Severní vody

Je to brutální, naturalistické, surové a místy nechutné.Ale nic víc k tomu asi říct nemohu.Mam tak trochu pocit,že kdyby ta kniha byla delší,asi bych se začal trochu nudit..Do ranku námořních románů to kromě násilí totiž nic moc nového nepřináší..

Absolutně brilantní záležitosti, která se čte sama a uběhne aniž by člověk věděl jak. Severní vody jsou "chlapskou" knihou z níž stříká testostreron, krev a občas i jiné tělní sekrety a to vše navíc v prostředí velrybářské lodě s několika vyloženě "macho charaktery". Všechny postavy jsou nicméně natolik rozličné a zajímavé a tak úžasně se vyvíjejí, že čtenář absolutně netuší, kterou z nich si oblíbit a kterou nenávidět, ostatně v průběhu knihy se to nezřídka mění. Vedle popisu drsných podmínek na velrybářské lodi a drsných severských podmínek nezůstává v pozadí ani detektivní a "survival linka", což zní jako nesnesitelný mišmaš, jenž však je natolik dobře poskládaný, že kniha nemá de facto slabých míst. Nadto vše podtrhuje v jedné rovině logický, nicméně v druhé pak značně neočekávaný závěr což kladné pocity z knihy ještě podtrhuje. Kdo má rád lehce drsnější knihy se špetkou nekorektnosti, Severní vody jsou pro něj takřka povinností.

Ocitáme se v devatenáctém století, kdy se společně s posádkou a lékařem Sumnerem vydáme na lodi Dobrovolník lovit velryby.
Měla to být poklidná plavba, to se však velmi brzy změní a půjde tady o život. A bojovat se bude nejen s přírodními živly, ale také mezi sebou…
Jako upřímně nebýt doporučení, v životě bych po takovéto knize nesáhla. Tenhle román je tak mrazivý, že ještě teď se mi z toho dělá zle. Ale kniha je napsaná tak neskutečně poutavým způsobem, že si nedovedu představit, že bych ji odložila nedočtenou. Je to krvavý, bolavý, temný, strašidelný, ale každičké písmenko stojí za přečtení. Když jsem měla knihu za sebou, trošku jsem se i zamyslela a děkovala těm nahoře, že jsem se nenarodila do této doby. Protože je mi jasné, že bych nepřežila ani den. Za mě velký čtenářský zážitek, který doporučuji všemi deseti.

*Jsem počestnej chlap, ale když mi někdo začne moc šťourat v životě, nevzejde z toho pro mě nic dobrýho.*

Kvítek karmínový a bílý velrybářských románů aneb "pofaberovštěná londonovina", která se překlopí v alegorickou survival žánrovku s prvky filmového Revenanta, která si mnohé bere i z Krvavého poledníku. Syrové, špinavé, naturalistické a plné živoucích ambivalentních charakterů. V zásadě podvratný přístup ke klasickému dobrodružnému románu; akorát se jde až na krev (doslovně) době, prostředí i postavám. Rozhodně tedy nic pro útlocitné (a což teprve úzkoprsé) čtenáře. Ovšem pro nás ostatní... No, to je jiná. Skvostná záležitost; stylisticky, jazykově, překladem i literárně. Snad jen konec nemusel být až tak neopodstatněně zkratkovitý až odfláknutý a na zpočátku hojně akcentovaný důraz na kulhání ústřední postavy se postupem času naprosto zapomene. Je to takový béčkový Cormac McCarthy. Ale podařený béčkový McCarthy.

Skvelý historicko - dobrodružný román, s trochou psychologického korenia. Atmosférou a sem tam aj dejom mi pripomínal román Terror od Dana Simmonsa, ale v Severných vodách neboli použité nadprirodzené prvky. Skvelé a pútavé čítanie.

Ani se mi nechce věřit, že tento historický, dobrodružný a drsný román napsal současný autor. Skvělé!

19.06.2025

Skvělá věc poslouchaná jako audiokniha v rámci audiotéka klubu.
Hodně chlapské, hutné, neucukávájící absolutně před ničím. Je libo znásilnění malých kluků, bulva jako jednohubka nebo operace s vytékajícím hnisem? A to je jen špička ledovce. Rybářská loď, 19.století, samé mužské postavy, žádné řečičky okolo. Pro mě nečekané zvraty v ději, chytlavý příběh, moc mě to bavilo. Díky za takové skvosty.

Brrrr, mrazilo mě nejen z mrazivé a temné arkrické plavby za velrybama, ale i z celého osazenství Dobrovolníka. Výborný a drsný příběh :o)

Severní vody mě opravdu zaujaly. Motiv lovců velryb dodává příběhu dobrodružný nádech, který mě hned vtáhl. Zároveň mě bavila „detektivní“ linka, i když ve skutečnosti nebyla tak úplně detektivní – spíš šlo o napínavé odhalování temných tajemství.
Postavy jsou skvěle napsané, každá má svou hloubku a působí realisticky. Příběh je drsný, syrový a člověka opravdu vtáhne, až ho nepustí. Pokud máte rádi historické romány s temnou atmosférou a silnými postavami, Severní vody rozhodně stojí za přečtení.

Bezvadné počteníčko. Super zážitek.

Jedna z mála knih, co jsem nezvládla dočíst. Nikoliv proto, že by byla špatná. Je výborná. Vzdávám to kvůli dlouhým popisům bestiálního chování vůči zvířatům. Je mi jasné, že to tak bylo a je, ale mám určité hranice, přes které nechci jít. Jinak poutavé, zajímavé.

Hodně drsný, ale velmi poutavý příběh jedné velrybářské výpravy.
Není tu kladný ani záporný hrdina, jen lidé ovlivnění dobou, lidé s démony, ale i s vírou a nadějí.
Oceňuji jazyk autora, který dokáže vtáhnout do děje, prožít a překonat všechny strasti spolu s výpravou.

