Jakira komentáře u knih

(SPOILER) Já vám nevím...na jednu stranu jsem se nemohla odtrhnout a musela jsem číst dál, abych věděla, jak se bude příběh vyvíjet a jak to dopadne, na druhou stranu tam bylo několik "ale", kvůli kterým nemůžu dát víc než 3 hvězdičky.

Jednak mě dost zklamal rozsah knihy. Velká písmena, obrovské díry mezi podkapitolami, prázdné stránky mezi kapitolami...nemůžu se zbavit dojmu, že se někdo hodně snažil, aby to natáhl aspoň na těch 300 stran. Jinak by byla kniha poloviční, což trochu mrzí.

Druhý problém mám s tématem zneužívání, které je sice vážné, ale v případě autorky mi přijde až zoufale neoriginální a pořád jsem měla pocit, ze vlastně čtu velmi podobnou knihu, jakou byla Houbařka.

Další věc je spíš můj osobní problém, a to, že pořád doufám a vyhlížím knihu, která bude napsaná stejným stylem jako první tři knihy autorky. Ráda bych si zase přečetla rodinnou ságu několika generací se záběrem několika desítek let. Chápu, že nejde psát pořád podle stejného vzorce a autor se musí vyvíjet, ale první tři knihy miluju a pořád věřím, že Mornštajnová ještě někdy něco podobného napíše.

A konečně poslední věc, a to už několikrát zmiňovaná nelogičnost a nevysvětlení zmizení postavy táty Jakuba a Adama, která mě tedy opravdu naštvala.

Ať ale jen nehanim...kniha byla napsaná velmi čtivě, příběh odsýpá a nemá hluchá místa. Příběh cácorky je smutný a dotkne se každého. Jako mámě dvou dětí je mi úzko z uvědomění, že takové děti existují...takové, které vyrůstají bez lásky, bez péče a ochrany od těch, které milují ze všeho nejvíc. Není to hezké čtení, když odhlédnu od tématu zneužívání, tak i bez toho byl cácorčicn osud krutý.

Na druhou stranu mě cácora štvala tím, jak se (ne)postavila problému s Jakubem. Doufala jsem, že si svou chybu uvědomí a bude ji chtít napravit...ale možná je to dobře, možná je dobře, že není její postava černobílá.

Podrtženo sečteno, kniha je to dobrá, ale Mornštajnová proste umí lepší...

19 17.04.2023

Tak tohle byla jízda...ač to že začátku vůbec nevypadalo a já se tentokrát vůbec nemohla začíst, nakonec se to zlomilo a druhou půlku jsem hltala jak divá. Na to, ze se jedná o první knihu série, je to perfektní čtení. Promyšlené, akční, žádné zbytečné okecávaní situací a co si budem... Hunter je proste sympaťák. Ze zkušeností vím, že dobří autoři zrají ve svých sériích jako víno, takže věřím, že další knihy budou taktéž trefou do černého.

19 20.04.2022

Tohle byla letos zatím nejlepší kniha, co jsem četla. Vůbec mi nevadil autorčin styl psaní, i když velmi netypický, protože díky němu měla kniha neskutečné tempo a nebyla jsem ji schopna odložit. Trochu se nabízí srovnání s Mornštajnovou, která píše podobně svižnou prózu a musím říct, že Katalpa z tohoto srovnání určitě nevychází špatně.
Stavba příběhu byla skvělá, líbilo se mi, že téma holocaustu zde nebylo ústředním a nosným tématem, ale jen jednou z kapitol Zuzanina tragického života. Paradoxně mi přišlo, a tím rozhodně nechci shazovat hrůzy holocaustu, že mnohem větší tragédií ve finále bylo pro Zuzanu to, co přišlo po návratu domů. Když člověk přežije to, co ona v táboře a doufá, že to nejhorší má za sebou a takovýmto způsobem ji zradí jeden z jejich nejbližších lidi, je to opravdu smutné a i bylo by i pochopitelné, že by se Zuzana vzdala toho, na čem lpěla ze všeho nejvíc, tedy života. Zde se však ukázala síla této knižní postavy a závěr, i když pro někoho otevřený, byl krásným závanem naděje...
Za mě jedna z mála knih, ke kterým se chci jednou v budoucnu vrátit.

