karol.cadex komentáře u knih

Stejně jako u Eddyho B. nemůžu hodnotit plným počtem. Na vině je opět ta emocionální prázdnota a plochost. Chápu, že autor z toho dětství může být po tolika letech už otupělý, ale rozhodně by trocha emocí byla fajn přidanou hodnotou.
Stejně jako u Eddyho B. jsem viděla své vlastní dětství, autenticky, bez příkras. Žádný peníze, rodiče měli děti, když sami ještě byli dětmi, navíc si s sebou nesli svá traumata ze svýho dětství. Naprosto nesmyslný řešení různých všedních problémů. A chlast. Sociální stát o ničem. Politika nesrozumitelná a proti lidem. Nastavení společnosti rasistický, homofobní a zaměřený nejvíc na výkon ve fabrikách.
A hlavně to šílený odcizení se. A to už se jen tak nespraví.

4 10.08.2022

Mé první rande s autorem, které se velmi vyvedlo a myslím, že se ještě určitě párkrát shledáme!
Co mě příjemně překvapilo? Původně jsem chtěla napsat popis rockové scény, ale nejvíc rozhodně autorovo využití přechodníků, haha. A pak dějová linka, točící se kolem života postpubertálního rockera z úspěšné kapely. To je moje až moc známé prostředí, takřka domácí. Jindřich je svéráz, avšak místy mě sral svou neschopností přijmout odpovědnost za svůj život. Dušek je postava filosofující, skoro jako pravej Dušek (který mě vlastně v reálu taky dost sere), naštěstí tento Dušek nebyl úplně tak vyhrocenej. Vyvrcholení děje epesní, to jsem nečekala.
Co mi vyloženě vadilo, byly ty desítky sexuálních scén. Hele já nejsem žádnej puritán a vím, že ten sex na záchodech se děje, jenže týpkům z kapel od určitýho věku by to mělo být zakázaný, na prahu čtyřicítky to bezprizorní souložení působí už jen směšně. Jindřich na mě proto působil nikoli jako sexuální mašina, nýbrž vyčpělej vošoust, fuj. Prostě ne, děkuji.
Každopádně jsem se fakt bavila!

5 21.07.2022

Rok jsem tak jako kolem ní chodila a furt se mi do ní kdovíproč nechtělo. Asi jsem byla trochu skeptická kvůli anotaci, protože "detektivka z Pošumaví" ve mně evokovala něco na způsob Policie Modrava.
Tak jsem se teda překonala a najednou to jelo. Prachatice, Zbytiny, Volary, vojenský újezd. Moje dětství a dospívání. Místa, kde jsem vyrostla, kde jsem trávila tábory, sbírání hub s tátou a babkou, kam doteď pravidelně jezdím. Kde to pro mě navždycky bude to původní "doma". Kam pořád říkám, že se nevrátím, ale ono to přijde. Stejně jako u Gerdy, hrozně, ale hrozně jsem se v ní viděla.
Ono prakticky všechny postavy jsem znala. V každý vesnici, obzvlášť na Šumavě, jsou vždycky totožní lidičky. Osoby, které se chovají podle stejného vzorce, stejně mluví, stejně přemýšlí. Vliv prostředí je obrovský. A o to víc je znát, že Linda k nim absolutně nezapadala, její postava mě neuvěřitelně iritovala a byla pro mě hrozně navíc.
A před autorkou klobouk dolu. Má veškerý můj obdiv, protože já, ač rodačka, bych nikdy nesvedla vykreslit šumavskou přírodu a náturu vesnice tak jako ona.

18 18.07.2022

Uáááá, co to bylo, prosim vás?!
Po dlouhé době velmi, ale velmi kvalitní čtení pod nálepkou "thriller" a "literatura světová" dohromady.
Začnu mouchama. Když se mi na začátku čtení objevovaly na konci každý kapitoly výhrůžky typu "hmmm, jak já byla bláhová", "... a pak se schylovalo k bouřce", "... jak naivní jsem byla!!!", to mě trošku iritovalo. Každýmu muselo být jasný, že se prostě něco posere. Taky srovnávání praxe, kterou absolvovala Maddie v nějakým kanclu, s agresí psychopatickejch zhoubovanejch spolunocležníků na ostrově - poněkud úsměvné (ano, i já zažila praxi v korporátu, bohužel mě moje kolegyně s dvoumístným IQ nijak nepoznamenaly).
I přes tyhle maličkosti jsem se velmi bavila. Psychologie postav jela přesně jak podle křivky vzorového "jak se stát magorem na pustým ostrově". Ač jednoduchá zápletka byla doslova nervydrásající. Prolínání minulosti a přítomnosti příjemně příběh osvěžilo.
Hodně mě bavily popisy kytek, i když bych ocenila ostrovní přírody mnohem víc. A méně mrtvých králíčků.
Na léto skvělý čtení, fakt.

