julika komentáře u knih

Náhodou se mi kniha dostala do ruky a neměla jsem tušení, že mě tak zaujme.(Také bylo příjemné mít všechny povídky v jedné knize).
Dlouho jsem se nesetkala s tak milým čtením. Povídky jsou moc hezké, jednoduché, zábavné a jsou vlastně i lidské. Zamilovala jsem si doktora Finlaye a jak už bylo psáno, mrzí mě, že není pokračování. Tak ráda bych věděla, že i on našel své štěstí.
Pan A. Joseph Cronin má u mě obdiv a bylo mi potěšením přečíst si jeho povídky.

6 28.12.2015

S velkou oblibou jsem kupovala knížky od Kinga a přesto jsem žádnou nikdy nečetla. A pak přišla výzva. Přečíst něco od mistra hororu nebo si dát čajový dýchánek u Pýchy a předsudku, to je oč tu běží!
Kapesní vydání těchto povídek, kterým neřeknu jinak než "Myšičky" u mě probudily neuvěřitelný obrat. Sice jsem je zapomněla cca týden v kotci na psí boudě, nicméně tohle bylo fakt perfektní počteníčko! :-))))))

5 08.03.2023

Nejhorší na tom všem je, že pan doktor Hanzelín si ani trochu neuvědomoval jak strašlivě se provinil na osudu svých dcer. Vlastně jim zničil život...

"Předsudky, příchylnost k rodině, zvyk poslouchati, strach
z neznámého – to je ta kouzelná čára, kterou nedovedly překročiti
ženy blouznivě toužící – tenkrát – i dnes – a přece, nač narážely? Na
pouhé nic, dobré jen pro žert rozdováděného obecenstva. Ubohé
ovečky, uspané vychytralým hypnotizérem, veřejným míněním!
Kolik se jich zaleklo a vrátilo se se svěšenými hlavami do svého
teplého chléva, k svému hubenému žlabu! Některé přece unikly.
Mezi nimi Dora. Překročila s vítězným smíchem myšlenou čáru. Šla
za svou fatou morgánou, za stříbrnými vlnami moře, za bělostnými
beránky, narážejícími na blankytné břehy. Jen jediná krutá otázka je
na místě: co bylo za tou čarou? Byly tam louky volnosti? Vyhrávaly
tam opravdu nebeské harfy? A jak dlouho?"

5 05.04.2021

Ač se mi mohlo zdát chování Catherine jakkoliv místy sentimentální, tu lásku jsem jim věřila. ( Možná i záviděla?) A o to víc mě to pak bolelo...


"Sakra," řekl jsem. "Už teď tě miluju víc než dost. Co bys ještě chtěla? Chceš mě zničit?"
"Ano. Chci tě zničit."

5 28.09.2020

Jsem nadšená tímto objevem. Jak to ten autor dělá, že mé srdce několikrát poskočilo? Na tuhle knihu jsem čekala!
Ponuré, depresivní, bezvýchodné... ? Ale nakonec to vždycky nějak dopadne. Jde o maličkosti...Maličkosti, kterých si my obyčejní smrtelníci někdy ani nevšimneme. Oceňuji útěchu a naději, která přichází během čtení. :-)

*"Sedla si naproti přes uličku a svou malou holčičku v květovaných šatečkách posadila vedle sebe. Podívala se na Hanse a usmála se na něj jako žena na malého kluka. Smutně. A on cítil, jak je opuštěná, jak se v životě nemá dobře, že její cesta s velkým zavazadlem a s děckem na krku vůbec není útulným dobrodružstvím."
*"Neví, proč je najednou zamilovaný, ochotný všechno snést, všeho se vzdát, odejít s holým zadkem do zimy, jen když tam bude s ní. Jen když se tam s ní bude milovat a trápit. I kdyby ho měla zničit, zabít, využít, tak za ní půjde, a neví proč. Ale ona nic z toho neudělá, jen s ním žije, jako obyčejná žena s obyčejným chlapem."

5 20.08.2018

Tahle prvočísla mě bavila daleko víc než kdysi na gymplu...:-) Jojo, sama znám ty okamžiky, kdy se musíte rozhodnout. A nejde mi to dodnes. V tom je moje slabost. Taková "vážka".
Dokonce znám i ten pocit, kdy víte přesně, co máte udělat. Ať už zvednout telefon, usmát se,napsat, promluvit, obejmout, ale ...Nejde to...
Velmi čtivá, dobře napsaná kniha, jen je potřeba mít asi dobrou náladu nebo být neutrální...? Rozhodně si ji ještě někdy přečtu, ale nejdřív ji někam schovám, pořád to bolí.