16 31.07.2022

První polovina byla skvělá a já byla rozhodnutá, že tohle dílo ode mě rozhodně dostane 5 hvězdiček. Jenže v druhé polovině se to svižné a neskutečně zajímavé vyprávění nějak zadrhlo a já najednou zvažovala, jestli to vůbec bude na 4 hvězdy. Jakmile Gerta odešla z Perné, ubylo přímých řečí a vyprávění přešlo v podstatě jen do vnitřních monologů, kdy se postavy střídají tak rychle, že je často čtenář zmatený, a chvíli trvá, než si uvědomí "kdo to mluví", kniha pro mě podstatnou část svého kouzla ztratila. Možná je problém v tom, že zatímco první polovina pokrývala jen období několika málo poválečných let, do druhé poloviny se autorka pokusila nacpat příběh dalších 50 let. Pak je jasné, že jinak, než zkratkovitě se něco takového popsat nedá.
Každopádně kniha pro mě byla poučná, zajímavá a otevřela téma, se kterým jsem se dosud v beletrii nesetkala, za to ji určitě patří velké plus. Celkově vyznění příběhu vlastně shrnuje poslední věta a ta je podle mého na tom to nejvíc smutné a znepokojivé...jak dějiné události dokáží semlít koholiv a udělat z jeho života prázdnou a nenaplněnou pouť, kterou se člověk protrápí až do samého konce...a to je něco, co mě na tom všem děsí nejvíc.

15 29.07.2022

(SPOILER) Pro mě byla kniha velkým překvapením, protože v českou detektivku jsem tak nějak podvědomě nevěřila. A je to škoda, že jsem se jí tak dlouho vyhýbala, jen kvůli takovým předsudkům. Jedno je jasné, Paní Klevisová vážně umí, kniha je čtivá, příběh plynulý a zajímavý, bez hluchých míst. Hlavní postava Julie mi byla sympatická, takže mě její konec hodně mrzel. Až tak, že jsem chvíli naivně doufala, že přežije...A Josef Bergman? Dlouho jsem nečetla detektivku, kde by vrchní vyšetřovatel byl normální chlap, bez plejády vnitřních démonů a nevyřešené minulosti...a řeknu vám, bylo to moc milé tohle číst. Těším se na další díl ze série...

13 24.05.2021

Pouštět se do knihy na základě toho, že na vás všude na internetu vyskakuje spolu s nadšenými výkřiky, že je to nejlepší česká kniha pomalu desetiletí, je vždy dost ošemetné. Chvíli jsem odolávala, ale nakonec jsem se do ní pustila a nelituji. Na prvotinu je to skutečně zručně napsané vyprávění, jazyk krásný, styl na jednu stranu čtivý na druhou se mi z nějakého neznámého důvodu místy četlo hodně ztuha a narozdíl od Mornštajnové mi kniha vůbec neubíhala. Námět je z mého pohledu originální a příběh zajímavý, přestože bydlím na druhém konci republiky a o této oblasti nevím zhola nic. Nicméně si nemyslím, že by kniha nějak zásadně převyšovala tvorbu dalších současných českých autorů například Štiftera nebo Mornštajnové. Hezké a poučné čtení ano, geniální dílo ale nikoliv.

13 06.04.2021

Angela Marsons mě napotřetí vůbec nenadchla. Knížka se mi četla těžce, chvílemi mě vůbec nebavila, a proto musím jít s hodnocením oproti předchozím dílům dolů.
Dále pozor na spoilery. Nějak mi tentokrát přišlo, že se skoro celou knihu nic neděje. Vyšetřovací tým přešlapuje na místě, v podstatě až do posledních stránek vůbec na nic nepřijdou a pak je spasí nápad poohlédnout se v okolí, kde bylo propuštěno jedno z dětí při předchozím únosu. To to nikoho nenapadlo už předtím? Celkový dojem je, že 350 stran nepřijdou vůbec na nic a na posledních 70 stranách najednou o klíčové stopy byť nezakopnou a všechno jim vychází na první dobrou (Bryant najde náhradní klíče od sklepa atd.). Do té doby je to jen plkání o ničem a žádný posun v případu. Také záporáci mi přišli takoví mdlí a bez nápadu, Will úplně, Symesovy pohnutky byly aspoň jakž takž nastíněné, ale také nic, co by šlo do hloubky. Kim mě navíc štvala v závěru, kdy je zmlácená dvoumetrovým chlapem, a přesto se chová jak Superman.
Konečně vedlejší linka Devaina a vlastně i přítomnost postavy reportérky Tracy mi přišla zcela zbytečná.
Tak jako tak, doufám, že další knížka bude lepší, protože předchozí dvě mě bavily.

