kaja77 komentáře u knih

Kniha Podpis všech věcí je příjemným odpočinkovým čtením. Spisovatelka vypráví příběh svižně, barvitě a vyloženě čtivě. Jako zbytečnou jsem vnímala onu "erotickou pasáž" z Tahiti, kde v příšeří nedostupné jeskyně Alma otestovala na "Zítra ránovi" své erotické představy v reálu... tak to bylo pro mně osobně fujky... ale co už. Jinak je to fajn román o schopném, podnikavém chlapíkovi, jeho racionální ženě a chytré dcerce to celé v Americe devatenáctého století...s mnoha cestovatelskými a biologickými pasážemi.

5 21.07.2022

Tuším, že budu nejspíš sama, ale mě to tak strašně nebavilo...Podbrdské ženy, to byla fakt zajímavá kniha. Měla jsem tudíž velké očekávání, obálka u Cyklistky je velmi slibná, příběh byl ale vyprávěný nezáživně přímo nudně. Jsem realistka a asi dost přízemní, ale já to přemýšlení romantických dam tzv. hru na Pištu Hufnágla (v tomto případě Richard), jehož si Blanka dokonale zidealizovala a celý život s ním všechny srovnávala, fakt nemusím... a k tomu jako bonbonek samozřejmě sňatek natruc a pokud možno narychlo, pak už následuje jen vleklé vzpomínání na Pištu :) OMG

7 10.07.2022

Kniha se mi velmi líbila, líbilo se mi i to, že člověk se musí trochu zorientovat , čte totiž text, který obsahuje vzpomínky a současnost, tak nějak namixované, toto si musí probrat a udělat si z toho obrázek. Během čtení jsem zažívala normální úzkost a tíseň. Samozřejmě, že jsem ze začátku netušila to rozuzlení, ale to nelaskavé prostředí zbavené srdečnosti, radosti a citů, ve kterém ti hoši vyrůstali mě, jakožto matku, naprosto drásalo. Jak se dožadovali střípku pozornosti, jak vedle rodičů tak nějak existovali a nikoho moc nezajímali... uf uf uf. Četla jsem ve stylu kapitola a pak kafe nebo tetris na mobilu pro vzpamatování se z té dusivé atmosféry ....

3 07.07.2022

... já si ani nevšimla, že jsem si pořídila literaturu faktu.. pořád jsem měla pocit, že čtu předmluvu a čekala,kdy začne příběh:) každopádně bylo to velmi zajímavé čtení, doporučuji pomáhat si Googlem a najít si ty herečky a tanečnice, které byly tehdy in :) podle popisu bohyně, na dobovém snímku to byla prostě taková teta :) jako názvů míst, jmen a příjmení různých lidí apod. bylo místy v knize tolik, že to vyslilovalo... každopádně selfridge byl vážně inovátor, podporoval vše nové a moderní...velmi objevné čtení (člověk se seznámil s novými pojmy jako šaty od Wortha, Poireta, Gibson girl look apod.)

05.07.2022

Moc mě to bavilo, zajímalo mě to .... ti ortodoxní židé jsou tak složití, tak jiní, tak exotičtí.... vždycky mě příběhy z jejich komunity zajímají, lákají a vyloženě to prostředí nadšeně zkoumám. V knize mě fascinovalo, jak oba hoši ve věku 15let byli zodpovědní, rozumní a uvědomělí... mám doma jednoho, kterému bude 15 za pár týdnů... ale to se nedá srovnat :D moc se mi líbil vztah Reuvena se svým otcem. Takový vztah člověku může napovědět, jak je to myšleno v bibli, když se o Bohu mluví jako o otci...

3 30.06.2022

kniha mě velmi zaujala. přesně jak to mám ráda byl děj popsán z pohledu jednotlivých účastníků, tzn. část knihy očima manželky, část knihy očima manžela a potom pohled na věc očima jejich dětí. Z počátku mi bylo velmi líto ženy Vandy, doprošovala se, vyčítala, ponižovala, zůstala opuštěna s dětmi bez příjmu, manžel chytil druhou mízu, najednou chtěl být svobodný, volný, ženu i děti vytěsnil, pár let je dokonce ani neviděl. Postupně začal cítit vinu, k rodině se nakonec vrátil, ovšem pak nastoupily výčitky, teror, msta a manipulace ze strany ženy. A to byla síla, on schlíplý, ona "na koni" a šikanovala celou rodinu, vyčítala, doslovně terorizovala. Děsivé bylo jak svoje negativní pocity a ublížení ventilovala přes děti. a jak taková rodinná atmosféra poznamená potomstvo, jaké z nich udělá citové mrzáky, to je prostě příšerné. Naprosto děsivé a bohužel totálně reálné

