Karolína2425

Přečtené 112



Krvavá Rose
leden 2021 (13.-16.)
Krvavá Rose 2020, Nicholas Eames

Od Krvavá Rose jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Zábavu, odpočinek a příběh s postavami, které si mě k sobě připoutaly a odplavily mě od všeho kolem. Zpočátku jsem si říkala, že Krále Wyldu nějaká Krvavá Rose jen tak nepřekoná. Nějaká Tam a dcera jedné z postav z Králů Wyldu, ta na skvělý motiv veteránů nemá. Ale stránku za stránkou mi autor zas ukázal jaký dokáže napsat příběh. Příběh, která vás vtáhne a nepustí dokud neotočíte poslední stránku. Při čtení jsem se smála, odpočinula si a nezajímalo mě nic jiného než příběh a osudy postav. Ještě mi u téhle knihy přišlo zajímavé téma nějakého očekávání a pak prozření. To jak jsou tahle Tamina očekávání a prozření popsaná, mě ve fantasy překvapilo a moc líbilo. Jo, občas mě štvalo jak ze všech problémů hrdinové vybruslili, jak byli nadpozemsky rychlí a mrštní a jak jsou v knize pasáže které jsou cíleně vtipné, ale i tak to zas byla úžasná jízda, co vám mám jiného povídat.


Bál šílených žen
? - leden 2021
Bál šílených žen 2020, Victoria Mas


Kosti Mraza
? - prosinec 2020
Kosti Mraza 2020, Alžběta Bílková

Už nechci v YA fantasy potkat nic jiného než mrazivý, propracovaný světy a postavy, které se v průběhu knihy vyvíjejí a obmotají si vás okolo prstu. Text knihy mi pod rukama rychle ubíhal, stránky mi mizely pod rukama jedna báseň, naopak příběh plynul pomalu a to mi moc vyhovovalo. V téhle knize nenajdete zvrat za zvratem, milostné osmiúhelníky a další klasické dějové linky v YA fantasy. Kosti Mraza jsou pomalou knihou s postavami, které postupně stránku za stránkou poznáváte a bud si je oblíbíte nebo ne, ale stejně vás fascinují. Svět kde se kniha odehrává mě moc bavil, byl propracovaný a sálala z něho mrazivá atmosféra. Autorka na čtenáře nevychrlí všechny informace o světě, ale naopak svět poznáváme postupně s všemi jeho zákoutími, potvůrkami a magií. Magie, ta byla úžasná. Nebyla to věc, kterou některé postavy jen tak používají a nemá na ně žádný vliv. Ale za slovotepectví hlavní hrdinka platí. Svou energií, vzpomínkami. A to bylo oproti všemu, co jsem četla naprosto úžasné a chtěla bych to vídat i v dalších knihách. Postavu Sivy jsem si moc oblíbila, fascinovala mě. Bogobor byl taky úžasnou postavou, ale úplně nevím jaký mám z té postavy pocit. Styl psaní se mi moc líbil. Nebyl napěchovaný líbivými citáty, což je dle mého u YA zvykem, byl místy popisný a místy takový lyrický a krásný. Celkově mě kniha nadchla. Po půl roce jsem zas sahla po nějaké YA fantasy a nebyla jsem zklamaná což je skvělé.


Podle skutečného příběhu
listopad - prosinec 2020
Podle skutečného příběhu 2016, Delphine de Vigan


Cop
? - listopad 2020
Cop 2018, Lætitia Colombani


Normálni ľudia
? - listopad 2020
Normálni ľudia 2020, Sally Rooney


Rozum a cit
? - říjen 2020
Rozum a cit 2008, Jane Austen


Říkejte mi Greta
říjen 2020 (08.-17.)
Říkejte mi Greta 2020, Valentina Giannella


Feminismus je pro každého
? - říjen 2020
Feminismus je pro každého 2018, Chimamanda Ngozi Adichie