13 12.03.2019

Je těžké napsat o knize něco originálního, když už téměř vše bylo řečeno. Sáhla jsem po ní přesycená detektivkami a zvědavá na knihu, kterou všichni tolik chválí i přesto, že knihy s touto tématikou běžně nečtu. Ne proto, že by mě nezajímaly, ale proto, že knihy čtu hlavně kvůli odpočinku od běžných každodenních starostí. U téhle se odpočinout nedalo. Dočetla jsem jí včera a mám jí od té doby plnou hlavu. Bylo to krásné, ale velmi smutné čtení. I když má člověk pocit, že to, co se mu v životě děje je strašné, takové knihy Vás donutí vážit si toho, co máte, i když to třeba není vše, co byste chtěli. Hanin osud je tragický a mrazí z něj, o to víc asi čtenáře potěší (a nakonec i rozpláče) poslední věta. Paní Mornštajnová je bezpochyby velmi talentovaná spisovatelka, protože příběh běžel plynule a celkově jsem ze stylistické stránky knihy nadšená. Víc takových českých autorů a jejich příběhů.

13 04.10.2018

Tak tohle bylo velké překvapení a pro mě zatím nejlepší kniha letošního roku. Na Lenku Chalupovou jsem narazila náhodou a mám v plánu přečíst si od ní i další knížky.
S těmihle rodinnými ságami z dob války a poválečných let se v posledních letech roztrhl pytel a je to jen dobře, protože mě ohromně baví. A Páté jablko podle mě patří mezi ty nejlepší z nich. Zatímco Mornštajnová mě pomalu a jistě přestává bavit, tohle by mohla být autorka, která nastoupí na její místo. Těším se na další její knihy.

12 30.08.2023

Bohužel, i na prvotinu je to hrozně slabé a hloupé. Myslela jsem, že knížka o 250 stranách bude jako jednohubka, ale nakonec jsem se s ní trápila několik dní a k dočtení jsem se musela přemlouvat. Těžko říct, co na tom bylo nejzvláštnější, štvalo mě tam hodně věcí, například naprosto nesmrtelná hlavní hrdinka a vlastně i padouch, spoustu totálně nelogických sledů událostí a "náhod".
Dále pozor na spoilery.
Těch nelogičností na mě bylo až příliš. Pokud mám na parkovišti zavřené dítě v dodávce a spolupachatel stále hlídá u dveří, jak je možné, že si ani jeden z nich nevšiml, že jim Darby leze do dodávky? Jak je možné, že Ed ani Sindi neslyší zápas o život probíhající na záchodcích? Darby je asi neskutečně vytrénovaná, když jsou za ní věčně jen pár kroků a stejně jim zvládne na poslední chvíli utéct i když je zmasakrovaná všemi předchozími zraněními. Jakto, že si Darby v klidu povídá s Jay o tom, jak to udělají, když Lars je s nimi v místnosti? To nic neslyší? A tak dále a tak dále...
Dále úporná snaha šokovat krví a nechutnostmi, která vygradovala vytržením ruky ze zavřených dveří, kdy už si člověk chca nechca musí říct "Ale no tak!".

Letos jsem bohužel nečetla nic horšího...

11 08.12.2018

Na knížku jsem se dost těšila, podle anotace mě zaujala na první dobrou, ale nakonec až tak nadšená nejsem. První půlka knížky se mi líbila i přes nějaké drobné výhrady. Například mi úplně nesedlo to, jak Rosie občas mluvila jak dospělá...řeči o tom, že musí utéct od reality a vyčistit si hlavu...takhle přece teenageři dnes nemluví, ne? Nebo jo? Co já vlastně vím, když doma dospívající dívku nemám...ale přišlo mi to zvláštní :)
Jenže pak přišla druhá půlka a roadtrip obou hlavních postav, který mi prostě nesedl. Celé mi to přišlo hrozně prvoplánové a zvraty a karamboly na cestě přitažené za vlasy. Poslední třetina už mě nebavila skoro vůbec. Z Božidary se v ní stal automat na rozumy, který sází moudra s kadencí kulometu, čímž jsem si chvílemi přišla jak když čtu tu několikrát zmiňovanou knihu citátů. Uspěchaný a pro mě nepochopitelný konec byl jen posledním hřebíčkem do rakve příběhu. Souzním s některými komentáři níže, že je velká škoda, že nebyl víc rozvinutý a hlavně dotažený příběh Milady. Ta mě zajímala hodně, protože jsem v ní hodně viděla svojí vlastní maminku, když jsem dospívala já a vlastně jsem v ní chvilkami viděla i sebe ve vztahu ke svým dětem. Bohužel její rychlý přerod a změna v chování a filozofii právě v tom uspěchaném konci je velmi těžko uvěřitelný, a to mrzí hodně.
Každopádně, jako lehké letní čtení to vlastně nebylo úplně špatné, takže ty 3 hvězdy si to zaslouží. Uvidíme, co autorčin další román Bohumil na něj jsem zvědavá.

