Karolína2425 komentáře u knih

Skvělý komiks.
Hezky v kostce, stručně vypráví o historii boje za práva žen a lgbt+ komunity.
Často bych se o tomhle tématu chtěla dozvědět víc, jen nevím odkud začít nebo kde čerpat.
Tento komiks je pro mě takovou startovní čárou.
Moc doporučuji každému.

4 23.03.2021

Skvěle podané příběhy tří žen napříč kontinenty. Nejprve je sledujeme při jejich běžných životech, pak jak se jim v životě něco porouchá a nakonec, jak situaci řeší a vyrovnávají se s ní.
Stručně, přesto poeticky a úderně napsané, text jde rovnou k věci. U každého příběhu jsem měla pocit, že na mě dýchla atmosféra. Občas mi bylo z čtení až úzko. Silné to příběhy.
Doporučovala bych vám nečíst anotaci, pak knihu více nasajete. Za mě velké doporučení

8 28.02.2021

Podle skutečného příběhu mě šokovala.
Bylo to chytré, emotivní, napínavé a šokující.
Moc se mi líbilo, jak si autorka pohrávala s realitou a pravdou. Mátla čtenáře tím, jestli je příběh jen vyprávění nebo skutečnost.
Kniha ve mně vzbudila spoustu otázek a velice na mě zapůsobila.
Po každé přečtené knize od autorky se zvedne laťka o něco víc než byla předtím. Kniha na mě ze všech knih od autorky zapůsobila nejvíc.

4 28.02.2021

Blbinka, barvičky byly všude, úplný odpočinek.

28.02.2021

Kniha mě trošku zklamala, čekala jsem možná něco víc, ale i přesto to bylo fajnové vesmírné dobrodružství.
Líbilo se mi, jak Spensa přemýšlí a mění se její priority. Její úvahy a hodnoty v které postupně přestává věřit, mě moc bavily. Je vidět nějaký ten posun postavy. Spensa mě jako postava nadchla tím, že není tou dokonalou hrdinkou.
Ale moc mi nevyhovovala ich forma. Moc nemusím, že všechny postavy a informace o světě vidí čtenář jen očima jedné postavy se všemi předsudky a názory, které postava má, jak vidíme všechny postavy a situace jen z jednoho úhlu. Autor to prokládal takovými vsuvkami neboli pohledy jiných postav, ale radši bych byla za er formu. Chápu, že na tom autor budoval napětí a kdybychom se na děj koukali i očima jiných postav, tak by konec nebyl překvapivým. Nu což, to je jen má preference.
Taky mě trochu zklamalo, že na mě kniha působila úplně bezemočně. Nevím, ale ten pocit kdy se vcítím do životů postav, tady nebyl. Kniha ve mně vlastně nevzbudila jedinou emoci. Ostatní postavy za mě trpěly tou ich formou a přišly mi docela ploché.
Asi mým největším problémem s knihou a vlastně i celým žánrem sci-fi je, že si ty situace, bojové scény a techniku jednoduše neumím představit, což mi chybí. Dává mi to pak z knihy úplně jiný pocit. Ale to je zas jen můj problém, knize to na ničem neubírá.

Sice z knihy nejsem extrémně nadšená, ale i tak to bylo fajnové čtení, odpočinula jsem si u toho a užila si, že čtu stránku za stránkou neuvěřitelnou rychlostí.
Za mě neurazí, nenadchne.