Pod skleněným zvonem
září 2020 (12.-17.)
Pod skleněným zvonem 2018, Sylvia Plath


Na Větrné hůrce
srpen - září 2020
Na Větrné hůrce 2009, Emily Brontë


Králové Wyldu
srpen 2020 (15.-19.)
Králové Wyldu 2019, Nicholas Eames

Tahle kniha si mě pevně obmotala kolem prstu. Už prvních pár stran si mě získalo. Autor píše tak lehce a čtivě a s humorem. Humor v téhle knize mi sedl a často jsem se vtipům smála. Pak jsou tu úžasné postavy, které si vás od prvních pár stran získají. Pro ty postavy jsem dýchlala. Měly své kouzlo, chyby a byly skvěle napsané. Potom je tu děj knihy. Ten byl šílený, rychlý a nepředvídatelný. Moc mě bavil. Kniha je sice plná ohraných prvků fantasy, ale na mě to fungovalo. Parta, humor, potvůrky. Po dočtení jsem jen tak koukala do zdi a měla chuť začít číst od znovu. To mám vždy když knihu vezmu do ruky a otevřu. Myslím, že tuhle knihu nejlépe vystihuje doporučení na zadní straně ,,Je to jako by se potkal G.R.R Martin s Terrym Pratchettem". No a na závěr, moc Krále Wyldu doporučuju.


Ten, kdo stojí v koutě
? - srpen 2020
Ten, kdo stojí v koutě 2018, Stephen Chbosky

Příběh Charlieho je skvělý. Líbí se mi, jak působí vesele, ale vlastně takový není. Charlieho psychické problémy, protloukání se životem a navazování vztahů není procházka růžovou zahradou. Ale i tak vás při čtení jeho dopisů obejme taková příjemná a pohodová nálada. Charlieho jsem si jako postavu oblíbila. Přišel mi realistický. Věci popisuje tak jak je vidí, je dosti upřímný, laskavý a má své třinácté komnaty. I ostatní postavy byly skvěle vykreslené, stejně realistické. Autor v téhle knize skvěle vykreslil budování přátelství, smutek a zoufalství, lásku. Ani jsem nepostřehla jak se mu to podařilo.


Půl krále
srpen 2020 (13.-15.)
Půl krále 2018, Joe Abercrombie

Půl krále nebyla špatná kniha, jen mi to celé přišlo takové nemastné, neslané. Za mě příběh který neurazí ani nenadchne. Autor se s dějem moc nemaže, vše ubíhá až děsivě rychle. Na tři sta stranách je popsán dej, kterému by slušelo kdyby byl víc rozepsán. Chybělo mi tady víc popisů. Popisů postav, vztahů, prostředí. Samotné postavy mi přišly docela ploché, nevcítila jsem se do nich a jejich osudy mi byly docela jedno. Jen Jarviho vtipné poznámky, ty mi jedno nebyly. Škoda, že jich nebylo víc. Děj jako takový mě bavil, jen jsem až příliš často tušila, co mě na dalších stranách čeká. A svět, ten mi nepřišel moc zajímavý. Od Půl krále jsem čekala něco, co mi kniha dát nemohla. Čekala jsem propracovaný složitý svět, úžasně vykreslené postavy a vrstvenou zápletku. Což, jak jsem se později dočetla v rozhovoru s autorem jež tahle kniha obsahuje, nebyl záměr knihy. Kniha se od ostatních autorových knih má lišit, není to dospělé fantasy, ale takové jemnější a zředěnější pro mladší čtenáře. Myslím, že se s Mořem střepů asi rozloučím. Konec mi přišel jakž takž uzavřený, takže se do dalších dílů pouštět nejspíš nebudu.


Skoncovat s Eddym B.
srpen 2020 (11.-12.)
Skoncovat s Eddym B. 2018, É. Louis (pseudonym)