10 14.08.2023

(SPOILER) Tohle bylo táááák dlouhé a místy táááák hloupé. Nezbývá mi než souhlasit s komentáři uživatelů ashburton a certchlup.
Čím začít? Sérii s Joonou jsem měla ráda, četla každou knihu hned po vydání, ale od Lovce králíků jde kvalita neskutečně dolů. A Pavouk to tedy rozhodně nezachránil.
K obsahu nevím, co dřív napsat...množství naprosto nepodstatné omáčky spočívající v donekonečna protahovaném podrobném popisu všeho kolem, je mírně řečeno ubíjející. Až tak, že i mě jako velmi poctivému čtenáři, který běžně čte opravu každé písmenko, přeskakovaly oči celé odstavce těchto nicneříkajících popisů, aby se už konečně dostaly k něčemu důležitému. Jindy příjemný jednoduchý styl psaní, kde nemají místo dlouhá souvětí, mě v téhle knize vyloženě štval, protože mi to občas přišlo jak sloh dítěte na prvním stupni základní školy.
Zápletka...no řekněme že potenciál to možná mělo, ale naprosto nelogické vyprávění a absence znalosti policejní práce nebo schopnosti přenést ji do vyprávění, celý příběh zabíjí. Ať je to jedno nebo druhé, obojí je smutné po tom, co napíšete 8 detektivních knih. Tohle se opravdu nedalo, celý tým vyšetřovatelů sedí na zadku a čeká na další balíček v naději, že hádanku vyřeší nebo se schází u někoho doma, aby teda jako přemýšleli, co jim pachatel chce říct a stejně nic nevymysleli. Všechny průlomy ve vyšetřování jsou dílem náhody nebo náhlého vnuknutí Sagy nebo Joony. Kde jsou takové běžné věci jako hledání majitelů aut s navijákem, výzvy k veřejnosti, hledání svědků, zajišťování stop? A pak ty nelogičnosti...veřejnost celou dobu netuší, že někdo vraždí příslušníky policie? Ani když mrtvoly nachází běžní občané? Pak i divná časová souslednost...jak mohl Vener 3x střelený brzo ráno žít ještě večer navíc naložený do kyseliny?
Achjo, bylo by toho ještě víc, ale už by to bylo asi jen zbytečné kopání do mrtvoly (jak příhodné). Autoři by se podle mě měli vykašlat na Jurka, nechat ho konečně být a zkusit nějaký refresh série, protože je to pořád to samé dokola. A nebo se na to vybodnout úplně a začít jinou sérii, protože mám pocit, že tady je potenciál už úplně vysosaný.

9 30.08.2023

Po Mrazu další povedená detektivka s Martinem Servazem. Minier je jeden z mála autorů, do kterých se teď, když nemám tolik času na čtení, pustím i přes větší rozsah stran. Oproti Mrazu, kde mi počet stran přišel adekvátní a tempo knížka neztrácela, mi Kruh přišel trochu zbytečně dlouhý. Ve druhé třetině kniha ztratila spád, přišlo mi, že se přešlapuje na místě, původní motiv (vyšetřování vraždy učitelky) jak kdyby úplně ustoupil do pozadí a někdo si na něj vzpomněl až na konci.
Celkový dojem je ale dobrý, pořád se jedná o nadpůměrnou detektivku, které jsem schopná odpustit i to, že Martinovi jen věčně běhá mráz po zádech a Minier by se možná měl občas kouknout na předpověď počasí, aby věděl, že nemusí pořád jen pršet a být bouřka :)

