jituz komentáře u knih
Tato knížka mně přistála přímo před nosem. Na dovolené. V Řecku. Autorkou. Na pláž ideální, krásné, odpočinkové čtení. To že jsem trošilinku poznala i autorku je příjemný bonus a nejde nedat pět hvězd. Mám ráda knihy spojené s určitým momentem, zde konkrétně pro mě vzpomínky na léto u moře. Asi Jitce tu práci i závidím:))
Četla jsem ihned po skvělých Želarech, které pro mě byly divoká jízda. Tato kniha byla naopak lehoučká a taková jako uklidnující.
Hanule je nesentimentální, syrová, žádná klišé. Celá kniha se nese v podobném duchu, žádné dlouhé prožívání a pitvání tragických událostí, ale jen strohé konstatování. Přesto a možná právě proto je vše plné emocí a citu.
Autorce se podařilo v krátké novele postihnout hluboký příběh, zastihnout atmosféru samoty vesnice i popsat pomalu vznikající nečekanou lásku. Knížka mě vzala za srdce a určitě moc doporučuji k přečtení.
Protože tu nejdou citovat komentáře, s dovolením si půjčím pár slov od Marlowe...děkuji
...Je to tak úžasné, že si to musím přečíst ještě jednou, znovu od začátku!"
Jsem člověk systematický, milující řád – a tady najednou nebylo čeho se chytit. Jako když ve stavu beztíže nevíte, kde je nahoře a kde dole.
Postavy, odkudsi se zjevující a znovu mizící, tápání ve vztazích a jménech (jako byste putovali krajinu bez kompasu a mapy), ulpívání a současně stékání po povrchu, kult jisté nahodilosti, syrovost textu, stylistická neučesanost a kostrbatost a zároveň zcela výjimečné jazykové mistrovství a naprosto nevídané a dechberoucí zpodobnění života lidí v horské vesnici…
Bože, kolikrát já se musela vracet několik stran zpátky, znovu a znovu a znovu.
Ale vracela jsem se moc ráda a zas jednou si přála aby kniha nikdy neskončila.
Nejprve mi to vůbec nešlo číst, ted' nemůžu týnštinu dostat z hlavy. Hendky, ketky a blažka zůstanou součástí mé mizerné slovní zásoby. Z hlavy mi nejde ani otázka, zda je správné, morální, etické a nevím co ještě, změnit a tím napravit povahu nebo cítění špatného člověka. Hodně špatného...Do ted' jsem myslela že ano, osobně bych ho potrestala až by zčernal, ale vidím, že o tom budu muset ještě popřemýšlet..
Samotný životopis Burgesse byl třešničkou na dortu, a tak trochu vysvětlení toho všeho.
Mně se hodně líbí tenhle styl psaní, autorka umí popsat pocity, zachytit každou myšlenku hlavních postav, charaktery postav jsou prostě bezvadně vykresleny. U takovéto knihy pozoruji, že najednou dokážu být hrozně moc empatická a do každé postavy se dokážu vcítit, v každé najdu kousek ze sebe. Jak už jsem psala u Běsy, od této autorky bych mohla mít na každou postavu samostatnou knížku.
A co se týká příběhu, téma zpracované na jedničku, jen mi malinko vadilo vykreslení chlapů jako samců co můžou mít více žen, kdežto ženám tato vlastnost ani v této době nepřísluší.
Viděla jsem nejdříve krásný film. Po letech jsem vzala do ruky i knihu. Samozřejmě je krásnější než film. Ale já až moc často srovnávala se Sinuhetem.
Chtěla jsem si půjčit Heřmánkové údolí, v knihovně však měli pouze toto. Už po pár stránkách jsem věděla, že v této knize nenaleznu kdoví jakou hloubku. Ani žádné nepředvídatelné zvraty. I charakteristika vedlejších postav mohla být o dost podrobnější. Ale příběh byl tak krásně pohádkový, milý a romantický, že jsem knihu přečetla na jeden zátah. Možná za to může léto a dovolená:). Určite se k autorce ještě vrátím.
Já to nedala. Nevěřila jsem příběhu. Tolik podnětů k tomu stát se krutými, jen aby bylo možné o krutostech psát. Vím že se tato zvěrstva děla, zde je to ale pro mě popsáno dost divně, tak nějak fakt přes čáru. A i přes snahu autora upoutat brutalitou, jsem naopak měla tendenci pasáže přeskakovat a děj se bez tohoto vlekl. A ničím jiným vlastně ani moc negradoval.
