Ženy z Bohnic

2 05. dubna

Příběh 12 žen, které se dostaly právě do Bohnic, mezi nimi samotná autorka, která tam strávila pět měsíců. Ze svých vzpomínek sepsala, jaké ženy tam potkala a jak se tam sama ocitla.

Tohle čtení není vůbec jednoduché. Některé příběhy by mohly být tím našim nebo někoho nám blízkého. Nikdy nevíte, kdo se ocitne v těžké situaci. Autorka zde otevřeně popisuje, s jakými problémy se tam ženy ocitly, jak se chovaly a někdy i to, jak to s nimi dopadlo. Sama autorka nám ukazuje i svůj příběh.

Je to malá útlá knížka, která nám však může mnohé předat. Pohled toho, jak to chodí za zdmi blázince přímo z pohledu pacienta, mě opravdu bavil. Nečekejte žádné hluboké studie, ale právě to, jak to vnímá sám pacient, díky čemuž dostává knížka nový rozměr.

Úžasné jsou také ilustrace, které skvěle doplňují každý příběh. Z nich opravdu vyzařuje smutek, úzkost, deprese.

1 28. března

Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě a rozhodně to není kousek,který bych chtěla mít v knihovně. Líbilo se mi,že příběhy byly krátké,i tak čteno dlooouho.

1 26. března

Bohužel, čekala jsem trošku něco jiného...

1 23. března

Vlastně jsem od knihy asi čekala víc. Ale víc čeho? Víc o lidech, který mi budou nějak povědomý, známý? Protože z každýho z nás se přeci může stát někdo, kdo tam skončí.. tohle mi přišlo jenom jako něco okrajovýho, ano, sice zajímavýho, ale né záživnýho.. číst to znovu asi nebudu.

Příběhy 12 žen, jako apoštolů, 12 žen a každá má trápení s něčím jiným. U jedenácti žen to byl zajímavý příběh, avšak u autorky jsem si nebyla jistá, "nežrala" jsem jí to tolik, jako ten zbytek.. nebo já nevim. Pro mně to bylo asi nedostačující. I když psané dobře, slova vhodná na psychiatrii...

Bohuzel me knizka vubec nebavila. Trikrat jsem ji odlozila a nakonec docetla s preskakovanim a velkym premlouvanim. Styl psani pro me vubec nebyl ctivy.

9 15. března

Tato kniha mi teda moc nesedla. Dá se říct, že jsem přečetla s donucením, protože knihy jen tak neodkládám. Nezáživně popsány ženy z Bohnic.

3 08. března

Čekala jsem mnohem více. Minimálně aspoň více informací o tom, jaké to je, žít x měsíců v Bohnicích, o fungování tohoto zařízení.
Příběhy mi přišly často povrchní, jakoby autorka popisované ženy příliš neznala a prostě si o nich vytvořila nějaký obrázek na základě toho, co viděla nebo slyšela. Celé mi to přišlo takové depresivní, doufala jsem, že autorka bude psát s lehkostí a nadhledem.