Čas ztracených holubic

27. ledna

Estonsko.Země, jež zažila Bolševiky, Nacisty a pak zase Komunisty.Lidé se museli přizpůsobovat stále novým, měnícím se situacím a vlivům.Někteří to dělali lépe než ostatní a dokázali tak, z každého režimu vytěžit něco pro sebe.Vždycky jde přece hlavně o přežití!
Kolik takových lidí bylo a je i u nás?

1 02.11.2018

Kniha se mi celkem líbila. Ale určitě nepřekonala Očistu. A navíc mi na této knize vadilo, že jsem měl problém vyznat se v tom, kdo je kdo--- tchyně, máti, teta... psáno z různých pohledů a pak jsem nevěděl, jak to tedy je. Asi moje chyba, ale nemohu si pomoci. Na některých místech kniha nabírala málo pravděpodobné náhodné prolnutí děje, i když chápu, proč to autorka udělala. Marně jsem taky přemýšlel, která z postav by mi mohla být poněkud sympatická... Nenašel jsem... Ale o tom to v knihách být vždy nemusí.

2 23.05.2018

Jakkoli mám strašně ráda Estonsko a jeho dějiny se mě dotýkají, tak takhle kniha mě nechala podivně chladnou. Postavy mi byly úplně ukradené, některé mi přišly vyloženě neživotné, děj mě vlastně taky moc nezajímal. Zajímavá postava Partse, převlékače kabátů, který přežije v každé době. Poslouchala jsem jako audioknihu v němčině, to mi na celé věci přijde nejzajímavější. Prolistovala jsem i český překlad a jazyk mi místy přišel vyloženě fádní, což jsem v němčině (logicky) tolik nevnímala.

1 25.09.2017

Těžká knížka. Vyloženě mi chyběly znalosti, aby se četlo svižněji a lehčeji. O bližší historii Estonska mám pramálo vědomostí a minimálně základ je zde potřeba, jelikož autorka přeskakuje v čase. A přeskakuje i ve vypravěčích, což mi zejména zpočátku dělalo problém. Nechci knížku zatracovat, protože na příběhu nic špatného není, ale upřímně nevím, komu bych knížku vřele doporučila.

2 18.12.2016

Původně jsem chtěla dát jen tři hvězdičky, protože kniha mi přišla průměrná- obsahově, stylisticky, nápadem. Pak jsem ale dočítala a zjistila jsem, že pro mě má vysokou výpovědní hodnotu. Mám ráda knihy, kde je příběh spojený s pohnutou historií. Tady těch příběhů je několik, je tam i hodně informací o Estonsku ve 40. a 60. letech 20. století. Nejsou černobílé, s postavami, s jejichž jednáním nesouhlasíte, polemizujete, soucítíte, diskutujete, ale rozhodně vás nenechají chladnými. Pět hvězdiček nedávám, protože Očistu to nepřekonalo.

1 11.04.2016

Pro mě asi nejslabší Oksanen, až se to blíží spíš Tučkový. Čímž nechci říct, že je to špatný, jenom už to není moc objevný. Na rozdíl od jejích ostatních knih mi chybí propracovanější motivace a hloubka jednotlivých postav. Všichni jsou prostě strašný bezohledný svině a to včetně Rolanda a díky tomu se z toho vytrácí opravdovost, nedá se tomu věřit. Samotná idea "dvojitýho" agenta je fajn, trochu to připomíná i Dickovy paranoidní scifárny, ale příjde mi, jakoby se snažila až moc napsat velký hit, podle kterýho se bude točit film. Slušná práce, ale chtělo by to už nějakej posun...

1 21.03.2016

Pribeh velice zajimavy, postavy take, text mi ovsem prisel trochu neprehledny. Temata Sofi Oksanen jsou pritazliva jen ten styl vypraveni me osobne uplne nesedi.

4 29.08.2014

Jak snadno se podobný příběh mohl odehrát i v našem prostředí? Postava Partse je v zásadě univerzální, dá se najít nejspíš v historii každé (nejen) okupované země. Člověk, který dokáže přežít za každého režimu. Za jakoukoliv cenu.
Přestože se jedná o nelehké téma, Oksanen ho sepsala tak, že se dá číst jedním dechem. Ale po přečtení je potřeba se na chvíli zastavit. Domyslet si, co závěrečné stránky znamenají pro všechny postavy. Všechno do sebe zapadne jako skládačka. Jen obvyklé vítězství dobra nad zlem nepřichází, alespoň ne na stránkách knihy. Jenže tak už to v dějinách často bývá... Jak úlisný Parts nakonec skončil, si čtenář může domyslet sám. Já osobně bych se nedivila, kdyby mu osud dopřál podobný konec, jako jeho ženě (třeba ve chvíli, kdy se stane pro někoho nepohodlným a jeho paranoia dosáhne kritické hranice).

2 18.07.2014

Velice zdařilý příběh o citlivých místech estonské historie, který jistě v mnoha čtenářích zanechá hořkost a beznaděj nad úspěchem a výhrou zla nad dobrem, resp. každé zlo je po zásluze odměněno - to by mohlo být hlavním krédem této knihy...V doslovu je autorka knihy přirovnávána k české Kateřině Tučkově, s čímž jen mohu souhlasit...:-) Vřele doporučuji...

4 01.01.2014

Knihy od Sofi Oksanen se nečtou snadno, jsou plné bolesti, kterou v Estoncích zanechali události dvacátého století. Pro mě byla tato kniha velmi přínosná, o okupaci Estonska jsem toho moc nevěděla. Moc mě bavil i zamotaný příběh, který postupně vykrystalizoval do trochu očekávaného závěru. Skvělé bylo i vykreslení charakterů postav, především Edgara a Juudit.

jak říká "vekune", viděly jsme to z pohledu té druhé strany, kdy Estonci byli rádi, že je zachránili Němci od Rusáků.Ale knihu jsem v půlce odložila..Nejlepší a jedinečná kniha této autorky, podle mého mínění, byla a je Očista

1 17.11.2013

Mně se kniha moc líbila. Neměla jsme problém s dějem, přišel mi výtečný a člověk se těšil jak to všechno dopadne ( i když to už tušil). Líbí se mi jak střídání vyprávění z úhlu různých postav ( a jejich propletenost), tak i střídání časových období. Navíc téma Estonska a německé a sovětské okupace, mi bylo dosud neznámé, tak jsem ráda, že jsem se něco dozvěděla:)

1 05.11.2013

Na knihy Sofi Oksanen jsem četla samé nadšené recenze, a protože mě obyčejně baví romány s historicko-politickou tematikou, začala jsem právě s Časem ztracených holubic. A byla jsem docela zklamaná. Rozhodně jsem nečekala nějakou oddechovou literaturu, ale pokud se musím do každé nové stránky nutit, tak to prostě není ono. Místy jsem měla pocit, že čtu a nevím o čem, že chápu slova, ale uniká mi smysl. I to přeskakování v čase a z osoby na osobu mi vadilo, ale to je asi můj problém. Ještě se chystám na přečtení Očisty, ale před ní rozhodně sáhnu po něčem zábavnějším..