jahlina komentáře u knih
Mě detektivka bavila. S hlavní postavou se už znám z Dobrých duší a prostě mi přijde zajímavá, nad jejími úlety se usmívám. Některé situace jsou vážně komické.
Případ celkově byl zajímavý, nechyběly zvraty, jak jsme ostatně u Deavera zvyklí. Konec nabízí zajímavé rozuzlení a je jasné, že pokračování musí být. Tentokrát chyběly souhrnné poznámky zjištěných stop zaznamenaných na tabuli, přiznám se, že jsem je stejně nikdy moc důkladně nečetla. Možná proto se mi zdálo, že mi těch 500 stran neosýpá jako obvykle? Protože nemůžu říct, že bych se u čtení nudila...Mám pocit, že takové to "vau" z prvních případů je pryč, ale přesto se cítím dobře ve společnosti starých známých a další díl si nenechám ujít.
Moje první knížka od této autorky. Čtivě napsáno. Dle názvu jsem ale čekala, že se budu bát. To se však nestalo. Jde tu pravděpodobně o strach, který ovlivňuje racionální uvažování všech tří hrdinek románu. Strach z pomsty, strach z toho být sám a neoblíben, strach z odhalení.... Docela dobrý ten závěr... Určitě bych si ráda přečetla od autorky něco dalšího, protože jsem na ni slyšela velkou chválu... Tahle knížka byla dobrá, ale určitě ne skvělá.
Další případ Eriky Fosterové, který se mi líbil asi o něco víc než ten předcházející.
Knížka se mi líbila moc. Další zajímavá ženská osobnost v naší historii.
Moc hezký vánoční příběh, spíš asi pro holčičky. Hodně obrázků, méně textu. Vhodné pro začínající čtenářky. Moc se mi líbily ilustrace.
Skvělý romantický příběh k navození vánoční atmosféry.
Četlo se mi dobře, ačkoliv jde o trochu depresivní čtení. Líbil se mi nápad, štafetového psaní, kdy každá ze tří autorek píše jednu etapu Johanina života.
Silný příběh o velké námořní tragédii, která se udála na konci druhé světové války. Stojí za to si přečíst.
Tuhle knížku jsem dočetla silou vůle. Ne, že by byla špatně napsaná. Ale chtělo se mi křičet, kopat, škrábat... Bylo mi z ní smutno.
Poutavě napsáno. Ráda jsem si připomněla už zapomenutá fakta z našich dějin a zároveň si přečetla příběh o muži, statečném válečníkovi, a jeho dvou manželkách, které obě miloval a které se obě zasloužili o rozkvět naší vlasti v oblasti stavitelství.
Mám ráda povídky a ráda čtu české autory. Takhle knížka mi nabídla oboje. A některé povídky jsou opravdu velmi zdařilé, žánrově rozmanité. Příjemné čtení na jedno odpoledne.
Toto pokračovaní Falešného románů se mi líbilo o něco více. Ema mi byla sympatičtější, i když stále mi její chování a myšlení připomínalo pubertální holku a ne skoro třicetiletou ženu.
Toto je druhá povídka od Murakamiho, kterou jsem si přečetla. A jako takové krátké ponoření do podivného příběhu s magickým nádechem se mi to líbilo. Hlubší smysl mi asi unikl, do knihovny budu chodit dál...
Po počátečních rozpacích jsem se do knížky docela slušně začetla. Jakmile jsem pochopila, že je potřeba brát vše s nadsázkou, k čemuž vybízí jak neuvěřitelná postava Emy Studené včetně jejího jména nebo např. jméno rodiny jejího nastávajícího, kteří se jmenují Svíčkovi. Brzy jsem začala být zvědavá, jak se bude postava hlavní hrdinky vyvíjet. Vzhledem k tomu, že knížka končí otevřeným koncem, a to doslova, určitě si přečtu pokračování. Kdo očekává, že se bude za břicho popadat, tak bude asi zklamán. Úsměvné to ale je. Stylem jazyka a atmosféry mi to slabě připomíná Aristokratku, snad mi za to přirovnání nebudete nadávat.
Knížku jsem četla s cílem, přečíst si oddechový příběh o lásce a zradě, o intrikách... Knížka splnila moje očekávání. Četla se dobře, žádné komplikovanosti. Co mi vadilo, bylo dost překlepů, což mě u Knižního klubu docela překvapilo. Copak to nikdo před vydáním nečte? Koukala jsem, že by to měla být celkem trilogie, tak snad se v tomto ohledu polepší.
Bábovky a Osm se mi opravdu líbily. Teď jsem přečetla Dobře mi tak. Považuji ji za slabší. Ze začátku jsem se nemohla začíst, asi v půlce mě to chytlo, ale konec mě zase tak nějak rozhodil. Celkový dojem nic moc.
Knížka se mi četla dobře, je psaná úsporně a tento styl mi vyhovuje. Nikdy mě nepřestane udivovat, jak se člověk může nechat od jiného nechat zadupávat do země. Brašov je prototyp arogantního hajzla, který si myslí, že mu může všechno projít a do poslední chvíle si nepřipustí, že by i na něj mohlo dojít. Trochu mě rozčilovalo hazardování jeskyňářů nejen s vlastním životem, ale to asi k adrenalinovým sportům patří...
Ani tahle knížka mě nezklamala. Bavila mě stejně jako Slepá mapa i Hana. Tak snad se brzy dočkáme další knížky od této autorky.
Na tuhle knihu jsem byla hodně zvědavá. Je to úvodní kniha do série se soukromým detektivem Rakerem a zápletka ve mě vzbudila zájem již po přečtení anotace. Nejsem úplně zklamaná, i když místy mi příběh přišel překombinovaný a trochu jsem se nudila. Závěr byl ale překvapivý a celkový dojem z knihy zachránil. Takže nevylučuji, že zkusím i další díl v sérii.