Severní vody jsou temným a mrazivým románem. Když ho jsem začínal číst, tak jsem v podstatě vůbec netušil do čeho jdu.

Velmi záhy jsem pochopil, že tady nebudou žádní vysloveně kladní hrdinové. Pouze lidé, kteří bojují se svými vnitřními démony a pak ti, kteří v tomto boji již podlehli. Jestli totiž ve mne něco zanechalo silný dojem, tak jsou to postavy. Hlavní hrdina je člověk závislý na morfiu, pořád shání a když není, hned se potí. Najít si k němu cestu, pro mne nebylo zcela snadné. Vrcholem je hlavní záporák. To je typ člověka, který nemá žádný morální kompas a neštítí se ničeho. Musím říct, že už dlouho ve mne žádná postava nezanechala tak hluboký pocit znechucení.

Samotný příběh velmi rychle plyne a o zvraty není nouze. Někoho asi překvapí více jiného méně. Občas zasáhne náhoda, což je vždy tak trochu v uvozovkách, ale za mne to bylo v pohodě. Někde hodně v zadu jsem měl při čtení podobný pocit, jako když jsem četl Terror od Dana Simmonse. Narozdíl od Terroru však Severní vody nepůsobí tak mrazivě a tak bezvýdchodně.

Podle mého názoru se jedná kvalitní, ale temný příběh. Hlavní podíl na tom mají postavy, které rozhodně nejsou žádným ideálem ctnosti. A to je dobře. Mne samotného překvapilo, jak rychle jsem tuhle knihu přečetl. Knihu bych doporučil lidem, kteří mají chuť si přečíst si dobrodružný příběh, odehrávající se na mrazivém severu. Dávám čtyři hvězdy.

Velmi čtivý román, který má svoje kouzlo přibližně do poloviny knihy, pak už ztrácí dech.

Výprava velrybářská kolem Grónska se nezdařila. Kniha mě přiměla přečíst si, mimo jiné, text Ekonomické dějiny velrybářství, abych dobře porozuměla tomu, proč byly velryby v této době tak žádaným "zbožím" a jaké využití člověk pro jejich těla našel. Autor se s tím nemazal, čtení je to drsné a tvrdé, zejména zpočátku je nutné si na to zvyknout, nic si o tom nemyslet, jen to nechat být, aby si to tak nějak proplulo vědomím. Jakmile se rozum a cit adaptují, je možné text vnímat ze všech možných úhlů a byla jsem jím velmi okouzlená. A to až do konce.

(SPOILER) Pravá naděje není naivní, planá, to je beznaděj... Naděje otvírá tvůrčí cesty z krizí, je to motor startující odvahu, víru ve štěstí, dodávající pozitivní náladu, která posiluje kognitivní , psychologické, sociální i fyzické síly k překonání potíží, konfliktů, jednotlivých překážek na nekončící cestě k reálnému cíli.
Realita se nesmí zkreslovat ani popírat. Síla lidského myšlení se projevuje v lidské společnosti.
Severský život je mrazivý, pod teplou dekou je četba skvělá . Doporučuji.

(SPOILER) Parádní temný román. Z Arktického prostředí jsem už pár knížek přečetl a tahle rozhodně vyniká. Je to kniha o lidství v extrémních podmínkách. O tom, že se lze neztratit v mrazu, špíně a strádání.. anebo být vrah a lidská bestie bez svědomí a naopak se v těchto podmínkách krásně schovat a přežívat.
Viděl jsem seriál, který je výtečný a toto jsem nyní poslouchal jako audioknihu namluvenou Filipem Švarcem a musím říct, že báječně. Mrazivé, temné, hnusné.. se zbytkem víry v lidství.
... obzvláštní bonbonek je sugestivní čtení naturalistických scén - od velrybaření a lovu po vraždy či operaci v podmínkách špinavé severské chalupy - to se mistru Švarcovi převelice povedlo.

Strhující, syrový a surový příběh o přežití v krásné, ale nehostinné krajině. Příběh o zbytcích lidskosti v místech, kde je jí zoufale málo.

Mrazivý živel Severního ledového oceánu svírající Grónský ostrov a jeho fjordy proniká hluboko do duší těch, jež se do jeho království odváží vstoupit. McGuire stvořil temný příběh, v němž málokdo má šanci uspět. Lov velryb není voňavé ani snadné živobytí a jen málokdo byl ochoten nechat se k takové práci najmout. Není to ale arktický mráz, ledové vody nebo lední medvědi, kteří jsou největší hrozbou. Tou zůstává vždy a za všech podmínek člověk.

V podání McGuireho však dostává homo sapiens téměř nelidskou podobu. Vraždy, znásilnění, podvody, bitky, brutalita... laskavost a lidský soucit si těžko probíjí cestu skrz páchnoucí nánosy velrybího tuku, krve a hnijících zbytků masa. Je vůbec možné zachovat si aspoň elementární lidskost ve společnosti neurvalých, tvrdých, násilných týpků? Příběh vojenského lékaře Sumnera není černobílý, nemůže být. A přece v sobě skrývá onu špetku naděje, že lidskost snad nakonec přežije, i když možná nezvítězí. Trochu mě mrzí, že temným, živočišným pudům padlo v tomto románu za oběť právě Grónsko, které pro mě má jedinečný půvab. Taky ale chápu, že živly ve své nespoutané podobě jsou děsivé. McGuire nahlédl a čtenáře vede až na jejich dno. Působivé, syrové, přesvědčivé vyprávění, kde čtenář nenalezne krásu ani potěšení, ale hluboký, autentický prožitek.