Muž se psem
od: Zdeněk Jirotka
Když se řekne Saturnin, každému se nepochybně vybaví jeho autor Zdeněk Jirotka, člen kdysi slavného kruhu Sedmilhářů. Je však také autorem o něco méně známé detektivky Muž se psem. Odehrává se v ní pátrání po největším podvodníkovi všech dob. Ani tato kniha nepostrádá Jirotkův svérázný humor. Třetí vydání, v Melantrichu... celý text
Když se řekne Saturnin, každému se nepochybně vybaví jeho autor Zdeněk Jirotka, člen kdysi slavného kruhu Sedmilhářů. Je však také autorem o něco méně známé detektivky Muž se psem. Odehrává se v ní pátrání po největším podvodníkovi všech dob. Ani tato kniha nepostrádá Jirotkův svérázný humor.
Třetí vydání, v Melantrichu první. méně textu
| Žánr: | Humor, Literatura česká |
| Vydáno: | 1988, Melantrich |
| více informací... |
Komentáře (33)
Původně jsem šla po Saturninovi, ale nakonec jsem se rozhodla, že si o něj požádám Ježíška a zvolila Muže se psem, který byl levnější :-) Nicméně nelituji, pan Jirotka mě navnadil na další svá díla, moc milé a vtipné čtení, Václav Kavaňas je borec a když jsem teď dočetla poslední odstavec, málem jsem spadla ze židle :D
Logicky jiné než Saturnin, ale to neznamená horší. Příběh, včetně konce, je přesně takový, jaký být měl. Rozkošný a absurdní. Ostatně slouží jen jako prostředek k prezentaci geniálního slovního humoru, za který by se ani P. G. Wodehouse nemusel stydět.
Takové lehké „nic“. Kratochvilné čtení pro příznivce starých časů. Jirotkův styl je zábavný, ale nahlas jsem se nezasmál. Vnímám tuto knihu jako takové interpunkční znaménko v mé četbě. Odděluje dvě nadechnutí…
Přiznám, že kdybych týden před tím nečetla znovu Saturnina.. byla by skvělá.takhle mi přišla slabší.ale dobře se četla
Kniha vám přinese několik zklamání, pokud k ní budete přistupovat namlsaní (bezpochyby jednou z perel české humorné literatury) Saturninem. Tohle není Saturnin, ani se Saturninem být nesnaží. Jedná se o specifické dílo se světlejšími, i méně, chvilkami. Jako celek jde o vcelku příjemnou nenáročnou četbu, které musíte odpustit několik (ne)logických konstrukcí.
Z těch zdařilejších scén bych rád citoval tuto:
V klenuté, elektrickou lampou špatně osvětlené místnosti byla dřevěná přepážka s několika okénky, nad nimiž byly upevněny sotva čitelné nápisy: Klenoty, Šatstvo, Kožichy, Umělecké předměty. Nápis Motorové čluny hledal pan Kavaňas marně. Za přepážkou byl jen jediný úředník, starý, naftalínem vonící muž. Podíval se na příchozího přes okraj svých brejliček a tiše se zeptal: "Co si přejete?" "Chtěl bych zastavit motorový člun," řekl pan Kavaňas trochu nejistě.
"Cože byste chtěl zastavit?" ptal se nedůvěřivě úředník.
"Motorový člun."
"Ha!" zvolal úředník s podivným výrazem ve tváři. "Motorový člun. Tušil jsem to. Kde je?"
Pan Kavaňas mlčky ukázal směrem k oknu, které vedlo na ulici.
"Rozumím," řekl starý pán. "Je stříbrný a štíhlý jako delfín. Přirazil k chodníku, je uvázán u pouliční svítilny a kolébá se na smaragdově zelených vlnách. Mírný větřík přináší z moře pozdravy a vůně dalekých zemí a rackové kreslí na obloze křivky těla ženy, již milujeme."
Pan Kavaňas byl dokonale zmaten.
"Proč mě posíláte k oknu?" ptal se starý úředník s mírnou výčitkou. "Představa, již jsme stvořili, je příliš křehká a byla by rozbita brutálním nárazem střízlivé skutečnosti. Podívám-li se, uvidím, že člun se proměnil v otlučený bicykl, skládácí postel nebo starý šící stroj nebo že zmizel vůbec, aniž se v něco proměnil."... Podivný mužík si nasadil brejličky a bez jakéhokoliv zřetelného posuňku naplnil ovzduší pocitem ukončené audience. Pak pomalu odešel k oknu, pískaje si tlumeně jakousi píseň. Pan Kavaňas se nehýbal a se zamyšleným úsměvem pozoroval staršího pána. Vyndal si z kapsy balíček cigaret a s rozvahou si jednu zapálil. Starý muž u okna přestal pískat a prudce se obrátil do místnosti. Jeho tvář měla výraz ohromení. Běžel k okénku, zadíval se na Václava Kavaňase, jako by ho byl předtím neviděl, posadil se na židli, vyskočil a rozběhl se zpátky k oknu. Když se vrátil, řekl s výrazem dětské bezradnosti.
