kalinkacz komentáře u knih

Nicholas Sparks je pro mě králem romantiky! Jeho knihy čtu od mých 14 let a všechny miluju. Může napsat prakticky cokoli a já si to vždy s nadšením přečtu.
Země snů je jeho letošní novinkou a já se nesmírně na čtení těšila. Od autora jsem četla přes 20 románů a všechny mají jedno společné - nejsou to jen obyčejné romány plné lásky, ale vždy mají nějaké poselství, zpracovávají vážnější téma... Za to si autora moc vážím.
Tato novinka je vlastně typickou ukázkou autorovy tvorby: 2 dějové linky a jejich nečekané propojení.
Když jsem knihu četla, tak jsem měla vážně radost, že čtu román, který od autora ta dobře znám. Pak jsem si ale uvědomila, že tím, že je to ten "klasický Nicholas Sparks", tak čtu vlastně něco, co jsem už četla... Navíc propojení obou linek za mě bylo tak jednoduché a snadno odhadnutelné...
Nemohu tvrdit, že jsem vyloženě zklamaná, pořád je to román skvěle napsaný, ale vím, že mě autor dokáže dojmout a pohltit mnohem více.

2 18.11.2023

Aňa Geislerová patří mezi nejznámější české herečky. Co se její spisovatelské tvorby týče, tak jsem od ní před 8 lety četla knihu P. S. - ta byla krásně ilustrovaná a i jednotlivé texty mě bavily.
Co tě nezabije je ale knihou trošku jinou, jedná se o sbírku povídek, které spojuje myšlenka "Co tě nezabije..."
Povídky v první polovině mě, přiznám se, bavily mnohem více, než ty v polovině druhé. Jde vidět, že autorka psát umí a dokáže napsat příběhy, které jsou reálně a ze života. Ale například poslední 3 povídky... Ty ke mně nepromluvily skoro vůbec.
Pokud jste fanoušci herečky, tak je pro vás kniha skoro povinnost a pokud jste zvědaví, jak se slavné herečce podařilo napsat povídkovou sbírku, tak Co tě nezabije zkuste.

4 16.11.2023

Můj vztah s Jojo Moyesovou byl jako na houpačce.
Román Než jsem tě poznala mě (asi jako většinu čtenářů) naprosto dostal, ale po něm jsem sáhla po Stříbrné zátoce a tu jsem bohužel ani nedočetla... Takže jsem potom už po další autorčiné knize nesáhla, tedy až do letošní novinky Paříž pro jednoho a jiné povídky.
Jak už název napovídá, tak se jedná o sbírku povídek, když jsem to zjistila, tak jsem se rozhodla je zkusit, protože mě v poslední době povídky dost baví a taky nebudu lhát, že mě okouzlila obálka a krásná ořízka.
A víte co? Mě tohle vážně bavilo! Bála jsem se, aby to nebyla jen romantika, ale povídky byly hodně o nás ženách, o tom jak jsme silné, citlivé a co jsme schopné obětovat...
Za sebe tak tuto novinku mohu rozhodně doporučit! Jasně, některé povídky mě bavily více, než jiné, ale to je myslím si u sbírek úplně normální.
Krásný vánoční dárek pro čtenářky románů, tečka.

3 14.11.2023

Tohle nebude jednoduché
Petra Dovořáková patří mezi mé nejoblíbenější české spisovatelky a zároveň je to spisovatelka, díky jejíž knize Sítě jsem se před lety rozhodla dát českým autorům obecně šanci a od té doby čtu navíc vše, co Petra Dvořáková píše.
Mezi mé největší srdcovky patří zmiňované Sítě a Vrány, ale všechny autorčiny knihy mají silná témata a mají čtenáři rozhodně co předat.
Loni přišla autorka s útlou novinkou Zahrada a já tak rozhodně neočekávala, že rok na to přijde s další novinkou, která bude navíc plnohodnotným román. Stalo se, vyšly Pláňata a já se strašně moc těšila.
O to větší je ale mé zklamání
Tohle se mi píše ale vážně tak těžce
Pláňata jsou vlastně typickým románem Petry Dvořákové, ať už co se stylu psaní, tak tématu a zápletek týče. Nádech Vran je cítit, ale zároveň cca po třetině jsem si uvědomila, že sice čtu typickou autorčinu knihu, ale vlastně čtu něco, co už z knih moc dobře znám (konkrétně i z jiných autorčiných knih). Prostě je to něco, co už tu bylo Mockrát.
Finální zklamání přišlo s koncem, který jsem letos nečetla poprvé (víc prozrazovat nebudu) a pro jehož pochopení mi tak nějak chyběly informace
Byť jsem tedy knihu přečetla velmi rychle, styl psaní byl skvělý, tak za mě se zcela upřímně jedná o nejslabší autorčinu knihu.
Pořád ale platí, že si přečtu cokoli, co autorka v budoucnu napíše. Pláňata jsou za mě ale „pouze“ průměr.

