kamibe komentáře u knih

Další skvělá knížka od výborné autorky. Pohádkové seznámení s říší hmyzu zahrnuje tucet zástupců, které autorka zakomponovala do vyprávění, jež nám může připomenout jak slepička chtěla zachránit svého kohoutka. Musí to tak proběhnout právě kvůli postupnému seznamování s dalším a dalším živočichem. Nechybí celostránkové vyobrazení každého z nich a malý testík několika otázek je dalším příjemným obohacením, u něhož si malí čtenáři vyzkouší svoji pozornost. Je to další velice zdařilý počin v oblasti naučných knížek pro malé i větší děti. Učitelé vzdělaní v kurzech KM určitě vymyslí literární lekci, kde z knihy i z dětí vytěží maximum.

4 05.12.2022

Po poslechu cd o tajném životě stromů jsem si ráda přečetla tuhle o citovém životě zvířat. Autor má toho mnoho odpozorovaného a prožitého s různými zvířaty, v textu jsou odkazy na téměř stovku zdrojů. Líbí se mi jeho styl. Četlo se mi to opravdu velmi dobře, i když na mnoha místech na mě padl smutek. Vzpomněla jsem si na film Bohové musí být šílení, kde mi bylo sympatické, jak domorodci dokázali s uloveným zvířetem promlouvat. Autorův přístup k přírodě i jeho aktivity s lidmi různého věku mi připadají jako ony pověstné vlaštovky, z nichž sice jedna to jaro nedělá, ale... Dovedu si představit, že pokud s knihou budou pracovat učitelé starších žáků, může se laskavější přístup ke zvířatům více rozšířit.

Poslechla jsem si knihu Tajný život stromů a chtěla se seznámit s jeho knihami pro děti. Tahle mi přišla do rukou jako první a upřímně sděluji, že jsem zas tak moc nadšená nebyla. Ale brzy se ke mně dostaly další knížky a ty už se mi líbily velmi. Tady jsem našla možná jen jednu věc, kterou bych ocenila, ale čekala jsem víc. Toho mi ovšem dostatečně dopřála kniha o Píťovi , který hledá, kde si zchladí tlapky, a kniha Víš, kde bydlí zvířata? A ještě mě čeká Slyšíš, jak mluví stromy? Na to se těším.

31.10.2022

Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem kdy četla. Jak se vyrovnat se ztrátou ze všech nejbolestivější? Jak uvěřit něčemu, o čem vlastně nic pořádně nevíme? Působivé jsou jednak přenádherné ilustrace a také to, že Juliánovo vyprávění je tak upřímné. Knihu jsem četla už před dvěma lety, ale v mysli ji mám neustále a s radostí jsem si ji přečetla znovu, což je velká výjimka.

7 30.10.2022

Kdo povolanější než lesník by měl napsat tak krásnou knihu o zvířatech?! Je opravdu velkou radostí brát do ruky tak příjemně napsanou, tak výpravně zpracovanou knihu, navíc plnou překrásných fotografií a milých malých ilustrací. Příjemné členění do kapitol a jednotlivé dvoustrany věnované jednomu tématu je další plus této knihy. S velkou radostí píšu recenzi do Kritických lístků.

3 25.10.2022

Vskutku velmi milé čtení, a to dokonce i pro dospělého čtenáře. Pohádky trochu obrácené naruby se budou líbit hlavně dětem, které klasické pohádky znají, ale i ten, kdo některou nezná, se pobaví a možná zapátrá, jak to tedy vlastně je v té klasice. Ilustrace jsou překrásné a celá kniha je barevně skvěle zpracovaná. Velmi doporučuji.