9 30.06.2022

Takový velmi čtivý ženský román, který nás zavede do Německa mezi světovými válkami, spolu s hrdinkami tak můžeme podniknout sondu do života úplně obyčejných němců té doby a pozorovat, jak postupně prorůstal fašismus do běžných rodin, myslí dětí, výrostků, sousedů v domě.... v tom všem se pohybovaly hlavní hrdinky Anna a Charlotte, každá sice z jiného prostředí, ale obě měly společné vlastnosti jako odolnost, cílevědomost, podnikavost, odvahu, společné měly i to, že každá měla toho svého "pištu hufnágla" z mládí :D

5 28.06.2022

Kniha je dlouhá a báječná. V doslovu se nakonec dozvíme, že v podstatě vše se zakládá na realitě, takže fakt skvělé rozšíření obzorů...pro mě jako ženu, žijící v r. 2022 byla celkem šílená i představa postavení ženy v tehdejší společnosti...o všem rozhodoval manžel včetně toho, zda mi doktor může předepsat antikoncepci. Šílené bylo i to, jak se přistupovalo k pacientům v psychiatrické léčebně, dnešním informovaným souhlasům a možnosti reverzu by se asi divili. Paní spisovatelka je moje oblíbená, její předchozí knihy mám přečtené a všechny budoucí v hledáčku

11 17.06.2022

Bylo to velmi zajímavé čtení. Děj knihy se odehrává přibližně jeden rok a to od ledna do prosince 1942. Zaujala mě forma, kde každá z kapitol začíná jakýmsi výčtem událostí, které se zrovna v tom konkrétním měsíci udály ve světě i v Německu a tak se Friedrichovy i Kristiny(Stelliny) zážitky zarámují do kontextu dějin. Friedrich jako mladý člověk hledající pravdu, blízkost, lásku, Stella jako bytost politováníhodná, ochotná udělat vše zprvu pro rodiče, později se ukazuje že pro své pohodlí... O existenci Stelly jsem neměla tušení, šokovalo mě zjištění, že udala gestapu odhadem 600-3000 osob...tyjo to je děs. celkem šílené bylo desatero přikázání Josepha Goebbelse pro každého nacionálního socialistu.... strašlivé a děsivé vynechám, neodpustím si jedno úsměvné..." Úspoř mýdlo - šetří prádlo " výzva německým hospodyním, aby praly prádlo jen každý pátý týden

1 06.06.2022

Přečteno během pár hodin, velmi mě zajímalo jak to v léčebně chodí, měli jsme tam několik měsíců příbuzného a taky vyprávěl, koho tam potkal a co vnímal. V knize je popisováno několik pacientek, přišlo mi to velmi čtivé a zajímavé, takové črty a nástiny osudů....

3 31.05.2022

Autorka mě nadchla v předchozí knize Tajemství hedvábného vějíře, to byla opravdu báječná knížka, takže na její novinku jsem se velmi těšila....pro našince je to neskutečná exotika, ostrov Čedžu, způsob života, ten místní matriarchát nematriarchat, exotická jídla (všechny ty ušně, ježovky a další mořské příšerky a kaše z nich, byly pro mé představy celkem silné kafe :) vlastně i historie ostrova, všechno to šokující násilí, které se vážně stalo..uf to bylo velmi silné. Přiznávám, že mi občas některá korejská jména dala zabrat. Celkově ale mega rozšíření obzorů, pomocí googlu se člověk podívá jak ostrov vypadá, jak vypadají dnešní potápěčky henjo ..no super.

7 29.05.2022

(SPOILER) Kniha je jednoznačně holčičí záležitost, taková oddychovka. Postupné znovu navracení se Amandy do života po prožité ztrátě pro mě bylo místy celkem uvěřitelné (deprese, světloplachost apod), místy celkem příjemné čtení (kocour, zahradničení) ale ten naivní konec (podnikatelský záměr) to na můj vkus celkem zabil :)

3 28.05.2022

Stejně jako všichni komentující přede mnou musím ocenit tu netradiční formu - román pojatý jako katalog k fotografické výstavě. Bylo to velmi originální. stejně zajímavá byla i mozaika zápisků z deníku hlavní hrdinky, vzpomínky lidí kolem ní apod. Hlavní postava fotografka Lilian byla bezesporu talentovaná, ale tak posedlá svou zálibou, že jí jaksi okolní svět byl téměř přítěží. V době, kdy to bylo nesmírně statečné až pobuřující se rozhodla nechat si nemanželské dítě, ale i když je jasné, že dceru milovala, její "péče" o dítě byla spíše na pováženou. Vnímala jsem jí jako sobeckou a velkou část knihy jsem četla s pocity "chudák holka tj. dcerka". Na konci jsem vlastně ani nebyla moc překvapená jak vlažné vztahy mezi matkou a dcerou zavládly.