Pokání
srpen 2020 (01.-08.)
Pokání 2008, Ian McEwan

Úžasná kniha. Zpočátku se mi do čtení Pokání nechtělo, nutila jsem se jen otočit stranu. Potom jsem si dala s knihou pauzu a po nějaké době se k ní zas vrátila. A to dost pomohlo. Velmi popisný a poetický styl psaní mi už nepřišel zdlouhavý, vychutnávala jsem si ho a libovala si v něm. Zajímavé postavy na které máte během čtení knihy rozličné názory byly úžasně vykreslené. Mění své postoje a názory a vyvíjejí se. Styl psaní a přemýšlení se u kapitol měnil od postavy k postavě, což bylo přirozené a dodávalo to postavám na realističnosti. Nejvíce ale na knize oceňuji, jak autor dávkuje informace o zápletce a postavách. Žádná informace tu není jen tak, každá tu má svůj smysl a na konci do sebe zapadnou jako puzzle. To dodávalo příběhu na čtivosti a zajímavosti, nutilo číst dál a budovalo napětí. PŘÍPADNÉ SPOILERY. Kniha je rozdělená do čtyř částí. První část, jejíž děj zásadně ovlivní životy a jednání všech postav mi přišla nejzajímavější. Vidíme zde v kapitolách všechny postavy a to jak situaci vnímají. Druhá část už je z pohledu jen jedné postavy. Na té se mi líbilo to, jak postava přemýšlela, vracela se ve vzpomínkách a zároveň se snažila přežít ve válce. Třetí část z pohledu další postavy mi přišla zajímavá tím, že vydíme pod pokličku tehdejší válečné nemocnice a zároveň tím, že postavě vidíme do hlavy. Vidíme jak o předešlých událostech přemýšlí a jak ji ovlivnily a jak jich lituje. Což bylo skvělé, vidět i její úhel pohledu. A poslední část je už vlastně epilog. Dozvíme se zde celé zakončení příběhu. Sečteno a podtrženo, je to výborná kniha. Kniha pro někoho, kdo si libuje v popisném a poetickém stylu psaní nebo v příběhu, který ženou dopředu skvělé postavy a jejich jednání, názory a myšlenky. Po dočtení jsem byla úplně rozložená tím, jaká to byla výborná kniha. Nemusela obsahovat dojemný a srdceryvný příběh plný bolesti a i přesto mě ohromila a řadím ji na poličku nejlepších knih, jež jsem doposud četla.


Krev elfů
červenec - srpen 2020
Krev elfů 2011, Andrzej Sapkowski

Konečně kniha o Zaklínači která mě bavila od začátku do konce. Při čtení dvou povídkových knih jsem nikdy nezažila ten moment, kdy se od knihy nedokážu odtrhnout a ani říct, co mě na ní tak baví. Tady ten moment byl. Krev elfů mi dala to, co jsem očekávala už u předchozích dvou povídkových knih. Čtivost a pocit, že se od knihy nemůžu odtrhnout. To že jednotlivé věci do sebe zapadnou. Možnost sledovat postavy na více než na sto stranách. Sledovat skvělý worldbuilfing a objevovat nová zákoutí světa. Jednoduše jsem od knihy dostála má očekávání a předchozí povídky strčila do kapsy. A proto se mi tak líbila. Jestli vás povídkové díly Zaklínače moc nebavily, tak nad touto sérii nelamte hůl. Od tohoto dílu už knihy dostojí všech doporučení a chvály, která se okolo téhle série nese. Úplně se s názorem na tuhle knihu ztotožňuji s uživatelem Šíša.


Severská mytologie
? - červenec 2020
Severská mytologie 2017, Neil Gaiman

Bylo to zajímavé čtení. Jednotlivé mýty odsýpaly, bylo to čtivé a stručné. Ale i přes slovníček na konci mám v těch bozích pěkný bordel, kdo je čí syn, čí otec a sestřenka z pátého kolene. Je to složitá mytologie, kterou nejde vstřebat a zapamatovat si na jedno přečtení, z jedné knihy. Když knihu zhodnotím ne jako mýty, ale jako povídky, tak mi jednotlivé postavy přišly ploché. Jeden je moudrý, krásný nebo silný a tupý jak poleno. Ale když mám knihu hodnotit jako mýty, tak se mi tenhle jednoduchý způsob představení jednotlivých bohů vlastně líbí. Libilo se mi, jak autor tuhle složitou mytologii shrnul do pár stran a navnadil čtenáře, aby si o ní zjistil něco víc. Nejvíce se mi ale Severské mytologii líbila poslední věta ,,A hra začíná znovu". Chytré a chytlavé zakončení.


Meta
? - červenec 2020
Meta 2020, Pavel Bareš

Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu. Superschopnosti a tak, myslela jsem si. Tůdle, byl to nářez. Téma knihy jsem sice rozluštila na začátku knihy, ale stejně mi po dočtení první části běhal mráz po zádech a pořád dokola jsem o tom přemýšlela. Názory společnosti zde byly vykreslené bravurně, stejně jako vyobrazení hlavni hrdinky a ostatních postav. Až jsem si myslela, že tu po zemi kráčí také. Opravdu skvěle zpracované a zprostředkované téma. Samotný nápad skloubený s tímto tématem byl zajímavý a děsivý. Celé by se to klidně mohlo stát, bylo to až moc reálné. Tahle kniha ve mě bude rezonovat ještě dlouho. Přečtete si ji, opravdu stojí za vaši pozornost.


