kamibe komentáře u knih

K této knize jsem se dostala až v hluboké dospělosti a nadobro mne uchvátila. Patří ke knihám, které mi zůstávají v mysli napořád. Je mi jenom divé, jak jen je možné, že jsem se s ní setkala tak docela pozdě.

6 06.06.2015

Je opravdu zvláštní - a zajímavé - jak jsme různí. Knihu jsem dočetla, ale nemohu sdílet všeobecné nadšení, které ji provází. Moje hodnocení knihy oproti jiným je nízké. Což samozřejmě nesnižuje její hodnotu v očích vás, kterým se tolik líbí. Mně osobně autorův styl nesednul.
Vzápětí se však objevila další kniha podobného ražení - Himmlerova kuchařka. Ta je dokonce stopětiletá! Jako kdyby si lidi potřebovali nějak shrnout celé to minulé století!

6 05.09.2014

Když jsem před lety četla tuto knihu poprvé, byla jsem unešena. Jak zajímavé pohledy poskytl Osho na ony známé výroky! Jak jiné může být vysvětlení něčeho, co jsem doposud slyšela vykládat jediným způsobem! Ráda se k četbě znovu vracím a opět si ji velmi užívám.

6 06.04.2012

Vybráno do ČV. Na jednu stranu hezké vylíčení vzájemné pomoci, kterou si dokážou lidé prokázat ve chvílích nouze, na druhou stranu vylíčení nezměrných hrůz, které si dokážou navzájem provádět opravdu jenom lidé. Jestli je něco vzdáleně podobného mezi zvířaty, něco jako že moci se chopí ten, kdo přemůže protivníka, pak si to lidé dokázali rozvinout do nevídaných rozměrů, kterými si navzájem velmi škodí. Na těle i na duši.

5 13.04.2022

Tv seriál mě záhadně zcela minul, tak jsem si po poslechu knihy pustila první díl, abych byla v obraze. A s úžasem zjišťuji, jak nápaditě Fan Vavřincová psala a jak úžasně to Tereza Bebarová čte - včetně výborně zazpívaných árií. Skutečný požitek. Děkuji.

5 05.04.2022

U poslední stránky jsem se smála nahlas! A bylo mi hezky.
Ilustrace považuji za velmi vypovídající, jen se podívejte na výrazy obličejů! A děkuji Nezletilci na upozornění nápadité ilustrace dětí zezadu i zepředu na obou stranách čtvrtého listu od konce.
Je to jedna z nejbáječnějších knih pro děti, protože to na konci dobře dopadne, a hlavně taky pro dospělé, protože si mohou ledacos uvědomit a dětem tolik nepřekážet, když si chtějí hrát po svém. Možná pro dospělé je tahle kniha ještě víc než pro děti, protože kratší a poučnější knížku o našem někdy nepochopitelném postoji, příkazech a zákazech jsem doposud nečetla.

5 06.02.2022

Jak mě mohla tahle klasika minout? Jak je možné, že jsem si ji nepřečetla už dávno?! Jak to, že jsem kdysi dávno přečetla Neviditelného, byla jím téměř očarována, ale o Stroji času jsem nic nevěděla? Tak jsem ráda, že jsem to dohnala. Navíc se výborně hodí do ČV 2017, kterou plním sice se zpožděním, ale pořád ráda.

5 05.12.2021

Zvonokosy jsem četla už hodně dávno a patří k těm knihám, které ve mně zanechaly velmi dobrý dojem. Pamatuji si, že jsem se u ní báječně pobavila a mnohokrát se zasmála. Vidím, že tu však nijak vysoké hodnocení nemá, což mě docela zarazilo. Že bych si ji měla přečíst znovu???