8 12.11.2023

Číst rozhovory Martina Moravce je prostě radost (byť mě mnohdy rozloží - v tom nejlepším slova smyslu).
Po dech beroucím rozhovoru s neurochirurgem Vladimírem Benešem, se Martin rozhodl vrátit k lékařské tematice (této novince předcházel ještě rozhovor s pilotem Davidem Heclem a kriminalistou Josefem Marešem) a máme tu tentokrát rozhovor se záchranářem - Markem Dvořákem.
Osobně se přiznám, že mám slabost pro knihy s lékařskou tematikou, jelikož obdivuji všechny lékaře a jejich profese mi přijdou neuvěřitelné a mám k nim velký obdiv. Zároveň jsem si nebyla jistá, jak dopadne návrat k lékařskému prostředí... No, bála jsem se úplně zbytečně! Tohle je totiž nejlepší kniha Martina Moravce, a za to dám ruku do ohně!
V této knize se dozvíte vše, co byste měli, a to záživnou a čtivou formou. Připomenete si první pomoc, zažijete den u letecké záchranné služby i na urgentu, setkáte se s mnoha pacienty a doslova na vlastní kůži pocítíte, jak náročná psychicky i fyzicky profese záchranáře je.
Marek Dvořák na Martinovy otázky odpovídá upřímně, otevřeně, vtipně, s nadhledem a pokorou.
Do této knihy se zkrátka začtete a nepřestanete číst, dokud nebudete na samotném konci, kde dost možná /jako já) uroníte nejednu slzu.
Za mě je kniha Mezi nebem a pacientem vynikající a mohu ji doporučit naprosto všem, jak já ráda říkám "Do každé rodiny!".
Tímto smekám před všemi lékaři, jste neuvěřitelní a bez vás bychom tu nebyli!

5 11.11.2023

Mechanika lásky byla tak milá oddechovka!
Do knihy jsem se pustila ze dvou důvodů! První - Jedná se o young adult contemporary od autorky Atlasovy šestky a já byla zvědavá, jak napíše knihu z jiného než fantasy žánru. A druhý důvod - Děj se odehrává v robotickém kroužku na střední škole a já do robotiky chodila na gymnáziu taky, takže už kvůli té nostalgii jsem musela.
Příběh je opravdu čistá young adult, takže jsem byla úplně mimo cílovou skupinu čtenářů a i přesto jsem si čtení užila. Není to žádná vysoká literatura, ale já si u čtení tak odpočinula a zavzpomínala.
Bylo to prostě moc fajn a Mechaniku lásky mohu doporučit.

6 10.11.2023

Tvorbu Ellen Marie Wisemanové jsem objevila před 2 lety díky Sběratelce sirotků, což byl vynikající historický román a nejlepší kniha, kterou jsem v daném roce četla.
Loni jsem četla od autorky knihu Tmavé stěny Willardu a opět jsem neměla co vytknout, proto se letošní autorčina novinka Ztracené dívky z Willowbrooku stala jednou z mých nejočekávanějších knih celého roku.
Autorka ve svých knihách zpracovává skutečné události (nebo z nich minimálně vychází) a děj zasadí do reálných míst.
V případě tohoto románu tomu nebylo jinak, státní škola Willowbrook skutečně existuje a z její historie opravdu mrazí.
Příběh byl, jak už jsem u autorky zvyklá, naprosto neodložitelný, hlavní hrdinka byla skvěle vykreslená. Byť jsem neodhadla konec, tak ale jednu výtku mám - měla jsem při čtení totiž pocit, že nečtu úplně historický román, ale spíše drama s thrillerovými prvky. Což netvrdím, že je špatně, ale osobně mě to překvapilo, protože jsem nedostala to, co jsem očekávala a zároveň mě příběh nezasáhl tolik, jako jiné autorčiny knihy.
Ve výsledku ale knihu rozhodně doporučuji, Ellen Marie Wisemanová je výborná vypravěčka a já si od ní vždy přečtu cokoli, co napíše. Pokud jste ji ještě nevyzkoušeli, směle do toho!

