Juri81 komentáře u knih

Seznamovací část bývá často rozhodující a tudíž nejsložitější. Buď vás to chytne, nebo mine.
Rowlingová to zvládla tak na půl. Polovinu přesvědčila, druhá zůstala v tu dobu zatím chladná. Pravdou ale zůstává, že touto knihou položila základ k famózní sérii, u které sice některé jednotlivé díly pokulhávají (jako tento), ale jako celek vykrystalizují v téměř dokonalou sérii s propracovaným dějem a osudy čarodějů v kouzelnickém světě. Nedá mi to a musím se zeptat, jestli stojí zato Rowlingové tuhle vlastní práci teď bourat…

3 10.02.2017

Zmatek, chaos, blamáž. Pokud bych nečetl předešlé příběhy s Oldřichem z Chlumu, hodnotil bych možná o hvězdu víc. Do celé knihy se mi vůbec ale nedaří začíst, když to zase nesedí. Autor si prakticky dělá, co chce a diváka má za tupce, jak dějově tak historicky. Někdo zde vidí napětí. Hmm, to já také, ale jen nervové, vyvolané z množství chyb a nesrovnalostí. Autor používá slova doby jako helmbrechtnice, vyprázdnit měchýř a do toho vám z ničeho nic zasadí obrat "tady si to rozdávali". Všechno je opět na sílu překombinované. Abyste si pomalu vzali do ruky notes a dělali poznámky. Tohle je druhá nejhorší kniha s Oldřichem z Chlumu, z kterého dělá Vondruška čím dál tím víc nesnesitelného arogantního vyšetřovatele. Při „disputaci“ za téměř každou větou „jak jistě ale sami dobře víte", atd. Za chvilku mě čeká Lichnice a úplně mám strach ji vzít do ruky, když tu před ní Elizabeth varuje…

3 11.08.2016

Jeden obrovský zmatek a chaos, jak historický (do doby o které se píše, zapadá snad jen ten Přemysl) tak dějový (Markéta x Blanka x Ludmila x všechno ostatní). Každý máme nějaké ty své historické postavy, na které jsme hákliví. Jednou takovou je pro mě Vilém z Landštejna. Chci-li pracovat s osobami, které skutečně žili, pak je logicky musím posadit také do doby, v které působili a nepřetvářet dějiny. Jestli tohle četla Vaňková, tak se jí z toho musela zamotat hlava. Tohle je prostě nepřípustné. Kniha prakticky bez „vyústění“ je v pořadí druhým „pětihvězdičkovým“ rozčarováním.

Deník psaný pro určitou věkovou kategorii. Nečetls ho v pubertě? Ne? Vážně? Tak to máš smůlu, protože po skončení téhle epizodní části života už tě Mládí v hajzlu tak nenadchne, jako kdybys ho četl v době, kdy tvou největší starostí byly beďáry, co s OLE a jak se co nejrychlejc dostat pod kalhoty svojí vysněný kočky.

3 29.06.2016

Z nadšenců se stali fanatici, kteří posílají do nebe každý výtvor vyplozený v rozrůstající se liniji avp universa a z původních fanatiků se stali trosky, kteří každým podobným dílem dál ztrácí jakoukoliv víru v to, že se objeví ještě něco důstojného z čeho nebude smrdět křeč na objednávku.

2 17.12.2018

Knihou jsem dlouhá léta opovrhoval. Vyhýbal jsem se jí jako čert kříži. Příčila se mi už jen samotná představa její existence, stejně jako se upíru příčí samotná představa česneku. Ale všechny zábrany se jednou zlomí a ne jinak tomu bylo u mě. Nevěřil jsem, že kniha všemi směry prošpikovaného legendárního filmu může přinést na světlo něco nového, a přece je tomu pravda. Ten kdo tvrdí opak, buď nečetl knihu, nebo neviděl film. Psaná forma nám navíc dodá to, co nám vizuál nedá a film zase zobrazí to, co nám naše představa neumožní. Na jedné straně popsané pocity, které film nevyjádří a na druhé straně brilantní Jerryho hudba, která nám dodá strach a napětí. Jedno s druhým do sebe dokonale zapadá. Škoda jen, že se nám dnes celá legendary story hroutí z toho stejného pera, které ji vytvořilo.