3 28.02.2021

Na začátku jsem s knihou měla dosti problém a měla chuť to vykřičet do celého světa. Příšlo mi, že autorka čtenáře hodila do vody a ať plave. Když přišel nějaký pojem nebo složitost světa, tak ho autorka řádně nevysvětlila. Chápu, je to první díl z trilogie, ale přišlo mi to matoucí. Třeba na tom má nějaký podíl i to, že je kniha protkaná indickou kulturou, kterou neznám a nerozumím jí, ale docela mě to rozčilovalo.
Kniha má poetický a hutný jazyk, ale i když já tohle dosti můžu, tak tady mě tenhle styl psaní nechává absolutně chladnou a přijde mi tam místy až na sílu.
No a postavy, sledujeme v knize tři dějové linie a je jasné, že se musí na konci protnout, v každé je samozřejmě hafo postav. Neměla jsem moc problém si je všechny zapamatovat, jak zmiňuje dost čtenářů, ale měla jsem problém s tím, že na mě působily úplně bezcharakterně a nevzbudily ve mně vůbec žádné emoce. Nejdřív mě nebavilo sledovat ani jednu dějovou linii, ale pak mě tam zaujala Mrithuri a docela to šlo, ta jediná za mě byla alespoň nějak vykreslena.
Pak tam byla romantická linka, byla tam jako pěst na oko! Kde se vzala? vůbec mi do příběhu neseděla.
Skryté poselství je dost pomalá kniha, čte se ztuha, ale když si zvyknete, tak už vás kniha jakž takž vtáhne. Nepřišla mi úplně bez děje, nějaký tam byl, ale bylo to dosti pomalé. A na konci je, samozřejmě, cliffhanger, který nutí číst další díl, bože!
Tuhle knihu bych i přes pomalé tempo děje nazvala spíš dějovou, na skvělé postavy tu za mě úplně nenarazíte.
I tak jsem si knihu jakž takž užila. Na místě kde se nedá dělat nic jiného než číst, mi ani nic jiného než si knihu celkem užít, nezbylo.

1 24.02.2021

Poloviční král se mi zaryl pod kůži.
Čekala jsem nějakou ohromnou fantasy s kterou se budu prát.
Ale dostala jsem něco mnohem lepšího. Přístupný styl psaní nutí otáčet stránku za stránkou, stejně jako fakt, že každá kapitola končí nějakým více či méně šokujícím zvratem, který vás nutí číst dál.
V knize sledujeme tři postavy při jejich každodenním fungování, při tom jak trpí, jsou poníženi, jak přichází o iluze nebo jak dostávají na frak. Autor se s nimi nemaže.
Při knize vámi, nebo alespoň mnou, lomcují všelijské emoce. Vztek, znechucení a odpor, radost, šílený smutek či to, že vás osudy postav úplně položí.
Sledujeme rozklad království, postav, iluzí.
Libilo se mi jak se autorovi podařilo vykreslit naprostý rozklad osobnosti, tu obrovskou změnu, kterou člověk prošel.
Svět mě neuvěřitelně zajímal. Krutý svět s čarodějnicemi, jež čerpají sílu z mízy stromů a lidí, no naprosto úžasné. Chci toho víc.
Knihu jsem dočetla před pár dny a nedá mi spát. Cítím se po dočtení, příznačně, trochu polovičatě.
Byl to úžasný zážitek a já se moc těším na podzim, kdy doufám, vyjde u hostu druhý díl.

3 24.02.2021

Od Krvavá Rose jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Zábavu, odpočinek a příběh s postavami, které si mě k sobě připoutaly a odplavily mě od všeho kolem.
Zpočátku jsem si říkala, že Krále Wyldu nějaká Krvavá Rose jen tak nepřekoná. Nějaká Tam a dcera jedné z postav z Králů Wyldu, ta na skvělý motiv veteránů nemá. Ale stránku za stránkou mi autor zas ukázal jaký dokáže napsat příběh. Příběh, která vás vtáhne a nepustí dokud neotočíte poslední stránku. Při čtení jsem se smála, odpočinula si a nezajímalo mě nic jiného než příběh a osudy postav.
Ještě mi u téhle knihy přišlo zajímavé téma nějakého očekávání a pak prozření. To jak jsou tahle Tamina očekávání a prozření popsaná, mě ve fantasy překvapilo a moc líbilo.
Jo, občas mě štvalo jak ze všech problémů hrdinové vybruslili, jak byli nadpozemsky rychlí a mrštní a jak jsou v knize pasáže které jsou cíleně vtipné, ale i tak to zas byla úžasná jízda, co vám mám jiného povídat.