Převorství u pomerančovníku
červenec 2020 (01.-18.)
Převorství u pomerančovníku 2020, Samantha Shannon

Já vám nevím, ale mně se tahle kniha opravdu líbila. Jelikož jsem nikdy nečetla nic dračího, tak se mi draci z této knihy opravdu zamlouvali. Jediné co mi na nich vadilo, bylo to jejich členění na hafo druhů. Přišlo mi matoucí a dost jsem se v něm ztrácela. Ale mytologie inspirovaná Japonskem a pověsti, které se v světě Převorství u pomerančovníku vypráví, mě moc bavily. Postavy mi byly sympatické a líbilo se mi, jakou cestu, po psychické stránce, urazili od první do poslední strany. Zápletka sama o sobě sice není žádné terno, ale v kombinaci se zajímavým světem a skvělými postavami mi vůbec nevadilo, že jsem ji sem tam odhadla. Ani ta romantická linka mi nevadila, sedlo mi to k té knize jako prdel na hrnec. Mohu doporučit, ale nečekejte pompézní styl psaní ani složitou zápletku.


Jedna želva za druhou
? - červenec 2020
Jedna želva za druhou 2019, John Green

Jediné co jsem o Jedna želva za druhou schopna říct je, že to byla kniha čtivá a tématem obsendantně-kompulsivní poruchy chy neotřelá. Líbila se mi ta neklišoidní romantika, ale z postav jsem si oblíbila a sympatizovala jedině s hlavní hrdinkou. Ostatní postavy mi přišly dost ploché a na jedno brdo. Za mě zkrátka průměr, který neurazí, ale ani nenadchne. Od autora se mi více líbila kniha Hvězdy nám nepřály. K tomuto příspěvku jsem se vrátila po několika týdnech a zjišťuji, že si z knihy už nic moc nepamatuji. Jediné, co jsem si z knihy odnesla, bylo přemýšlení nad slovíčkem nashle a focení větví, jež rozkrajují nebe.


Poslední smrtelné pouto
květen - červenec 2020
Poslední smrtelné pouto 2017, Brian Staveley

Poslední smrtelné pouto bylo za mě nejslabší. Na začátku mě kniha moc bavila a to díky zvratu z Prozřetelnosti ohně. Pak ale začal děj stagnovat, kniha mě moc nebavila a i styl psaní, který jsem si tak oblíbila mě začal nudit. Byl víc popisný a vleklý než v dvou předchozích dílech, kde mi ho naopak doplňovala akce, což se tady až do půlky knihy říct moc nedá, informace o světě a mé oblíbené kettralské mantry a kecy. Knihu jsem četla dost dlouho a to byl možná kámen úrazu, nebavila mě protože jsem ji četla rozkoskouskovaně a dlouho a četla jsem ji dlouho a rozkoskouskovaně, protože mě nebavila. Za půlkou se ale děj a tempo knihy zas rozjel a já s chutí četla dál. Pak už to byla samá akce, kettralské kecy a zvraty. Co mě trochu zklamalo byl konec. Byl takový na jedno brdo, zkrátka jsem čekala něco epičtějšího. Co na tomhle závěrečném dílu ale moc oceňuji jsou přerody hlavních postav v ty osoby, kterými jsou na konci a jejich myšlenkové pochody. To vlastně oceňuji na celé sérii. Jsem ráda, že jsem tři sourozence a jejich příběhy poznala.


