jaroiva komentáře u knih

Opět zajímavé čtení.
Sice čtu pořád dokola o superstrunách a nezanechává to na mě žádné stopy, ale zatím mě to pořád baví. Takže i tato knížka mě zaujala.

8 05.11.2023

Opět pěkně odvyprávěno. Ale nevím, jestli to bylo proto, že byl první, ale pořád u mě vede Owen Meany. I tady jsem (narozdíl od Modlitby za Owena) byla pouze nezaujatým čtenářem.
I tak mi to dost rychle uteklo. Měla jsem pocit, jako bych tu historii už znala, nebylo to překvapivé, ani natolik bizarní jako Garp. A přestože nějaké věci, které snad nemohou být nikdy reálné, by se našly, působí na mě román celkově velmi pravdivě a lidsky.

20 05.11.2023

Chápu důvod, proč takovou knihu napsat, určitě to pomůže vyrovnat se se smrtí blízkého člověka.
Nechápu ale, proč takovou knihu vydávat a dokonce ještě překládat do jiných jazyků.

6 05.11.2023

Zpočátku mi to připadalo zajímavé, ale postupně mě to přestávalo bavit. Už jsem asi i dost přečetla o některých zmiňovaných matematicích a fyzicích, že to nebylo pro mě nijak překvapivé ani mi nepřipadají nějak revolučně převratné fiktivní nápady.
Jako jo, dalo se to číst, je to krátké, takže nestačí nudit, ale nijak zvlášť to na mě nezapůsobilo.

6 04.11.2023

Z mého pohledu měla kniha vzestupnou tendenci, takže se mé hodnocení postupně vytáhlo na 4*. Není to kniha, která by mě bavila od začátku. Ale životopis Van Gogha nemůže být nezajímavý. Ten je zajímavý už sám o sobě, když si ho člověk přečte ve Wikipedii.
Styl psaní Irvinga Stonea mi připadá trochu těžkopádnější, ale to odpovídá době, kdy psal. Mám pocit, že kniha byla delší, než necelých 400 stránek. Aspoň mně trvalo delší dobu se tím prokousat. Stejně ale doporučuji k přečtení.

11 04.11.2023

Tak nevím. Informace jsou docela zajímavým shrnutím, ale forma je jako z young adult románu, použitý jazyk zabíjí důvěru v odbornost textu. Takže za mě takový střed.

6 03.11.2023

Poněkud bizarní román s dalšími podromány od Garpa uvnitř... Místy sexuálně, místy jinak ujetý. Přesto se mi to líbí.
Líbí se mi styl psaní J. Irvinga a mám ráda zhruba takhle dlouhé knihy, kdy se čtenář stihne začíst a užít si příběh.
Přesto se mi ale nepodařilo ponořit se do knihy hlouběji, tak jako u Modlitby za Owena Meanyho. Owenovi jsem propadla. Garpa jsem sledovala jen z odstupu.

15 03.11.2023

Jsou knížky, po jejichž přečtení se těžko vybírá něco dalšího ke čtení. Tato je jednou z nich.
Takže asi jediná logická následující bude muset být nějaký další Irving.
Poslouchala jsem jako vynikající audioverzi, ale bez vynikající předlohy by to nefungovalo.
Nejdřív se mi zdálo, že některé náboženské výlevy jsou zbytečné, ale ukázalo se, že všechno mělo svou roli v příběhu.
Místy jsem se smála, místy brečela. Ale rozhodně jsem nemohla zůstat nedotčena. Doporučuji.

21 31.10.2023

Nejsem moc povídková, ale tuhle knížku jsem si prostě musela koupit. Protože Housle v kravíně se mi moc líbily.
A ani tentokrát nejsem zklamaná, u povídkových knížek dávám standardně tak průměr, protože některé povídky se mi líbí víc a některé míň, ale tohle je rozhodně nadprůměr. Místy jsem se opravdu musela smát skoro nahlas.

6 30.10.2023

Minimalistická kniha, spíše jen heslovitě motivační, si zaslouží i minimalistické hodnocení. 4* a děkuji.

5 29.10.2023

Opět čtivé a zábavné vyšetřování. Z prvního dílu si už nepamatuju zápletku, ale vím, že se mi líbilo prostředí. Z tohoto si snad zapamatuju trochu víc zápletky, protože mám ráda starý Egypt, tak ty mumie snad trochu udržím v hlavě.

15 28.10.2023

Už je to takový přívažek k prvnímu dílu. První se mi líbil víc.

6 26.10.2023

J. Suchého nijak zvlášť nevyhledávám, jeho styl se mi moc nelíbí. Takže forma mě moc nezaujala. Ale obsah to převážil.
Myšlenky mi sedí a hodně se mi líbí.

8 26.10.2023

Možná tomu uškodila audio podoba, ale tohle nebudu doposlouchávat. Je to čtené stylem "pozor, tohle bude strašidelné"... To mi prostě nesedí.
Třeba ještě zkusím přečíst očima, ale spíš zkusím raději jinou knihu od autorky.

Nejsem asi úplně pravověrný Brňák, který by miloval brněnské alternativní umění, avantgardu a Provázek. Ani nefandím hantecu, beru ho jen pro pobavení. Z uvedených uměleckých směrů a osobností se mi jen ten Skácel trefuje do vkusu.
Přesto je pro mě M. Štědroň velice zajímavou osobností brněnské kultury. Měla jsem možnost ho potkat osobně (i když jen jako křoví při natáčení medailonku). Připadá mi, že v knížce je víc o ostatních umělcích, než o samotném Štědroňovi, tak se mi celkově kniha vlastně ani nemohla líbit.
Stejně jsem ale ráda, že jsem si ji mohla přečíst. Ty kousky, které o Štědroňovi stoprocentně byly, se mi líbily.
A dostala jsem chuť konečně si přečíst "předposlední večeři" - Penultima ultima cena, kterou mám už notnou dobu netknutou v knihovničce.

11 24.10.2023

Ona píše dobře, ale je drsná. Na ženskou až moc. Inu, "Slaughter".
pozor, jen pidi SPOILER: klidně si mohla odpustit nechutnosti typu ukousnutých jazyků. Myslím, že i bez toho by to bylo dostatečně napínavé.
Jinak se mi ale líbil překlad. Místy překvapivé kousky textu, a šlo o překvapení příjemné.
(audiokniha)

13 22.10.2023

Působivý thriller. Yrsa ve výborné formě.

12 21.10.2023

Tohle jsem si nechtěla vybrat ke čtení. Zase jsem nečetla anotaci! Vybrala jsem si v knihovně audioknihu podle obrázku...
No, tedy, bylo to něco úplně jiného, než jsem čekala.
Tím, že to začalo v současnosti, jsem nebyla varována, kam to bude směřovat.
Životice od Karin Lednické jsem četla, takže jsem se pak už bála, kam to sklouzne, ale autorka si udržela beletristickou linku, za což jsem ráda. Druhé Životice už bych číst nechtěla.

18 20.10.2023

Jaksi jsem nebyla tak napjatá jako u prvního dílu. Nevím proč, ale už to nemělo ten "drajv".

8 17.10.2023

Melancholické, minimalistické, ajťácky vesmírně nábožensko-filozofické minipovídky.
Danielův styl mě baví. A ani tato sbírka mě nezklamala. Ono je to sice psané poměrně úsporně, ale povídky mají vždy myšlenku. To se cení.

9 17.10.2023