4 16.01.2021

Už nechci v YA fantasy potkat nic jiného než mrazivý, propracovaný světy a postavy, které se v průběhu knihy vyvíjejí a obmotají si vás okolo prstu. Text knihy mi pod rukama rychle ubíhal, stránky mi mizely pod rukama jedna báseň, naopak příběh plynul pomalu a to mi moc vyhovovalo. V téhle knize nenajdete zvrat za zvratem, milostné osmiúhelníky a další klasické dějové linky v YA fantasy. Kosti Mraza jsou pomalou knihou s postavami, které postupně stránku za stránkou poznáváte a bud si je oblíbíte nebo ne, ale stejně vás fascinují. Svět kde se kniha odehrává mě moc bavil, byl propracovaný a sálala z něho mrazivá atmosféra. Autorka na čtenáře nevychrlí všechny informace o světě, ale naopak svět poznáváme postupně s všemi jeho zákoutími, potvůrkami a magií. Magie, ta byla úžasná. Nebyla to věc, kterou některé postavy jen tak používají a nemá na ně žádný vliv. Ale za slovotepectví hlavní hrdinka platí. Svou energií, vzpomínkami. A to bylo oproti všemu, co jsem četla naprosto úžasné a chtěla bych to vídat i v dalších knihách. Postavu Sivy jsem si moc oblíbila, fascinovala mě. Bogobor byl taky úžasnou postavou, ale úplně nevím jaký mám z té postavy pocit. Styl psaní se mi moc líbil. Nebyl napěchovaný líbivými citáty, což je dle mého u YA zvykem, byl místy popisný a místy takový lyrický a krásný. Celkově mě kniha nadchla. Po půl roce jsem zas sahla po nějaké YA fantasy a nebyla jsem zklamaná což je skvělé.

2 29.12.2020

Tahle kniha si mě pevně obmotala kolem prstu. Už prvních pár stran si mě získalo. Autor píše tak lehce a čtivě a s humorem. Humor v téhle knize mi sedl a často jsem se vtipům smála. Pak jsou tu úžasné postavy, které si vás od prvních pár stran získají. Pro ty postavy jsem dýchlala. Měly své kouzlo, chyby a byly skvěle napsané. Potom je tu děj knihy. Ten byl šílený, rychlý a nepředvídatelný. Moc mě bavil. Kniha je sice plná ohraných prvků fantasy, ale na mě to fungovalo. Parta, humor, potvůrky. Po dočtení jsem jen tak koukala do zdi a měla chuť začít číst od znovu. To mám vždy když knihu vezmu do ruky a otevřu. Myslím, že tuhle knihu nejlépe vystihuje doporučení na zadní straně ,,Je to jako by se potkal G.R.R Martin s Terrym Pratchettem". No a na závěr, moc Krále Wyldu doporučuju.

5 12.09.2020

Půl krále nebyla špatná kniha, jen mi to celé přišlo takové nemastné, neslané. Za mě příběh který neurazí ani nenadchne.
Autor se s dějem moc nemaže, vše ubíhá až děsivě rychle. Na tři sta stranách je popsán dej, kterému by slušelo kdyby byl víc rozepsán. Chybělo mi tady víc popisů. Popisů postav, vztahů, prostředí. Samotné postavy mi přišly docela ploché, nevcítila jsem se do nich a jejich osudy mi byly docela jedno. Jen Jarviho vtipné poznámky, ty mi jedno nebyly. Škoda, že jich nebylo víc. Děj jako takový mě bavil, jen jsem až příliš často tušila, co mě na dalších stranách čeká. A svět, ten mi nepřišel moc zajímavý.
Od Půl krále jsem čekala něco, co mi kniha dát nemohla. Čekala jsem propracovaný složitý svět, úžasně vykreslené postavy a vrstvenou zápletku. Což, jak jsem se později dočetla v rozhovoru s autorem jež tahle kniha obsahuje, nebyl záměr knihy. Kniha se od ostatních autorových knih má lišit, není to dospělé fantasy, ale takové jemnější a zředěnější pro mladší čtenáře.
Myslím, že se s Mořem střepů asi rozloučím. Konec mi přišel jakž takž uzavřený, takže se do dalších dílů pouštět nejspíš nebudu.

2 15.08.2020

Příběh Charlieho je skvělý.
Líbí se mi, jak působí vesele, ale vlastně takový není. Charlieho psychické problémy, protloukání se životem a navazování vztahů není procházka růžovou zahradou. Ale i tak vás při čtení jeho dopisů obejme taková příjemná a pohodová nálada.
Charlieho jsem si jako postavu oblíbila. Přišel mi realistický. Věci popisuje tak jak je vidí, je dosti upřímný, laskavý a má své třinácté komnaty. I ostatní postavy byly skvěle vykreslené, stejně realistické.
Autor v téhle knize skvěle vykreslil budování přátelství, smutek a zoufalství, lásku. Ani jsem nepostřehla jak se mu to podařilo.

