Kateriska
komentáře u knih
Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
Tento román jsem četla z doporučení, ale také i trochu z donucení kvůli škole. Až po vypůjčení jsem se dozvěděla, že autor získal za toto dílo Nobelovu cenu. Když jsem knihu otevřela a přečetla si prvních pár stránek, začala jsem se bát. V knize je plno pojmů, které už dnešní člověk nezná. Bylo pro mě nezbytné, abych si nalistovala slovník pojmů na konci knihy a často se k němu vracela. Kdyby tam nebyl, byla bych úplně bezbranná.
Po počátečním malinkatém "zhrození" jsem zatla zuby a pokračovala dál. Příběh se začínal vyvíjet, stejně jako postavy. Na mé tváři se s postupným listováním roztahoval nadšený úsměv. Nejvíce mě zhrozila krutost, se kterou Nero trestal křesťany. Tahle část ve mně zanechala hluboký šrám.
Jako kdyby spisovatel v té době žil. Muselo dát obrovskou práci napsat Quo vadis.
Loupežník / R.U.R. / Bílá nemoc
Karel Čapek
Čapkovy hry jsou úžasná díla, která stojí za přečtení. Komedie Loupežník se mi za všech tří děl líbila asi nejméně, ale to nic nemění na tom, že to je hezké dílo. Prostě mi nejméně sedla. Ale co se týče R.U.R a Bílé nemoci - Jsou výborně napsané s úžasně promyšleným dějem a u Bílé nemoci ten konec....
Pandemonium
Lauren Oliver
Rozhodla jsem se, že této knize dám čtyři a půl hvězdičky. Pandemonium jsem nemohla odložit a stalo se pro mě jakousi drogou. Bylo rozhodně zajímavé, jak autorka rozvinula dva příběhy, ten který se odehrává v Divočině v minulosti a ten druhý, co se odehrává teď v New Yorku. Jelikož mě více zaujal příběh Juliana a Leny, vždy jsem byla trošku napružená a netrpělivá, když se tam začalo něco velkého dít a utlo se to v tom největším okamžiku. To mi pak trošku vadilo, když jsem se musela prokousat příběhem Leny z Divočiny, než jsem se dostala k další očekávané stránce o příběhu z velkoměsta. Tím ale netvrdím, že příběh s nadpisem Tehdy by byl nějak nezáživný. Líbil se mi a hlavní postavu Raven jsem si zamilovala. Je super, že postavy zde nejsou černobílé, ale že také prvně nevíte, jestli máte Raven milovat, být jí vděční anebo jí nenávidět. Kniha je hlavně z konce plná nečekaných zvratů, zvláště mi vyrazila dech scéna v tajné pracovně. Postava Leny je napsaná výborně, stejně jako Juliana, kterého jsem si zamilovala. Nedokážu se rozhodnout mezi Alexem a Julianem. Konec je zajímavý a pro mě není úplně jasné, co se v té chvíli stalo. Netrpělivě očekávám vydání třetího a závěrečného dílu, který mě doufám utvrdí v tom, že tato trilogie byla jedna z těch nejlepších, co jsem kdy četla.
Terapie láskou
Matthew Quick
Rozhodně se nejedná o špatnou knihu. Celý příběh pro mě od začátku představoval obrovské lákadlo, kterému jsem nemohla odolat. Z půlky jsem Terapii láskou četla doma, ale nosila jsem ji i do školy na přestávky a do ZUŠky. Celý příběh má kouzlo, které se ani moc nedá popsat slovy. Jedná se o zajímavou, neobvyklou story, ve které se postupně odhaluje celá pravda. Líbí se mi, že nám autor vše nepředkládá najednou a taky je určitě plus, že kniha je napsaná mužem. Myslím si, že kdyby tohle psala žena, asi by to sklouzlo k absolutnímu dojáku. Mužský pohled na svět knize sedí asi také proto, že hlavním hrdinou je právě muž.
Oblíbila jsem si hlavně postavu Tiffany, která mi přijde..... no prostě taková lidská. Je pravda, že se po většinu knihy chovala zvláštně, ale to patřilo k její povaze, poznamenané ranami osudu.
