Kamys komentáře u knih

Roztomilá, zábavná a napínavá kniha o tom, jak taky mohli přemýšlet Vikingové. Jednoduchý svět, kde si v zásadě můžeš vzít, co chceš, a jestli si to udržíš, to je druhá věc. Přitom pořád jsi čestný muž, hodnoty jsou od našich dnešních posunuté o pořádný kus. Ale člověk si ty drsné chlapíky nemůže nezamilovat. A kniha rozhodně nestárne.

"Ostatní muži by rádi věděli, proč ten podivný cizinec odmítá s odporem uzené vepřové maso, ačkoliv se nemůže dosytit horšího jídla. Berse jim vysvětlil, že s uzeným je to asi jako s veslováním v sobotu; židovský bůh prý se zlobí, vidí-li žida jíst vepřové maso; ale proč se vzteká pro takovou maličkost, to Berse ještě nepochopil. Nejspíš asi, soudil, si ten bůh sám libuje v této krmi tolik, že ji nepřeje svým lidem; a muži souhlasili, to že bude nejlepší vysvětlení, a libovali si, že sami mají bohy, kteří se do takových věcí nemíchají."

4 21.10.2018

Necekala jsem moc - a nebylo to spatny. Jednotlive postavy byly dobre vykreslene, uveritelne a bavilo me o nich cist. Od detektivky cekam, ze me nekomplikovanym zpusobem strhne, splneno tak 4 z 5, pomalejsi tempo, ale nakonec jsem docitala v pul treti rano. Akorat me ve finale uz ani tolik nezajimalo, kdo to byl, ale spis jak, a ve finale mi zaver prisel prekombinovany a neuveritelny. Nicmene po dalsim Strikeovi klidne zas v pauze mezi narocnejsi literaturou sahnu.

4 16.09.2018

Jsem ráda, že už mám dočteno a nemusím ji znovu otvírat, nebylo to příjemné čtení. A zároveň jsem ráda, že jsem ji přečetla. Pořád nevím, co si o ni myslet. Odpudivě zajímavá, jako bouračka, kolem které projíždíte. Kaleidoskop, ve kterém červená je krev (jako tekutina i jako rodina), šedá beznaděj, černá smrt, hnědá špína, zelená voda, žlutá písek do soukolí za každou křivárnu a modrá za naději, té je nejmíň.
Zběsilá jízda jako od Jonassona, jenže jen dolů, s malými pauzičkami na oddech.
A ten jazyk, poeticky naturalistický, krása a hnus v jednom, černý humor i soucit.
A o čem to teda bylo, jaké je poselství? Já v tom četla, jak každý hledá ten kousek jistoty - rodinu, domov, společenství, a jak snadno to může protéct mezi prsty, a nemusí to být kvůli tomu, že Bůh spočítá hříchy, ale klidně prostě jenom tak. Taky je to exkurze do malých špinavých životů (a jsou životy "intelektuálů z města" větší a čistší?), aktuální politická lekce, tihle hrdinové jsou voliči Zemana a Okamury.
"Von pan prezident připlul loďkou k Palírně, kormidloval krz víry, fakt, nesl se po vodě... (...) sošnej a pevnej v člunku nad hlubinou, líbaly jsme ho i pohledem, všechny my ženský shromážděný po vobou březích. Oděn byl jen v záchrannym kruhu, to jako hlava státu mít musí, a v plavkách. (...) A to se náš Zeman vrátil z Ruska a Číny. To je, pane, někdo. Co věděl mistr Hus o Číňanech? Hovno, s vodpuštěním. Náš pan prezident je mocnější, řeknu vám. A za panem prezidentem tichounce plyne Sázava a mně snad celá vláha tý řeky naší vstoupila do očí. A nejen do očí, však on je sošnej, mužnej, ten prezident náš."