18.10.2022

Poetická je tahle knížka docela celá. Jednak nacházím básnické obrazy i v některých názvech jednotlivých krátkých kapitolek, jednak jsou něčím poetičtí samotní vybraní živočichové, ale také vidím poezii v nadmíru krásných ilustracích. Je to opravdu vydařená malá encyklopedie v podobě přijatelné jak pro malé čtenáře - pro ony nádherné obrázky (mnohdy krásnější než samotné fotografie na internetu), tak pro čtenáře starší, kteří zde najdou leckdy velmi překvapivé informace včetně mnohých odborných pojmů, které autorka vysvětluje v závorce. Na konci knihy nezbývá než zůstat v naprostém údivu nad mnohotvárností života. A bylo by opravdu dobré zůstat zároveň v pokoře a vděčnosti za tuhle krásnou planetu.

1 15.10.2022

Paní Blechovou ráda poslouchám a ráda jsem si přečetla i tuto knihu, i když musím říci, že vtipy, kterými své kapitoly ukončuje jsou pro mne až příliš tvrdé a rozhodně se ji neumím smát. Takových pro mne úsměvných tam bylo poskrovnu. Přesto znovu sama pro sebe uznávám, že se mi líbí její styl, který si na nic nehraje a je to spíš takové psané povídání.

24.09.2022

Čteme společně s přáteli. A je to teda výživné čtení. Rozhodně bude trvat dlouho, než dojdeme na konec, protože dá zabrat už jen pořádně pochopit jednotlivé techniky. A ty potom zkoušet, zkoušet, zkoušet a hledat, která bude ta pravá právě pro mne. Ledacos už víme z dřívějška - od autora i z jiných zdrojů, ale tady mi to připadá velmi soustředěné a v mnoha řádcích nás čtenáře opravdu nešetří.
Zatím jsme pořád ještě u prvních devíti technik, které jsou věnované dýchání. A hned tady náramně dobře vysvětluje rozdíl mezi jógou a tantrou (kterou si i v dnešní době pořád ještě mnozí zaměňují za něco jako nevázaný sex nebo tak něco!), a to bez toho, aby snad jógu znevažoval nebo nás od ní odrazoval. Nikoli.
Líbí se mi, jak dokáže o jednotlivých sútrách psát tak, že je nakonec pochopím, i když zpočátku mnohé vypadají jako rébus.
A líbí se mi, že kapitoly věnované technikám jsou prostřídány kapitolami věnovanými odpovědím na otázky.
Čtení si opravdu užíváme. Uvedené techniky zkoušíme a pokaždé konstatujeme, že to je opravdu velmi obtížné.

1 18.09.2022

Vybrala jsem si ji do staré čtenářské výzvy (2018). Zpočátku jsem ji četla skoro nerada, především kvůli výrazům jako lol (což asi má být hodně velký úsměv? či ocenění?), které mnozí teď tolik užívají, ale které Willovi (vlastně willovi) připadají spíš hloupé. Sice mi chvíli trvalo, než mě to opravdu začalo bavit, ale pak jsem si to docela užívala. Zpočátku mě taky dost odrazovala poměrně hrubá mluva, i když vím, že se tak dnešní mládež baví. Já toho prostě příznivcem nejsem. Hrubé výrazy pochopím jen v emočně vypjaté chvíli. Pak mi nevadí. Ovšem zápletek tam bylo dost a sondy do nitra obou Willů byly hodně dobré. Usmívala jsem se velikánu Drobkovi a dovedla jsem si představit jeho mohutnost, s kterou uměl tanečně zacházet. Viděla jsem několik podobných tlusťochů, co se umějí obratně hýbat, a vždycky byli svým způsobem obdivuhodní. Četbu jsem si užila, i když jsem mnohým výrazům, odkazům na hudbu apod. vůbec nerozuměla. Konec bych si představila možná trochu pozvolnější a snad i důkladnější seznámení, jakým způsobem se tam vyskytlo tolik lidí stejného jména. Celkově ovšem je kniha dobrým vkladem pro téměř dospělá mláďata.
Líbil se mi rozhovor obou autorů na konci knihy, příště bych jím začala. Od teď se raději budu dívat nejdřív na konec knihy, jestli tam není náhodou něco zajímavého, co by bylo dobré přečíst dřív než samotný příběh.

