jolii komentáře u knih
Milé, laskavě humorné, někdy poučné a k zamyšlení, takové je to čtení.
Čtu tuhle knihu ve vlaku a řekla bych, že je to trochu ošemetné, neb s nemizícím mírně přiblblým úsměvem vypadám asi trochu podezřele, ne-li jak tichý blázen. Ale já si to užívám.
Moc dobrá kniha. Trochu tajemna, hodně chuti na kávu, akorát postav a příběhů. Ten poslední by ale mohl být o krapítek víc dotažený a méně sentimentální.
Vlastně nevím, co napsat. Vše už tu bylo řečeno. Jsem ráda, že jsem po knize sáhla o víkendu. Celý patřil jí.
Velmi, opravdu velmi pěkně vykreslené životní příběhy několika generací jedné rodiny. Začnete číst a nejde přestat.
Většinu přečtených knih posílám dál, ale s touhle jsem se chvíli mazlila. Murakamiho styl mě moc baví. Už tuším, co můžu čekat a těším se. Povedená povídka s naprosto pravdivou závěrečnou myšlenkou.
Asi před půl rokem jsem si dala takovou Murakamiho jízdu. Čtyři knihy za sebou. A řekla si už dost! Ale teď, když tu vidím Kafku, právě díky ní, se mi doprčic stýská.
Opravdu nic moc. Dočetla jsem už ledacos, ale tohle zatím ne. Nebaví, bohužel.
K celé sáze chovám emoční ambivalenci. Neboť, jak praví slovník cizích slov, jedná se o "současné prožívání rozporných, smíšených a protichůdných, kladných i záporných pocitů a emocí vůči věcem, podnětům a osobám, např. sympatie a antipatie, lásky a nenávisti". A to jsem při čtení cítila.
Já touhle knihou Marakamiho začínala a říkala si: "Bože, co je to za koninu?" Po přečtení jeho dalších už to vím. Mám ho ráda, kluka bláznivýho. Kluka, co se hledá a nemůže se najít. Rozumím a některé myšlenky z jeho knih mi stále víří hlavou.
Děj si prostě jen tak plynul a já četla. Nic strhujícího, nic překvapivého, nic hluboce filozofického, ale přesto poutavé a čtivé.
Měla bych se učit na zkoušky. Ale copak to jde, když mám na očích tuhle knihu? Další díly jsem pro jistotu strčila pod polštář.
Jeje, to zas byly noci. Krátké a s divokými sny. Platí pro celou trilogii.
I po 10 letech má studentům co nabídnout.
No, my pejskaři musíme dát jedině pět hvězdiček.
Útlá knížečka se mi dostala do rukou zcela náhodou a je to báječné čtení. Možná tedy jen pro starší ročníky, které ještě zažily ledacos samy, nebo u svých prarodičů. Samotné závěry fejetonů jsou však stále aktuální a musíte si říkat, že Čapek zkrátka viděl dál, než na špičku nosu. Pokaždé si říkám, jak by asi komentoval dnešní přetechnizovaný a odosobnělý svět.
Na můj vkus se tam trochu moc pracovalo, takový "socíkovský" styl. Ale osudová linka hlavních postav byla zajímavá, konec románu překvapivý. Dočetla jsem .
Jo, jo, jo. Trochu kratší začátek by neškodil, ale jinak dobrá. Jen doporučuji nečíst před spaním.