Pokud bych něco vytkla, jsou to dlouhé pasáže o fotbalu. Jako skoro každá žena mi fotbal nic neříká, ale vím, že většině mužů ano. A hlavní vypravěč je muž, ne? Občas mě Pat štval svojí povahou a také si myslím, že scény o jeho záchvatech nejsou vždy napsané zrovna přesvědčivě. Po delší době už jsem si oblíbila větu, že nadšením dělali písmena. Je to docela vtipná představa pozorovat kluky, kterým už není šestnáct, ale stále dělají pomocí svých rukou a nohou písmena, třeba i v obyčejném obýváku před televizí. To mě dostává k otci hlavního hrdiny, který se také ne vždy choval pěkně a někdy byl i krajně nesympatický. Ale což.
Myslela jsem si, že půjde o trošku náročnější čtení, ale bylo asi dobře, že to tak nebylo. Kniha je čtivá, ale doporučila bych ji spíš těm, kteří mají rádi tento žánr a oddechovou literaturu, nic moc náročné knížky.
Film jsem doposud neviděla, ale vůbec netuším, jak bude jeho filmová podoba vypadat. Trošku se toho i bojím, ale mám ráda hlavní představitelku Tiffany za její obsazení v Hunger Games a myslím si, že má obrovský herecký talent. Proto také získala Oscara. Doufám, že někdy budu mít tedy příležitost film shlédnout a udělat si obrázek o tom, co bylo lepší.
Atlas mraků
David Mitchell
Rozhodla jsem se, že knihu přečtu jako první a až potom se podívám na film. Atlas mraků je zajímavě napsaná kniha, kde příběhy jednotlivých postav na sebe nějak navazují. Líbila se mi část Dopisy ze Zedelghemu, protože se vlastně jedná o dopisy, bylo to pro mě opravdu zajímavé. Část Hrůzostrašná muka Timothyho Cavendische mě ale bavila rozhodně nejvíce. Co jsem moc nemusela byla poslední část z roku 2321 napsána trochu hovorovým jazykem. Je zde hodně vidět krutost postapokaliptického světa a dokonce i kanibalismu. Část o Sonmi je rozhodně zajímavě zpracovaná, ale asi jsem už postižená tím, ža čtu dost dystopie a i přes oblibu u dalších čtenářů, nepatří k mým nejoblíbenějším. Luisa Rey a Adam Ewing se mi líbili. Rozhodovala jsem se mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Nakonec dávám čtyři.
Toto je kniha, která se nečte zrovna lehce. Je důležité se nad dějem stále zamýšlet. Většina z hlavních hrdinů knihy neprožívala zrovna lehký život. Těším se, až uvidím film, abych mohla porovnat, co se mi líbilo více - jestli kniha či film. A taky do jaké míry se zachovala původní knižní předloha Atlasu mraků.
Rudá jako rubín
Kerstin Gier
Kniha se krásně čte, možná si přečtu i pokračování. Ale co se týče děje jde spíše o lepší průměr, čtyři hvězdičky by byly moc :(
Zoufalství
Lisa Jane Smith
Desátý díl série Upíří deníky Zoufalství je jeden z nejkouzelnějích svazků edice.
Ze začátku mě kniha moc nebavila. Devátý díl jsem četla už před hodně měsíci a nepamatovala jsem si tedy některé postavy a souvislosti. Po pár stranách jsem si ale postupně rozpomenula a pak mi utíkal příběh už docela dobře. Děj byl v některých částech předvídatelný, ale jinak bylo i dost věcí, co se na stránkách udály, překvapující. Kniha se také mohla klidně (podle mě) jmenovat Síla odvahy. Konec byl bombový, těším se na tento říjen, kdy vyjde jedenáctý díl a tak dávám čtyři hvězdičky.
Vražedná pomsta
Suzanne Collins
Musím říci, že druhý díl HG se mi líbil o trošku méně než první. Ale stále to byla výborná kniha. A ten konec? Vyrazil mi dech.
Marley a já aneb Život s nejhorším psem na světě
John Grogan
Super knížka, je to něco zase jiného, co jsem ještě nečetla. I když psa nemám, přála bych si ho v dospělém věku a tahle knížka byla opravdu úžasná. Posledních pár kapitol jsem probrečela. Jen doporučuji.
Čtrnáct – Čtvrtý díl neobyčejného deníku obyčejné holky
Lauren Myracle
Pěkná kniha určená hlavně pro čtrnáctileté holky, které se s touto knihou určitě alespoň trošku ztotožní. Musím zdůraznit, že předešlé knihy ze série jsem nečetla a tohle byla první z téhle série, kterou jsem držela v ruce. Přemýšlím ale, že si pořídím časem i předešlé knihy o Viki Perryové.
