Co v mých knihách není

Co v mých knihách není https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/171053/co-v-mych-knihach-neni-171053.jpg 5 22 6

Ve vzpomínkách a reflexích autor popisuje své dětství a mládí ve Vídni a svou činnost jako mladý lékař nervové kliniky mezi oběma světovými válkami. Zvlášť aktuální je popis jeho pobytu ve čtyřech různých koncentračních táborech, zejména v Osvětimi.

Přidat komentář
palladium
palladium
16.05.2022 4 z 5

U této knihy jsem pochopil Franklův humor a opravdu zde vynikl. Pěkné oddechové čtení, jsou zde i zajímavé informace.

Zlajda95
Zlajda95
03.03.2019 5 z 5

Frankl o svém životě - s lehkostí, humorem, hrdě i pokorně, s láskou. A to navzdory těm hrůzám, kterými si prošel. Nebo možná právě díky nim.


Shindo
Shindo
13.02.2019 5 z 5

Iná, než doterajšie Franklove knihy, ktoré som čítal. Naozaj ľudská, často o vážnych témach, no nechýbal ani humor a vtip. Milo ma prekvapilo, že Frankl bol milovníkom hôr a záverečná poznámka, v ktorej úplne v krátkosti píše o tom ako sa zoznámil so svojou druhou ženou, ma až zahriala pri srdci.

Ľutujem, že som nemal možnosť stretnúť sa s ním osobne, no som rád aspoň za knihy. Aj túto, ktorá je "z iného konca".

samuela.gc
samuela.gc
29.01.2018 5 z 5

Autor v krátkých kapitolách vypráví o různých úsecích svého života a postřezích z psychiatrie a psychologie. Kniha obsahuje také báseň o stesku po příbuzných, kteří zemřeli v koncentračních táborech. Nejvíce na mne krom této básně zapůsobil popis rozhodování, zda z Rakouska před nacismem utéci, nebo zůstat se starými rodiči. Některé kapitoly jsou životopisné nebo humorné a čtou se snadno a rychle, v jiných jsou zajímavá zamyšlení nad smyslem života. Kniha ukazuje, jak vyjíměčná byl Viktor Frankl osobnost.

Janek
Janek
17.02.2016 5 z 5

Nadhled a smysl pro humor - i to jistě může dát životu smysl a člověku sílu, navzdory všemu, co prožil. Skvělý text.

Lenka4
Lenka4
23.03.2014 4 z 5

V krátkých kapitolách zachycuje autor nejpodstatnější události svého profesního i osobního života. Filosofické myšlenky ("Všechno, co se člověku přihodí, musí mít nějaký poslední smysl, nějaký vyšší smysl. Avšak tento vyšší smysl nemůžeme znát, v něj musíme právě věřit."), smysl pro humor ("Jsem monoteista - piji vždy jen jeden šálek čaje."), zajímavé příklady z psychiatrické praxe. Knížka se dobře čte, ale není tak hluboce zasahující jako A přesto říci životu ano.