Johana
kniha od: Pavla Horáková , Alena Scheinostová , Zuzana Dostálová
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378157/bmid_johana-YeA-378157.jpg
3.6
288
Jedenácté narozeniny chce Johana oslavit se svou nejlepší kamarádkou Simonou, protože je mají ve stejný měsíc. Johanina máma cvičí džezgymnastiku a je krásná. Na tátu si Johana moc nepamatuje, zato s babičkou tráví spoustu času. Ta jí vypráví o tom, co bylo, a dovede zahnat veškeré obavy. Johanu ale vlastně kromě pitomého spolužáka Radka Hadraby a tajného obsahu babiččiny krabičky nic netrápí… Bude to stejné i za třicet let? Svěží novela civilně a bez okázalosti mapuje třicet roků v životě dívky narozené v polovině 70. let. Mohlo by se zdát, že se v ní nic dramatického neděje, přesto však Johana vypovídá o historických událostech i osobních prožitcích leckdy výmluvněji, než dovedou zachytit vypjaté scény. Johana nese i svérázný literární rukopis. O jednotlivé dekády se postaraly tři výjimečné autorky.... celý text
Komentáře (76)
Komentáře 76 Recenze 4
Kniha mě kdysi zaujala skrz podobné příjmení jedné z autorek. Ale roky jsem se k ní nedostala. Až teď. Přečteno za chvíli, příběh takový...vzpomínkový, ikdyž jsem o generaci mladší, než hrdinka. Možná měla smůlu na život, možná ne, možná si za něj mohla sama, možná ne. Každý žijeme tak, jak umíme, musíme, ti šťastnější jak chceme.
Johana má smůlu na muže, všechny její známosti končí zklamáním a ona celý život jen touží setkat se se svým otcem. Neustále se jí také vracejí slova její babičky: "Však on přijde, jednou ano." To se opakuje tolikrát, že tak nějak ve třetině knihy už tuším, jak to asi skončí. Jednu věc nechápu: proč tuhle depresivní knihu napsaly tři spisovatelky, když by to určitě zvládla jen jedna. Možná proto, aby se lépe prodávala? Je to ale jen takový průměr, alespoň mě to moc neoslovilo a ani nic nedalo. Pro mě to byla spíš taková ukázka, jak žijí někteří dnešní mladí lidé. Cestování, střídání známostí, které jsou však spíš nezávazné a pak je tu najednou střední věk a na dítě už pozdě, manželství v nedohlednu.. Johana chtěla všechno zvládnout sama, ale když onemocněla v cizině, musel jí vše zaplatit mámin přítel. Odsuzovala dřívějšího milence své matky, ale pak když se cítila sama, šla se mu znovu připomínat a provokovat ho. V podstatě mi Johana nebyla moc sympatická a i když měla v životě smůlu, dost si toho zavinila i sama. Úryvky písní v knize se mohou někomu líbit, ale pro toho, kdo neumí anglicky, jsou vlastně úplně zbytečné - mohl být aspoň trochu nějaký jejich překlad.
Tři životní etapy vyprávěny třemi autorkami. Dítě, dívka a žena - hlavní hrdinka Johana, která nám ukazuje svůj obyčejný život, tak jak jí ho osud naservíroval. Hezký příběh.
- je to klidné a pohodové povídání o české ženě - od dětství po stáří
- dojímá, dotýká se
Výborně popsaný život mladých lidí. Příliš se nevázat, cestovat, užívat si, vydělat peníze a najednou jsou z dívek ženy bez dětí, manželů a rodin. A roky utíkají.
Holky, co tohle psaly, si určitě moc rozumí a je to z textu znát!️ Krásné.
Jsou chvíle, kdy si myslíme, že svět skončí právě v tu chvíli, že není fér, aby dál pokračoval, ale on neskončil, neskončí ani zítra a my dál budeme muset žít svoje každodenní životy, tak banální a tolik podobné jeden druhému... ten nekonečný dnešek už je přece jenom za námi a zítra budeme muset začít znovu, i kdybychom nechtěli...
Láska přichází a odchází.... stejně jako dny... Ano, možná že novela o jednom životě jednoho dítěte, dívky a posléze ženy klouže po povrchu, jak mnozí zmiňují, ale možná je právě to důvod, proč je to tak dobré. Do životů ostatních nevidíme - vždycky vlastně kloužeme jen po povrchu.
Johana je román o lidské zranitelnosti, o zradě, neustálých pádech (leckdy až na dno) a vzestupech. O křehkosti vztahů, síle vymanit se osudu i bolesti, když to přese všechno nedokážeme... O chybách, které dělá každý z nás i o tom, že někdy prostě nemůžeme jinak...
Mně se to líbilo. Čtivé, drsné, smutné. Bez naděje na únik z každodennosti života, bez odvahy vymanit se ze všednosti, která ubíjí, až po okraj plné bolesti nad ztrátou možností, které jsme promarnili, a také touhy po lásce, která nepřichází...
Však on přijde, jednou ano...
Vážně?
Spíš novelka než román, vhodná k letmému nahlédnutí do tvorby hned trojice literátek. Dívčí četba pro lehce zralejší holky. Nenáročné, v pohodě stravitelné. Popina.
Občas jsem měl v hlavě deník Bridget Jonesové. Ale tohle rozhodně nebyla komedie.Také bych nepoznal že to psaly tři dámy. Líbilo.