Prázdniny v Evropě
červen - červenec 2020
Prázdniny v Evropě 2019, Ladislav Zibura


Nevlastní sestra
červen 2020 (01.-05.)
Nevlastní sestra 2019, Jennifer Donnelly

Skvělá kniha. Dala mi přesně to, co jsem od ní očekávala. Byla plná úžasných citátů, lehce napsaná a četla se úplně sama. Líbila se mi Isabelina cesta k sobě. Jak si postupně uvědomovala své hodnoty a vymanila se z osudu ošklivé Nevlastní sestry. Moc mě potěšilo, že v tomto volném pokračování klasické pohádky nebylo nic jen černé a bílé, ale čtenář si na spoustu postav a věcí udělal názor sám. Feminismus byl do téhle knihy úžasně a přirozené zakomponován v citátech a myšlenkách hlavní postavy. Na začátku knihy bylo zmíněno, že je to temná kniha. To temno jsem nenašla v příběhu nebo ději, ale v chování samotných postav. V předsudcích. Našla jsem tam sice pár malých nelogičností, ale ty úplně zastínil celkový pozitivní dojem z knihy. Kniha se mi moc líbila a mohu ji jen doporučit. Zamyslíte se, odpočinete si u lehkého stylu psaní a ponoříte se do skvělého volného pokračování klasické Popelky.


Dívka ve vlaku
? - květen 2020
Dívka ve vlaku 2015, Paula Hawkins

Knihy od Pauly Hawkins mám ráda. Rychle se čtou, mají zajímavou a sympatickou hlavní hrdinku a hlavně odsýpají. Pamatuji si jak jsem stejně napjatě očekávala rozuzlení příběhu u jedné velmi podobné knihy - Ženy v okně od A. J. Finn. Obě knihy jsou velice podobné, ale i když byly obě na jedno brdo, bavily mě.


Nevítaný host
? - květen 2020
Nevítaný host 2019, Shari Lapena

Nevítaný host mě nijak neohromil. Sice jsem ho přečetla za jedno odpoledne, ale nebyla jsem ani trochu napjatá. Postavy si mě nijak nezískaly a ani tu hororovu atmosféru jsem nepocítila. Rozuzlení bylo takové nijaké. Spíš než zjištění kdo je vrah, mě zajímaly životy postav a jejich osudy. Neměla jsem u této knihy pocit, jako by byl vrah jen pár kroků za mnou. To od thilleru požaduji, abych byla napjatá jako struna.


Famfrpál v průběhu věků
24. květen 2020
Famfrpál v průběhu věků 2017, K. Whisp (pseudonym)

Vydařená kniha doplňující Harryho Pottera. Bylo to zábavné čtení, rychle odsýpalo. Bylo zajímavé se o famfrpálu dozvědět něco víc. Nejvíce jsem si z sekce Bradavická knihovna oblíbila Bajky Barda Beedleho, ale ani Famfrpál v průběhu věků za nimi a Fantastickými zvířaty a kde je najít nijak nezaostává.


Prozřetelnost ohně
květen 2020 (10.-24.)
Prozřetelnost ohně 2017, Brian Staveley

Skvělé pokračování! Zas tu byl krásný styl psaní, mantry a přísloví, které jsem si opravdu užívala. Je tu ale mnohem víc politikaření než v Císařových čelelích, celá zápletka na tom vpodstatě stojí. Taky se tu sekají hlavy, dost hlav, ale je to spíš o intrikování a politice. Ale i přes to je tu zajímavá a akční zápletka. Posledních padesát stran jsem se nestačila divit. Mohu jen doporučit.


Houbařka
? - květen 2020
Houbařka 2018, Viktorie Hanišová

Kniha mě příjemně překvapila. Příběh jedné rozervané rodiny na pozadí vůně lesa a sběru hub. Líbilo se mi, jak hlavní hrdinka příběh vypráví. Vydá se do lesa či leží v posteli ve své chajdě a tam na ni zaútočí vzpomínky z dětství, které nám líčí. A utorka příběh skvěle buduje a má krásný styl psaní. Ponurost a napětí, to objímá čtenáře po celou dobu čtení. Atmosféra mě úplně pohltila. Ráda jsem si na knihu udělala čas a zjišťovala, co za hrůzy se Sáře děly a stále dějí, jak se s tím vypořádává.


Volání netvora
? - květen 2020
Volání netvora 2017, Patrick Ness

Volání netvora je krásný, smutný příběh s mnoha úžasnými citáty. Jestli se o Greeovi říká, že píše skvostné citáty, které by se měly nechat zarámovat, tak to ještě nečetli Nesse. Knihu Volání netvora bych si díky citátům zarámovala celou. Je to skvělý, dojemný příběh, který vás jistě dožene na konci k slzám. Nevím, co bych si z knihy vzala jako malá, ale přirovnala bych ji k Malému princi. Ten se čte dětem a děti s ním rostou. Přečtou si ho několikrát a až pak ho pochopí. Ale mohu knihu jen doporučit, dětem i dospělým.


