kasavubu kasavubu komentáře u knih

☰ menu

Trhlina Trhlina Jozef Karika

Kniha mě na svém začátku vcucla a vyplivla až na samém konci (díky bohu, docela jsem se bála, jestli taky nezůstanu někde na půli cesty mezi dvěma dimenzemi:-). To teda byla síla. Co je fikce a co skutečnost, to by mě opravdu zajímalo. Tribeč určitě někdy ráda navštívím, v zimním období to ale rozhodně nebude.

09.02.2018 5 z 5


Jsou světla, která nevidíme Jsou světla, která nevidíme Anthony Doerr

Napsat komentář k této knize je složité. Až téměř do poloviny jsem měla problém se do ní začíst, dokonce jsem zvažovala, jestli její četbu nevzdat. Vadily mi příliš krátké kapitoly a časté střídání různých časových rovin a postav. Jak už padlo v některých předchozích komentářích, možná by knize prospělo, kdyby byla o 100 stran kratší, přišlo mi, jako by děj byl mnohdy zbytečně natahován, zejména v pasážích popisujících osudy Wernera. Zhruba v polovině se však vše změnilo a následně jsem se od knihy vůbec nemohla odtrhnout. Kniha byla moc smutná. Oceňuji však, že autor nesklouzl ke kýčovitému happy endu.

31.01.2018 4 z 5


Severní vody Severní vody Ian McGuire

Za poslední dobu jeden z opravdu vydařených románů - thrillerů. Pozitivně hodnotím zejména vhodné zasazení do prostředí - velrybářské lodi a drsné severské přírody. Jediné, co mě trochu zklamalo, byla hlavní postava doktora, která mi přišla trochu nedotažená. Nevzbudila ve mně žádné větší emoce - ani pozitivní, ani negativní. Přišla mi prostě taková trochu nemastná neslaná. Oproti tomu postava vraha byla, myslím, vykreslena perfektně. Co mi ještě trochu vadilo, bylo na můj vkus asi až přílišné používání vulgarismů - chápu, že v prostředí společenské spodiny, ve kterém se kniha odehrává, se tak asi běžně mluvilo, ale úplně mi to do knihy nesedlo. Bylo toho možná až zbytečně moc. To je ale jen můj osobní názor. Jinak knihu hodnotím velmi pozitivně a ráda si od autora přečtu něco dalšího.

15.01.2018 4 z 5


Tichá modlitba Tichá modlitba Angela Marsons

Další velice čtivý a napínavý díl série. Vlastní dějová linie byla skvěle propracovaná. Jediné, co mi vadilo, byly občasné nelogičnosti, zejména v úplném finále. Některé mě vyloženě pobavily. Proč šla Kim do sklepa beze zbraně? To jezdí policie v Anglii na výjezdy vždy neozbrojená? A jak mohla Charlie být zároveň zakousnutá v končetině únosce a současně křičet na svoji kamaradku, aby utíkala? Některé působily až úsměvně. Jako celek ale knihu hodnotim kladně.

04.01.2018 4 z 5


Ďábelské hry Ďábelské hry Angela Marsons

Moc vydařené pokračování série Kim Stoneové. Nejvíce mě zaujalo barvité vylíčení toho, jak se chová sociopat. Jeho chování a pohnutky zde byly perfektně vykreslené. Obě detektivní linie byly moc zajímavé. Jediné, co musím vytknout, stejně jako u prvního dílu série, je závěr - přišlo mi, jako by ke konci autorka ztratila dech a příběh zničeho nic utla, zvlášť ta druhá linie - otce pedofila, čekala jsem asi trochu jiné rozuzlení. Za to musím ubrat na hodnocení, ale jinak to bylo super počtení. Určitě si přečtu další pokračování. Kim Stoneová se mi dostává čím dál tím víc pod kůži.