8 14.07.2022

Když mi bylo dvacet, chodila jsem s mladším klukem. Ten kluk byl děsně hezkej a chytrej, ale děsně zakomplexovanej. Teď překvapivě učí dějepis a angličtinu, myslim, haha. Každopádně když jsem četla Grahamovo myšlenkový pochody a jeho eskapády, totálně jsem viděla tohohle svýho mladýho uzurpátora. No skončilo to a nevzali jsme se, co si budem povídat. A je to hlavně jen tím, že v těch dvaceti je mnohem jednodušší se s takovým blázínkem rozloučit. Anne takový štěstí neměla. Přes to v sobě měla spoustu lásky, porozumění a naděje. K ničemu.
Ten, kdo něco podobnýho zažil, ať už v jakýkoli formě, tu knihu dokáže pochopit. Neříkám ocenit, spíš se do ní vcítit.
Mně se líbila. Zatím asi z autorových knih nejvíc. Postavy byly lidské, uvěřitelné a svým způsobem hodně speciální.

4 14.07.2022

Hodnotím jako moje dvacetileté já. Protože při čtení jsem zas byla já v prváku na vejšce, poslouchala underground, chodila na divný koncerty, tahala se s intelektuály, kterým jsem ale inteligenčně nestačila a kouřila balený cigára. Tehdy jsem to žila. Hledala jsem se a hledala jsem směr, jakým budu svět vnímat. Proto jsem i Topolovo jazyku rozuměla. Neztrácela jsem se v něm, naopak jsem se v něm rochnila a zabředávala v tom zběsilým marastu slov. Chlastu a lehkejch drog nevyjímaje.
Teď už ne. Abych to dočetla a ocenila, musela jsem se opravdu přepnout. Vyjít ze svý komfortní zóny člověka, co se našel, a nemusí dál usilovat o jakýsi nedosažitelný popis dnešní reality a jejího uchopení. Tehdy to prostě bylo jiný. A jsem ráda, že jsem v tom neuvízla. Občasný exkurs do minulosti pouze prostřednictvím čtení ale není nic proti ničemu. Vedlejší účinek může být maximálně to, že se člověku vybaví, jakej magor tenkrát byl.
Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, že jo.

10 07.07.2022

Překvapuje mě tak malé povědomí o této knize. Dostala jsem se k ní prakticky omylem, anotace mě nalákala i přes nízké hodnocení. A je to pecka.
Svět totálně postavenej na hlavu. Hlavní hrdinka žije s dost divnou "poruchou" (to mi snad jediné kazilo trochu dojem z knihy, protože jsem netušila, jak to rozumově uchopit, neuvěřila jsem tomu prostě), v dost divném společenství, které se jakžtakž smířilo s tím, že je kolem nich peklo a oni musí přežít. Ona, Lauren, je ale přes svůj nízký věk natolik vyspělá, že se snaží myslet na zadní vrátka a navíc v ní bují touha po "záchraně" lidstva. Najednou bum prásk, všechno ještě horší než bylo. Tak se vydá na cestu, potkává různé lidičky a společně zažívají různé hrůzy. A tak.
Moc bych si přála číst další díl, jestli se z postapo děsu stane opravdu vyprávění o "lidech semena" jakožto prvních osvícených.
Realita jejich všedních dní je popsána hodně surově a naturalisticky, což přidává knize na věrohodnosti. Autorka se při popisech rozhodně neupejpala. Ke kafíčku při neděli to čtení doopravdy není. Původně jsem chtěla dát o hvězdičku míň, ale vzhledem k tomu, že jsem knihu dočetla už pár dní nazpět a pořád ve mně rezonuje, dávám plný počet. Minimálně mě znejistila.