9 07.03.2022

Třetí setkání s Mornštajnovou a třetí zásah do černého, i když se přiznám, že Hana i Hotýlek se mi líbily o kousek víc. Stejně jsem si ale čtení moc užila. Nechci se opakovat, ale stále trvá mé nadšení z toho, jak se mi autorka trefila do vkusu, co týče slohu a způsobu psaní. Její knihy mě hrozně baví číst a užívám si každou stránku. Už se mi mnohokrát stalo, že že jsem si před koncem knížky říkala, že ještě nechci, aby skončila, že těch pár stran do konce je zoufale málo. U téhle jsem si to říkala už v polovině a byla jsem smutná, že mě čeká posledních 200 stran s Mornštajnovou a jejími skvělými příběhy. Musím si holt počkat na další knihu.
Jinak oceňuji, že stejně jako Hana má i tato kniha, a to i přes často velmi tragický osud svých postav, poslední stránky prodchnuté nadějí. To mi u Hotýlku chybělo...u něj zůstal jen smutek.

9 07.02.2019

Pozor na SPOILERY.
Nakonec to takové utrpení, které jsem po příšerném Lovci králíků očekávala, nebylo. Ale nebylo to ani nijak extra dobré. Opět jsem bojovala s celou řadou chyb v textu, které mi dokážou zkazit čtení, i když oproti Lovci jich tam bylo méně. Co se týče příběhu, myslím, že oživením Jurka se autoři od severské detektivky dostali někam do sféry sci-fi. Jurek je nepřemožitelný jako Superman, na to, že nemá ruku a je v důchodovém věku, tak pozabíjí kohokoliv se mu zachce. Evidentně se umí teleportovat a všude byl a všechno zná, takže i v zabezpečeném krytu s nastraženými pastmi se pohybuje rychle a neslyšně. I lidé s nejlepším výcvikem jsou jím zneškodněni během několika sekund. To už si člověk říká "Ale no tak, to už je moc". Když pominu to, že celá postava Jurka se vymyká fyzikálním zákonům, najdu v knize i spoustu dalších nelogických věcí. Jeden příklad za všechny je Bobr přestrojený za zdravotní sestru. Ale no tak, Valeria má před dveřmi 2 policisty a ti do pokoje pustí dvoumetrového chlapa, který je popisován jako velmi mohutný se silným krkem, prostě chlap jak hora, a oni mu uvěří, že je to žena? To snad ne, páni autoři. Samostatnou kapitolou je pak množství mrtvol...možná mají autoři jednoduchý recept, když už nevíš, co psát, někoho zabij. A nejlépe tím nejzvrhlejším způsobem.
Škoda, první knížky tohohle dua se mi líbily moc, Lovec byl totální propadák a tohle je jen o trochu lepší, zejména proto, že na tom tolik nebylo vidět, že to píšou dva autoři, což bylo největší úskalí předchozího dílu. Uvidíme, co přijde dál...

9 05.01.2019

Po několika posledních knížkách, které mě i přes velká očekávání zklamaly, jsem si už konečně chtěla přečíst něco, co si zaslouží 5 hvězdiček. A volba paní Morštajnové byla trefou do černého. Knihu jsem přečetla na dva zátahy a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Paní Mornštajnová je zkrátka brilantní vypravěčka a mně její styl psaní neskutečně sedí. Obdivuji její schopnost na 300 stranách převyprávět příběh tolika postav zahrnující skoro 100 let života několika generací. V knize neexistují hluchá místa, pádí zběsilým tempem, nenajdete zde žádné zdlouhavé popisy, naopak, každá stránka je napěchovaná příběhem až po okraj a Vám nedá vydechnout. A to i přes to, že hlavní postava Václava vlastně není z mého pohledu kladná, spíše bych si dovolila říci, že jde o postavu bezcharakterního slabocha a zbabělce. Hana byla lepší, zvlášť proto, že měla velmi silný tragický příběh, který se člověka přece jen dotýkal o trochu víc, a to zejména kvůli bezdůvodně trpícím kladným postavám, ale i tak si Hotýlek zaslouží plný počet. Tohle je opravdu kniha, která si zaslouží být čtena, což se o většině v současné době vycházejících knih nedá tvrdit.