21.12.2017 4 z 5


DNA DNA Yrsa Sigurðardóttir

Další parádně zamotaná Yrsa. Já tuhle autorku prostě můžu. Vždy si myslím, že vím, kdo je vrah a ona mě vždy úplně vyvede z omylu. Yrsy si moc cením v porovnání s jinými autory severských detektivek, protože má vše propracované do nejmenšího detailu a že do sebe vždy vše krásně logicky zapadne (což se bohužel o řadě současných detektivek říci nedá). Dvojice Freyja - Huldar mě moc mě bavila. Už teď se těším na další pokračování, jak to s nimi bude.

20.11.2017 5 z 5


Světlo mezi oceány Světlo mezi oceány M. L. Stedman

Tahle kniha to byl neuvěřitelný zážitek, navíc umocněný tím, že jsem matkou zhruba stejně starého dítěte. Příběh mě neustále nutil přemýšlet o tom, kdo je vlastně v právu, komu by měla malá Lucy-Grace připadnout. Vůbec nedokážu posoudit, jak bych se v situaci Izabely či Hanhah zachovala já. Ale ač jsem žena a matka asi bych se přiklonila překvapivě na stranu Toma, taky bych nedokázala žít s pocitem, že vychovávám dítě, které patří někomu jinému, že ho okrádám o to nejcennější, co může život nabídnout. A když i posléze zjistili, kdo je jeho skutečná matka, jednoznačně bych jednala jako Tom. Pro postavu Toma jsem tak měla největší pochopení, i když je pravda, že mě ve druhé části knihy už hodně vytáčelo, jak ze sebe udělal obětního beránka a chtěl vzít všechnu vinu na sebe, jak pořád svou ženu ospravedlňoval. Izabela přece měla na tom všem stejnou vinu, ne-li větší, byla to dospělá, svéprávná žena, byť nešťastná, že nemůže mít vlastní děťátko. Trochu mě tedy vytáčelo, jaké melodrama z toho autorka udělala, a i ten závěr mi přišel trochu kýčovitý. Jinak to ale byla opravdu moc vydařená kniha, u které jsem si po delší době pěkně poplakala.

09.11.2017 5 z 5


Dcera krále močálů Dcera krále močálů Karen Dionne

Kniha byla moc zajímavá (hlavně vylíčení života v bažinách) a skvěle se četla. Místy mi ale přišla hůře uvěřitelná. Nějak mi nesedlo, že by močály mohly být tak opuštěné, jak je to v knize vylíčeno. Pochopila bych to někde v Amazonii, ale v Sev. Americe? A také mi přišlo trochu nepochopitelné, že se matka a dcera nepokusily o útěk už dřív, když otec trávil skoro celý den/někdy i celé dny mimo srub. Ale to jsou jen takové mé postřehy, jako celek se mi kniha moc líbila.

29.10.2017 4 z 5


Ještě není konec Ještě není konec Michal Sýkora

České detektivky většinou moc nečtu. Zkusila jsem tuto a musím přiznat, že jsem příjemně překvapená. Dobře se četla, zápletka s přesahem do minulosti byla moc zajímavá, rozuzlení mě mile překvapilo. V příběhu jsem se i přes větší počet postav neztrácela, závěr byl logický. Jedinou výtku mám k postavám, ani jedna včetně vyšetřovatelky Výrové ve mně nevzbudila žádné hlubší emoce - ani kladné ani záporné, jež bych v případě rodiny Třebovické očekávala asi více. Všechny postavy mi přišly jako moc ploché, do žádné jsem se nedokázala vcítit. To považuji v podstatě za jediný nedostatek jinak skvělé knihy.

22.10.2017 4 z 5


Démoni apokalypsy Démoni apokalypsy Michael Weber

Výborně podaný román, či spíše možná kronika o dobývání Moravy Švédy za třicetileté války. Obdivuji autorovu erudovanost a snahu nastudovat k danému tématu co nejvíce litetatury a pramenů. Tak by tomu u kvalitního historického románu mělo být. Bylo to moc příjemné seznameni/připomenutí poněkud opomíjeného období v našich/evropských dějinách. Po faktografické stránce nemám co vytknout. Kniha byla doslova nabyta informacemi, jen na mě působilo, že někdy až moc na úkor vlastní osy přiběhu hlavního hrdiny. Kniha se díky tomu trochu hůře četla.

