Kaja1 komentáře u knih
Byla to moc milá knížka, bylo mi líto, že je konec. Člověk se nemá nikdy podceňovat a měl by se začít se mít rád i se svými chybami a hned bude na světě lépe.
Není to kniha pro každého, i když by si ji měl každý přečíst. Život s roztroušenou sklerózou nemohu naštěstí posoudit, ale může to být každá jiná nemoc, která vás donutí přehodnotit svůj život. Z těch tří zemí, které Marine navštívila mě nejvíc zaujalo Mongolsko, o kterém se tak málo píše a tak málo ví. Chtěla bych vědět, jak život Marine pokračuje, snad někdy napíše pokračování....
Není to jednoduchá kniha na čtení. Musela jsem se pořád ujišťovat kde a kdy se příběh odehrává. Mocní budou vždy využívat chudoby lidí třetího světa, v tom se nic nezmění a nic nezmění ani tato kniha a ani to, že se budu zajímat o to, kdo tričko, které nosím ušil. Je však dobře o tom psát a snad někdy, někde, někdo .....
Taková pohádka pro dospělé. Kdyby to fungovalo i v normálním životě byla by to krása.
Tak dočteno, nemohla jsem se začíst, až poslední třetina knihy mi začínala ubíhat. Ubylo akčních scén, přibylo sexu, nejhezčí byly vzpomínky na Rusko. Je krásné, když člověk potká lásku na celý život.
Tak to bylo velice zajímavé čtení, zvlášť v dnešní době, kdy se vedou diskuse zda očkovat nebo ne. Skláním se před lidmi, kteří obětovali svůj osobní život, aby dokazali bojovat za svou věc. Překvapila mě osvícenost církve, bez které by očkování nebylo zdaleka tak úspěšné.
Tak tohle nešlo odložit, pořád vás to nutilo vědět, co se stane na další stránce, co dalšího život hlavním hrdinkám nadělí. Paní Körnerová teda umí psát.
Má první kniha od této autorky a líbila se mi. Příběh se odehrává na Falklandských ostrovech, drsná příroda, zajímavá historie, boj o život nejen lidí, ale i zvířat. Bylo to zajímavě napsáno, jedny události z pohledu tři lidí, a ten konec ...
Takové letní oddechové čtení. Nečekejte opravdu nic jiného než jeho banán.
Úžasná kniha, která nešla odložit. Každá diktatura přináší lidem, kteří se proti ní postaví, nelehký osud, který poznamená celé generace. Jsem ráda, že o tom jenom čtu. Nevědět datum narození, neznat své rodiče, nikdy se nedozvědět, co se stalo s vaším dítětem....
Mám ráda cestopisy, proto jsem po knížce sáhla. No, ale byla jsem zavalena samým jídlem, a pro mne jako abstinenta, názvy a druhy vín, které mi absolutně nic neříkaly. Ráda se nechám poučit, ale tady toho bylo hodně. Nedá se upřít, že spisovatelka má hluboké znalosti, jenže na jednu knihu je toho moc a na konci má člověk z toho v hlavě pořádný český guláš.
Mám knihy Minniera ráda, čtou se, i díky překladu, samy. Tentokrát mi Servaz připadal jako Superman, ale rozuzlení jsem teda nečekala.
Kniha akorát na dovolenou, trochu romantiky, i když zase takový slaďák to nebyl. Líbilo se mi to.
Dobré počtení na letní večery. Zajímavé prostředí, kde by nikdo zločin nečekal.
Tak si myslím, že detektivky mu jdou líp, nebo to prostě nebyla kniha pro mne. Určitě si své čtenáře najde.
Tak jsem čekala romantiku a oddechovou četbu. Ze začátku to tak i vypadalo, ale všechno je jinak než se zdá.
Musím opět konstatovat, že mi kniha připomíná Šikmý kostel, jen se to odehrává na jinych hranicích Evropy. Hrozné podmínky lidí pracujících v textilkách, hlavně ženy to v té době neměly lehké. Řešení národnostní otázky, zkrátka kniha stojí za přečtení, už se těším na třetí díl.
Třetí kniha od autorky a znovu musím říct, že jsem četla, četla a četla, dokud jsem nebyla na konci. Je to zase jiný pohled na osudy lidí žijících v protektorátu. Stojí za přečtení.
Zajímavý pohled na život žen v Afghánistánu, no není to lehké čtení, člověku je z toho smutno.
Taková útlá, čtivá kniha na letní podvečer, i když téma není zrovna veselé. Jeden pracovní den v Paříži v životě ženy a muže, setkají se?