A zavaž si tkaničky

od:


KoupitKoupit eknihu

V souboru deníkových záznamů A zavaž si tkaničky se Roman Szpuk obrací k šumavské krajině a přírodě, pozoruje dění v okolí a zachycuje drobné každodenní příběhy. Podobně jako ve své předchozí knize Chraplavé chorály (Stehlík, 2013), která byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého, i zde naplno odkrývá nevšední niterný pohled na svět. Bohatým jazykem rozvíjí klasické literární postupy, jakými jsou deníkové záznamy či básně v próze. Tulák Szpuk v sobě nezapře romantického rozervance a citlivého básníka. Skrze výtvarné, hudební, teologické i meteorologické termíny reflektuje silné okamžiky v divoké přírodě, kam vyráží v jakémkoliv počasí a roční době. Zaměřuje se na tišší a hlubší stránku lidského bytí. Básníka (vypravěče) provází celou knihou nejčastěji dítě (Dominik) a blázen (Zdeněk). Děj se odehrává převážně ve Vimperku a okolí, na meteorologické stanici Churáňov a v Teplicích....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/296052/a-zavaz-si-tkanicky-q3w-296052.jpg 4.99

Žánr:
Literatura česká
Vydáno:, 65. pole
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (5)

Přidat komentář
DriftBooks
27. července

Tuto knihu jsem už tolikrát prolistoval. Tu a tam něco přečetl. Pak odložil. Mezitím se s Romanem několikrát potkal. Ne, nejsme přátelé. Jen známí, co se tu a tam potkají na stejné akci. Oba na Šumavě cizí, oba Severočeši. On z Teplic, já z Mostu. Ovšem naše světy se naprosto míjejí. On nejlepší básník současné Šumavy. Já bezvýznamný čtenář…

Kdysi jsme vedli krátkou řeč. Přes sociální sítě. Já měl v hlavě jistý drobný projekt, on mi posílal nějaká svá haiku. A já si na ně vzpomněl právě při čtení této knihy. A také jsem měl v hlavě Romanovu zálibu fotit camerou obscurou. Ty texty totiž připomínají oboje. Drobné záblesky světa, které se prosvítily nepatrným otvorem do jeho mysli. Černobílé. Rozmazané. Převrácené. Dojemné. Volající. Burcující. Ale i klidné. Odevzdané. Kousky všednosti, které takto zobrazené nabývají zcela nevšedních podob. Střípky kaleidoskopu. Krasohled, kterým Roman točí a vytváří tak nádherné mandaly. Jejich tvar trvá vteřinu. Vzápětí jsou rozmetány. Nahrazeny novými obrazy A přesto každá ta neobvyklá letmá geometrie dokáže přeskupit mou mysl, přeladit jí na jinou vlnu. Dokáže jí rozeznít. Rozvibrovat. Ponořit se do jeho obrazů bývá bolestné. Ty obrazy svět adorují a zároveň nemilosrdně obviňují. Je v nich pokora věřícího člověka, ale také nespokojenost bojovníka za nikdy nenalezenou spravedlnost.

Myslím, že bylo dobře, že jsem si knihu nechal takříkajíc „na později“. Mezitím jsem koukl na dva dokumenty, kde Roman mluví o sobě, o své práci, o Šumavě. A hlavně jsem si přečetl rozhovor, který vyšel nedávno v knize Aleše Palána Raději zešílet v divočině. Všechny ty informace se propojily a můj zážitek ze čtení byl daleko intenzivnější.

bhn
31. května

Krásná lidská knížka, která prostřednictvím navenek prostých obrazů strčí člověku pod nos věci a okamžiky, kterých stojí si za to všimnout.

"Každý má svůj stín?" ptá se Dominik.
"Každý."
"A je to kamarád?"
"Je stejný jako ty. Akorát nemá obličej."
"A není jenom černý," dodává Dominik. "Koukej, tady je šedej, tady bílej nebo kamenitej."

janamaluveckova
09. dubna

Palán v Hospodářkách to napsal líp než já: "Szpuk vrací do literatury i několik zdánlivě ztracených principů. Tím prvním je popis krajiny, ono klostermannovské brouzdání se močály a postávání před rozeklanými velikány, které, zdálo by se, vynálezem fotografie a filmu ztratilo své opodstatnění. Proč složitě popisovat něco, co lze jednoduše ukázat, že? —— Szpuk tuto mrtvolu přesto dokázal resuscitovat. Recept? Vzdělání meteorologa a vztah k přírodě zpečetěný tím, že autor od brzkého jara do pozdního podzimu často spí venku a v bouřích vyráží na vrcholky. Szpuk v krajině nehledá ztišení a nějakou konejšivou moc. V bezohledné nekompromisnosti jejích zákonů nachází spíš rezonanci k vlastní zkoušené duši. Snad proto všechny ty noční pochody, mráz a vichr. "Stoupám po břehu Pravětínského potoka. Noc bez měsíce mě kryje lépe než hrob. Jdu poslepu, čtu terén chodidly." —— Druhým Szpukovým darem moderní české literatuře je návrat rozervaného romantického hrdiny. Pravda, středobod světa dovede sám ze sebe uplácat každý psavec, tímto výhradním zájmem ale oslovuje jen svou babičku, maximálně subkulturu. Szpuk také píše o sobě, žije však tak specifickým životem, že žádnou subkulturu ani nemá, a řádky o tom, jak ho manželka posílá − naprosto pochopitelně − z domu, tvoří jeden z podstatných proudů jeho deníků. Kdo mu porozumí? Každý. "Jdeme stopovat. Auta nás míjejí. Chvějeme se mrazem. 'Proč jsou tak zlí?' komentuje projíždějící auta Dominik. 'Nejsou zlí,' říkám. 'Je jim to jedno'."

Saharka
17. ledna

Kniha, která mě ohromila, snad svou obyčejnou lidskostí a zároveň neobyčejnou hloubkou? Autor "jen" pozoruje a popisuje šumavskou krajinu, počasí, ptáky, lidi i různé situace, ale z jeho pozorování lze vyčíst jakoby mimoděk pravdy o životě, jeho smyslu, o víře v Boha. Sám nic neskrývá a to ani nepříjemné věci, které běžně na sebe neříkáme (problémy a alkoholem, rozpadání manželství, krize víry i života vůbec) a tím je vše ještě silnější. K lidskému údělu ovšem patří i humor a ani ten zde nechybí. Silné myšlenky ("bolest je nevyhnutelná, ale člověk ji může přijmout. Když ji nepřijme, znásobí se v utrpení. Stane se vleklým neodstranitelným protivníkem") i milé haiku básně (Poryv větru - a připlouvá ke mě dvakrát tolik lístků). Kniha nutící k zamyšlení, zda to, jak žiji, je v pořádku. Děkuji za ni.

bgott
01.04.2017

Nevšední setkání s Vimperkem, který byl místem mého dětství a mládí. Šumava krásná i zasmušilá, autorovy chvíle všední, výjimečné i jeho "obruče" - to všechno se mnou zůstává i po přečtení.

TIP: Máte rádi Databázi knih? Podpořte ji v Křištálové lupě (Zájmové weby) - hlasujte zde.

Štítky

deníkové záznamy Šumava

Autor a jeho další knihy

Roman Szpuk

Roman Szpuk
česká, 1960

všechny knihy autora

Podobné knihy

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených1x
v Přečtených9x
v Čtenářské výzvě2x
v Doporučených2x
v Chystám se číst33x
v Chci si koupit9x