Emma
duben - květen 2020
Emma 2007, Jane Austen

Emma mě opravdu příjemně překvapila. Krom Emmy jsem četla od Austenové jen Pýchu a předsudek, ten posun o osmnáct let od napsání Pýchy a předsudku je dle mého na Emmě hodně znát. Asi vždy bude Austenová první polovinu knihy budovat postavy, perlit svým jemným humorem a pak tu druhou nás zasype zvraty. Emma se může pyšnit výbornými postavami, realistickými a sympatickými. Emma samotná mě prvních pár stránek štvala, ale pak pronesla jednu větu a byla mi hned sympatičtější a oblíbila jsem si ji. Libilo se mi, jak chybuje a není jen chodící dokonalostí, za jakou ji všichni považují a jakou se na první pohled jeví. Mohu jen doporučit.


Fantastická zvířata a kde je najít
? - duben 2020
Fantastická zvířata a kde je najít 2017, M. Scamander (pseudonym)


Ostrov lhářů
? - duben 2020
Ostrov lhářů 2015, Emily Jenkins


Hitlerova dcera
? - duben 2020
Hitlerova dcera 2009, Jackie French


Jeden z nás lže
? - duben 2020
Jeden z nás lže 2017, Karen M. McManus


Císařovy čepele
? - duben 2020
Císařovy čepele 2016, Brian Staveley

Měla jsem od knihy velká očekávání a byla naplněna. Císařovy čepele se můžou pyšnit propracovaným světěm, sympatickým postavami a skvělým stylem psaní. Někomu by mohl připadat styl psaní moc táhlý, ale pro mě byl úžasně čtivý. Posledních sto stran jsem hltala jedním dechem a kniha mě moc bavila. Mohu ji jen a jen doporučit!


Pouta
? - duben 2020
Pouta 2018, Delphine de Vigan

Tahle kniha se od těch ostatních od Delphine liší. Není psána tak květnatě a přitom stroze, nehloubá. Jen pasivně popisuje události, bez emocí. Je psána z pohledu čtyř postav, dvou žen a dvou třináctiletých chlapců. Což je asi tím. Části psané Héléne a Cécile jsou psané tak klasičtěji, jako jsme u Delphine zvyklí. Naopak části psané z pohledu Théa a Mathise jsou takové bez emocí, jsou psány jejich očima a přitom z pohledu třetí osoby. Celkově mě tahle kniha tolik neohromila jako třeba Vděk nebo Ani později, ani jinde. Měla jsem od knihy velká očekávání a šla jsem do Pout s pocitem, že jsou podobné jako Vrány. To asi nebylo nejlepší. Obě knihy jsou úplně jiné, porovnávání jim škodí. Tak jsem si nad touhle knihou pár týdnů popřemýšlela a mohu ji jen doporučit. Má co předat a dá se nad ní dlouho přemýšlet.


Sedem manželov Evelyn Hugovej
březen - duben 2020
Sedem manželov Evelyn Hugovej 2019, Taylor Jenkins Reid

Tahle kniha je skvost. Při čtení jsem měla chuť si vše o Evelyn vyhledat, byla opravdu reálně vykreslená a až po chvilce jsem si uvědomila, že je to jen fikce. Kniha vás donutí se nad spoustou věcí zamyslet a příběh prožíváte s Evelyn. Autorka píše tak božsky, že si chvíli říkáte proč s vámi text necloumá, pak autorka ale vše změní jedním slovem a vy jste najednou plní emocí. Jsem z knihy opravdu nadšená a mohu vám ji jen a jen doporučit.


Vrány
? - březen 2020
Vrány 2020, Petra Dvořáková

Tuhle knihu slupnete za pár hodin a ani nevíte jak. Příběh o Bářině rodině a o tom jak se k ní chovají vás úplně rozloží. Tedy alespoň mě rozložil. Je to velmi srdcervoucí příběh a musím ho jen a jen doporučit.


Meč osudu
březen 2020 (18.-26.)
Meč osudu 2011, Andrzej Sapkowski


1