5 15.08.2020

Úžasná kniha.
Zpočátku se mi do čtení Pokání nechtělo, nutila jsem se jen otočit stranu. Potom jsem si dala s knihou pauzu a po nějaké době se k ní zas vrátila. A to dost pomohlo. Velmi popisný a poetický styl psaní mi už nepřišel zdlouhavý, vychutnávala jsem si ho a libovala si v něm. Zajímavé postavy na které máte během čtení knihy rozličné názory byly úžasně vykreslené. Mění své postoje a názory a vyvíjejí se. Styl psaní a přemýšlení se u kapitol měnil od postavy k postavě, což bylo přirozené a dodávalo to postavám na realističnosti. Nejvíce ale na knize oceňuji, jak autor dávkuje informace o zápletce a postavách. Žádná informace tu není jen tak, každá tu má svůj smysl a na konci do sebe zapadnou jako puzzle. To dodávalo příběhu na čtivosti a zajímavosti, nutilo číst dál a budovalo napětí.

PŘÍPADNÉ SPOILERY.
Kniha je rozdělená do čtyř částí. První část, jejíž děj zásadně ovlivní životy a jednání všech postav mi přišla nejzajímavější. Vidíme zde v kapitolách všechny postavy a to jak situaci vnímají. Druhá část už je z pohledu jen jedné postavy. Na té se mi líbilo to, jak postava přemýšlela, vracela se ve vzpomínkách a zároveň se snažila přežít ve válce. Třetí část z pohledu další postavy mi přišla zajímavá tím, že vydíme pod pokličku tehdejší válečné nemocnice a zároveň tím, že postavě vidíme do hlavy. Vidíme jak o předešlých událostech přemýšlí a jak ji ovlivnily a jak jich lituje. Což bylo skvělé, vidět i její úhel pohledu. A poslední část je už vlastně epilog. Dozvíme se zde celé zakončení příběhu.

Sečteno a podtrženo, je to výborná kniha. Kniha pro někoho, kdo si libuje v popisném a poetickém stylu psaní nebo v příběhu, který ženou dopředu skvělé postavy a jejich jednání, názory a myšlenky.
Po dočtení jsem byla úplně rozložená tím, jaká to byla výborná kniha. Nemusela obsahovat dojemný a srdceryvný příběh plný bolesti a i přesto mě ohromila a řadím ji na poličku nejlepších knih, jež jsem doposud četla.

9 11.08.2020

Konečně kniha o Zaklínači která mě bavila od začátku do konce. Při čtení dvou povídkových knih jsem nikdy nezažila ten moment, kdy se od knihy nedokážu odtrhnout a ani říct, co mě na ní tak baví. Tady ten moment byl. Krev elfů mi dala to, co jsem očekávala už u předchozích dvou povídkových knih. Čtivost a pocit, že se od knihy nemůžu odtrhnout. To že jednotlivé věci do sebe zapadnou. Možnost sledovat postavy na více než na sto stranách. Sledovat skvělý worldbuilfing a objevovat nová zákoutí světa. Jednoduše jsem od knihy dostála má očekávání a předchozí povídky strčila do kapsy. A proto se mi tak líbila. Jestli vás povídkové díly Zaklínače moc nebavily, tak nad touto sérii nelamte hůl. Od tohoto dílu už knihy dostojí všech doporučení a chvály, která se okolo téhle série nese.

Úplně se s názorem na tuhle knihu ztotožňuji s uživatelem Šíša.

7 08.08.2020

Bylo to zajímavé čtení. Jednotlivé mýty odsýpaly, bylo to čtivé a stručné. Ale i přes slovníček na konci mám v těch bozích pěkný bordel, kdo je čí syn, čí otec a sestřenka z pátého kolene. Je to složitá mytologie, kterou nejde vstřebat a zapamatovat si na jedno přečtení, z jedné knihy. Když knihu zhodnotím ne jako mýty, ale jako povídky, tak mi jednotlivé postavy přišly ploché. Jeden je moudrý, krásný nebo silný a tupý jak poleno. Ale když mám knihu hodnotit jako mýty, tak se mi tenhle jednoduchý způsob představení jednotlivých bohů vlastně líbí. Libilo se mi, jak autor tuhle složitou mytologii shrnul do pár stran a navnadil čtenáře, aby si o ní zjistil něco víc. Nejvíce se mi ale Severské mytologii líbila poslední věta ,,A hra začíná znovu". Chytré a chytlavé zakončení.

