janamaluveckova
komentáře u knih
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Mary Ann Shaffer
Tohle bylo překvapení. Nic jsem od toho nečekala, rozjezd pomalý, ale pak člověk naskočí a je to jízda až do konce. Typ knihy, kdy je vám líto, že už končí a vy musíte z jejího světa pryč.
Gott: Československý příběh
Pavel Klusák
Takhle by se mělo psát o popu. Gott usazen do širokých souvislostí společensko-politických, podobně jako Švehlův Magor.
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Olga Tokarczuk
Asi nejlepší vstup do světa knih Olgy T.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Je to pořád dokola, jako u jiných jejích knih, ale nemůžete se toho nabažit. Cítíte, že je to víc život než literatura. Slyšeno jako skvělá audiokniha Čes. rozhlasu.
Staré odrůdy
Ewald Arenz
Strhující a prosté zároveň. Občas se dostane na hranici sentimentu až kýče, ale vybalancuje to vždy tak, že zůstanete na té lepší straně. Zážitek!
V lesích
Tana French
Ač prvotina, rozhodně jedna z nej- autorčiných knih. Pokud máte rádi pomalé tempo, hloubku, popisy vztahů, duševních pochodů atd., budete nadšení. Kdo chce rychlovku a la Nesbo, ať hledá radši jinde. Moc se mi líbilo, jak někdo někde o autorce napsal, že její detektivky jsou pro čtenáře, co nečtou detektivky. Bingo.
Doktor Proktor a prdicí prášek
Jo Nesbø
Doporučuju audioverzi - podání D. Novotného je geniální, katapultuje knihu mnohem výš. A ráčkování dr. Proktora nedostanete z hlavy.
Šepot z lesa
Kateřina Surmanová
Autorka umí psát, na debut fantastické. Škoda té mytologicko-okultně-nadpřirozené linky a nevyváženého tempa (konec je uspěchaný). Bez toho by to z fleku mohla být “česká Tana French.
Bizarní povídky
Olga Tokarczuk
Autorka skvělých knih si tady vybrala dovolenou a polepila nápady ze šuplíku do jakýchsi (pa)tvarů... Kdyby nebyla slavná, vyrazí s ní každý nakladatel dveře... Ne že by tam nebyly nápady a hezká místa, ale vše je někde na půli cesty. Zklamání.
Kundera: Český život a doba
Jan Novák
Trochu předimenzované a mělo se škrtat, ale jinak skvělá vlna do českého zatuchlého rybníčku.
Za Alpami
David Zábranský
Grafomanský blábol s podivným politickým podtónem (skorofašounským). :(
Krásně to popsal v Respektu P. A. Bílek:
"(...) Chce Zábranský klást nepříjemné otázky, jít proti proudu a být kontroverzní, nebo je vskutku přesvědčen, že v sofistikovaném fašounkovství je jediná naděje? Z románu soudit nejde, tak odfláknutý polotovar se uchopení vzpírá. První polovina je odvarem z Nesnesitelné lehkosti bytí – vypravěč jednání postav neustále komentuje a zobecňuje, ale místo břitkosti jde o upocené pitvoření, jež si žádá dávku čtenářského masochismu. To asi autor cítí, takže nechá skrz vzpomínky a deníky mluvit hlavní postavy, matku a syna. Efekt je jediný: fašounci, ironizovaní dříve vypravěčem, se nám stanou blízkými – mluví k nám a my jim rozumíme. Od čehož je jen krok k pocitu, že to jsou vlastně docela sympatičtí lidé."
Les v domě
Alena Mornštajnová
Téma závažné, ale zpracováno tak, že z toho autorská macha úplně stříká.
Návod k použití železnice
Jaroslav Rudiš
Nic, co byste nenašli dřív v autorových drobných textech a rozhovorech s ním. Sestaveno ale do pěkného celku, a vývorně se čte.
Okresní město
Karel Poláček
Je až podezřelé, že takhle kniha nestárne. Co ze současné české literatury bude takhle živé za 90 let?
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Nejlepší díl série hned po dílu prvním. Když má autor příběh, má i humor. Utahaná a přežvejkaná dvojka a trojka tady nehrozí.
Slídil
Tana French
Zatím asi nej- autorčina kniha. Pokud máte rádi pomalé tempo, hloubku, popisy vztahů, duševních pochodů i přírody, budete nadšení. Kdo chce rychlovku a la Nesbo, ať hledá radši jinde. Moc se mi líbilo, jak někdo někde o autorce napsal, že její detektivky jsou pro čtenáře, co nečtou detektivky. Bingo.
Knihonoš
Carsten Henn
Výborný nápad, příběh, postavy... Jen je to špatně napsané, hlavně ke konci moc povrchně a zbrkle. Celkově by si příběh zasloužil jít hlouběji, postavy lepší vývoj... Autor má imaginaci, ale neumí řemeslo. Ale jako filmový scénář a film by to jistě fungovalo.
Slovenské století
Pavel Kosatík
Neskutečně čtivé. Jsem paf, kolik toho o Slovensku a Slovácích nevím.
Tajemství
Radka Třeštíková
Tak nějak nevím. Nikam to její spisování nevede, točí se na jednom - pohodlném, teplém - místečku.
A zavaž si tkaničky
Roman Szpuk
Palán v Hospodářkách to napsal líp než já: "Szpuk vrací do literatury i několik zdánlivě ztracených principů. Tím prvním je popis krajiny, ono klostermannovské brouzdání se močály a postávání před rozeklanými velikány, které, zdálo by se, vynálezem fotografie a filmu ztratilo své opodstatnění. Proč složitě popisovat něco, co lze jednoduše ukázat, že? —— Szpuk tuto mrtvolu přesto dokázal resuscitovat. Recept? Vzdělání meteorologa a vztah k přírodě zpečetěný tím, že autor od brzkého jara do pozdního podzimu často spí venku a v bouřích vyráží na vrcholky. Szpuk v krajině nehledá ztišení a nějakou konejšivou moc. V bezohledné nekompromisnosti jejích zákonů nachází spíš rezonanci k vlastní zkoušené duši. Snad proto všechny ty noční pochody, mráz a vichr. "Stoupám po břehu Pravětínského potoka. Noc bez měsíce mě kryje lépe než hrob. Jdu poslepu, čtu terén chodidly." —— Druhým Szpukovým darem moderní české literatuře je návrat rozervaného romantického hrdiny. Pravda, středobod světa dovede sám ze sebe uplácat každý psavec, tímto výhradním zájmem ale oslovuje jen svou babičku, maximálně subkulturu. Szpuk také píše o sobě, žije však tak specifickým životem, že žádnou subkulturu ani nemá, a řádky o tom, jak ho manželka posílá − naprosto pochopitelně − z domu, tvoří jeden z podstatných proudů jeho deníků. Kdo mu porozumí? Každý. "Jdeme stopovat. Auta nás míjejí. Chvějeme se mrazem. 'Proč jsou tak zlí?' komentuje projíždějící auta Dominik. 'Nejsou zlí,' říkám. 'Je jim to jedno'."