Karimah komentáře u knih
Návrat do socialismu. Tehdy jsem Párala četla jako zjevení. Dnes si říkám, jak je možné, že jsme takhle žili.
Na knihu jsem natrefila náhodou, tím objevila Petru Hůlovou a mám pocit objevitele Ameriky. Za mě prostě geniální. Těším se na další knížky.
Četlo se to dobře, ale je to teda strašná puberťárna. Svým dětem bych to ke čtení nedoporučila, je tam přesexováno, druhej Hartl. A je strašně cítit, že to psal chlap.
Líbila se mi vize budoucnosti, autorka má skvělou představivost, líbilo se mi provázání s předchozími knihami, ale bohužel příběh samotný mě nenadchl.
Příjemný, pomalu plynoucí příběh o radostech a strastech uprchlíků z Íránu, o hledání svého místa na zemi a mezi kulturami.
Kniha mě nadchla. Byl to úplně jiný styl, jiné téma než je obvyklé a než co jsem čekala. Myslela jsem, že to bude víc o Afgánistánu, příběhy pacientů, místní zvyky ... našla jsem rozstřílená břicha a mozky Afgánců. Totální šok a místy neschopnost číst dál. Obdivuju všechny, kdo tuhle práci dělají, tleskám a žehnám jejich ruce.
Dávám pět hvězdiček za příběh, i když mám sto chutí nějaké ubrat za překlad ... škoda, že to vydala Omega.
Na knihu jsem se hodně těšila, o to větší bylo zklamání. V příběhu jsem se ztrácela, občas jsem se přistihla, že vůbec nevím, o čem je zrovna řeč a občas jsem přeskakovala celé odstavce. Dokonce jsem měla pocit, že to nepsal jeden člověk.
Na knihu mě navnadil film v momentě, když jsem zjistila, že příběh má pokračování.
První část se mi líbila víc, toho vraždění bylo v druhé části až moc.
Pokud vás baví číst jak krásný, hrdý, čistý a spravedlivý Žid buduje superzemi Izrael, v čemž se mu snaží bránit proradný Angličan po boku smradlavého, špinavého a zbabělého Araba, tak jste vzali do rukou tu správnou bibli. Eeeeh vlastně bichli.
I když jsem se dostala skoro ke konci, nedokázala jsem ji dočíst. Je psána lehce, příjemně .... ale pokaždé, když jsem ji otevřela, tak jsem se musela sama sebe ptát, proč to proboha čtu, když mě rodina paní Doležalové vůbec nezajímá a nezajímají mně ani devadesátky (a příjde mi divné na ně nostalgicky vzpomínat).
Autobiografická kniha, ze které mi šla hlava kolem. Čekala jsem nahlédnutí do duše anorektičky, dostala jsem takovou nálož, že samotná anorexie byla jen třešničkou na dortu. Neumím si představit být dítětem nebo manželem této ženy a číst tuhle knihu. Zřejmě nestačilo, že si prožila svoje se svou matkou, ještě je třeba rozhodit další generaci.
Waw. Na podobný konec jsem čekala, přesto byl ale překvapením.
Opravdu povedená knížka, poučná, zábavná a s hezkými ilustracemi.
Nejlepší kniha mého dětství. Po letech čteme s dětmi a překvapilo mě, jak moc je poznamenaná dobou (soudružka učitelka) a kolik věcí, pro mě samozřejmých, jsem musela dětem vysvětlovat.
Fajn oddechové čtení, ale na konci mi to přišlo až příliš moc náhod (francouzští studenti).
Nedočetla jsem. Pokud tyhle rady někomu pomáhají, tak lidstvo spěje v záhubu. Já bych doporučila dlouhý bič a malý dvorek ... ale to se nedá tak dobře zpeněžit, jako to-do woodoo.
Hvězdy dávám za to, že se to dalo číst a mělo to hlavu a patu, narozdíl od většiny podobně zaměřených knih.
Líbilo se mi vykreslení všech postav i jejich střídání ve vyprávění. Ubírám půl hvězdy za použitý styl, na nepřítomnost uvozovek jsem si nezvykla a žralo mě to až do konce. Druhou půlku hvězdy ubírám za rozvláčnost, ke konci už jsem se nudila.
Prostě divné ... nevím, jak jinak to napsat. Tři hvězdy proto, že se to dobře četlo.