10.10.2017 4 z 5


Ta druhá Ta druhá Michelle Adams

Až do poloviny knihy jsem nesčetněkrát uvažovala o tom, že knihu odložím nedočtenou. Pořád ne a ne se začíst, přišlo mi to prostě takové nemastné, neslané, jednoduše o ničem. Nevim, jestli je to špatným překladem, jak už tu padlo, ale kniha mě prostě nedokázala do sebe dostatečně vtáhnout. Nakonec jsem ale vydržela a jsem tomu věru ráda. Vyústění přiběhu mě mile překvapilo. Původně jsem chtěla dat jen 2*, ale nakonec dávám 3, takže ve výsledku to nebylo zase tak zlé.

18.09.2017 3 z 5


Opozdilec Opozdilec Dimitri Verhulst

Tak z téhle knihy mám hodně rozporuplné pocity. Mám sice ráda černý humor a sarkasmus, ale k tématu smrti a osamělosti na konci života mi moc nesedí. Nemůžu sice knize upřít některé hodně vtipné momenty, a zde určitě musím pochválit úlohu překladatele, který se svého počinu zhostil vskutku bravurně, ale nějak se mi to ke knize a k tématu, o kterém pojednává, nehodilo. Na jednu stranu mi bylo hrdiny líto, že strávil celý život po boku takové manželky, jakou měl, ale zároveň mi přišlo hodně zbabělé, že s tím nedokázal za celý život nic udělat, od manželky odejít apod. Ale nechci zde kritizovat, chápu, že někdy je těžké udělat v životě zásadní rozhodnutí. Co mi ale přišlo nefér byl otcův postoj k dceři, které asi jako jediné na něm záleželo. Asi jsem očekávala, že nakonec alespoň jí přizná, že to celé hraje. Člověk má sice právo se svobodně rozhodnout, ale v tomto případě mi to přišlo hodně sobecké. Možná jsem knihu úplně nedocenila, asi zkusím ještě nějakou jinou od tohoto autora.

01.09.2017 3 z 5


Heřmánkové údolí Heřmánkové údolí Hana Marie Körnerová (p)

Dle mého soudu se jedná o moc vydařený román, který se skvěle četl. Jak jsem se do něho začetla, nemohla jsem přestat. Jediným trochu zklamáním pro mě byla hlavní postava hrdinky, se kterou jsem se za celý děj románu tak nějak nedokázala popasovat. Asi jsem moc velký realista a neměla bych takovéto romány vůbec číst, přišlo mi zkrátka, že na svůj věk 17, potažmo 20, byla až „moc“ silná. Ani se nedivím, že spíše slabošsky zaměřený Pavel si vedle ní připadal nepatřičně. Prostě na mě hlavní hrdinka působila až moc dokonale a tím ztrácela mé sympatie, ačkoli je její nezdolná síla jistě obdivuhodná. U podobných knížek si často popláču, ale tady mě vyhrkly slzy asi jen u jediné scény, a to při Anniných návštěvách u strýce Ondřeje, když umíral, a ona byla v podstatě jediná, kdo o něho pečoval. Chyba byla možná také v tom, že jsem knihu až moc srovnávala s jinými, které jsem už četla dříve – Pavlova nemoc mi trochu připomínala jiného obdobně duševně nemocného Pavla – syfilika Pavla Malinu z Petrolejových lamp a nedávno přečtenou Hanu od A. Mornštajnové, která pro mě byla tak neuvěřitelně silným čtenářským zážitkem, že ji asi jen tak nic v blízké době nepřekoná.

