kamibe komentáře u knih

Pro Petra Síse bych mohla vybírat jen samé superlativy. Málo textu, jen to nejpodstatnější, o to víc se však můžu nořit do jeho ilustrací a číst v nich dál a dál. Nevím, jakými slovy by se dala ocenit jeho schopnost seznamovat děti s velkými postavami našich dějin. Činí to však tak působivě, že jeho knihy může obdivovat čtenář jakéhokoli věku.

26.12.2021

Moc ráda jsem si přečetla další příběh od tohoto autora, ke kterému jsem přilnula pro jeho příjemný vyprávěcí styl. Toto bylo krátké, milé, smutné a celý příběh nutí člověka zamýšlet se nad mnohými otázkami života. Zajímavé byly pro mne i ilustrace přesahující z dvojstrany ještě na další stránku.

26.12.2021

Mám touhu dotáhnout i ČV z minulých let a na tuhle jsem narazila, když jsem hledala něco do r. 2017. Kdysi jsem s velkým zaujetím četla Arbesova romaneta, tak jsem se těšila, že mě to opět bude bavit. Nu, je to pro něj typické - temnota, tajemství, zdařilé popisy atmosféry i lidských pohnutí, záhady, nevysvětlitelno a další nemilé životní strasti. Spíš než příběh samotný jsem si užila starobylou češtinu plnou přechodníků, tvarů dnes již nevídaných, dlouhých souvětí (které jsem mnohdy musela číst dvakrát) a také dnes již nepoužívaného slovesa být v minulém čase, vlastně v čase jaksi předminulém - dalo by se říci (např.: ... vrhl se na malý kamínek, jejž byl právě z lopaty sesypal a kterýž v měsíční záři jaksi se byl zaleskl.)
Když jsem po dočtení o příběhu ještě dumala, napadlo mě, že je to vlastně také velmi zdařilá ukázka lidské umanutosti, která nás může až k smrti dovésti! Kde je pak radost ze života?

6 20.12.2021

Teprve po přečtení deváté kniha Carlose Castanedy kamarádka objevila, že jedna z postav napsala také svoji knihu. Zajímá nás, jak se dostala k šamanství a ke snění, ale o tomhle tu zmínka není. Přesto jsme si knihu přečetly se zájmem a oceňovaly jsme, jak barvitě umí popsat lidi, krajinu, zvyky i nálady. Obě jsme si to představovaly jako film.

17.12.2021

Viděla jsem nejprve film a teprve pak si zapůjčila v knihovně i knihu, abych se podívala, nakolik se liší od filmu. A liší se. V jednom ohledu bylo pro mě příjemné číst knihu, protože do hlav a dalšího uvažování všech těch různých postav film jít nedokáže. V jiném ohledu se mně osobně film líbil více, především co se zakončení týče, ale i jiných míst, třeba ohledně jinak zpracovaného pohledu na Tečku. Musím říci, že bylo dobře, že jsem film viděla dřív, protože při čtení se mi jednotlivé scény míhaly před vnitřním zrakem a u některých sekvencí jsem se opět smála nahlas, podobně jako v kině, kde se smál celý sál.
Nejprve jsem kamarádce slibovala, že jí to budu číst, ale po dočtení jsem jí řekla, že bude dobré, když se podívá na film. Rozhodla jsem se tak ne proto, že by knížka byla horší, ale proto, že se v ní vyskytuje tolik míst s docela hrubým vyjadřováním. To bych snesla ještě tak při vypravování příběhů za dlouhých tmavých večerů u ohně, ale tady mi to jako psaná řeč vypravěče na mnoha místech bylo nepříjemné.
Musím však hlavně říci, že nejvíc se mi celý příběh líbil pro ony úkoly, které si ti čtyři přátelé na sebe vymysleli. Je to vlastně jakási dospělá obdoba Foglarových "bobříků". Myslím, že jeden z nich by se nám vyplatilo vyzkoušet ve svém životě také.