4 07.07.2022

Už jsem to psala u jiné jeho knihy, ale kde nechal tu italskou náturu? Kdyby všichni Italové byli takto ploší, z jejich kultury by nezbylo nic.
Hrdinové jsou nevýrazní, rozmazlení, ba až i nesympatičtí. Ano, ne na všechno je člověk připraven, životy nás všech provázejí také nezdary a pochybnosti, ale fyzik je pro život absolutně nepoužitelný a jeho paní slepice odmítající opustit svou komfortní zónu. Navíc při každé sebemenší krizi se stáhne do sebe a nepustí k sobě ani své nejbližší.
Babette je typ člověka, se kterým bych si naopak nedovedla vytvořit vztah já ani kdyby mi za to platili. Pomlouvačná rejpavá babka, jejíž názor je jediný ten svatý (rozhodně jí nepřeju nic zlého!). Z toho je zřejmé, jak byli fyzik s manželkou dětinští a nevyzrálí, potřebujíc na sebou “kontrolu” jiné osoby, ačkoli založili rodinu svou.
Tenké, za to poněkud útrpné.

3 22.06.2022

Jsem si i chvilku myslela, že existují ty ženy Sofi Oksanen dvě - jedna napsala tohle a druhá ten zbytek, se kterým jsem dosud měla čest.
Nelíbilo. Fakt moc nelíbilo.
Ani nedokážu říct, co bylo pro mě větší utrpení. Postavy? Děj? Zápletka? Styl psaní? Všechno se to tak jako míchalo.
Nikdo mi nedokázal být sympatický, všichni mě iritovali a u toho haranta jsem jen doufala v kulku mezi oči. Do toho od začátku čtenář počítá s tím, že z marastu v podobě Rusáků se přejde plynule do ještě větších hoven Německa a pak fííí a jedem zase s Ruskem tam, kde jsme skončili. Bezmoc, nespravedlnost, bezpráví, hlad, zima. A do toho ta šílená zloba.
Původně jsem to chtěla napsat trochu víc distingovaně, ale ne. Hrozně mi to celý lezlo na nervy.

1 21.06.2022

To ti bylo tak pěkný! Milý, lidský, žádný hry se čtenářem, žádný chození kolem horký kaše. Prostě přímočarej příběh o v rámci možností životu za minulýho hnuso-režimu.
Popravdě jsem vůbec nečekala, že bych tomu dala 5 hvězd. Jenže Beny je děsnej sympaťák a i přes jeho podivnej vztah k ženám si mě opravdu získal. Nebudu přece hyperkorektní. Hodně jsem v něm viděla mou životní lásku Dannyho Smiřického. Asi tím drajvem, optimismem i přes aktuální dobu. A tak.
Příběhy z fabriky a smeťáku mi připomínaly dětství a vyprávění příbuzných, takže opět ten domáckej pocit toho známýho.
Možná ke konci už ve mně trochu hlodal ten červíček a říkal mi "Tvl, vážně tomu chceš věřit, že by se za komančů klukovi fakt takhle dařilo a každej mu strčil vše až pod rypák?", ale já tomu červíčkovi řekla "Hele, nech mě chvilku bejt, taky si chci aspoň na moment myslet, že ne všichni se museli mít úplně na hovno...". A tak jsem to dočetla s tím pitomým úsměvem a byla jsem spoko.

8 21.06.2022

Dneska jsme našli chudáka psa a shodou okolností jsem si vzpomněla, že jsem zde zapomněla nechat komentář!
Ač nejsem genderově vyhraněná, trochu mě překvapilo autorství. Tenhle beatnický nádech a zmar bych čekala od muže, nikoli od pěkný Irky. I když oni ti Irové asi nejdou nikterak škatulkovat, si myslím?
Jde o moc hezký vyprávění, jenže pak to sešupem přejde do deprese a frustrace. Jak z něčeho takovýho ven? Predestinace hlavního hrdiny by nešla změnit ani kdyby se stalo kdovíco. O to je to horší. Proč někdo nedostane vůbec tu šanci. Ray se pere statečně. Jedno Oko taky. Ale to mnohdy nestačí.
Není to rozhodně prvoplánová depka, jak by se z mého komentáře mohlo zdát. Ba naopak. Je to chvílema strašně milý. Nadějeplný. Protknutý láskou a důvěrou. Jen na optimismus se na tomhle světě už moc hrát nedá.

7 16.06.2022

Oddychovka na dovolenou? Ale jo.
Někde ke konci knihy je psáno přesně to, co se mi honilo hlavou po celé čtení - "Co je to za posranou rodinu?". Rozmachaný zbohatlický haranti, všichni lžou hůř jak Baron Prášil, kydají na sebe špínu, tatík totální psychopat, matka slabá chudinka, co nechala otce vlastní děti terorizovat na úkor pohodlí a prachů. No jak tohle asi mohlo dopadnout, že jo.
Hra "uhodni vraha" mě už v závěru moc nebavila, poněvadž mi vlastně bylo úplně jedno, kdo to udělal.
Čtení hezky odsýpá, to jako jo. Jen zrovna tahle je z autorčina slabšího soudku. Nicméně k bazénu doporučuji. Furt lepší než kdejaká průměrná srágora.

