Janadvorackova komentáře u knih

Když mi bylo asi dvanáct, či tak nějak, poslouchala jsem knihu v rádiu. Bývalo to po desáté hodině, na prcka školního poměrně pozdě. Jenomže já o něco dřív na rodičích vyškemrala malé přenosné rádio jedoucí na jednu baterku buřtíka, a tohle jsem všude, kam jsem jela, tahala s sebou, protože jsem ujížděla na rozhlasové četbě. Co má taky děvče dělat, když večer nechrápe :).

Teď po letech jsem chtěla zjistit, jestli na mě kniha bude mít stejný dopad jako tehdy. A měla, byť tehdy jsem se spíš zaobírala vztahem mezi oběma, fakt jako hodně duševně a fyzicky zkoušenými hrdiny, ne konfliktem s novou vírou a snahou o její potlačení.
Teď jsem si všimla složitosti změny charakterů některých postav a detailů, které jsem tehdy prostě neuměla ocenit.
A pamatuji na dojmy, které jsem měla z krvavého představení, při němž děti hořely na smolných sloupech a lvi začínali lidi žrát od hlavy.

Tehdy jsem to asi neslyšela od začátku, protože teď jsem zpočátku měla dojem, že začátek se povleče a od něj i zbytek. Prostě se to táhlo, byť popisy všemožných detailů tehdejšího života zajímavé byly, stejně jako nakonec celá mozaika příběhu, jehož konec jsem si od minule nepamatovala, takže mě docela překvapil. Jen mi momentálně mírně lezla na nervy odevzdanost křesťanů jdoucích na smrt a nebaštila jsem jim to.

Nero byl divnej patron - v knize určitě. Aby ne, umřel v jedenatřiceti, musel toho hodně stihnout. Skládat básně, páchat hromadné vraždy a mezitím působit jako duševně retardovaný morous, rozmazlený sebeláskou.
Hmmm, ale ty večírky musely stát zato :).

Poslouchala jsem audio. V pozadí jsou slyšet zvuky někdejších oprav v okolí, zpěv ptáků a místy jsem měla dojem, že na pásce bylo předtím nějaké techno :). Ale to asi nesedí doba. Ruchy ve starých záznamech bývají někdy vážně vtipné :).

15 19.09.2017

Od tohoto autora první kniha. Zaujal mě námět a příběh nezklamal, ale celkem ani ničím nepřekvapil. Na začátku jsem se vyloženě bavila, jak se z úplně všedního průseru vyklubala taková jízda. Smrťák byl skvělá existence :).

Místy bych ovšem autorovi usekala všechny prsty za ty spousty synonym. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že psát v zámoří, bude takhle nahrabávat znaky. Jako při maturitní slohovce, když vám dovolí používat pravidla pravopisu a vy se snažíte najít několik výrazů pro pociťované zoufalství.

8 10.09.2017

Hm, a mě to zase bavilo. Prostředí trochu jako z Firefly, kravky - sympaťačky. Slyšela jsem audio a nenudila jsem se.

1 09.09.2017

Sekla jsem s tím po čtvrtině knihy, což je tak nějak hranice, kam dokážu zajít, když zjišťuji, o čem to je. A kdy se ukáže, že vlastně - jako v tomhle případě - celkem o ničem.
Jak píše anotace: Ind si hlavního hrdinu najmul, babča v nemocnici, náhrdelník fuč. Dobrý, říkám si.
Další linka se točí kolem jeho bývalky, která se ho bojí, když o něm zjistí pravdu a dá mu kopačky. Pak mu zavolá, když se ztratí známá - pořád dobrý.
Jenomže to celé je nasáknuté takovým množstvím patosu, který se ovšem nemísí s ničím jiným - jako třeba s dějem. Buď je bývalka hrozně emocionálně nevyrovnaná, protože... proč? Navíc prvnlí linka se hodně dlouho neobjeví - tedy do čtvrtiny knihy.
Nemyslím, že by čtenář měl čekat tak dlouho, než se konečně začne něco dít. Ale za ten zajímavý začátek alespoň nějakou tu hvězdu dám.

3 09.09.2017

Knihu načetl František Dočkal. Někto tu uváděl jiné jméno. Že by vznikly dvě verze?
Příběh byl předvídatelný, což je u detektivek průser. Bohužel proto mě bavil jen málo. O duševním zdraví vězněné po tak dlouhou dobu trochu pochybuji, ale byla jsem její fanda, to zase jo. Bohužel tak od půlky knihy mi bylo jasné, kdo je padouch. Jeho motiv je navíc pěkně divný. Nebyl jediný, komu se toho dne stalo něco zásadního. Moc to hrotil, sobec jeden.