3 10.12.2021

Knížky Pavla Čecha si pořizuji ze dvou důvodů - jednak kvůli krásným ilustracím, které člověka přímo vtáhnou do děje svou malebností a spoustou nečekaných podrobností, a jednak kvůli příběhu, který je pokaždé hlubší, než se na první pohled zdá. Tento je laděn skoro posmutněle, protože si u něho my už velcí dospělí uvědomíme, že jsme možná ve svém životě nestihli prozkoumat docela všechna tajemství, která se nám v dětství jevila tak blízká a jejich dosažení tak možné. Zároveň však na konci vidíme, že je pořád na co se těšit a že máme přát i dalším, kteří přijdou po nás.

7 06.12.2021

Jak mě mohla tahle klasika minout? Jak je možné, že jsem si ji nepřečetla už dávno?! Jak to, že jsem kdysi dávno přečetla Neviditelného, byla jím téměř očarována, ale o Stroji času jsem nic nevěděla? Tak jsem ráda, že jsem to dohnala. Navíc se výborně hodí do ČV 2017, kterou plním sice se zpožděním, ale pořád ráda.

5 05.12.2021

Nejprve jsem poslouchala výborné namluvení Janem Vondráčkem. Při poslechu jsem zjistila, že u některých míst skoro nedýchám. Příběh mě velmi oslovil, ale v druhé části se mi špatně poslouchalo (pokažené cd), tak jsem si ještě přečetla knihu.
Je to jímavý příběh o vyrovnávání se se smrtí nejbližšího člověka, a také o šikaně v nezvyklých podmínkách, která může být kupodivu i prospěšná, ale hlavně je to příběh o tom, že věci nejsou takové, jak se zdají, a že nejdůležitější je zaměření na pravdu.
Jediné, co příběhu vytýkám, je dokonce trojí zmínka o jedovatosti bobulí tisu (str. 14, 47 a 108), které naopak jediné na tisu jedovaté nejsou.

4 05.12.2021

Poslechnuta její audioverze ve výborném podání (Martin Dejdar, Jiří Lábus, Marek Eben, Jiří Schmitzer, Naďa Konvalinková, Arnošt Goldflam), kterou jsem si užila opravdu spíš jako poslech těchto hlasů a vysoké hodnocení dávám opravdu spíše tomuto podání. Samotná pohádka by mi sedla v dětském věku, ale tehdy jsem o východních pohádkách neměla ani tušení, kromě jediné, z které jsem se dozvěděla, že existují nějaké mandarinky.

1 28.11.2021

Dávno přečtená knížka (zřejmě její první české vydání) mě tehdy v dětství hodně učarovala. Hlubších úvah jsem se tehdy nedopouštěla, prostě mě jen zaujala tato možnost vědy, která v důsledku přináší pouze životní nepříjemnosti. Ve vyšším věku bych asi dohlédla souvislosti s dalšími vědeckými výdobytky, které nám přinášejí pouze neblahé důsledky, ale tehdy jsem takto nepřemýšlela.

Dalo by se říci - další skvělá kniha Pavla Čecha. Jenže tahle je obzvláště skvělá. Je naprosto beze slov, jen s jediným písmenem A, k němuž se později přidá B. Má jako všechny Čechovy knížky výborně vypovídající obrázky, zprvu černobílé, později barevné, a můžete přemýšlet proč. A navíc zpracovává velmi náročné téma tak, že je jasno i dětem.
Je to druhý komiks beze slov, s kterým jsem se setkala, a oba zpracovávají těžká sociální témata. Téhle si cením proto, že se s ní dá výborně pracovat se školními dětmi různého věku.

