
Příspěvky

Hezky napsané, hezky napínavé. Člověk si nad tím nemůže nepřipomenout Rosemary má děťátko...


Takové kavárnové klábosení hipstera nad bioespressem. Moc slov, málo důvodů je číst.


Neskutečně čtivé. Jsem paf, kolik toho o Slovensku a Slovácích nevím.


Kniha má dobré jádro, ale jinak je to produkt amerických škol kreativního psaní, moc vaty a nudy. — Pro zajímavost: v pražském divadle Minor to uvádějí jako představení, vykuchali to a nechali jen to jádro a najednou je to síla. Stojí za vidění.

Navždy si budu pamatovat scénu, kdy hlavní hrdina vstoupí do pokoje a uvidí tam svoji manželku souložit s jiným. Nic neudělá, tiše odejde, ale od té chvíle se ženou nepromluví. Psychologický popis toho, co následuje, to je vrchol literatury. Řada politických motivů v knize čtenářsky vyprchala, jsou pro nás moc dobové a nesrozumitelné, ale tyhle psychologické sondy z toho dělají nadčasový flák.


Asi nejlepší vstup do světa knih Olgy T.


Dá fušku se začíst a hlavně dočíst, ale když se vám to celé pospojuje. je to čistá radost.


Tak nějak nevím. Nikam to její spisování nevede, točí se na jednom - pohodlném, teplém - místečku.


Tip: pokud se nemůžete začíst, dejte si to jako audioknihu, je to pak stravitelnější.


Skvělé téma (život v pečovateláku, euthanasie), ale hlavně skvělá forma. Člověk propadne na místo hlavního hrdiny jako Alenka králičí dírou a má pocit, že se to všecko odehrává kolem něj.


Neskutečný nářez. Literární Pulp Fiction pro inťouše. Nejde přestat číst.


Člověk si musí zvyknout na styl vyprávění a pochopit, jak je kniha udělaná. To je docela těžké. Kdo to dá, užije si. Nápad i konec jsou 100%.


Takhle by se mělo psát o popu. Gott usazen do širokých souvislostí společensko-politických, podobně jako Švehlův Magor.


Kniha se čte sama, navíc - jako bonus - je doslova prošpikovaná odkazy na jiná díla, lidi, filmy, hlášky... Takový postmoderní koktejl, trochu v duchu Binetovy Sedmé funkce jazyka. Pokud nemáte rádi scifi, tak se nebojte - není to klasická scifi a celý scifi prvek je tu spíš jako podkres...


Tohle bylo překvapení. Nic jsem od toho nečekala, rozjezd pomalý, ale pak člověk naskočí a je to jízda až do konce. Typ knihy, kdy je vám líto, že už končí a vy musíte z jejího světa pryč.


Čteno anglicky, česky vychází až teď v lednu 2022. Zatím asi nejlepší kniha od Tany French.


Pro milovníky pomalého vyprávění, pak skvělé. Kdo hledá rychlovku plnou dějových zvratů, bude zklamán. Posloucháno jako audiokniha - výborně načtená Petrem Jeništou.


Román? Pamflet zapšklého nenávistníka Čechů. Dočteno se sebezapřením. Slabé myšlenkami i literárně.


Takový "euroromán", od všeho trocha a nic pořádně, uspokojí průměrnou chuť, ale ne labužníka.


Autorská antologie; takové "the best of". Dobře vybráno, krásně uděláno (i moc hezký papír). Zaujme jak W. milovníky, tak nováčky v jeho světě.


Rozhodně nekupujte vydání Atlantisu. Je autorem "vylepšeno", mj. tam chybí celá slavná pasáž o Gottovi jako idiotovi hudby.


Klopotný překlad, ale silný příběh. Škoda, že nebylo míň digresí a víc magického. Ale na prvotinu výborné!


Trochu předimenzované a mělo se škrtat, ale jinak skvělá vlna do českého zatuchlého rybníčku.


Články z Deníku N (skvěle psané a popularizující vědu) v remixu do nového tvaru.

Nemůžu si pomoct: autorovi došel dech, je to utahané, malý nápad rozředěný do velké kaše. Ledabylý překlad i redakce (množství překlepů v textu!) tomu taky nepřidají. Po skvělých předchozích svazcích zklamání.


Fejetonky, podezřele poslepované do celku, hluboko pod úrovní autorovi obvyklou.


Články z časopisu by se neměly natahovat na knihu. Je to dojemná miniaturka do nedělní přílohy, ale kniha to není. Muži jménem Ove to sotva líže paty.