Veliký pozdrav na závěr letí překladatelům, kteří za celou dobu knihy ani jednou nedokázali dobře vyskloňovat slovo konzole a název lodi Nostromo. Všechna čest pánové.

2 23.08.2017

Tohle není oddechový čtení, tohle je tvrdý psychologický porno. Chápu ty, kteří hodnotí plným počtem bodů stejně tak, jako chápu ty, který hodnotí odpadem. Já zůstávám přesně mezi. Nesedí mi Fuksův styl nezáživného „umělého“ psaní všeobecně. Byť může být myšlenka knihy sebevíc brilantní, její podání mě míjí, jako bych četl divadelní hru a ne román.

Není lepší knihy, která popisuje Zvíkov. Jedná se o nejobsáhlejší a nejvíce detailně zpracovaný přehled jak historický tak stavební. František Tyl se jako orlický farář dostal k záznamům, ke kterým měl de facto přístup málo kdo. Ty mu posloužily k vytvoření tohoto unikátního díla, z kterého čerpali všichni ostatní historikové, sepisujíc své vlastní paměti Zvíkovské. Mezi nimi takové kapacity jako Sedláček či Durdík. Vlastní Tylův popis po bádání samotným Zvíkovem v druhé polovině 19. století přináší zase dokonalý pohled na tehdejší stav jednoho z našich nejvzácnějších hradů.

Velká škoda že takovýto obsah dnes nemají vydaní průvodci po našich památkách…

2 25.05.2017

Začínám tomu propadat. Třetí díl v řadě, každý jiný a mě to pořád baví. Je to vážný, surový, smutný a vtipný zároveň. Bez přemoudřelýho filozofování, který mi leze u ostatních knížek tak na nervy. Skoro jedna hvězda dolu pro naše dva mladý hrdiny za jejich občasnou zbrklost a temperamentnost. Ale i je autor dokázal naštěstí ukočírovat, stejně jako konec vystajlovanej jak pro Haliwůd. E 'eccellente, molto bene, slovy Siliva, toho malýho italskýho skrčka.

2 23.05.2017

S templáři se dřív nebo později popere každý autor historických románů či detektivek. Ať chce nebo ne, jednou dojde na lámání chleba. Ne vždy se to ale povede. Někdo se s tím vypořádá bez ztráty kytičky, zatímco jiný (třeba Vlastimil) přecení své síly (rozuměj znalosti). Templářská témata jsou vždy těžce uvěřitelná. Většinou je to nad hranou věrohodnosti. Samé hádanky, křížovky a zahalená tajemství, které si sami nachází svého hledatele a přesně i to zde knížce ubírá jednu hvězdu. Všechno ostatní však drží pevně jako samotné templářské tajemství. Autor ví, o čem píše. Historicky a geograficky je neprůlomný a to je u těchto témat co říct. Nejenže všechna místa před tím navštívil a skládal do příběhu, ale i se radil s odborníky na konkrétní problematiku. Kniha má opět silný úvod s rodícím se strhujícím příběhem. Pötzsch zde ani napodruhé nezklamal a pokud se vám líbila Katova dcera, bude se vám líbit i černý mnich.

2 28.04.2017

Nevyrovnaná kniha s nevyrovnaným příběhem. Napětí střídá nuda, nudu střídá spád, spád střídá nuda, nudu střídá napětí. Jako by se Rowlingová vždy vypsala na pár stranách a další proložila nudným a ničím neříkajícím dějem ze školního roku a hledala další inspiraci pro pokračování.

2 31.01.2017

Spíše vzpomínková rekapitulace na předchozí nepovedené knihy, u které se nám ze záhrobí vrací osoby v předešlých dílech pohřbené. Nádherně zpatlaný závěr, který umí vykouzlit jen pan Vondruška. V rekapitulaci z toho vychází jedna krásná hvězda.