Tak jsem našla knížku, která je pro mne nejvhodnější k večernímu čtení před usnutím. Naladí mne mile a výborně se mi po ní usíná, když pak v hlavě převaluji některá z přečtených slov.
Jaká bohatost pohledů na slova, o nichž nás většinou nenapadne nijak přemýšlet!
Přiznávám, že význam některých slov mi unikal (např. baron), ale vyvažovalo to zase velmi sympatické vysvětlení dalších slov (např. z němčiny přejatého slova barva).
Přiznávám, že některá místa jsou pro mne obtížnější svou přeci jen již starobylostí, kterou však nijak nehaním, a přiznávám, že mnohým větám, oslavujícím či vysvětlujícím některé výrazy, nijak nerozumím. Slova jsou to mnohdy již neužívaná a pro mne neznámá, přesto je pro mne tolik milé číst ono často básnické, bohatě barvité, skoro krajkovaně uháčkované a protepleně upletené, doslova zamilované Eisnerovo povídání o těchto slovech.
Líbí se mi, jak porovnává, co umí čeština svými předponami a oč je to onačejší, když se o stejný smysl pokusí němčina (široce pojato u slova Baťovky).
Myslím, že nejvýbornější požitek ze čtení této knihy o českých slovech bude mít ten Čech, který ovládá vícero jazyků cizích. Autor totiž krásu a zvláštnosti češtiny zvýrazňuje právě porovnáváním některých výrazů s jazyky jinými (a kolik on jich zná!) a teprve tehdy se ukáže, čeho si Čech vůbec všimnout nezvládne, neboť mu to připadá TAK jasné a obyčejné. Teprve v porovnání může nad tou zvláštní bohatostí češtiny konečně opravdu žasnout. To se mi přihodilo u slova déšť.
Když jsem dočetla ke slovu facka, což je asi čtvrtina knihy, rozhodla jsem se vrátit půjčenou knihu zpátky do knihovny a pořídit si vlastní. Stejně ji budu číst ještě dosti dlouho, také si do ní mohu bez obav vepisovat své glosy, zůstane jednou z knih, které nedokážu "dát dál".

3 26.11.2021

Závažná kniha. Tenká a TAK naplněná! Jak jasnozřivě to autorka viděla! Určitě doporučím Ondrovi, aby si ji přečetl.

6 20.10.2021

S velkou chutí jsem si poslechla tuto detektivku v podání Otakara Brouska mladšího (obdivovala jsem jeho změny hlasu pro různé muže i ženy) a Růženy Merunkové jakožto slečny Marplové. Byl to pro mne opravdový poslechový zákusek. A obdivuji také samotnou autorku pro její schopnost vystavět tak propletený příběh. A kolik jich napsala! To mi rozum skoro nebere!

4 18.10.2021

Válkám asi nikdy neporozumím a ani jim porozumět nechci. Je to podle mne vždycky jenom neblahý výsledek lidské komunikační neschopnosti. Knížku jsem si přečetla, neboť mě na ni někdo nebo něco navedlo a já její název měla řadu měsíců napsaný na jednom z řady lístečků s názvy knih, do nichž bych se ráda podívala. Knihu mi v knihovně vytáhli ze skladu a já se do ní začetla s rozpaky, protože na jedné straně se mi nechtělo číst válečný příběh, navíc o to obtížněji čitelný, protože dosti bohatě protkaný španělštinou, němčinou, italštinou i francouzštinou, ale na druhé straně mě velmi poutaly kresby. Dosud jsem myslím nikdy neviděla tak jemnou linkou načrtnut obličej, z něhož jasně vyčtu charakteristické emoční nastavení onoho člověka nebo tak jasně vyjádřený pohyb. Obdivovala jsem Zdeňka Přibyla pro toto umění. Ale nakonec jsem ho obdivovala i pro způsob, kterým popisoval svůj život v této nepochopitelné válce, která se tak možná jeví nejen mně, ale i řadě dalších lidí. Válku stejně nakonec "odnesou" nejvíc ti, kteří po ní nijak netouží.
S radostí jsem viděla, že někdo knížku četl přede mnou. Zanechal tam několik zátrhů. Já přidala pár dalších.
Autor použil některé úsměvné obraty, jako např. kdežkoliv: ... nevidíme nicoucí nic.
Nebo takováhle, dalo by se říci vlastenecká promluva:
Mám kouzlo, grigri: když komukoli z národů světa řeknu: "Soy Checo - jsem Čech", všecky si podmaním. Jsme národ bez kolonií a bez územních zájmů.
A najdu i takhle moudrou promluvu:
Slyšte naše zásady: "Toliko umřít musím. Všecko ostatní dělám dobrovolně."
a raději ani nedopisuji zbytek.
Zajímavé pro mne bylo toto:
Rozmlouváme francouzsky. Skoro všichni Rumuni mluví dokonale touto řečí. V pařížské společnosti mají Rumuni pověst jediných cizinců, kteří mluví čistou, spisovnou francouzštinou bez cizího přízvuku.
Našla jsem i takovéto moudro (přepíšu i do citátů):
Velká huba slouží zpravidla k překřičení ustrašeného srdce.
Upoutal mě text o škorpiónovi, ale i o tom, jak se zbavovali klíšťat:
Polijeme-li zakousnutou šelmu petrolejem, pouští kořist.
Jaké nečekané znalosti se člověk dočte v knížce ze skladu!
Také se tu člověk dočte i toto:
Cikánské slovo "Rom" znamená člověk. Cikáni sami věří ve svůj egyptský původ. Staré cikánky prohlašují, že jsou z rodu faraónů. Rád věřím, že jsou to děti slunce.