6 07.11.2023

Po dočtení Deníku farářky, který mě lehce zklamal, protože jsem od něj dostala něco trošku jiného, než jsem očekávala, jsem neměla moc chuť pouštět se do autorčiné další knihy, novinky Zpověď farářky.
O to víc jsem byla překvapená tím, o jak moc více mi tato novinka sedla.
Zpověď farářky je mnohem osobnější, otevřenější, intimnější než autorčina předchozí kniha. Ve svých textech a rozhovorech se dotýkala témat, která mi nejsou cizí a bylo zajímavé sledovat její pohled na věc.
Za mě Zpověď farářky doporučit mohu a za mě osobně bych vynechala Deník farářky a pustila se do této novinky.

9 05.11.2023

Když jsem před pár lety dočítala Zvon, závěrečný díl trilogie Smrtka (což je jedna z mých nej knižních sérií), tak jsem si říkala, že v něm bylo dost nových postav a ráda bych o nich věděla víc... Nikdy by mě ale nenapadlo, že příběhy všech těchto postav budou někdy dopovězeny. A hele! Neal Shusterman napsal doplňující sbírku povídek s názvem Kosení, ve které vše dokončuje.
Jak už tomu u povídkových sbírek bývá, tak mě některé bavily více a jiné trošku méně. Ve výsledku to ale byl čtivý a propracovaný návrat do dystopického světa, který působí až šíleně reálně. Já jsem tedy opravdu spokojená!
A vy pokud jste sérii Smrtka nečetli, tak na nic nečekejte!

7 02.11.2023

Young adult fantasy čtu už opravdu jen výjimečně, natož ty historické. Kdyby mi novinku věk přízraků nedoporučilo samotné nakladatelství YA čtu, asi bych ji minula. To by ale byla velká škoda!
Díky ořízce je Věk přízraků jedna z nejkrásnějších knih, které mám ve své knihovně.
Teď ale k příběhu, který mě opravdu mile překvapil... Celý děj se odehrává v historické Olomouci (moje rodné město - palce nahoru, mrk, mrk) a hlavní hrdinka je schopná slyšet hlasy zesnulých.
Čtení jsem si užila, příběh byl svižný a neměl žádný výrazná hluchá místa. Prostě a jednoduše, bylo to moc fajn čtení.

5 01.11.2023

Feel good detektivky zatím nebyly nic moc pro mě, jsem spíše čtenář klasických thrillerů, protože mám ráda víc akce a zvratů a ne dlouhá vyšetřování, jak tomu v detektivkách bývá.
U Zlaté vařečky jsem si ale řekla, že udělám další výjimku a znovu zkusím feel good detektivku a udělala jsem dobře! Tohle byla totiž první feel good detektivka, která mě vážně bavila!
Na knize mě zaujala originální kombinace detektivky a pekařské soutěže. Na té dojde k několika nečekaným zádrhelům a potom i vraždě, je tedy jasné, že někdo ze soutěžících přijde o možnost vyhrát tím nejhorším způsobem...
Jsme velký fanoušek kuchařských a pekařských soutěží, takže to mi na příběhu vážně sedlo. Na začátku máte k dispozici i seznam soutěžících, takže se mi postavy nepletly, to bylo skvělý.
Za mě vážně dobrá, čtivá a v závěru napínavá detektivka, kde jsem tedy pachatele neodhadla! Za mě tedy ano

6 28.10.2023

Martinu Viktorii Kopeckou jsem poprvé (asi jako většina z nás) zaregistrovala díky jejímu účinkování ve Star Dance.
Její osobnost mi přišla vážně zajímavá a tak jsem se nakonec po roce váhání pustila do čtení Deníku farářky, protože jsem chtěla více poznat, jaké to je být farářkou.
Po dočtení jsem ale zůstala lehce v rozpacích, protože jsem od knihy rozhodně nedostala to, co jsem čekala. Deník začíná těsně před vypuknutím pandemie a autorka měla v té době (a to platí dodnes) mnoho možností, kam vycestovat nebo kde se s někým významným potkat (i s papežem). Což bylo také zajímavé (ne že ne), ale z toho běžného života farářky jsem se díky tomu tolik nedozvěděla, což jsem nečekala...
Konec knihy byl doplněn o již zveřejněné rozhovory a já vám prostě nějak nevím... Nebylo to špatné, ale zároveň nejsem ani nadšená.
Uvidíme, jak mi sedne autorčina novinka.