"Alice se usmála, ale dál se dívala na toho kluka s ovázanou rukou. Ve způsobu, jakým skláněl hlavu, bylo něco, co v ní vzbuzovalo chuť jít až k němu, zvednout mu bradu a říct mu, koukni se na mě, tady jsem."

Tuto knihu bych asi sama od sebe nikomu nedoporučila. Každý od literatury očekáváme něco jiného a ne každému musí sedět neustálé opakování motivů a bláznivá paní Mooshabrová. Nicméně, četlo se mi dobře, sem tam jsem sice kroutila hlavou, ale jsem ráda, že už vím, kdo je "ta" Máry Capricorna!!! :-DDD
Ocenila jsem i hezký vztah paní Mooshabrové s paní správcovou. Také chci přítelkyni, co dopoledne přijde na kafe nebo mě nastrojí, že budu vypadat jako herečka či kupcová z Kanárských ostrovů. :-)

"Je možné mít přátele," řekl Oberon Felsach u křesla, pomalu dojídal koláč a byl čím dál tím bledší, "je možné mít přátele, přátele, a přece s nimi nikdy v životě nemluvit..."

5 31.01.2018

Tušila jsem, že Greenovi dochází dech, ale rozhodla jsem se přečíst další greenovku. Nicméně to nadšení jako bylo u Hvězd se nedostavilo. Myslím, že je to průměrná kniha, chybí jí to kouzlo, které mají Hvězdy. Hlavní postavy mi nic neříkají, hlavně nechápu Margo. Musím uznat, že některá místa v knize mě pobavila, ale nezanechala ve mně takový pocit jako Hvězdy nám nepřály. U té jsem měla pocit, že čtením něco získávám, že ve mě něco zanechá.

5 05.12.2015

Když mi moje maminka vyprávěla o této knížce, zatoužila jsem se i já dostat do krásného údolí, kde může být člověk věčně mladý, prožít klidný, umírněný život vyplněný duchovním rozjímáním. Jenže....Tak jednoduché to zas není. Máme tu závazky a pouta, které volbu pro Šangri - La komplikují.
Úžasná myšlenka a velký dík, že jsem se v rámci 200 stran objevila ve snovém světě, kde jsem byla šťastná...
Proto se přimlouvám, aby každý, kdo sem vstoupí náhodou či cíleně hledá, svůj kousek tichého štěstí našel! ;-)

4 07.03.2020

Nikdy jsem nebyla schopná dokoukat celý film, tak jsem se vrhla na knihu.Celkově nemohu nic vytknout.Jen od začátku postava pana Kopfrkingla mi přišla divná.Nesnášela jsem ten jeho zájem,tu přehnanou pečlivost a věčné opakování že jsme prach ve který se obrátíme...Zarazila jsem se u části,kde požádá manželku aby si stoupla na stoličku a přehodí jí smyčku kolem hlavy a pak židli skopne.To jsem docela koukala jak se rychle činil.Snad budu mít někdy odvahu na celý film.

4 12.08.2015

Přečíst tuto knihu je povinnost, o tom asi žádná. Je tu ale háček. Vůbec nevím, v jaký den nebo při jaké příležitosti ji číst. Určitě ne, když je člověk šťastný, protože na něj padne smutek a beznaděj. Rozhodně ne, když nemáte dobrou náladu, to je najednou všechno horší a smutnější...
Kniha se ke mně dostala, když mi zrovna lehko nebylo a v příštích dnech jsem se stala závislou. Četla jsem každou volnou chvilku a vrčela na každého, kdo mě rušil. Večer to bylo nejhorší, kniha má černý přebal a v pokoji na mě zle svítila. Pokaždé jsem ji musela něčím přikrýt. Myšlenka, že se tu najednou objeví Jakub Brodie, to už na mě bylo moc...

3 10.10.2017

Milý příteli,
píšu ti,protože jedna holka říkala,že umíš naslouchat a máš porozumění a že ses ji na večírku nesnažil dostat do postele, i když jsi měl tu možnost.Nepokoušej se prosím zjistit, kdo ta holka je, protože to bys pak mohl přijít i na to, kdo jsem já, a já fakt nechci, abys to věděl......