17.10.2021

Tuhle knížku doporučuji číst najednou. Já to neudělala, a proto jsem se obtížně vpravovala do dalších kapitolek, neboť jsem si nepamatovala, kdo koho už někdy předtím zmínil, jak o něm mluvil a co jsem se o něm už vlastně dozvěděla. Klíčové mi ovšem připadají až poslední tři záznamy, které teprve čtenáři udělají naprosté jasno. Vnímat tu můžeme mnohé mezilidské vztahy, konflikty, nedorozumění, může na nás z toho jít smutek, ale takový je prostě život, pro který jsme si sem každý přišel, každý kvůli něčemu jinému, co potřebujeme poznat a pochopit do větší hloubky.
(Vlastně jsem si ji vybrala do ČV, jenže tam už jednu mám.)

7 04.10.2021

Syrový popis dějů je skoro jako kdyby si Atwoodová sedla k jednomu stolu s Orwellem a spolu se pěkně pobavili o tom, jak kdo vidí možnosti uspořádání budoucích lidských společenství, a každý pak napsal něco, co je v ledasčem jiné, ale v základech stejné. Čím to je, že si každá společnost musí (musí?) ustanovit někoho nahoře a někoho dole, někoho jako prominenty a jiné jako otroky?
Poslouchala jsem to jako velmi dobře načtenou audioknihu. Bylo to hodně dlouhé a při současném pletení nebo šití jsem si uvědomovala, jak vděčná jsem za to, co mám, za to, co v současnosti mohu žít, a to i přesto, že to v posledním období taky nepříjemně zavánělo.

12 04.10.2021

Nedalo mi to a po dočtení Sládkova překladu jsem se podívala i na tento překlad Jiřího Joska. Stačilo mi porovnání scénky z Oliviiny zahrady (šašek vysvětluje, proč je mu lépe s nepřáteli než s přáteli) a je mi jasné, že jestli chce mít člověk opravdové potěšení ze Shakespearova humoru, nechť rozhodně sáhne po tomto novějším zpracování. V této úpravě bych dílu bez problémů přidělila všech pět hvězd.

Vybrala jsem si ji do čtenářské výzvy, abych doplnila loňsek, ale bylo to pro mne čtení docela obtížné. Jde jasně o dílo, které má čtenáře pobavit, jenže mně přebásnění Sládkovo dalo docela do těla! Byla to vyložená slovní ekvilibristika, kdy mě občas při čtení překážela i drobná tisková chyba. Nu, absolvovala jsem to a považuji to za svůj v určitém významu snad nejodvážnější čtenářský počin!
Možná by bylo zajímavé porovnat tento překlad s některým novějším. To už by však byla docela nová čtenářská výzva!

29.09.2021

Měla jsem tu čest přečíst si všechny příběhy ještě před vydáním. Cením si autorovy důvěry, kterou mě poctil, když dovolil, abych upravila případné chybičky. Mnohé jeho historky mě oblažily, některé překvapily, u jiných jsem se nostalgicky usmívala. Ovšem kniha samotná mě příjemně překvapila tím, že v ní jsou - na rozdíl od autorových předchozích knížek - celostránkové barevné kopie pohlednic z jeho rozsáhlé sbírky. Tím dostává kniha nový rozměr, neboť je to kromě příběhů také soubor uměleckých děl doby, do které můžeme nahlédnout už opravdu jen díky takovýmto knihám.

28.09.2021