOILER) Děsivý příběh statečné ženy. Neumím si ani představit jaké to je, žít každý den ve strachu, že vás může někdo přepadnout a zabít. Očekávala jsem krutosti, ale při detailním popisu znásilnění mi běhal mráz po zádech. Na knize se mi líbilo dělení na dění v přítomnosti autorky a vyprávění Patience.
(SPOILER) Konečně tu máme části z pohledu Annabeth což mě potěšilo, ale čekala jsem že celé putování za 'Athéniným znamením' bude obtížnější než jedna zkouška.
Dále nemůžu nezmínit přemíru milostných dramat, kterými knížka překypuje a které mě docela otravovaly. Jako příklad: neustálá žárlivost Piper a Annabeth, milostný trojúhelník eh.
Opravdu není nutné aby každá historická událost měla co dělat s polobohy.
Čím více knížek od Ricka čtu tím méně mě baví jeho vtipy, které se dost opakují. Každopádně si mě pořád drží svižnost děje, i když s tím jak jsou knihy delší to není takové jako v sérii o Percym.
(SPOILER) Přestože je Parcy zpátky na scéně mi druhý díl připadal slabší než ten první. S pořádným představením tábora Jupiter a všeho římského se mi začali plést bohové dohromady. Podle všeho se mohou 'měnit' do římské či řecké verze, ale nějak mi není jasné, jak se vlastně rozlišují.
Nové postavy Frank a Hazel jsou opět výjimeční a samozřejmě ukrývají tajemství. Bonusem jsou scény s Nickem, je Hazel jeho sestra nebo není, když je dcerou Plutona a ne Háda?
Nad tím, že spolu chodí děti bohů bez ohledu na to, že jsou vlastně příbuzní i když nemají stejné rodiče jsem už mávla rukou, ale všechno to párování mi začíná připadat nucené (Piper + Jason, Hazel + Frank, Ella + Tyson???). Ještě k tomu, když je Frankovi 16 a Hazel 13.
(SPOILER) První díl druhé série Ricka Riordana nám představuje 3 nové polobohy: Piper, Jasona a Lea. Četlo se to stejně snadno jako Percy, ale je tu víc věcí které mě štvaly.
Všichni tři polobozi jsou něčím výjimeční - Piper má čaromluvu, Leo ovládá oheň, Jason je syn řecké verze Dia a zkrátka ten 'nejlepší'. Navíc 2 z nich jsou "vyvolenci" Héry, bohyně která nesnáší polobohy? Jason nezemřel když spatřil pravou podobu boha, i když je na to upozorňováno v Percym x krát? No nevím. Nějak mi připadalo, že jsou všichni tři až moc skvělí v boji na to, že s tím nemají ani jeden zkušenost (kromě Jasona který si nic nepamatuje). Piper "není jako ostatní holky" a už vůbec ne jako děti Afrodity!!
Leo mi byl nejsympatičtější a soucítila jsem s ním nejvíc.
Každopádně ve druhém díle má být Percy a to si rozhodně nenechám ujít.