Už při čtení prvního odstavce jsem věděla, že to bude jedna z těch "srdcóvek", na které nezapomenu.
S Charlim jsem trávila polední přestávky,cestu domů a byl to úžasný společník, díky němu se pak cítíte nekonečně.

3 09.06.2015

Knížka, která je mému srdci velmi blízká. Mám z ní pokaždé radost a to už jsem ji četla několikrát. Občas mě mrzí, že příběh skončí, přitom já bych ještě chtěla pokračovat. Většinou ji čtu kolem Vánoc, kdy je na ni báječná atmosféra nebo za deštivých dní aby mi zlepšila náladu a dostala do doby, kterou bych sama ráda zažila. Proč už jsme tak daleko? :)

3 28.12.2012

Slzy jsem neudržela...

2 13.05.2021

"Kdy asi," řekl, "svět po prvé zbloudil s cesty, kdy asi lidé zapomněli - jak žít, jak milovat, jak nalézt štěstí. Neboť kdysi má Dono, bylo takové jezero v životě každého člověka."

Francouz, Francouz, Francouz... ❤️ Asi si to budu muset přečíst znovu. :-)

2 26.12.2020

Ruce do dlaní, zavřít oči a snažit se zapomenout. To byl můj první pocit po přečtení.
Opravdu silný zásah do mého ubohého nitra. Všechno bylo tak skutečné a já se ještě stále nemohu zbavit toho zničujícího pocitu bezvýchodnosti a marnosti. Jak má potom všem člověk dál žít?
"I kdybych vás už neměla nikdy spatřit, zapamatovala bych si včerejší noc lépe než cokoli jiného v životě."
P.S. Přesně,jak říká moje maminka, osvěžit překlad a bylo by to za 5 hvězd. ;-)

2 24.09.2020

Oslovila mě především první povídka o jednom karáskovi a jeho lásce k Soně Mamočkinové - dokonalý příklad toho, že lásku nelze pochopit, zastavit či rozumně vysvětlit. A tak to má přeci být! ;-) + překrásný nápad, jak zdůvodnit, proč ruští básníci píší tak smutně...

2 05.02.2020

Normálně bych po této knize asi nesáhla, ale vzhledem k tomu, že jsem ji dostala jako dárek, brala jsem to trochu jako svou povinnost dát jí šanci.

Nakonec jsem ji přečetla celou, tak mohu napsat: žádný klenot to není, styl nic moc, předvídatelné, sladké, řekla bych, že se autorka snažila, aby to bylo dost líbivé (Provence, zlomené srdce,okouzlující fešák, pečení dobrůtek...) na léto oddechová ČK. :-)

2 29.07.2018

Úplně náhodou se mi dostala do ruky, zaujala mě, protože mi o ní brácha vyprávěl. A protože jsem tak zvědavá a musím mít všechno hned, tak jsem si ji ještě to odpoledne dala do čtečky. Pro mě docela výzva, ještě moc anglicky neumím, ale zkusila jsem to. Četla jsem jedním dechem, až do půlnoci, kdy jsem měla strach si jít vyčistit zuby. Během knihy se u mě vystřídalo spoustu emocí občas jsem měla i pocit, že se dusím, nejvíc při pomyšlení, že ztratíte svobodu, jste zavřeni v nějaké místnosti a nemůžete ven. Jako tvrdohlavý člověk bych to nepřežila ani minutu, mlátila bych kolem sebe a bylo by mi špatně z toho, že jsem zavřená a nemůže ke mně slunce. A další odporností by bylo, že tam pořád leze ten blázen s tácem, úplně neschopný porozumět tomu, že je monstrum, co všechno ničí. Jo, a nejvíc mě naštval ten konec. Věřím ve spravedlnost, doufala jsem, že dobro nakonec zvítězí nad zlem...A ono to dopadne jak to dopadne. Copak je tohle spravedlivé? Pořád si říkám, že mi tam chybí další dvě stránky!

2 05.07.2016

Při čtení mě pobavila pasáž v nemocnici, jak letěl vzduchem bažant. :D Pan Hrabal má opravdu dobrý smysl pro humor. Cítím, že to asi žádný suchar nebyl. Knížku jsem přečetla rychle, líbila se mi, měla jsem ji jako povinnou četbu. Neřekla bych, že je nudná, někomu to sedne a někomu ne.

2 18.01.2016