5 08.09.2021

Přečteno jen proto, abych se seznámila s druhem literatury, kterou opěvuje můj mladší kamarád. Svoje období scifi a fantasy mám asi už vyčerpáno, nebráním se však seznámení s něčím, co jsem doposud neznala. Nu, byla to oddechovka, kterou jsem četla při chůzi na nákup a zpátky. Párkrát jsem se dobře pobavila vzájemnou komunikací postav, pak mám ráda, když kapitoly začínají nějakým citátem, a dráček byl pro mne také velmi milý. A v průběhu čtení jsem si říkala, že je to dost dobrá učebnice pro někoho, kdo chce kupovat či prodávat něco na trhu.
Podle stupně ohmatanosti právě této knížky, kterou pro mne v knihovně vyštrachali ve skladu, však soudím, že asi byla dosti žádaná. Pro mne bylo potěšující, že ji přede mnou četl někdo znalý češtiny a označoval v textu místa, která odolala korektorčině zraku! Těch chyb bylo však mnohem méně, než si pamatuji z jedné dávné fantasy, která se tu objevila těsně po roce 1990. Tehdy se mnohé knihy začaly chybami hemžit opravdu neradostně.
Za zamyšlení by stálo toto (verzálky jsou moje):
s. 82-83
- JEDNÍM Z VEDLEJŠÍCH DŮSLEDKŮ ÚSPĚCHU JE SPOUSTA INDIVIDUÍ, KTERÁ SE NA NĚM CHTĚJÍ PŘIŽIVIT. Nastala doba, kdy jsme byli skoro zaplaveni uprchlíky a přistěhovalci z jiných dimenzí. Když už toho bylo příliš, tak jsme to zarazili.
- Jak?
- Zaprvé jsme vyhnali všechny neužitečné přistěhovalce. Potom, abychom se pojistili, jsme roztrousili po okolních dimenzích pověsti o nelidských zvyklostech Pervektů.
- Jaké pověsti?
Ale jako obvykle. Že jíme nepřátele, mučíme lidi pro zábavu a máme takové sexuální choutky, které jsou podle zvyklostí panujících v ostatních dimenzích považovány za podivné. Lidi si pak nejsou jistí, kolik z toho je pravda a kolik přehánění, ale NIJAK SE NEŽENOU, ABY SI TO ZJISTILI Z PRVNÍ RUKY.

5 13.08.2021

Na několik doporučení z dřívější doby jsem konečně opět sáhla po nějaké detektivce a musím říci, že jsem dobře udělala. Autorčin styl se mi líbí, několikrát mi vyloudil úsměv na rtech a bavilo mě, jak dovedně zabudovala ostravštinu nejen do přímé řeči, ale i do svých popisů. Takže já jsem spokojena a teď mě zajímá, jestli ji dokážu přidat do čtenářské výzvy z roku 2019, kdy jsem nepřečetla žádnou knížku, jejíž děj se odehrává v Ostravě.
Šlo to! To se mi líbí! Takhle mohu doplnit i dřívější ČV z let, kdy jsem neměla splněno.

5 22.06.2021

Vybrala jsem si ji do ČV a jsem nadmíru spokojena. Od samého začátku jsem si říkala, to je novodobá Kdo chytá v žitě. A když právě to předal Bill Charliemu jako další četbu, musela jsem se usmívat. Všechny knihy, které Bill doporučil, byly šité na míru přesně takovému klukovi - přemýšlivému, upozaděnému, pozornému, v hloubce vlastně nevědomky moudrému, z mnoha nejasností nešťastnému... Opravdu jsem si to čtení užila. A děkuji za předchozí Karlův komentář, protože vidět film bude jistě také hodně dobré.

5 02.06.2021

Nádherná kniha. Krásný příběh se skvostnými ilustracemi. Takové knihy je radost brát do rukou.

5 27.12.2020

Jemná a něžná kniha, textem i ilustracemi. A plná moudrosti. Souhlasím s přirovnáním k Malému princi - v rukou citlivých dospělých, kteří dokážou dětem nejen příhodně dramaticky předčítat, ale také smyslem textu provázet, může být dobře přijatá i dětmi.

5 20.10.2020

Nádherná kniha, kterou je radost vzít do rukou.
Strohý styl může vyhovovat leckterým zatím nepříliš rozvinutým čtenářům a podnítit je nejen k dalšímu čtení, ale také ke psaní. Toho si na tomto příběhu cením obzvláště.
Nakonec však zůstává otázka: A co bude s těmi dalšími knihami, které si nikdo nepůjčil? Nečeká některý čtenář také na další Annin nápad, který by tohle vyřešil?
Nu, kromě lásky k psaným příběhům a jejich postavám je také nutno pochopit, že na světě nelze zachránit úplně všechno.