8 16.01.2019

Bohužel, za mě docela zklamání. Oproti pár posledním knihám, které jsem četla, to nebylo zas tak zlé, ale očekávání byla bohužel jinde. Kniha zaujme už na první pohled nádhernou obálkou a už jen za ní si zaslouží jednu hvězdu navíc. Když k tomu připočítám, že jsem o ní ze všech stran slyšela jen samou chválu a označení bestseller, asi jsem čekala opravdovou pecku. Místo toho je to dost průměrné dílo, které má aspoň zajímavý a neotřelý námět, což oceňuji. To je ale asi tak všechno, co je pozitivní. Hlavní postava Thea mi nebyla ani sympatická, ani nesympatická, nějak jsem si k ní nedokázala vytvořit vůbec žádný vztah a chvílemi jsem se i přistihla, že nečtu moc pozorně a spíš jen chci mít knihu co nejrychleji přečtenou. (Dále pozor na spoilery) Možná, že i z toho trochu nepozorného čtení pak vyplynulo, že mi spousta věcí a situací v příběhu přišla dost nelogická. Hlavně jde o samotný způsob, jakým Theo nacházel mrtvoly. Při čtení jsem měla pocit, že jen tak náhodně naťukal do programu údaje z velké části vycucané z prstu a program mu dokázal naprosto přesně vykroužit trasu, jakou se vrah pohyboval a nejen to, neboť takhle nakreslená stopa byla natolik přesná, že Theo o mrtvoly v podstatě zakopával a ani je moc nemusel hledat. Navíc mě štval i velký počet náhod, které ho dovedly k odhalení vraha...Theo dokázal vždycky na první dobrou vytipovat osobu, se kterou promluvit (o tom, že dokázal během vteřiny najít informace o jakékoliv osobě, kterou hledal, a to včetně adresy, telefonu a snad i čísla bot pomlčím), aby se dostal o pořádný kus dál. Když k tomu připočtu za vlasy přitažený konec, je to zklamání. O to větší, že na tuhle knížku jsem se fakt těšila.

8 15.01.2019

Ještě 30 stránek před koncem jsem chtěla dát tentokrát jen 4 hvězdy, hlavně kvůli ústřednímu motivu drog, gangů a feťáků, který mě zas tak moc nebavil. Ale těch posledních 30 stránek to nejen zachránilo, ale pozvedlo to knihu do neskutečných výšin. Nesboho si šetřím, přestože touha to celé zhltnout za chvíli je veliká, chci si sérii vychutnat, a proto čtu jednotlivé knihy s velkým časovým odstupem a prokládám je spoustou jiných knih. Nicméně tentokrát bude velmi náročné a mučivé odolat a neotevřít Policii hned teď...vlastně si přijdu trochu jako feťák, co potřebuje svojí dávku Harry Holea. :)

8 12.12.2017

Nikdy by mě nenapadlo, že přijdu na chuť současné české literatuře a ono se to děje. Začalo to Mornštajnovou a pokračuje u Štiftera. Zjistila jsem, že tyhle příběhy většího množství postav, které zahrnují celé dekády lidského života a které se vzájemně proplétají mě nesmírně baví číst. Štifter mi v mnoha ohledech svým stylem vyprávění připomíná Mornštajnovou, a to je jen dobře. Navíc píše o místech, která velmi dobře znám, neb mám k Budějcím velmi blízký vztah, což požitek z knihy ještě umocňuje.
Celkově nevím, co bych knize vytkla, možná mi na začátku přišla trochu složitá na čtení, několikrát jsem na prvních stranách narazila na věty, kdy nebylo úplně jasné k jaké postavě se ta konkrétní věta nebo přímá řeč vztahuje, ale to se zlepšilo hned, jakmile jsem se v postavách zorientovala. Jazyk i styl vyprávění mi neskutečně seděl a knížku jsem zhltla na dva zátahy. Už jsem to myslím psala u Hany, ale musím ze opakovat...víc takových knížek a víc a takových českých autorů.

7 30.01.2019

Knihu jsem četla asi před deseti lety na gymnáziu v rámci povinné četby a bylo to snad to nejlepší, co jsem takhle "z povinnosti" četla. Do čtenářského deníku jsem si pak přepsala řadu úryvků, které si pamatuji dodnes a ráda se k nim vracím. Paní Loukotková v knize odvedla úžasnou práci a jazyk a styl jakým je kniha psaná jen tak něco nepřekoná. Chvílemi to byla opravdu poezie a nejen Villonova.