12 08.09.2017

Film stál za prd, kniha byla podrobnější, nabitá emocemi, i když místy předvídatelná, stejně celkově lepší. Bohužel osud některých postav zůstává neodhalen, škoda.

10 03.09.2017

Tak tenhle příběh - měl příběh. Autorova schopnost popisovat detaily je skvělá. Jenomže celek mě nebavil. Vinařské prostředí nevadí, kriminálka nevadí, vraždy nevadí. Jenom mi asi přišlo, že se děj soustředí víc na problémy hrdinů, než hledání vraha a vyšetřování. Navíc mě trochu štvala taková samozřejmost, s jakou všichni všechno odhalili. Nejslabší kniha od tohoto autora, kterou jsem zatím slyšela.

5 17.08.2017

Autora bych nechtěla mít doma :), je to šílenec. Některé jeho představy se úplně vymikají mým představám :).
Povídky "Strach" a "Pekelný závod" byly asi nejlepší. Ty další - zrůdičky pekelné - působily spíš jako něco, čeho bych se měla bát (poslouchala jsem to i v noci - pro správný efekt). Jenomže jsem se nebála.
U "Strachu" jo, tam mě mrazilo, protože věci v povídce popisované jsou skutečně tím, co by mě ještě tak vyděsit mohlo.
Ale určitě vám tady nevyžvaním, čeho se bojím nejvíc, kdepak :).

5 06.08.2017

Knižní svět se nestává realitou, ten už jí dávno je. Jenom to má zatím takové nějaké pozlátko - jako chatrný látkový přebal Listiny základních práv a svobod. Ale ten se trhá poměrně lehce.

Příběh je takový obyčejný, ale atmosféru to má strhující. Já bych v tom nežila dlouho...

S minulým režimem srovnávat nemůžu, žila jsem v něm jen deset let a tehdy jsem měla opravdu jiné starosti. Každopádně rodičům to doporučím. A mládež dnešní - náctiletá - by to měla dostávat k snídani. Aby se naučili přemýšlet a zajímat se o minulost, kterou považují za nudnou.
Když to budou se svobodou moc přehánět, svým dětem předají jen povrchnost. A to je snad ještě smutnější, než 1984.

71 31.07.2017

Nejsem si úplně jista, od kdy se u nás počítá čas na minuty, ale Oldřich v jedné chvíli okukuje mrtvoly a někdo ho vyruší. On ho odbyde stylem "Minutku." To mě jako docela zarazilo a teď jsem chvíli hledala tu historii, jenomže jsem se konkrétní odpovědi nedobrala. Kdyby někdo věděl...
Myslím zkrátka, že v té době se řešily dny a měsíce a sledoval se čas na zasetí a sklizeň a různé jiné nutnosti - to jsem se ostatně i dočetla. Jen ty minuty mě zarazily.

Příběh se mi líbil - svým způsobem. Opět jsem narazila na to, co už jsem popisovala u jedné jeho knihy - příběh mě nenutí hledat vraha. Nechám si to naservírovat a to není dobře. Zkrátka jsem nepostřehla, že bych s ním byla na začátku konfrontována - jako v každé detektivce "vrah tam má být pořád, i když očím skrytý." Tyto příběhy k vrahovi obvykle "nějak dojdou," a i když je to cesta mnohdy zapeklitě zajímavá, jako by ale jen pro Oldřicha z Chlumu.

Historické detektivky z našich luhů a hájů vítám. Hezky u toho hraje představivost, hlavně když knihu poslouchám a můžu s ní jít třeba z práce a neřešit věci, které se tam děly. Můžu prostě vypnout a vnímat pro změnu něco smysluplného, než přiblblé hašteření o normy a dodací lhůty. To je tím, že lidé počítají minuty. Kdyby se řídili ročními dobami, nebyli by tolik ve stresu -:))).

Také si říkám, že panoš Ota musí mít slušnou sbírku pohlavních nemocí :). Na seník bych s ním teda nešla :), ale holt to byla jinačí doba.

12 25.07.2017

Nebylo to tak napínavé, ale dobře propracované, to ano. Dnes už je prostě díky internetu asi všechno jednodušší. Najít části těla rozmístěné po kraji bych možná zmákla i já :).
Prostředí Paříže mě zrovna dvakrát neoslovuje, ale o tom podzemí vím, tam bych se klidně mrkla :).

Hrdina má opět tragédií poznamenanou minulost a není odpovědný jen za svůj život. Bylo hezké poslouchat, jak se v knize už objevují náznaky později napsaných skotských příběhů.

Knihu jsem opět slyšela a tentokrát byla sympaticky načtená Davidem Matáskem.