5 26.05.2022

Líbilo se mi to moc, přečteno jako knižní jednohubka:) paní Lukášková se stává mou oblíbenou spisovatelkou. Paní Lenka (matinka) byla tedy materiál... sobecké stvoření brrr... já hrozně ráda čtu knihy, kde je děj popisovaný očima několika postav. Mám ráda i děj v různých časových rovinách...no zde mi bylo všechno dopřáno mírou vrchovatou.... střídal se rok 2017, 1952, děj popisovala Tereza, její matka, otec....no super.

6 20.05.2022

Moje volba do letošní čtenářské výzvy -autor narozený před první světovou válkou. Kniha člověka krásně naladila a doslova přenesla do Provance, tymián a divoké koření bylo skoro cítit i ze stránek čtečky. Každopádně vesničané příšerná cháska, příběh Jeana, Manon ale i Kohoutka a jeho strýce byly velmi zajímavé. Taková trochu variace na téma zločin a trest. Přijde mi, že s tím,jak je člověk zvyklý na moderní literaturu a aktuální styl psaní (svižnost, spád, děj) tak je na živé vodě znát doba, kdy kniha vznikala (popisné pasáže mohou být místy pro současného čtenáře drobet zdlouhavé)

3 19.05.2022

Kniha byla velmi objevná, zajímavá a nové světy otevírající. Bylo neskutečné odkrývat, co se u nás v minulých letech dělo, jaký hnus a jaké trápení lidé lidem chystali. Postava Evaristy byla báječná, taková fakt až magická, moudrá, duchovní. Každopádně se zbaběle přiznávám, že bylo několik míst, kdy jsem četla s menším elánem a přišlo mi to dlouhatááánské - většinou se jednalo o nějaké "odborné pojednání např. potřebě anežčina svěcení apod." celkově ale super

8 13.05.2022

Milé čtení, takové laskavé. Vesnice plná svérázných lidiček, kteří se mají rádi, jsou tolerantní, podporují se navzájem, to vše doplněno Aljaškou, obřím, aromatickým a terapeutickým maxipsem...značka ideál. Skvělá babička Selma, parádní optik... přímo pohlazení po duši:) Jeden citát z knihy, který se mi moc líbil: "S láskou můžeme dělat všechno možné. Můžeme ji dobře či hůře skrývat, můžeme ji za sebou táhnout, můžeme ji zvedat do výšky, nosit po celém světě nebo ji zaplétat do věnců, můžeme ji vložit do země či vyslat k nebi. To všechno si nechá láska líbit, trpělivě a poddajně, taková už jednou je, ale proměnit se nedá."

13 26.04.2022

Obálka lákavá, slibná. Příběh samotný mi přijde trochu jak pro náctileté slečny. Nějak jsem nedokázala autorce uvěřit, že Eva, která žila v předválečném Československu, neznala před seznámením s Jakubem osobně žádného žida, taky na mě působily hodně divně informace, které Jakub sděloval Evě. Jsem přesvědčena, že Eva by v té době musela být z Marsu,aby ta základní fakta neznala. Spíš mi to přišlo jako "historie" tlumočena nešikovnou formou dnešní čtenářce. Prostě nevěřím. Celkem to na mě působilo hodně jednoduchoučce, předvídatelně, ploše...no pěkná trojka.

4 16.04.2022

Kniha se mi moc líbila, četla jsem i předchozí Kinnunenovu knihu Čtyřcestí, a tak pro mě bylo trošku snazší orientovat se v rodině a v rodinných historkách z minulosti, na které se celkem často odkazovalo. Co se mi zdá velmi příhodné, je zvolený styl obrázků na obálky Kinnunenovych knih podle Edvarda Muncha...to je úplný Munchův "Výkřik". Kniha působila velmi melancholickým dojmem, pocit nedostatku světla, chladu, opuštěnosti, osamění, nepochopení, jinakosti, tápání apod. byl pro mě až hmatatelný. Musím citovat úryvek, který mě hodně oslovil ...."chtěla bych říct, že život není nekonečný boj ze dne na den a zítřek není kopie včerejška. Jsou dny dobré a špatné. Je potřeba oboje poznat a oddělovat stejně jako dny všední a sváteční. Nikdy se nesnaž být nějaký protože to někdo chce. Musíš se zavděčit jen sám sobě, ne jiným. A pamatuj, že i když nejsou všechny příběhy vždycky love story nejsou ani nevydařené."

2 13.04.2022

Moje očekávání bylo veliké... přecejen na idnes recenzi knihu hodnotili 90procenty..realita pro mě byla krapet střízlivější. Nemohu říct, že by mě čtení nebavilo, to rozhodně ne. Zaujalo mě, když se nakonec v poděkování uvádí, z jakých zdrojů autorka čerpala inspiraci (lékařství, móda paleontologie, bytové otázky) a že román vlastně poměrně věrně odráží dobu, tehdejší trendy apod.

2 07.04.2022