Čtyřka: Divergentní povídky
Veronica Roth
Co se týče Tobiasova pohledu na věc, celkem se mi líbil. Přišlo mi, že autorka už nemusela psát o setkáních s Tris. Pouze by mohla knihu ukončit prvním setkáním ústřední dvojice. Hodně postav a v nich těžká orientace jsou jedním z největších nedostatků celé trilogie i této kolekce povídek. Veronica Roth určitě není nejlepší autorkou tohoto žánru, ale dokázala aspoň knihy celkem dobře napsat z pohledu Tobiase a Tris. Čtyřka je takovým bonusem, který ovšem svojí kvalitou předčí podivnou Rezistenci.
Cujo
Stephen King
King umí psát jednoduše s postupem velké gradace. Některé části knihy jsou ovšem na druhou stranu velmi zdlouhavé. Avšak tento horor je velmi realistický, a proto je také velmi dobrým dílem tohoto žánru.
Papírová města
John Green
John Green je tím autorem, o kterém stále slyšíte. Ať už ve škole, v kroužku nebo na chatu… Green mi byl už tak známý a velebený, že jsem si od něj prostě musela přečíst nějakou knihu. Hvězdy nám nepřály jsou románem, u kterého už ze zpráv vím, jak skončí. Rozhodla jsem se proto vsadit na žhavou novinku, která zrovna vycházela u nás v ČR. Abych si to udělala těžší, rozhodla jsem se číst tuto knihu v angličtině. Ono se to hezky povídá, číst v angličtině, zopakovat si gramatiku a naučit se nová slovíčka, ale byl to hlavně ze začátku pořádný boj.
Četla jsem tuto knihu se zvýrazňovačem v ruce a podtrhávala si neznámá slovíčka. Kdysi jsem slyšela, že se do knih nemá kreslit. Já jsem si prostě z knihy udělala takový malý studijní materiál. Bohužel v Papírových městech bylo neznámých slovíček opravdu hodně (a zdá se mi, že si pamatuji slabou čtvrtinu). To samozřejmě nic nebrání v tom, že Green píše velmi zajímavě. Co se týče slovíček, k těm se plánuji vrátit a všechna si je poznačit.
Nyní k tomu, jak se mi Papírová města líbila. Ze začátku jsem se opravdu nenudila, kniha byla nádherně čtivá a úplně jsem hltala každou další stránku nočního dobrodružství. Střední část románu byla dobrá. Líbilo se mi, jak se hlavní hrdina dostával do různých slepých uliček a řešil záhadu zmizení. V poslední části knihy je hodně vtipu, občas ale trochu otravného a nudného. Green také používá celkem břitký humor, který je ovšem pro mladé lidi z velké části typický. Konec je hodně filozofický, ale to bylo to, co se mi na této knize nejvíce líbilo. Co jsem se dozvěděla, tak filozofické konce jsou asi Greenovou zvláštní specialitou, ve které opravdu vyniká.
+ konec
+ obálka
+ dobrodružství
- břitký, někdy otravný humor
Léto na druhý pokus
Morgan Matson
Kniha Morgan Matson patří k tomu lepšímu, co dnešní trh plný dívčích románů nabízí. Děj je takový reálný, jako kdyby vám celý příběh vyprávěla vaše kamarádka. Líbí se mi jak Morgan popsala pouze jedno léto, které člověku absolutně změnilo život. Děj je zasazen do nádherného místa - k jezeru. Příběh je poutavý a svým způsobem krásný. Akorát mi vadilo to, že na konci příběhu je vše tak nějak uspěchané. Byla to ale první kniha, která mě kdy v životě rozbrečela.
Fenomén
Marie Lu
Po nadšení z Legendy jsem se před pár dny pustila do druhého dílu Fenomén. Stále mě překvapuje styl psaní Marie Lu. Tajemství vám odhaluje postupně, nevychrlí na vás vše hned. Velmi se mi líbí postava June a musím přiznat, že kapitoly z jejího pohledu se mi četly lépe. Jedná se o povedené dystopické dílo. Pokud to chcete srovnávat s průkopníkem Hunger Games, myslím si, že můžete. Někdo může argumentovat, že Marie Lu kopíruje, ale víte, je to důsledkem žánru. V hororu na vás také vždy někdo vybafne, v romantickém filmu se někdo zamiluje. Pokud rádi odhalujete tajemství, myslím, že se vám Fenomén bude líbit. A také děkuji autorce, že mi málem přivodila při čtení knihy infarkt. Tolik tajemství a překvapivých okamžiků jsem dlouho nikde neviděla.