1 03.09.2022

No, četla jsem povedeněji napsané příběhy podobného zaměření. Nabídnu sousedovic chlapci, zda se mu zalíbí.

3 24.08.2022

Čteno dlouho, po kouskách. S radostí, zájmem a velkým potěšením.
Knihu jsem si opravdu koupila a mám v ní mnoho glos a určitě se k ní ještě několikrát budu vracet a rozkrývat jednotlivé otazníky. Některá místa prokonzultuji se svým německým kamarádem, abych ověřila, jak to cítí po sedmdesáti letech od vydání současný Němec.
Jen je škoda, že toto vydání (Leda 2013) postrádá velmi pěkný doslov, který měla kniha půjčená z knihovny.
Je to svým osobitým způsobem velmi krásný, velmi osobně pojatý slovník vždy pro něco zajímavých slov, některých z nich nyní však přeci jen už zastaralých. Současný čtenář, který má češtinu rád, se ovšem nemusí obávat, že by se u čtení nudil. Já se tedy rozhodně nenudila, naopak, u mnohých slov jsem se výborně bavila.
Zajímalo by mě, jak dlouho autor tuto knihu-slovník sepisoval. Vzhledem k rozsáhlosti jeho tvorby o češtině (mám již několik let také rozečtenou jeho asi nejtlustší knihu Chrám i tvrz) soudím, že si po léta psal jednotlivé poznámky a pak to sesumíroval. A provedl to skvěle.
Trochu mi při čtení překážela autorova záliba občas vyšperkovat svoje dumání o slovech výrazy či úslovími cizojazyčnými, povětšinou latinskými, v naprosté většině však francouzskými (zdá se, že francouzštinu měl hodně rád). Objevuje se i španělština, italština, švédština, u hesla vlna zmiňuje dokonce i polštinu a srbochorvatštinu. Cizím jazykům jde až pod kůži; jak dobře jim rozumí, je patrné u hesla svíce.
Často srovnává české výrazy s vyjádřením v cizích jazycích, v němčině, francouzštině, angličtině, a v naprosté většině příkladů vychází čeština jako jazyk bohatší (nedovzdělanec). Někde češtinu přímo opěvuje nebo oceňuje krásu slov, kdy jejich zvuk vystihuje i jejich význam (něha). A velmi často ji vyzdvihuje v porovnání s němčinou, např. u slova dovečeřeti jistě můžeme být s češtinou spokojeni. Na druhou stranu však němčině může čeština děkovat za mnohá její slova, z nichž si dokázala utvořit ryze české varianty, často nečekaně odlišné.
Co mě zaujalo:
- Slovo meta mohl autor popsat tak, jak učinil, jen proto, že patrně neměl zájem o softball.
- Hezky vysvětluje rozdíl mezi slovy prostor a prostora.
- Velmi nabádavé je autorovo povídání u slova přepych.
- Zajímavé pro mne bylo i dlouhé pojednání u slova zajímavý (délkou ho předčí pouze hochštapler a kuchyňka). Zdá se však, že má na ně pifku. Slovenština je tu nesporně jasnější.
- Že je to psáno dávno, je znát u hesla gynekolog a také u tchyně (možná tenkrát o tchyních opravdu žádné vtipy nekolovaly).
Co mě překvapilo:
- vyhynulé slovo polosvět
- těch několik slov s předponou ne-, která bez ní vypadají jako nedochůdčata
- slovo škvrně
- poněkud posmutnělé heslo spravedlivá
- jak barvitě popisuje slova – např. slovo trýzeň
- jak někdy hezky vysvětluje význam slova – např. tupit
- jak je to čtení kolikrát zajímavé – tykati
Co se mi líbilo:
- jak upozorňuje na souvislosti se starou češtinou
- jak láskyplně o slovech pojednává
- jak něžně slova rozebírá a upozorňuje na jevy, kterých si obvykle nepovšimneme
- jak si češtinu u velké většiny slov pochvaluje (fabrikant)
- jak se nerozpakuje být k některým slovům i značně kritický (znělka)
Co mě pobavilo:
- u mnohých slov jsem se hodně bavila, zmíním alespoň heslo naobědvaný
- obzvláště mě rozveselilo pět posledních slov u písmene P
- zvláštní pobavení mě čekalo u slova nechce se mi, které autor rád nemá
- ovšem nejlépe jsem se pobavila u hesla slepec; po celou dobu čtení vnímám jeho zkoumání slov jako seriózní, a teď tohle!
A jak velmi nelogickou máme tu svou milou češtinu, nám nechává poznávat opakovaně na reakcích cizinců. Krásně se to jeví u hesla zasnoubit se.
Uchvátila mě bohatost a barvitost přívlastků, jimiž charakterizuje mnohá slova. Pěkně to vidím např. u slova zášť nebo zavilý.
Mnohokrát jsem se musela usmívat Eisnerovu rozjímání nad českými slovy. Mnohokrát mě upozornil na něco jemného, čeho jsem si dříve nevšimla.
Když jsem začínala na ZŠ učit češtinu, mívala jsem spor s kolegou matematikem, který češtinu zavrhoval, neboť není logická. Tehdy jsem ještě Eisnera neznala. Mohla bych mu odpovědět jeho slovy: „Jazyk totiž neráčí být logický.“ Může však být „důmyslným psychologem“, jak ji nazval u hesla bez sebe.
Jedině to mám tomuto vydání trochu za zlé, že zde nenacházím „arcipotvoru pobírati“, ke které odkazuje u slova částka (leda že by spolu s doslovem byla v tom, které jsem půjčila ze skladu v knihovně?).
Zato tiskařskou chybu jsem tu našla pouze jednu jedinou.