Plný počet hvězd jen za Hýkala:) od ted zpíváme v lese celá rodina:)
Nevěřim příběhu, je to kravina.
Ale..několik nocí jsem nespala a myslím, že dokud mám knihu doma na polici tak ani spát nebudu. Už ji chci konečně vrátit do knihovny a věřit, že sejde z očí, sejde z mysli...
Asi spoiler
Jedna hvězda za čtivost, jedna že jsem to dočetla. Jinak mě štvalo snad vše. Nesympatické postavy. Bídné popisy všeho-postav, prostředí. Kvuli tomu jsem nepochopila, proč na dovolené dělají něco co nechtějí, jely meditovat nebo už počítaly s komunitou a začlenění se?? A to skoro znásilnění, a po chvilce sex s jiným?? Jsem jediná komu to přijde hodně divné? A při pádu, při utěku, vědí, že sráz je 200 metru hluboký, a přitom tam nikdy nebyli a je to v noci..
Současnost jsem přeskakovala..nuda
První od Backmana. Hokej mě nebaví, fanatismus kolem něj mi přijde hodně hloupej. Sportovci i fanoušci musejí mít nějakou poruchu. Oproti nám normálním. Nejde mi to číst, chci to vzdát. A pak najednou...Prásk. Těším se na citáty na začátku kapitol a poslední věty v odstavci. Moudra na skoro každé stránce. Ukázka lidské morálky. A statečnosti. Mnohem víc jsem hltala styl vyprávění, než samotný příběh. Dopředu jsem tušila co se stane. A že to bude hrozné. Přesto mě to "nerozbrečelo". Emoce ve mně spíš zanechali popisy jednotlivých postav. Naprosto obyčejných postav. Takových i u nás je. Jsem ráda, že jich Backman popsal tolik. Tolik silných osudů. Prosté a skvělé sociální drama.
PS: můj začátek neberte vážně. I mé "talentované" děti dělají závodně sport:) a já určitě!!! nejsem zfanatizovaný rodič:)
PS2: miluju Benjiho, doufám, že je i v druhém dílu.
Nedávno jsem hledala knížku u které bych se zasmála. Aristokratky a Analfabetky nejsou moje krevní skupina. A ted' najednou omylem čtu Mart'ana a směju se skoro pořád. Jak někdo může být celý život táák optimistický. Závidím. A myslíte, že všichni astronauti musí být táák chytří? Já se pasáže s chemií a fyzikou nesnažila ani pochopit a trošku je přeskakovala. Pro mě by tam mohlo být víc kapitol z NASA, nebo i z Hermesu, ale jsem spokokojená i za Marka na třista stránkách:)
Neurazí, nenadchne. Na dlouhé zimní večery dobrá odpočinková četba. Ale..nevadí mi v knize víc časových linií, ani hodně postav. Tady je ale spousta postav zbytečných, možná je to proto, že jsou málo vykreslené a proto mě spíš rozčilovali (Hugh, Sammy, Hatty, Nathaniel aj). O dějových linií taktéž, to co by zvládla Nell, kvůli délce zbylo až na Cassandru. A mě to nějak nedokázalo strhnout. Umělé.
Mám ráda detektivky a Sýkora píše jak světovej. Skoro jsem si připadala jak když čtu Nesba. Jen těch vražd tam na české luhy a háje bylo pro mě moc. To ale čtivosti neubírá, naopak, aspon jsem si občas řekla "tak tohle jsem fakt nečekala":)
Přesně si pamatuji čísla stran, kdy jsem chtěla knihu zavřít a už ji nedočíst. Vždy mi to vydrželo jen do otočení stránky. Takhle má vypadat skvělá literatura. Nejde o žádnou detektivku ani thriller, ale silné téma v kombinaci s úžasným stylem p. Hanišové mě nedovolil knihu odložit. Je jednou z mnoha českých autorů, kterým držím palce, aby se prosadili i ve světě (a tím pádem i česká literatura)
Tohle jsem četla kdysi dááávno. A tenkrát jsem u toho vzdychala a moooc se mi to líbilo. Každopádně knížky, které vyvolaly touhu číst.
Kopírka. Hvězda za to, že jsem to dočetla.