5 30.07.2020

Na začátku člověka překvapí vousatá žena, ale nakonec je to o něčem docela jiném než jen o lidech od cirkusu.
Pro mne tahle knížka byla nečekaným objevem. Je už vlastně stará - padesát let! Ale jak to už s takovými příběhy bývá, umí nás oslovit v každé době.
Pro mne byla nejvíc o tom, jak se dítě (ale i dospělý) může postupně vyrovnat se smrtí svých nejbližších.
Pro mne to ovšem bylo také o učení. Velmi poučná je v tomto směru kapitola s názvem Soukromá hodina - hlavně pro rodiče dětí školou povinných, také samozřejmě pro všechny učitele i učitelky, vlastně však pro všechny lidi, neboť každý někdy někoho něco učí.
Trochu mě tu zaráží, že se desetileté děti v Itálii už učí dělitelnost a sčítání i odčítání zlomků se stejným a nestejným jmenovatelem. Používají matikáři u nás zkratku NSN a NSD? A co útvar otevřeného a zavřeného kruhu? Nevzpomínám si, že bych to někdy u nás ve čtvrté či páté třídě slyšela.
Jediný klad na paní Eunice, která Mariu vyučovala, byl ten, že Mariu mnohokrát napomínala, ať sedí rovně, jinak že bude křivá, a pak to, že uměla s pomocí šroubováku vyprostit přezku Mariiny botky z výpletu židle. Ostatní dění by nám mělo být hlavně odstrašujícím příkladem.

Obdivovala jsem autorčinu schopnost nás provádět jednak dějem vnějším a dějem, který probíhá v hlavě Marii.
Především je však tato kapitola krásným vysvětlením, proč někdy žáci nemohou, nikoli nechtějí, ale opravdu NEMOHOU dávat pozor!

5 02.02.2020

Podobnou knihu do pravého sloupce zatím přidat nelze. Tahle je totiž tak originální, že ji nelze než obdivovat. Vzít ji do ruky a číst si v ní je jako udělat si výjimečně sváteční chvíli. Těch informací, co jsem se tu dočetla! Navíc napsaných tak, že srdce plesá. Je to první ryze naučná kniha psaná tak poeticky, že ze čtení se stává čiré potěšení.

Tohle jsem si vybrala do čtenářské výzvy, a to podle spousty dobrých hodnocení. A dobře jsem udělala. Už dlouho jsem nepřečetla knihu takto - jedním dechem a na jeden zátah, takže dočteno ve tři hodiny v noci. Ocenila jsem autorčino střídání současného líčení se vzpomínkovými vstupy. Styl psaní mi velmi vyhovoval. Četlo se mi to rychle. Mám jedinou výhradu - když si kluci balili cigarety do listů z knihy, tak vyjádření, že byly vytrhány stránky 6 až 11, je nepřesné. Asi spíš byly vytrhány listy, a to od stránky 5 do strany 12. No jo, já vím, jsem takový detailista a hnidopich.

5 03.04.2019

Když odhlédnu od vtipností, mnohdy opakovaných, které mě neuvádějí do nadšení, musím konstatovat, že příběh byl pro mne velmi silný a užila jsem si ho. Za to jsem vděčná. Rozumím Oveho málomluvnosti a touze, aby si lidé uměli věci opravovat a vyrábět sami.
A naprosto souhlasím s autorovými tvrzeními, že:
Smrt je podivuhodná věc.
Smutek je podivuhodná věc.
Čas je vůbec podivuhodná věc.
Život je podivuhodná věc.
Jsem podobný hnidopich jako Ove (i když to Ove nazývá, že jde přeci především o princip), jen v jiných oblastech. Tak by mě třeba zajímalo, jestli opravdu kočky spí s otevřenou tlamičkou a chrápou. Nebo je pro mne nepochopitelné autorovo (nebo překladatelčino?) nejméně dvojí užití slova střemhlav v případě, kdy se nikdo neřítil hlavou dolů.
Taky je mi divné, že v tiráži této knihy prvního vydání z roku 2014 (dotisk 2016) je uveden počet stran 333, kdežto zde se píše pouze 327. Ale obojí se může někomu hodit do Čtenářské výzvy. Jen přemýšlím, co tedy vlastně určuje poslední stranu. Poslední slova příběhu? Poděkování? Obsah? Tiráž?

5 19.02.2019

Velmi ráda čtu Dahlovy příběhy pro děti. A tento je obzvláště krásný, protože to je nádherný chvalozpěv na úžasného otce.
A vyprávět dítěti před spaním pohádku na pokračování považuji za opravdu skvělý nápad.

5 16.09.2018

Přečetla jsem si ji v nejnovějším vydání - Petrkov 2016. A bylo to pro mne příjemné čtení právě v této vánoční době. Dickensův styl je květnatý a nemusí každému sednout. Mně trvalo několik stránek, než jsem přestala mít potřebu číst některá rozvláčná souvětí několikrát, abych je správně pochopila.
Připadá mi, že ilustrace jdou s autorovým stylem ruku v ruce - měla jsem chuť se do obrázků úplně vnořit a prostudovat každičký detail. A to s patřičným oceňujícím údivem, když jsem se ze záložky dozvěděla, že Roberto Innocenti je ilustrátor - samouk.
A dostala jsem chuť znovu shlédnout film.

5 28.12.2016