28.08.2017 4 z 5


Mořská panna Mořská panna Camilla Läckberg

Další skvělá knížka od této autorky. Ze začátku jsem se trochu ztrácela v hlavních postavách Christianových "kamarádů", to se však postupně vytříbilo. Kniha je opět založena na prolínání děje ze současnosti a minulosti, což mám osobně moc ráda. Na závěr do sebe vše logicky zapadne, přesto jsem na pár nesrovnalostí narazila, např. proč vrah zabil Magnuse, který měl vlastně jen nejmenší vinu, za to co se stalo, a ne Erika. Ale možná to v knize je a jen mi to uniklo. Už jak tu padlo nesčetněkrát, i mě začíná Erika a její věčné "kňourání" poněkud iritovat, je tu zbytečně do nekonečna omíláno, jak jsou hrozné těhotenské problémy, jak se bojí, zda zvládne roli matky dvojčat atd. Připadá mi, že tímto postojem dělá ze svých knih spíše kýčovitý románek pro ženy, a to je dle mého soudu díky skvělým zápletkám, které jinak dokáže ve svých knihách navodit, obrovská škoda. Určitě se tak i neúmyslně připravuje o čtenáře z mužského publika, kteří rozhodně nemají náladu podobné věci číst.

23.08.2017 5 z 5


Brodeckova zpráva Brodeckova zpráva Philippe Claudel

Úžasný román s neuvěřitelnou hloubkou. Zpočátku jsem měla problém se do něho začíst, ale chyba byla z mé strany, protože jsem k němu přistupovala jako k běžnému románu z druhé světové války, resp. poválečného období. Až někdy skoro v polovině jsem do knihy opravdu pronikla a zjistila, že je to neuvěřitelně filozoficky a psychologicky propracované dílo, které nemá s běžně servírovaným románem z tohoto období nic společného. Celým románem se line jako nit neschopnost člověka vymanit se z davu a ačkoli zlo sám osobně nepáchá, tím, že mu souhlasně přihlíží, je vlastně i on jeho účastníkem. Ale je to také o pocitu viny, se kterou se ne každý dokáže vyrovnat. Aby si ospravedlnil své jednání, hledá chybu v někom nebo v něčem jiném. Obětní beránky si lidé hledají a hledat budou asi v každé době.
Co velmi oceňuji je, jak už napsala bosorka ve svém komentáři, že román není časově ani místně ohraničen. Autor zde sice naznačuje, že jde o druhou světovou válku a že Brodeck (nejen už svým jménem, ale např. i popisem jeho podoby) je Žid. V knize to ale přímo uvedeno není. Toto pojetí dodává románu silně nadčasový charakter a v tom je dle mého soudu jeho největší přínos. Nemůžeme si být jisti, že se stejné nebo alespoň podobné věci nemohou odehrát i kdykoli v budoucnosti. Princip zla a lidské slabosti je a stále bude stejný.

18.08.2017 5 z 5


Vězněná Vězněná Pavel Renčín

Tak tahle kniha je opravdu jen pro silné povahy. Myslím, že některé scény už z hlavy jen tak nedostanu. Šumava je dle mého soudu jedním z nejkrásnějších míst naší vlasti, ale po přečtení této knihy, se budu po místních lesích procházet s krajním respektem. Podobně jako tomu je v jiných komentářích, i mě dost zklamal hodně předvídatelný závěr. Kdyby zůstalo jen u linie Mája - Šváp, kniha by neměla chybu. Oba příběhy hlavních hrdinů se sice postupně prolnou, ale moc mi jejich vzájemné propojení nesedlo. Některé věci mi přišly poněkud přitažené za vlasy, především si neumím představit, že by 11-letá dívka (v podstatě ještě dítě) dokázala vydržet tolik co Mája, o jejím porodu v takových podmínkách a bez jakékoli pomoci a rady nemluvě. Když ale čtenář autorovi odpustí nějaké ty "nelogičnosti", myslím, že se mu podařilo vytvořit (alespoň dle mého sodu) jeden z vůbec nejpůsobivějších příběhů, které jsem kdy četla.