4 18.02.2018

Tohle je dobře divná knížka. O Jackovi Sheppardovi jsem dřív neslyšela, tak jsem si trochu doplnila znalosti. Dobová dějová linka je skvělá, barvitá, dokáže člověka vtáhnout, a uhýbání od tradičního zpracování zábavné. Linie ze současnosti je jen divná :-)

3 09.01.2022

Uf, tahle knížka mě fakt bavila, úžasné množství neskutečných nápadů, jen asi poslední čtvrtina mi přišla brutální moc. Člověk otáčí stránky, moc se mu nelíbí, co čte, ale nedá se přestat. Pořád jsem čekala, jestli přijde nějaká katarze, něco, co tomu celému dá smysl - ale ne. Aspoň já to tam nevidím. Připadá mi to jako popis prázdných životů, jednoho vedle druhého.
Asi to cítím trochu jako MilkyA, jak teď čtu její komentář.

3 09.01.2022

(SPOILER) Nějakou chvíli jsem si myslela, že se jedná o jednotlivé povídky. Obyčejné lidské příběhy s různými vypravěči, všemi věrohodnými. Některé zaujaly víc, jiné míň. Pak jsem pochopila, že se proplétají. Dočetla jsem a měla jsem pocit, že to byla známá "zebra" (tj. když Novákovi mají papouška, kdo řídí zelené auto a hraje šachy?), která se silně točí kolem jedné osoby. Listovala jsem tam a zpátky, skládala střípky - a pak ztratila trpělivost, něco asi zůstalo ztraceno, ale prostě pár příběhů mi nezapadá. Což mě irituje, ale není to to podstatné. Jednohubka za dva večery, která popisuje touhu žít, různé způsoby lásky, to, jak si někdy nerozumíme. Naprostá pecka byla kapitola Hříchy staré Váchové, smála jsem se nahlas. Celkově prima čtení.

3 08.02.2021

Asi te knizce trochu nadrzuju. Mozna hodne. Asi je neprelozitelna. Ten jazyk je unikat, jen obcas se prohlizi v zrcadle az moc narcisisticky. Kazdodenni marnost zalita u vycepu Na Zavisti par kouskama a zahalena dymem z jointa. Co uz taky zbyva? Tyhle postavicky jinou alternativu nevidi. Nebo kdyz maji nahodou napad, je to jizda na toboganu s dost vostrejma prechodama. Mozna se budete smat v tramvaji nahlas a nechapat, kam na to chodi. A o stranku dal se ve vas vsechno sevre smutkem, ze zivot neni fer.

"Snazil se o vyvazenou stravu. Jelikoz dost lil, nemel to jednoduchy. Vole Dzudo. S timhle bojuju vod desiti let. Dam si ovocnou stavu. Prima. Spousta vitaminu. Skvely. Pak tam poslu vosm piv. Vitaminy vychciju takovym fofrem, ze ani nestacej pozdravit."

3 04.02.2019

Nejsem fanoušek komixů, tak tomu asi úplně nerozumím :-) Fanoušek Cavea jsem ale zcela jistě a to mě ke knize dostalo. Byla to zábavná a magická smršť, rozhodně psychedelická jízda, kterou teda asi nikdo, kdo hudbu Nicka Cavea nezná, nemá šanci pochopit. Techniky, které Cave používá při popisování světa kolem sebe, použil R. Kleist při popisu jeho světa a života. Ještě tím asi někdy zalistuju. Vždy s jeho hudbou v uších.

3 20.01.2019

V rámci letošní výzvy jsem přečetla podruhé - poprvé jsem četla asi před 20 lety. Tehdy to pro mě bylo bláznivé zjevení, nic podobného jsem do té doby nečetla, a obzvlášť mě bavila vedlejší linka s Pilátem Pontským, knih, které by se takhle neuctivě dotýkaly biblických témat, jsem taky do té doby moc nečetla.
Napodruhé jsem doufala, že toho pochopím víc, bude mi to víc dávat smysl - ale spíš ne. Asi to prostě není můj šálek kávy. Buď nad tím přemýšlím málo / špatně, nebo moc. První polovina byla každopádně stravitelnější.
A to je vydání od Rybka Publishers tak krásné!