"Je tam motorový člun."
"Ano," řekl pan Kavaňas. "Štíhlý jako delfín. Přirazil k chodníku, je uvázán u kandelábru a kolébá se na stříbrných hřbetech vln. Mírný vánek přináší vůni dalekých zemí, a pokud se pamatuji, rackové něco malujou na nebi."
Jestli máte rádi suchý humor a styl ve kterém je psán Saturnin, měla by se vám líbit i tato kniha. Rozvíjí se sice pomaleji, ale autorovy nápady na různé bláznivé zápletky jsou prostě skvělé!
Z počátku jsem uvažovala, že nedočtu .... nerada to přiznávám, ale je to tak :-) Pravdou je, že příběh se rozvíjí pomalu, ale z respektu k autorovi milovaného Saturnina, jsem vytrvala a jsem nesmírně ráda! Jak zde bylo řečeno je nutné knihu dočíst do samého konce a jistě se u budete bavit :-)
Geniální detektiv amatér, který si vrchního padoucha hned na začátku uklidí na bezpečné místo a věnuje se jiným věcem..., báječná sranda! Tento Jirotkův smělý konstrukt lze nepochybně postavit na roveň inspektoru Trachtovi, který si na svého Dešťovku počkal dvacet let v Hospodě na mýtince. A že to není Saturnin? No... není. A co?
Bohužel jsem asi knihu nepochopila. Saturnin je pro mě největší perla české literatury. Ještě plná úsměvu a dojmů z ní jsem začala číst Muže se psem. Bohužel mi kniha nepřišla vůbec vtipná, zábavná a nebavila mě.
Jedinečná humorná detektivka, nevídaného typu.
Dá se však rovnat legendárnímu dílu, Saturnin? Mám jinou otázku.
Koho to zajímá? Proč se na to vůbec ptáte? Knížky nejsou psací potřeby, nebo toaletní papír, a dají se mezi sebou jen těžko porovnávat, protože nemají jeden účel podle něhož se kvalita soudí. Jestli chcete soudit kvalitu takovýmto způsobem, pak by většina literatury byla prohlášena za nekvalitní, protože, nejsou Bible.
Ale zpátky k tématu, vyrovná se tato knížka Saturninovi? Ano.
Styl je velice podobný, ale zároven velice jiný. Záleží na tom co je vám více po chuti.
A u mě osobně, "Muž se psem" vyhrál nad Saturninem.
Myslím, že tato knížka je světový unikát, protože si nepamatuji, že by nějaký jiný autor napsal něco podobného. Styl detektivek, je soustředěn hlavně okolo na zápletky, a složitosti, že nakonec to vypadá jako logický román napsáný nějakým matematikem, nebo návod k tomu, jak nějaký ten zločin provést, tak aby to nikoho nenapadlo. Je to dobrý hlavolam, ale většinou je to jedno a to samé.
Pan Jirotka však takový styl dává stranou To neznamená, že knížka není chytrá, ba naopak. Čiší humorem, kreativitou, lidovou moudrostí i pitomostí, chytrými dějovými body a zábavnými nonsensem. Avšak, tato knížka má, což většina detektivek postrádá. Lidskost. Místo zápletky, jsou hlavním soustředěním knížky, postavy. Místo zapeklitosti případu,jejich příběhy. Hrdinové nejsou jedinci, s fotografickou pamětí, a šedými bunkami v oblasti chemie či matematiky, a padouši nejsou, pánové ve černém s knírkem, kteří mají na denním pořádku přestávku na zlověstný smích. Jsout o lidé, a chovají se jako skuteční lidé, a ne šachové figurky, se kterými Bůh a a ďábel hrají partii.
Má knížka pár slabostí? Ano. Finalní rozuzlení, bylo cítit velice nepotřebné, a "Muž se psem" se nakonec stali vedlejšími postavami ve své vlastní knížce. Dá se také říct, že příběh byl velice jednoduchý, a že se toho nic moc nestalo....avšak, z mého pohledu to slabost nebyla, ba naopak v mých očích udělala knížku o to lepší.
Stojí to za přečtení? Přečtete a posuďte sami.