07.08.2017 5 z 5


Němý křik Němý křik Angela Marsons

Myslím, že jsem právě objevila další skvělou detektivní sérii, na jejíž další pokračování se moc těším. Ještě, že už vyšly další dva díly:-) Vlastní příběh a zápletka byly dle mého soudu výborně vykresleny. Na závěr do sebe vše pěkně zapadlo, a tak to mám ráda. Jediné, co mi trochu vadí, je poslední dobou až příliš častý mustr hlavní vyšetřovatelky, která má neustálé problémy se svými nadřízenými a nerada se podřizuje jejich rozkazům. A stejně jako i u jiných sérií, i zde to vyšetřovatelce prochází, protože jedině ona dokáže případ vyřešit, čehož si je její nadřízený velmi dobře vědom. Hlavní vyšetřovatelka má podobně jako v jiných detektivkách problémy navazovat bližší kontakty se svým okolím a vykazuje tedy lehce sociopatické rysy. V případě Kim to ale docela chápu, protože se s ní život opravdu nemazlil, což mi jistě dají všichni, kdo knihu četli, za pravdu. Musela jsem smeknout klobouk nad tím, jak se dokázala poprat se svým nelehkým dětstvím a nástupem do dospělosti. Jsem moc zvědavá nejen na další případy, které na ni čekají v následujících dílech série, ale i jaké budou její další osudy.

31.07.2017 4 z 5


Za zavřenými dveřmi Za zavřenými dveřmi B. A. Paris (p)

Moc podařený thriller. Celou dobu jsem trnula, jak to všechno dopadne. Nechci více prozrazovat, abych ostatní, co knihu nečetli, nepřipravila o překvapení. Vůbec nevím, co bych být v kůži Grace dělala, ale asi bych pravděpodobně ze sebe raději udělala blázna a skončila v blázinci než žila pod jednou střechou s takovým "magorem", který vás může kdykoli zabít. I když úplně chápu, že jí šlo hlavně o sestru a měla strach, aby se pak Jack nestal jejím opatrovníkem. Ze všeho nejhorší je představa, že podobných magorů jako Jack může po světě běhat víc. V tomto případě mi ale konec přece jen přinesl trochu zadostiučinění:-)

13.07.2017 5 z 5


Hana Hana Alena Mornštajnová

Tak skvělou knížku jsem už dlouho nečetla. O to větší radost mám z toho, že je z pera české autorky. Osudy Hany se mi vryly hluboce pod kůží a musím přiznat, že se mnou místy hodně cloumaly emoce. Nejen lítost, ale i vztek. Třeba na takového Jaroslava Horáčka, nebýt jeho, mohlo všechno dopadnout úplně jinak. Ale ani on nebyl v knize vyloženě černo-bílou postavou, vlastně to byla souhra náhod, proč všechno dopadlo tak, jak dopadlo. Kniha vás ještě dlouho po jejím přečtení donutí nad ní přemýšlet a musím dát zcela za pravdu komentáři od Peace viz níže, poukazujícím na to, jak zdánlivě nepodstatná rozhodnutí mohou mít na náš život fatální vliv. Myslím, že to velmi dobře vystihla. Kniha byla opravdu vynikající. Mám snad jen dvě malé výtky: první že snad těch náhod bylo na jeden lidský život (Hany) až moc a pak, že jsem se zpočátku trochu ztrácela v jednotlivých postavách. Postupně se ale vše krásně provázalo a člověk nestačil žasnout, jak to má paní autorka skvěle promyšlené a propracované. Opravdu klobouk dolů nad jejím spisovatelským umem. Doufám, že se od ní dočkáme ještě řady dalších takto krásných knih.

07.07.2017 5 z 5


Nebudete se bát ničeho zlého Nebudete se bát ničeho zlého John Searles

Kniha se mi moc líbila. Oceňuji především její neotřelý námět, který mě zaujal už při čtení anotace. Místy byla tak napínavá, že mi doslova vyskakovala husí kůže po těle. Nakonec jsem ale ráda, že nešlo vyloženě o žádnou duchařinu a vše mělo racionální, logické vysvětlení. Ve výsledku je to hodně smutná knížka, která vás donutí k hlubšímu zamyšlení. A jeden nádherný citát Sylviiny matky na závěr: "Všichni jsme se narodili do toho života se světlem uvnitř... Nejdůležitější je, nenechat to světlo nikdy vyhasnout, protože když to uděláš, znamená to, že jsi propadla temnotě. Znamená to, že jsi ztratila naději. A právě díky naději je tenhle svět nádherným místem".

29.06.2017 4 z 5