3 28.12.2018

Smutné, vtipné, smutné a dojemné. Jacob je slaboch, citlivý, patetický a otravný ve svých chabých pokusech žít svůj život tak, aby s ním byl spokojený, nějak ho ovlivnit. Jeho žena je z těch dvou silnější, ale o nic míň otravná, zejména tím, jak se cítí být nad Jacobem nadřazená. Upřímně chce být fakt dobrý rodič, ale dělá věci správně spíš než aby dělala správné věci, a tak chybuje, jako všichni rodiče. Jejich manželství Foer zkoumá pod drobnohledem, je tak obyčejné, tak podobné spoustě jiných manželství, ve skutečnosti lepší než mnoho jiných manželství, ale stejně se rozpadá kvůli nedostatku otevřenosti a odvahy. Autor nutí člověka přemýšlet, co možná sám skrývá před svými blízkými, před svým partnerem. Kniha se silně dotýká témat smysl života, láska, smrt, dospívání (a děti jsou nejsympatičtějšími členy rodiny Blochů, ty popisuje Foer skvěle), a to celé rámované otázkou, co to znamená být Žid v dnešní Americe, nebo Israeli. Mnohokrát jsem se při čtení smála, mnohokrát jsem se hluboce zamýšlela, i dojímala. Na druhou stranu je ta kniha bohužel poněkud beztvará. Líbí se mi, jak Foer píše, jeho jazyk, ale tady se zdá, jako by šlo o hromádku krátkých příběhu spíš než o román, po dočtení zůstal dojem jakési rozplizlosti a čtení mě stálo dost sil, občas se po pauze přinutit knihu zas otevřít.

3 01.08.2018

Čekala jsem... čekala jsem asi trochu něco jiného. Je pravda, jak píšou někteří ostatní recenzenti, že knížka je asi určena mladšímu publiku. Taky mi možná nesedl překlad (Heda Kovályová), měla jsem problém si popisné části představit, jazyk mě rušil.
I kvůli tomu jsem se snad do dvou třetin s knížkou trápila a četla ji jen kvůli knižní výzvě (kniha se zvířetem v názvu). Finálovou třetinu pak ale jedním dechem.
Ze ztroskotání na rajském ostrově se noční můra stává jen velmi pomalu a nenápadně. Stejně jako si hlavní hrdina jen tak mimoděk uvědomuje, jak špinaví všichni po čase jsou a kolik z civilizačních nánosů už ztratili jen na vzhledu. Popis chování dětí se mi zdá velmi realistický - není možné čekat, že se budou, vzhledem k věku, chovat nějak "rozumně", okamžitý užitek a zábava nutně musí převážit nad dlouhodobým nudným plánováním záchrany.
Ze závěrečných scén mrazí a jsou v dokonalém kontrastu s tím pozvolným začátkem. Asi chápu, proč knížka patří ke světové klasice.

3 04.10.2017

Pro mě kdysi obrovský objev, šok, srdcovka. Pořád je mi blízká. Víc než Racek, možná proto, že jsem ji četla dřív. Už jenom tohle, to prostě miluju:
"A když na něj davy začaly znovu naléhat se svými strastmi a dožadovat se, aby je léčil, aby se za ně učil a aby je neustále sytil svými znalostmi a bavil svými zázraky, usmál se na ně a s potěšením jim řekl: "Skončil jsem."

Zástup na chvíli oněměl úžasem.

I zeptal se jich: "Kdyby člověk řekl Bohu, že chce ze všeho nejvíc za každou cenu pomoci trpícímu světu, a Bůh mu odpověděl a řekl mu, co má udělat, měl by ho poslechnout?"

"Samozřejmě, Mistře!" křičela většina. "Mělo by mu být potěšením prožívat pekelná muka, kdyby to Bůh žádal!"

"Bez ohledu na to, jaká muka a jak obtížný je ten úkol?"

"Mělo by pro něj být ctí být pověšen, blažeností být přibit na strom a upálen, kdyby tomu chtěl Bůh," řekli.

"A co byste dělali," zeptal se Mistr zástupů, "kdyby k vám Bůh promluvil tváří v tvář a řekl: ‘PŘIKAZUJI VÁM, ABYSTE NA TOMTO SVĚTĚ BYLI ŠŤASTNÍ, DOKUD BUDETE NAŽIVU.’ Co byste dělali pak?"