4 24.08.2022

Vybráno do ČV a bylo to příjemné čtení. Příběhy vlastně ponoukají k tomu, abychom neváhali a opravdu v životě říkali, činili a zkrátka žili tak, abychom později nemuseli litovat, neboť kavárna s takovouhle možností se v našem městě nejspíš nenajde. Místy mě sice trochu zdržovalo jakési polopatické opakované sdělování téhož, ale na druhou stranu se mi líbilo, že se vlastně každý příběh dal číst samostatně, přestože bylo fajn, jak byly provázané. Oceňuji, že jsem četla něco, s čím jsem se zatím nesetkala; cestování v čase se sice v knihách objevuje docela často, ale takovýhle způsob byl nový, tedy alespoň pro mne. Co se mi zvláště líbilo, byla zmínka o knize otázek. Člověk má o čem přemýšlet i po dočtení. Jestlipak taková kniha opravdu existuje?

2 23.08.2022

Na doporučení jsem si to poslechla ve výborném přednesu Luboše Ondráčka. Myslím, že Metla dostala tolik palců právem a přidala jsem i svůj. Vlastně skoro nevím, co bych dodala. Vypravěčsky to autor opravdu umí. Ale po nějaké době mi to připadalo jako reklama, takže jsem k tomu zaujala ostražitý náhled. Pak jsem si všimla, že je tato kniha uvedena v letošní ČV, tak si ji tam taky přidám, ale kategorii bych pro tuto záležitost nazvala spíše Literatura populárního faktu!
Děkuji také elcapitanovi za odkaz na další čtení o této záležitosti.