Knihou jsem více než mile překvapen. Opět spousta humoru, díky kterému čtení rychle utíká.
Nevím, zda je nutné jí srovnávat se Saturninem. Obě mají své kouzlo a schopnost pobavit čtenáře měrou vrchovatou.
škoda, že jsem nejdříve četla Saturnina- knížka je moc hezká, určitě svoji cenu má, ale Saturnin je prostě Saturnin, nesmí se to asi srovnávat, nechci snižovat kredit autora
Asi už zůstane navždy ve stínu Saturnina, ale rozhodně nezaslouženě. Je to skvělá knížka.
Tak pro mě to nebylo lepší než Saturnin, ale pět hvězdiček si to rozhodně zaslouží. Ten konec jsem fakt nepředpokládal. Zřejmě se pan Jirotka zmiňoval o bystřejším čtenáři než jsem já. Budu se nad sebou muset zamyslet.
Přečetl jsem v nemocnici společně s ženským románem o dámě, která byla nepochopená manželem, milencem i dětmi, zbláznila se, a na sklonku života, když před ní všichni nevděčníci kajícně poklekli, se zase odbláznila. Název této perly si nepamatuji, Muže se psem ano. Byl to pro mě při téhle četbě maják v rozbouřených vodách pitomosti...
Zábavné čítanie na dovolenku, nič viac nič menej. Ale čo vlasne chcel Jirotka čitateľom okrem ľahkého čítania ponúknuť? To vie asi len on sám a už to nikdy nikomu nepovie.
Můj první Jirotka. Očekávání se naplnila – příjemně jsem se pobavila, příběh mile plyne a detektivní zápletka nutí čtenáře dostat se rychle na konec knížky. Odlehčená, humoristická minidetektivka na propršené odpoledne a spravení nálady :-).
Z. Jirotka opět nezapřel svůj talent pro humorný román, skvěle jsem se pobavila, ačkoliv nemám svého chlupatého Watsona.
[081/11] Popravdě nevím jak začít. Nejsem si ani jistá tím jestli jsem si na knihu utvořila ten správný názor, protože jsem ji tak docela… nepochopila by bylo silné slovo. Jen prostě nevím, co tím autor chtěl říci. Nejspíše měl jen v úmyslu napsat odlehčený příběh o tom, jak si jedinec, který opustil „civilizaci“ na dvacet let, splnil svůj dobrodružný sen s adrenalinovou náplní a stal se amatérským detektivem. Ono to bude asi vše, ale tím pádem to není dost.
Příběh jako takový je neúplný a finální rozuzlení na mě nezpůsobilo ani humoristicky, i když to tak nejspíše působit mělo. Zdeněk Jirotka byl autorem s osobitým rukopisem, který je lehce rozpoznatelný snad v každé jeho knize, ale pro mě jsou jeho příběhy takové neúplné, nedodělané, ale přitom ne tak docela prázdné. Je v nich jisté kouzlo a půvab, ale na mne to prostě ne a ne zapůsobit. Moje smůla. Nejspíš.
Trošku mě zaráželo, že více než hlavnímu hrdinovi se celá kniha věnuje pronásledovanému podvodníčkovi. To o jeho minulosti se hovoří. To on je středem všeobecné pozornosti. To on je vlastně hlavní postavou, i když kniha se jmenuje ‘Muž se psem‘. Je to takové ‘Chyť mě, když to dokážeš‘ ala made in The Czech Republic zalijte vařící vodou, až na to, že podvodník zde je jen naoko geniálně chytrý a při tom dělá chyby školáka a nechá se odhalit prostým civilistou.
Beru na zřetel, že celá historie mladšího bratra kontra bílí angorští králíčci a jak se ze všedního slibu stal lukrativní podnik, má do sebe něco z magické aury humoristiky, ale je to spíše takový ten humor na přemýšlení, zamyšlení se a rozjímání, kdy vám vše tak nějak připadá vtipné až za sentimentálního vzpomínání, ale při tom v době kdy jste to prožívali, jste tím jen žili a nesmáli se.
Štítky
pronásledování podvodníci detektivní zápletka
Autor a jeho další knihy
Zdeněk Jirotka
česká, 1911 - 2003
- Saturnin (2008)
- Muž se psem (1999)
- Sedmilháři (1969)
- Velká kniha sedmilhářů (1994)
- Pravidla se změnila (2000)
Uživatelé mají knihu
| v Právě čtených | 3x |
| v Přečtených | 317x |
| v Čtenářské výzvě | 10x |
| v Doporučených | 12x |
| v Knihotéce | 103x |
| v Chystám se číst | 36x |
| v Chci si koupit | 3x |