8 23.07.2017

Tak jo, kniha opět poslechnuta. Příjemně jsem si tím krátila pracovní dobu, kterou můžu věnovat stejnou měrou poslechu, jako práci. Samozřejmě, jak jinak :).
Martin Myšička a Jana Plodková opět potěšili propůjčením svých hlasů hrdinům příběhu.

Prostředí a život prostých lidí v Číně jsou i přes všechno dost zajímavé. A když se tam najednou začnou spoluobčané krátit o hlavu... jde o krk? Asi tak. Už si připadám jako strážník Vu, který měl podobné hlášky :).

Zápletka postavená, dá se říct, na archeologické záhadě a navíc sondě do minulosti Číny, byla skvělá. Chvílemi jsem si myslela, že odhadnu konec. Naštěstí se tak nestalo, i když jednoho padoucha jsem znala dopředu dřív, než bych si přála.
Navíc mě v tomhle díle Margaret silně štvala. To její fňukání a nejistota. Ano, dalo se to pochopit, ona neměla vyloženě blbé problémy, ale chvílemi jsem si říkala "holka, tvoje starosti bych chtěla mít."

Jak tu někdo psal, i mně se Skotská trilogie líbila víc, ale ono je na každé něco, navíc momentálně čekám furt na audio třetího dílu Číny a nemyslím, že bych měla něco proti autorovu stylu. Takže jsem vlastně spokojená.

5 20.07.2017

Konec tohoto druhu je trochu naivní :), ale jako detektivka to bylo dobré. Nechyběly mrtvoly, záhada, slepé uličky, drzý paduch, detailně popsaná pitva :), hrocení mezilidských vztahů, všechny ty pocity a dojmy z nepochopitelných odlišností.
Líbila se mi zajímavá jinakost prostředí - od pro mě doteď poznávaných skotských ostrovů z jiných autorových knih a všeobecně od pro mě známého života.

Taková laxnost Číňanů, kdy i vraždu můžou řešit dva roky, aniž by ztratili nit, na druhou stranu, když se do něčeho pustí, nic je nezastaví, a najednou jde všechno šupem :). Tenhle příběh toho byl důkazem. Některé situace působily až komicky - všechny ty kličky kolem správného způsobu, jak něco říct, nebo neříct tak, aby to z protějšku neudělalo blbce.
Nějaké ty projevy náklonosti mezi hrdiny mi vůbec nevadily. Vždyť co také mají hrdinové dělat ve/po vypjatých situacích :).

Knihu jsem opět slyšela. Atmosféře příběhu určitě pomohlo načtení od Martina Myšičky a Jany Plodkové a jejich interakce, posouvající příběh krásně a plynule kupředu.

P.S. Zrovna jsem byla omrknout, kolik mám doma rýže -:))). Mám.

6 17.07.2017

Další bezva příběh z prostředí Skotska - to v první linii příběhu zprostředkovaně, pomocí děníkových zápisků pra-pra-pradědy hlavního hrdiny Simona. Jeho předka roku 1847 při vyklízení ostrovů kolem Skotska vyhnali do Kanady. Nikoho se na názor moc neptali a Simonův předek začal psát deník právě na lodi, která ho odvezla z domova.
Další linie příběhu se zaobírá vraždou na ostrově Entry. A Simona, coby jednoho z vyšetřovatelů vraždy zaujme něco, co má možná společného s vdovou po mrtvém.

Mám ráda takové to rodinné hrabání se v histoii, staré fotky a deníky, věci zapomenuté na půdách a vyprávění babiček. Pamatuji, že moje babička vzala do ruky štos fotek a vyjmenovala úplně všechny, kteří na nich byli. Podobná byla i Simonova babička, která mu zase pro změnu četla ze starých deníků, díky nimž se pak vyšetřování zdánlivě jasné vraždy trochu zamotá. No, ale pak se zase rozplete :). Pravda, motiv vraha je trochu nečekaný, ale o to víc jsem si to užívala - nebylo to tak jednoduché, jak by se dalo čekat.

Knihu jsem opět poslouchala.
I tentokrát ji parádně načetl Jiří Dvořák.

18 16.07.2017

Největěím nedostatkem audio podoby této knihy je fakt, že když to v KTN převáděli z kazet do mp3 formátu, nenasekali to na povídky, ale na stopy cca o délce od 20-24 minut. Zhruba. Takže povídka začne na začátku stopy - většinou ale ne a pokračuje třeba do poloviny stopy další. A pak v půlce začne další povídka. Je to škoda. Asi, až se budu hodně nudit, si to upravím.

Knihu zatím ještě poslouchám, některé povídky znám a našla jsem jen málo těch, které se mi nelíbily. Sbírka je to velmi povedná, tématicky hrozně rozmanitá a kolikrát i velmi vtipná.

4 08.07.2017

Oldřich z Chlumu je frajer. Kam se hrabe Sherlock Holmes :).