A dav byl úplně zticha a na úbočích kopců v celém údolí, kde stáli, nebylo slyšet ani hlásku.

A Mistr promluvil do toho ticha: "Poznání, pro které jsme si vybrali tento život, najdeme na cestě našeho štěstí. Právě to jsem se dnes naučil a rozhodl jsem se vás opustit, aby každý z vás mohl jít po své vlastní cestě podle svých vlastních rozhodnutí."

Prošel davem, opustil jej a vrátil se do každodenního světa lidí a strojů."

3 29.08.2017

Příjemná pozitivní kniha s krásnými fotografiemi, která přibližuje atmosféru jednotlivých asijských zemí z pohledu sympatického cvoka na koloběžce. Víc než o jednotlivých zemích se vlastně dozvíme o tom, proč cestovat (trochu jinak než je běžné).

2 27.01.2020

Klasický Gaiman. Miluju jeho knížky povídek, objevování světů, které dokáže přesvědčivě načrtnout na pár stránkách, to, jak postupně odhaluje klíčové souvislosti. Některé povídky jsou prostě skvělé, mrazivé, napínavé, s překvapivým koncem. Někdy to dopadne i dobře - aspoň pro některou ze stran příběhu většinou, jak sám píše ;-)
“Thank you for coming. Enjoy the things that never happened. Secure your own mask again after you read these stories, but do not forget to help others.”

Nemusím jeho egománii, jak ke každé povídce musí přidat nějakou historku, jak vznikala a proč. Ale tak je nečtu, ty historky.

2 09.11.2017

Zpocatku jsem nechapala, proc se prakticky veskery dej knihy dozvim z predmluvy. Ale tohle neni knizka, kde by cas dejove zvraty zvedaly ze zidle. Je dojemna a chvilemi beznadejna, ale nepotrebuje k tomu zvlast tragicky osud. Je vyjimecna tim, jak v nekolika malo slovech dokaze autor popsat situaci, prostredi, charakter tak, ze mate pocit, jako byste to videli pred sebou, krasnym, uspornym a presto bohatym jazykem (cetla jsem v anglictine, nevim, jaky je preklad). A v konecnem dusledku klade otazku, jak moc nebo jak malo je potreba, aby byl clovek spokojeny s zivotem, kdyz se ohledne zpet, kdyz stoji na jeho konci. Byl Stoner bezvyznamnym ucitelem se zpackanym rodinnym zivotem? Nebo dokazal jit svym zpusobem za svou vasni? Nebo je to jeste jinak?

2 21.09.2017

Přečteno jedním dechem. Jednotlivé složky jako by byly nekompatibilní - ale nejsou. Dohromady do dává zajímavý celek, který nedovoluje knížku odložit.

2 18.07.2017

Četla jsem v angličtině a docela jsem s tím bojovala - každý příběh je psaný úplně jiným jazykem. Což je zajímavé do té chvíle, dokud je zajímavý příběh. Prostřední příběhy byly skvělé, ty krajní jsem se nutila dočíst. Celkově na mě trochu překombinovaná kniha.

2 06.06.2017

Dá se kdykoliv otevřít a kdekoliv začíst, vyždycky je to užitečné zamyšlení. Nesmí mi chybět v knihovně.

2 24.03.2017

Výjimečná, neuvěřitelně dobrá kniha

2 24.03.2017

Baví mě ten Škraloupův jazyk, baví mě na fb sjíždět jeho politické glosy, bavila mě jízda prvních 80 stran. Pak už tomu začalo něco chybět. Už to byl jen dlouhej trip, beze smyslu, hlavní hrdina překonal další protivenství, jen aby bez výdechu čelil dalšímu. Bez hloubky. I ten svět už po několika vrstvách ztratil úplně důvěryhodnost a v druhé polovině byl vlastně úplně virtuální. Asi jdou Škraloupovi povídky líp. Kdyby to bylo 10 povídek s různými hrdiny v různých světech, možná by to pohromadě drželo líp.

1 20.01.2019