6 28.07.2022

Mně připadá dobré ono časté opakování - dovedu si představit, jak to s patřičným přednesem, pauzami a místy dostatečně dramaticky čtu malému dítěti, které bude fandit uprchlému klukovi a jeho převlekům, bude přitom sledovat obrázky a překvapeně uslyší opětovné: Ale nevyprávím pohádku. Myslím, že je dobré později po čtení vysvětlit dítěti, jak vlastně kniha vznikla.
Pro mne bylo velmi zajímavé číst povídání Arno Paříka na klopách přebalu. Skrývalo pro mne také překvapení - malíř obrázků se narodil v místě mého dlouholetého profesního působení.

3 21.07.2022

Poslechnuto. Dost dobrý počin, přestože mi mužský hlas v mnohých místech nesedl, připadal mi ironický. Přesto docela dobré, i když pro mne byl v tomto ohledu asi lepší animovaný film Mary a Max, který je spíš pro dospělé a starší děti.

1 08.07.2022

Dobře vystavěný příběh, který zpracovává závažná témata. Nezbývá, než přijmout, že takhle nevybíravě se dnešní mládež mezi sebou vyjadřuje, proto přijímám i ta obhroublá slova. Co mi činilo čtení nepříjemným, bylo množství pravopisných chyb, z nichž se některé vyskytovaly opakovaně. Přesto musím uznat, že to bylo hodně dobré čtení. Vždycky je fajn, když někdo pomůže strhnout bariéru obav, tajemství, nerozhodnosti a falešných iluzí. Někdy je to někdo, kdo nás má hodně rád a neuvadí mu, že se na něj budeme za to chvíli zlobit, někdy to může být někdo, komu už na ničem jiném nijak nesejde. Možná by bylo zajímavé zjistit, jak to se čtyřmi kamarády bude v dalších letech. Vydrží být spolu v kontaktu? Co se s nimi stane po roce na diametrálně různých studiích? Co z toho, co s Cashem zažili, jim bude pomáhat žít vlastní životy a být tím, kým být chtějí?

06.07.2022

Tohle je docela zajímavý počin - jeden napsal básně, druhý je zhudebnil. A třetí nakreslila obrázky. Zaujalo mě to a pročetla jsem všechny. Oceňuji mnohou vtipnost a velmi neotřelé ilustrace. Musím však přiznat, že patrně na básně udělaná nejsem. Nejvíc se mi tam zalíbila jen jedna, a to tolik, že ji tu musím napsat, nikoli však ve stejné úpravě jako v knížce, i když právě ta té básni dodává na kráse. A k tomu ještě ta ilustrace! Paráda!
Jede dědek
Jede dědek na horském kole, je to jeho největší role.
Jede, jede oživlé dřevo po rovině na lehkej převod.
Do hospody už je to blízko, tam zaujme stanovisko.
Jede dědek na horském kole, je to jeho největší role.

24.06.2022

Tak jsem se chtěla podívat na současnou poezii a tahle knížka má pěkný název.
Ale musím přiznat, že na to nejsem.
Z celé knížečky na mě hezky působily ilustrace.
Z básní mě oslovila pouze jedna - Pan Burda. Něco bych našla i na té o pavoucích. A básničku se slovy z názvu, na kterou jsem byla zvlášť zvědavá, by mi musel někdo nějak vysvětlit, protože k těm pěkným slovům bych čekala něco, co by mě vzalo za srdce. V básničce-nebásničce Slámka a slepýš křehký jsem to najít neuměla.

24.06.2022

Vybráno do ČV hlavně proto, že jsem ji v naší knihovně našla jako poslech. Příběh velmi krásně popsaný. Vymyšlený? To nevím. Založený alespoň z části na skutečnosti? To jistě. Dobré spojení minulosti a přítomnosti. Jak si při tom uvědomuji, za co všechno mohu být vděčná!
Bylo to krásné poslouchání, jen musím říci, že hlas Marka Holého byl velmi, velmi příjemný, ale na hlas A. Elsnerové jsem si nedokázala zvyknout. Přesto to byl pro mne nádherný zážitek. Za to čtenářské výzvě děkuji.

11 15.06.2022