6 16.06.2022

S řádovými sestrami jsem byla ve styku ve svém životě od puberty. A prakticky většina z knihy mi připomínala ty "moje". Ač tenkrát jsem nerozuměla všemu kolem nich, snažila jsem si je neidealizovat nebo naopak nedémonizovat - jako to dělal můj otec a jemu podobní. Protože přece víra byla pro starý babky, tohle jsou jenom pošahaný ženský, apod. Každý se s tím musel setkat. A (ne)překvapuje mě, že i v roce 2022 je ten odpor k víře a duchovnu v nás díky komunismu tak děsně zažranej, když člověk vidí, jakým způsobem ta nechutná propaganda fungovala.
Nejde omlouvat minulý režim. Ten, kdo by jej snad chtěl vrátit, je pro mě absolutní chudák a nic než prvok zasloužící si nezájem a lhostejnost.
Tučková si dala neuvěřitelnou práci. Má opravdu můj neskonalý obdiv. A ne, nechci její knihy mezi sebou srovnávat, protože všechny jsou řemeslně mistrně zpracované, z čehož Bílá voda je opravdu masterpiece, nemající v naší zemi obdoby. Ale... (teď to přijde) ...Žítkovské bohyně tak lehce plynuly a na závěr přišla katarze. Tohle mě utlouklo do hlubokých depresí a ještě dál. Hutná, temná, složitá a těžká věc.

24 15.06.2022

Až mi bude tolik, co Kingovi, budu ráda, že prdim do plínky a cucam oběd přes brčko. Absolutně nechápu, kde se to v něm furt bere. A furt a nadoraz a ještě víc a ještě líp.

Billy Summers je strašně specifická postava. Má v sobě stín, co ho už nikdy nepustí, zároveň je neskutečně lidskej. Nad věcma přemýšlí do důsledků. Tápe. A umí si to přiznat. Etické dilema by tu mohlo nastat v okamžiku, jestli mu přes jeho kontroverzní zaměstnání fandit a jak to případně omluvit. Protože na vysvětlení “zabíjim jen zlý lidi” už jsem asi moc velká.

Hrozně mě bavily Kingovo klasické popkulturní odkazy. Když jsem ho kdysi začala číst, milovala jsem flashbacky do šedesátek sedmdesátek, jak byly autentický. Ale teď tohle žijem. Příchozí covid už je sice pasé, Trumpova debilita taktéž, ale lidská povaha zůstává furt stejná. Z 90 % svinská a pak ten malej zbytek.

Já opět děkuju. O to hůř mi bude, až to jednou skončí. Ale na to myslet zatim nebudeme, že ne.

16 06.06.2022

Jak já ten patos miluju. Jak já nenávidím lidi.
Dlouho jsem nic neobrečela jako tohle. Chvílema jsem si připadala jako totální magor - vážně řvát u Kotlety? Asi jsem se s celou sérií až moc zvnitřnila a nezdravě se připoutala. Jsem ráda, ze už to mam za sebou. S dalším dílem by mi totiž doopravdy hráblo.
Naprosto skvělý poslední díl. Nemám co dodat. Ani nechci.

6 04.06.2022

Dovolím si trochu ujet a můj komentář bude možná trochu mimo. Nebo jsem jen mimo já a hledám v tom něco, co tam neni. Ale s ohledem na aktuální dění mi nemůže nikdo vyvrátit, že už teď je svět po kolena v hovnech.
Plukovníka Michálka miluju. V prvním díle ještě ne, ve druhým už tak jako byly náznaky, ale tady to bylo jasný od začátku. Čekala jsem, že se něco špatnýho mezi ním a Nacumi stane, Kotleta na to připravuje čtenáře vlastně od začátku, ale (tududutum, nechť si každý přečte). Alice dostala trochu méně prostoru, za to perfektní příběh.
Oni vlastně všichni ty lidi tam jsou strašně svoji. A teď se dostávám k tomu, co jsem avizovala na začátku. Kotleta nemá pravdu. Takhle bysme svět nikdy nezachraňovali, i když bych si to strašně přála. Jenže v naší dnešní společnosti nejsme schopný najít takovýho morálního hrdinu jako je David Michálek. Neni to reálný. Jsme tak hrozně vykořeněný a celá naše země je v takový prdeli, že bysme se pomlátili navzájem, rozutekli se do všech koutů a nebo vlezli do řiti celýmu Rusku.
A to je mi na celý týhle sérii strašně líto. Nevážíme si ničeho a nemáme důvod bojovat a bránit si naše hodnoty. Protože ty dávno vyčpěly.
No. Dostala jsem se jinam, než jsem chtěla. Muselo to ven.
Abych nebyla úplně trapná - sexuální scény jsem dokázala přečíst jen první dvě, pak jsem je musela přeskakovat, bylo to nějaký až moc živočišný. Masakry obyčejných lidí jakbysmet. Za to jednoduchý fórky, v těch jsem si libovala.

