Janek komentáře u knih

Moyesová umí. Píše svižně, s nadhledem o věcech vážných, s nimiž mnoho lidí nemá přímou zkušenost. Díkybohu, že autorka takto nabourává mnohé předsudky, díkybohu, že její text má tolik vrstev. Přesto se mi zdá, že na konci už zbytečně tlačí na pilu, text by (dle mého názoru) zejména v poslední čtvrtině zasloužil trochu proškrtat.

3 26.02.2016

Silný, nádherně budovaný příběh o síle slov, o tíži vzpomínek, o lásce a přátelství, o vině a odpovědnosti.

8 22.02.2016

Nadhled a smysl pro humor - i to jistě může dát životu smysl a člověku sílu, navzdory všemu, co prožil. Skvělý text.

17.02.2016

Skvělý nápad, horší provedení a (bohužel) ještě o dost horší korektury textu...

12.02.2016

Velmi náročná kniha, která mi přiblížila život ve vězení více než cokoli jiného. A tím vězením nemyslím jen vězení v pravém slova smyslu. Myslím jím život v českých zemích před listopadem 89.

1 09.02.2016

Tohle asi není knížka pro každého, ale kdo vydrží, bude odměněn.

1 04.02.2016

Podiv(uhod)ný Urbanův text, který má pro mě velké kouzlo i díky tomu, že žiju v Praze a mám ráda prostory prázdných kostelů.

4 29.01.2016

Děsivé.
A na mnoha místech myslím zbytečně upovídané.

24.01.2016

Fenomenální.

3 23.01.2016

Já jsem se v podzemí toho metra mnohokrát beznadějně ztratila. Nechybělo tomu napětí ani správně ponurá, temná atmosféra, ale vlastně mě nechávalo zcela chladnou, kam hrdina celou tu dobu jde a jestli dosáhne svého cíle.

2 18.01.2016

Provokující kniha, která jistě vypovídá o současném světě, o dění v Evropě. Ale to je vše. Literárně mě autor nijak zásadně neuchvátil.

4 15.01.2016

Fantastická, otřásající a dost děsivá procházka do lidského nitra.
A obdivuhodný autor Philip Zimbardo, zářný příklad, který ukazuje, jak je důležité přijmout vlastní odpovědnost, přiznat vlastní vinu. Co platilo v době konání vězeňského experimentu ve Stanfordu, to platí i dnes.

6 10.01.2016

Zajímavé, ale přecejen bych uvítala, kdyby byly kapitolky/povídky buď více provázány, nebo úplně samostatné. Pokud měl být oním propojovacím motivem motiv střelné zbraně či střelby v podstatě v každé kapitole, nezbývá než konstatovat, že právě tento motiv mě velmi rozčiloval. Jinak skvělé mé první (a jistě ne poslední) setkání s tímto autorem.

3 30.12.2015

Zdá se mi, že v samotném závěru autor zbytečně tlačil na pilu. Ale i tak velmi slušných pět hvězd.

Další z těch šílených knížek, které jsou tak šílené, že je musíte dočíst až do poslední tečky.

1 15.12.2015

Skvělý, mnohovrstevnatý román, který zdaleka nemluví jen o Einsteinově krvi. Jen ten závěr se mi zdál zbytečný.

12.12.2015

Skvělý text, pro mě ještě lepší než Hrdý Budžes.

3 05.12.2015

Každý román, který jsem napsal, začíná velkým "co kdyby..." (J.I., Poděkování, Čtvrtá ruka)

A celý ten román je tak absurdní, tak šílený, že jsem ho musela dočíst až do konce, i když pořád moc nevím, co si o tom všem vlastně myslet. Nutno podotknout, že v listopadu 2015 byly mnohé textové pasáže vskutku aktuální.

1 22.11.2015

Skutečně náročný Eco. Musím přiznat, že mě Eco docela štval, jak si se mnou pohrával. Ale stálo to za tu dřinu. Pro mě asi nezajímavější část - holubice jako symbol.

2 08.11.2015

Hlavně se mě neptejte, o čem to bylo. Náročný, hutný text, který mi chvilku připomínal Eca, jindy Kafku, poslední (dle mého názoru nejlepší) část se mi zdála jako vystřižená z Plechového bubínku.
Fantastický překlad mě nutil číst stále dál, i když jsem se mnohokrát ztrácela, jak se na scéně objevovaly další a další postavy, aby jen o pár stránek dál nenávratně zmizely.
Jsou knihy, které se nečtou jen proto, abychom se dozvěděli, "jak to dopadne".
2666 je jednou z těchto monumentálních knih. Doporučuji.

7 24.10.2015