2 19.10.2016

Kniha je jako jedna z mála čtivá, absence vaty je vítána. Co se slohu týče, je to jedna z těch autorovo lepších. Stačilo by jen vyměnit některá jména za fiktivní a dostali bychom se nad tři hvězdy, jenže na to už asi nezbyla fantazie. Za Viléma z Landštejna jsem autora už peskoval dvakrát, ale jelikož si ho nadobro zasadil do svých vlastních dějin, je potřeba to znova přetrpět. Co ale není možné přetrpět je fakt, že z nás Vondruška dělá "ono tupé zvíře". Popřel zde téměř vše, co se odehrálo v Tajemství abatyše z Assisi. Do všeho se v té své zmatenosti úplně zamotal.

2 08.09.2016

Zklamu "pěti-hvězdičkáře" :) (opět), ale pokud ani tady nevidí, že je něco špatně, tak je pak ale opravdu někde něco špatně. Autor skutečně není Brown a už vůbec ho nestračí do kapsy, jak někdo někde poznamenal, není ani jako jeho oblíbenec Robert, kterého stále kopíruje, ale je to taková horší třída Frederica. Nevím, jak a za co, pan Vondruška získal své tituly, ale za znalosti z historie to rozhodně nebylo. Horší vyústění knihy literatura nepamatuje. Víc nemá cenu co upřesňovat, spanilá elizabeth to shrnula více než dokonale.

Olomoucký bestiář je tím nejlepším, čeho se mi prozatím z cyklu s Oldřichem z Chlumu dostalo. Na Prokletí brněnských řeholníků jsem tak byl hodně zvědavý. Na Hané jsme však jen krátce, zbylou část trávíme v Brně. I tak je olomoucké pátrání Oty daleko svižnější a více napínavé. Brněnský zbytek je už pak zase jedna velká autorova improvizace zakončená sice trochu nečekaným obratem, nicméně díky průhledným zvratům s absencí napětí. Postavy se v prvních pár dílech alespoň nějak vyvíjeli, tady se už nevyvíjí, autor je mění podle toho, jak se mu to zrovna hodí. Oldřich z Chlumu sice přechytračil Bruna a Přemysla, otázka však ale zní: podařilo se panu Vondruškovi přechytračit i čtenáře?

2 21.08.2016

Ke zkouškám na anglistiku-amerikanistiku jsme měli v doporučené četbě mimo jiné i Stébla trávy. Znal jsem Whitmana, ale jeho tvorbu jsem do té doby míjel obloukem. Však kdo chce číst v 19 letech poezii? Nakonec jsem jí díky přípravě vzít do ruky musel a zaplať za to, že v originále. Když jsem ji pak později přečetl v češtině, nemělo to už takový efekt jako napoprvé v angličtině.

2 29.06.2016

P. Vondruška zde zcela změnil způsob psaní i celkovou strukturu příběhu. O něco podobného se pokusil už při Zdislavě, ale tam to nedokázal ukočírovat a nakonec se ztratil ve svém původním (trochu nešťastném) pojetí. Olomoucký bestiář je první kniha oproti všem předešlým s Oldřichem z Chlumu, která se opravdu povedla.

2 21.06.2016

Adventní Kletba si mě získala už od první strany. Obsahuje přesně to, co mi v předchozích třech knihách o Oldřichovi z Chlumu chybělo. Spád, ponurost, temnotu, dokonce i napětí a skoro žádnou vata. A do toho všeho dokonale vybarvený Krašov. Není nutný na sílu každý děj neustále rozvádět a překombinovat. V tomhle případě tady díky tomu méně dostáváme daleko více, než v předešlých dílech.

2 22.04.2016

Druhej poločas, kterej začíná Plzní funguje daleko líp než ten první, co končil Tureckem. Člověk se tady konečně něco dozví a dost se u toho i nasměje.

1 03.10.2019

Chodilová perlí jako vždy a narozdíl od ostatních pevně doufám, že Alex White zůstane jen u této knihy. Tohle se hrubě nepovedlo.

1 06.06.2019