6 26.10.2023

Neodpovídej bylo mé první a velmi neplánované setkání s tvorbou Lucky Bechynkové. Vím, že je to velmi plodná spisovatelka a autorka populárního podcastu Opravdové zločiny, jenže true crime nikdy nebylo něco, co bych vyhledávala a co by mě zajímalo.
Kdyby se mi do rukou náhodou nedostala reading copy první beletrie z pera Lucky Bechynkové, tak bych nejspíš její tvorbu ani nikdy nezkusila. Neopovídej má ale jen necelých 300 stran a tak jsem si řekla, že kdo nic nezkusí, ten nic neví a dala se do čtení...
Na knize mě nejvíc zaujalo téma, vraždy v Praze a prostředí seznamek, to znělo prostě dobře! Jenže... Sice jsem knihu přečetla velmi rychle a byť detektivky nečtu, tak se musím přiznat, že jsem byla i začtená, ale já tak bojovala s orientací... Kapitoly nebyly nijak oddělené a já vždy musela dávat pozor, jestli je to z pohledu vyšetřovatele, hlavní hrdinky nebo je to pohled do minulosti. Navíc, když se zmiňovala minulost, tak všechny ty příběhy z ní byly stejné... Vše se točilo v kruhu... Plus teda před polovinou začíná jedna kapitola a ta končí až na samotném konci knihy a při ní se střídají dějové linky i vypravěči a to mi prostě nesedlo a trošku jsem bojovala...
Ve výsledku to nebylo špatné a jsem ráda, že jsem autorku zkusila, ale po dalších jejích knihách nejspíš nesáhnu.

4 22.10.2023

Po 4 letech jsme se dočkali pokračování skvělé oddechovky Co když jsme to my!
Pořád jsme to my navazuje přesně tam, kde předchozí kniha skončila. Nejedná se sice o žádnou nezapomenutelnou záležitost, ale ta čtivost a hlavně skvělé charaktery postav mě ke knize vždy připoutají. Musela jsem vědět, jak to s Arthurem a Benem dopadne!
Myslím si, že jsem ve výsledku dostala to, co jsem očekávala, ale zároveň mohla být kniha prostě kratší, místy jsem měla pocit, že je děj zbytečně natahovaný...
Pokud ale hledáte neskutečně milou, čtivou youngadultovku se super postavami, pak bude tahle série to pravé pro vás!

4 16.10.2023

Kateřina Surmanová doslova proletěla všemi knižními platformami díky svému debutu Šepot z lesa.
Já si letos řekla, že chci tak zjistit, jak autorka píše a proč ji všichni doporučí. Takže když autorce vyšla novinka Zvedá se vítr, která je navíc o dost útlejší než Šepot z lesa, pustila jsem se do čtení.
Už z anotace je naprosto zřejmé, že má autorka hodně ráda Stephena Kinga, konkrétně podoba s knihou To je jasná.
Za mě to bylo fajn čtení, hodně lidí mi doporučovalo tvorbu autorky, protože umí skvěle vykreslit atmosféru a to mohu jedině potvrdit. Vítr, povodně... Všechno působilo opravdu reálně. Zároveň mi ale v příběhu, na to jak byl krátký (280 stran), chybělo napětí - první polovina byla výrazně méně akční než ta druhá.
Nemůžu srovnávat Zvedá se vítr s Šepotem z lesa, ale pokud máte rádi tvorbu Stephena Kinga, dobře popsanou atmosféru a nevadí vám pomalejší první polovina, tak na novinku mrkněte.

6 06.10.2023

Do ráje byla jedna z mých nejočekávanějších knih celého roku 2023.
Těšila jsem se na ni, jako malé dítě na Vánoce! Jak by taky ne, vždyť je to novinka autorky Malého života, jedné z nejlepších knih, kterou jsem za svůj život zatím přečetla a jediné knihy, do které jsem kdy psala. Přijde mi to jako včera, co mě Malý život v karanténě naplno pohltil a doslova zničenou mě “vyplivl na svém konci.
Samozřejmě jsem nečekala, že by Do ráje byl druhý Malý život, to by bylo naivní Doufala jsem ale ve výborný román, který si užiju. Místo toho jsem těchto 600 mnou očekávaných stran protrpěla (a to po dobu 15 dní!).
Námět byl hodně zajímavý - 3 různé verze Ameriky, které mají stejného hlavního hrdinu a dělí je od sebe vždy 100 let.
Příběhy spojuje LGBT tematika, kultura a politická situace... Znělo to zajímavě, ale ve výsledku jsem se v jednotlivých částech (kromě té první) často ztrácela. Když třetí část začala vyprávět žena a hodně se skákalo v čase, tak jsem se musela i vracet o x stran zpět.
No, nesedlo mi to a strašně moc mě to mrzí.
Znám čtenáře zklamanější než jsem já, ale znám i ty naprosto nadšená. nezbývá proto, aby si každý udělal názor sám :)