2 08.08.2020

Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu. Superschopnosti a tak, myslela jsem si. Tůdle, byl to nářez. Téma knihy jsem sice rozluštila na začátku knihy, ale stejně mi po dočtení první části běhal mráz po zádech a pořád dokola jsem o tom přemýšlela. Názory společnosti zde byly vykreslené bravurně, stejně jako vyobrazení hlavni hrdinky a ostatních postav. Až jsem si myslela, že tu po zemi kráčí také. Opravdu skvěle zpracované a zprostředkované téma. Samotný nápad skloubený s tímto tématem byl zajímavý a děsivý. Celé by se to klidně mohlo stát, bylo to až moc reálné. Tahle kniha ve mě bude rezonovat ještě dlouho. Přečtete si ji, opravdu stojí za vaši pozornost.

4 24.07.2020

Zrcadlo, zrcadlo jsem si přečetla po druhé po roce a zdaleka mě už tolik nenadchla.
Znala jsem rozuzlení i osudy jednotlivých postav, takže už nepřišel ten wow moment, kdy po dočtení jen koukáte do zdi. V tom tkví celé kouzlo téhle knihy. Témata, jež autorka do knihy zasadila, byla skvěle zpracovaná. Postavy stejně sympatické, jaké si je pamatuji. Postava Zrzi a Ashiry mě stále bavila nejvíc. Na knize mi teď trochu vadil ten styl psaní, na začátku jsem měla chuť tuhle knihu zahodit do kouta, to se táhlo až k nějaké osmdesáté straně. Pak se vše dalo do pohybu a já knihu přelouskala za jeden večer.
Napoprvé kniha skvělá, ale druhé přečtení mi už ten úžasný dojem zkazilo.

24.07.2020

Knihu zařadila do pěti nejlepších za minulý rok a po rereadingu vůbec nechápu, kde se ten štítek ,,Skvělé, moc doporučuji" vzal.
Svět byl jen středověk s magií, která nedávála smysl a neměla žádná pravidla. Nevím odkud se brala. Postavy byly velice, velice často napřesdržku. Gifford byl pitomec s plochým charakterem. Jane, které se i přes název knihy v knize říká Jano či Janičko, mi přišla charakterem taktéž dost plochá. Jediné co ji totiž popisovalo bylo to, že je knihomolka. Eduard byl ale napřesdržku nejčastěji, jeho chování a názory mě opravdu vytáčely. Chápu, že kniha má být vtipná a charaktery postav jsou zveličené, ale mě na knize přišlo vtipných jen prvních pár stran. Pak mi humor už vůbec nesedl. Taky mi přišla naprosto nelogická a divná druhá polovina knihy. Jediné, co se mi na knize líbilo, byla její čtivost. Stránky ubíhaly pod rukama jedna báseň. No, tenhle rereading byl velký špatný.

2 18.07.2020

Já vám nevím, ale mně se tahle kniha opravdu líbila. Jelikož jsem nikdy nečetla nic dračího, tak se mi draci z této knihy opravdu zamlouvali. Jediné co mi na nich vadilo, bylo to jejich členění na hafo druhů. Přišlo mi matoucí a dost jsem se v něm ztrácela. Ale mytologie inspirovaná Japonskem a pověsti, které se v světě Převorství u pomerančovníku vypráví, mě moc bavily. Postavy mi byly sympatické a líbilo se mi, jakou cestu, po psychické stránce, urazili od první do poslední strany. Zápletka sama o sobě sice není žádné terno, ale v kombinaci se zajímavým světem a skvělými postavami mi vůbec nevadilo, že jsem ji sem tam odhadla. Ani ta romantická linka mi nevadila, sedlo mi to k té knize jako prdel na hrnec. Mohu doporučit, ale nečekejte pompézní styl psaní ani složitou zápletku.

6 18.07.2020

Jediné co jsem o Jedna želva za druhou schopna říct je, že to byla kniha čtivá a tématem obsendantně-kompulsivní poruchy chy neotřelá. Líbila se mi ta neklišoidní romantika, ale z postav jsem si oblíbila a sympatizovala jedině s hlavní hrdinkou. Ostatní postavy mi přišly dost ploché a na jedno brdo. Za mě zkrátka průměr, který neurazí, ale ani nenadchne. Od autora se mi více líbila kniha Hvězdy nám nepřály.

K tomuto příspěvku jsem se vrátila po několika týdnech a zjišťuji, že si z knihy už nic moc nepamatuji. Jediné, co jsem si z knihy odnesla, bylo přemýšlení nad slovíčkem nashle a focení větví, jež rozkrajují nebe.

2 09.07.2020