3 30.04.2022

Dvakrát (!!!) jsem to musela číst a stejně nemůžu tvrdit, že jsem nějak zvlášť rozumná z toho.
Kniha je o stavu společnosti a proč je tady ten problém, než aby nám říkala co je dobré a co je špatné. Budeme s tím muset něco dělat, ale jak přesně se neví – etika není záležitostí jen individuální, ale i společenskou (měli bychom mít společný základ, kde se setkáme v tom, co je dobré a co je zlé). Macintyre za celou dobu nevysvětlí, co to ctnost je, jaké jsou typy, apod., protože předpokládá základní přehled, což může být problém.
Točí se tam pořád tak jako v kruhu - Homér to myslel tak, Aristoteles zas jinak, pak to všechno podělal Kant a jeho parta... My jsme v blbý době, nemůžeš být dobrý, když jsi vlastně hloupý, a tak dále. Máme prostě zkorumpovaný a špatný pohled na etiku. Ale co s tím? Kdo ví.

3 29.04.2022

Barker má neuvěřitelný cit na psychopaty. Vykreslí tak negativního a zlýho magora, až je mi z toho blivno. Do toho pár hlavních postav s jejich problémy a moc pěkný thriler je na světě.
Bavila jsem se tak do 3/4. Při závěrečných scénách už toho na mě bylo moc a dle mého názoru autor příběh tlačil na sílu.
Iritovala mě přechytřelá jedenáctiletá dcera Jordan, nemám ráda děti, co snědly Šalamounovo hovno. Ale ono asi být dcerou takový matky taky neni žádnej med. Cole mě bavil hodně, nicméně jeho "životní" příběh byl o dost slabší, to jsem moc nepochopila, jestli bylo nutné.
Ale pěkný. Než ve zprávách večer hlásili, že v NY metru se konala střelba a výbuchy... Lidem už opravdu definitivně hrabe. Chci v knihách utíkat do říše fantazie a ne do všední reality.

5 13.04.2022

Tohle byla pro mě, víc než cokoli jinýho, taková sonda do způsobů, jak nastolit aspoň nějakej komfort v totálních srač.kách.
Dlouho mi žádná série takhle nesedla, nečtu je ráda, nemám ráda protahovaný příběhy (ano, nesnáším i seriály), chci, abych dostala všechno klidně na 800 stranách, ale najednou! A tady mi to nevadí. Klidně budu číst Spad celej život. Vlastně ho klidně i budu žít. Protože to, co Kotleta v příběhu dovede, je masakr. Představivost jede na milion procent a já tam s nima rajtuju na koních, sprostě nadávám, mluvím podivnou hantýrkou, vrham nože, jsem děsně ostrá a vím, že to, co bylo normální, už se nikdy nevrátí.
A pak jsem zase zpátky tady, haha. Jen si fakt nejsem jistá, na jakým základě se Spadová série označuje jako brak? Vždyť se celý ten děj k nám blíží sedmimílovými kroky, haha. Haha...

11 11.04.2022

Je mi to celý strašně moc líto, počínaje dějem, přes styl psaní, po moje hodnocení.
Ten příběh je naprosto hroznej. Zlej. Surovej. Autentickej. Už jen ta představa vzdát se dítěte, ne vzdát, ale zbavit ho sama života, protože mrtvýmu mu bude líp... Živý děti bez dětství, dospělý lidi bez naděje, budoucnosti, bez špetky radosti. Jen bída a pustoprázdno v duši.
Styl psaní mi nesedl. Je krásnej, to musím nechat. Dost mi pomohlo, že knihu přede mnou četl někdo, kdo si dal tu práci a podtrhal všechny důležité symboliky a důležitosti. Ale právě proto se mi ta lyričnost absolutně nehodila do toho brutálního životního marastu.
Proto hodnotím, jak hodnotím.

3 01.04.2022