Poslechla jsem pár knih pana Vondrušky, a nevím, jestli je to mnou, ale mívám někdy dojem, že tak docela nedokážu poskládat souvislosti k řešení, s jakým ke konci každého z těch příběhů hrdinové přijdou.
Zkrátka motivy záporáků na mě nepůsobí tak silným dojmem, abych je vnímala jako problém, nad nímž bych měla aktivně přemýšlet.

Nepochybuji o tom, že příběhová linka nemá chybu, ale jako by mě k rozuzlení nevedla touha ten příběh rozplést, ale jakýsi předem daný záměr, který je mi prostě předestřen.

Lépe to říct nedokážu a příběhy pana Vondrušky rozhodně nezavrhuji. Čeká jich tu na mě ještě pár, třeba najdu nějaké, u nichž budu mít dojem, že je řeším spolu s hrdiny.

5 06.07.2017

Celou trilogií (Muž z ostrova Lewis, Skála a Šachové figurky) prostupuje taková trochu depresivní atmosféra. Prostředí ostrova, kde se v podstatě všichni znají, hromada hlavních hrdinů od dětství, a teď některé z nich život zavede mnohdy tam, kam by nečekali, některé dokonce do hrobu - to všechno maluje ponurý obrázek ostrovního života. Příběhy jsou propojené způsobem života tamní komunity a popsané fakt dobře, poutavě a mnohdy napínavě.

Šachové figurky začínají nálezem kdysi dávno zříceného letadla. No a jak je u autora zvykem, od té doby se začnou splétat a rozplétat události příběhu, na jehož konci budete možná překvapeni.

Všechny knihy jsem slyšela, nečetla. Audio podobu doprovází melancholická hudba, která u mě fungovala jako taková další součást příběhu.
Knihy od vydavatelství OneHotBook načetl Jiří Dvořák.

18 05.07.2017

Kniha opět poslechnuta v rekordním čase. Jsem zvědavá na další, protože autorův styl se mi zamlouvá. Fakt jako bych četla kronikářovy zápisky. Lidé, staletí mrtví, najednou ožívají a lezou mi do snů a mají úplně běžné problémy jako kdokoli.

Chválím opět pana Dvořáka. Jestli za tuhle část své práce ještě nedostal, myslím ocenění, měl by být rozhodně pasován na "čtivce."

Po dočtení jsem si ještě krásně početla o moru. Divím se, vzhledem k jeho rozlezlosti po Evropě, že tu vůbec jsme -:))). Objevoval se skoro čtyři sta let v poměrně pravidelných intervalech a řádil, inu jako mor.
Nedokážu si představit žít v době, kdy nebyla kanalizace a hygiena nic moc, krys snad stejně jako obyvatel města, brrr. Asi to vidím moc jednoduše, ale zaráží mě, že tehdá prostě neodhalili, že krysy (krom jiného) jsou fakt problém.

Škoda že nevím, kde v té době žili mí předci. Mám povrchní zprávy až z doby za tři sta let, ale touha se to dozvědět ve mě docela hlodá, to vám řeknu :).

6 02.07.2017

Kniha doposlechnuta. Opět skvělé. Jak příběh, tak předčitatelské umění pana Dvořáka.
Zmiňované duplicity jsem nezaznamenala, (konkrétně to s Arnoštem), o čem píše předchozí čtenářka, jsem hlídala a nebylo to tam. Zmínky o něčí smrti jsou skoro v každé kapitole, mohlo to působit matoucím dojmem, ale že by autor nevěděl, o čem kdy píše, se mi věřit nechce.

Jinak Alžběta byla chvílemi fakt na facku :). Zajímalo by mě, jak vlastně to mezi nimi bylo. Píše se o tom, že se všemi manželkami byl Karel v pohodě, ale dovedu si představit o tolik mladší ženu, vlastně na dnešní poměry puberťačku, jak prudí kvůli korunovaci a pořád manželovi něco připmíná :).
Jdu na další díl :).

Nemůžu též nevzpomenout a nepochválit perfektní hudební doprovod skupiny Řemdih.

4 28.06.2017

Tedy, Marian je pěkná můra pelešivá :), aniž bych to myslela zle. Alespoň si v tomhle na nic nehrála. Z potlačování přirozenosti se dělají pupínky a těmi ona určitě netrpěla :).

I když byl druhý příběh trochu slabší, poslouchal se mi dobře a jsem spokojená. Poválečná léta působí trochu euforicky, ačkoli byla v mnoha ohledech možná chaotičtější, než léta válečná, ale asi o dost lepší, než následující desetiletí, (tedy jak kde a jak pro koho).

Lucie Pernetová a Marek Holý odvedli při čtení skvělý výkon.

9 23.06.2017