6 01.10.2023

Hotel Atlantic bylo mé první setkání s autorkou, její předchozí knihy nezněly jako něco čtu (kromě Samotářek - ty mám doma zatím nepřečtené).
Kdyby se ke mně náhodou nedostala reading copy této novinky, tak bych ji nejspíše vynechala a to by byla škoda!
Děj se odehrává částečně v průběhu 2. světové války a já byla hodně mile překvapená, že byl příběh o události, o které jsem doposud neslyšela (ano, kniha je založená na skutečných událostech) a dozvěděla jsem se tak něco nového.
Sedly mi postavy i styl psaní autorky a celkově jsem byla s příběhem moc spokojená. Není to sice ten nejlepší historický román, jaký jsem kdy četla, ale pokud máte rádi silné příběhy z minulosti a rádi se při čtení i něco dozvíte, tak novinku Hotel Atlantic mohu jednoznačně doporučit.

8 30.09.2023

Našla jsem svoji novou nejoblíbenější romantickou komedii!
Po Ali Hazelwood, Emily Henry, Christine Lauren a Miláčcích z metra přišla novinka Co už nikdy nepřebolí (Things We Never Got Over) od Lucy Score, která překonala (z mého pohledu) všechny romantické komedie, které jsem doposud četla.
Co už nikdy nepřebolí je v zahraničí obrovskou senzací a za mě má vše, co od dobrého romcomu chci - boží postavy, fungující chemii, dobré prostředí (maloměsto) a pár linek navíc, aby se vše netočilo jen okolo vztahu hlavních postav.
Kromě vztahu tu totiž hlavní hrdinka řeší své dvojče a neteř, o které neměla tušení, že existuje a nyní se o ni musí starat, svůj útěk od oltáře a nevyřešenou minulost.
Co už nikdy nepřebolí má bezmála 500 stran, ale například na rozdíl od Lásky po španělsku jsem tady neměla pocit, že by tu byla jediná kapitola navíc.
Na příští rok se plánuje v češtině pokračování (jedná se o volnou trilogii, která se odehrává ve stejném městě), kde je hlavním hrdinou bratr hlavního hrdiny z této knihy. No nemůžu se dočkat! A vy Co už nikdy nepřebolí musíte zkusit.
P. S. Vášnivé scény stojí fakt za to (Kdo četl, ten ví)!

5 24.09.2023

No tak tohle bylo neskutečné překvapení!
Beladona je výborná Ya fantasy a to říká někdo, koho tento žánr už pěkný pátek moc nebere, protože nepřináší moc nového... To ale pro tuto novinku neplatí!
Už z obálky na čtenáře dýchne temná atmosféra, kterou je kniha plná (a je skvělá!) a to nemluvíme o nádherné ořízce...
Na příběhu mě bavilo vlastně všechno - od postav přes zápletky, zvláštní prostředí panství, zjevení Smrtonoše i romantickou linku!
Pokud hledáte zajímavou young adult fantasy, která je ideálním čtením na podzim, tak Beladona je rozhodně nejlepší volbou!
P. S. Na příští rok se připravuje pokračování!

7 23.09.2023

Mezi nimi byl ale velmi zdařilý debut!
Kniha mě zaujala svojí anotací, připomínala mi totiž knihu Pod sněhem od Petry Soukupové, kde jsou také hlavními hrdinkami 3 sestry a čtenář čte o jejich vztazích, sporech i přátelstvích...
Prvních cca 120 stran jsem dostala přesně to, co jsem očekávala - čtivý příběh o sestrách, které mezi sebou něco tají, každá má svůj život a zároveň je něco spojuje. Pak ale přišlo trošku ale, je to hodně subjektivní dojem, ale tyto pocity mám i nyní, několik týdnů od dočtení... Nemohu spoilerovat, ale v románu se potom začaly objevovat určité scény, situace a popisy a já si říkala, že tam prostě nejsou potřeba. Je to ale čistě můj pohled. Konec mě šokoval, nečekala jsem ho, ale opět po nějakém zamyšlení jsem si řekla, že to sice byl šok, ale zároveň nejjednodušší cesta ven ze všeho, co postavy řešily...
No, zkrátka tuto knihu budete muset zkusit, abyste zjistili, jak ji vnímáte vy. Znám čtenáře nadšené, ale i takové, kteří to mají jako já.
To ale ve výsledku nic nemění na tom, že Mezi nimi je na debut opravdu dobrý román a jsem zvědavá, co dalšího autorka napíše!

5 20.09.2023