Po prvních pár stránkách jsem zjistila, že to bude zase depka. A ano, byla to depka. To já můžu.
I přesto, že z tria autorek znám jen Zuzanu Dostálovou se mi kniha četla velice dobře. Děj je svižně napsaný, žádné zdlouhavé a složité souvětí tady nenajdete. Autorky vymyslely Johaně tedy pěkně komplikovaný život. Zažila toho mraky. Šťastné a samozřejmě i nešťastné chvíle, které k životu také patří. Moc se mi líbila konkrétně strana 111, tu jsem si olepíkovala a dovolím si tu jeden odstavec citovat (!!! KDO NECHCE, NEČTE, ale spoiler to asi není !!!).
„A musím si to opakovat i u sebe. Jsem tady, v takové a takové situaci a je to to nejlepší, co mě mohlo potkat. Všechno se děje s nějakým vyšším záměrem, který já nedohlédnu, a vše je pro moje dobro. Nezbývá než být vděčná za to, co osud přináší, ať je to dobré, nebo špatné. Ale věřím tomu doopravdy, nebo jsou to jen těšínská jablíčka?“
Moc se mi líbilo, jak se Johana i přes všechno zlé snažila myslet na to, že se to děje z nějakého důvodu. Že kdyby nezažila to zlé, tak teď nežije tak, jak žije. A tím, bych se měla ve svém životě také řídit. Asi my všichni, že ano? Protože „Všechno je, jak má být.“
Po Johaně jsem sáhla, protože jsem měla chuť na styl Zuzany Dostálové (Soběstačný je na mém žebříčku hodně vysoko!). A Johanu miluju, Johana je na první pohled jednoduchá novela na odpoledne, ale ve skutečnosti je to psychologická sonda do hlubiny duše. Johaniny i mojí vlastní. Styl všech tří autorek se skvěle doplňoval a Johanin příběh je ten, kterej píše sám život. Cením občasný reálie, díky kterým je příběh dobře ukotvenej v čase (Sametová revoluce, pád dvojčat, vstup do EU...).
A myslím, že hodně z nás se v příběhu trochu najde.
Moc, moc, moc se mi to líbilo.
Souhlasím s ostatními, že kniha je nenáročná a krásně ubíhá pod rukama. Je to opravdu taková jednohubka na volné odpoledne, i když jsem si v knize našla i pasáže, u kterých bylo fajn se zamyslet.
Příběh mi přišel fajn, nic podobného jsem zatím nečetla a oceňuji, že jsem nepoznala, že na knize spolupracovaly tři české autorky. Za mě doporučení!
(SPOILER) Kniha se pěkně četla, pořád jsem čekala na happyend a on nikde. Někdo prostě nemá na chlapy štěstí. Ani Johana, ani Simona, ani Johanina matka, ani paní Havlíková, ani, ani ani...... Asi někde dělají chybu. Moc se mi líbilo, jak se v Johanině životě odrážely události a jak se snažila té smůly zbavit. Prostě moc se mi kniha líbila, moc.
Kniha byla fajn dobře se četla, ale trošku mi vadilo, že nebyla více rozepsaná, děj se odehrával velmi rychle.
Příjemná knížka, která mě zase bavila. Já tyhle české autorky mám v oblibě. Palec nahoru za postavu Jihoafričana ;-), s tím jsem se v knize ještě nesetkala.
Na pár stránkách sepsat celý život a ještě aby se to dobře četlo? To umí tyhle tři autorky skvěle.. Neberu knihu jako oddechovku ale jako sondu do psychologie dítěte a následně ženy, která trpí absencí otce a vše kolem se na tom odráží a nejvíc na vztahu s matkou. Příběh skvěle vykreslen, líbilo!
Příběh jedenáctileté Johany, která žije s maminkou. Otec od nich odešel, když byla hodně malá, ale otázka: Kde je otec? bude Johanu trápit po celý život. Sametová revoluce přinese první lásku, bouřlivá devadesátá léta velké změny a právě uprostřed velkých změn žije, jak umí.
Tohle byl moc milý, i když smutný příběh, ve kterém se spousty z nás najde. Johaně budete celou dobu fandit, aby se konečně našla a mohla žít tak, jak si bude přát. Ale život si s ní pěkně pohraje.
Příběh se odehrává od konce sedmdesátých let až do současnosti a co mi moc líbilo, tak to jsou historické události, které Johanu v knize někdy i ovlivní, ale známe je všichni a do knihy byly dobře napasovány (Sametová revoluce, válka v Jugoslávii, 11. září, …).
Nejvíc mě kniha bavila na začátku a jak Johana rostla, tak byla kniha i tak zajímavá, ale už mě tolik nechytla. Každopádně doporučuji k přečtení. Knih ze života od českých autorů není nikdy dost.
3,5*/5*
já tyhle knížky ze života prostě můžu.. hezky se četla a vůbec bych nepoznala, že knížku psaly tři autorky.
... příběhy obyčejných lidí, vztahy v rodině, očekávání, chyby které opakujeme, splněná přání, lidská zranitelnost
.
Při hledání posledního dílku skládačky našeho života může každý z nás narazit na spoustu překážek. Bojíme se, ale zkoušíme to přesto dál. Když najdeme odpovědi na naše otázky, změní se náš život, budeme šťastní? Johana hledá svou cestu a jak jste na tom vy?
Zvláštní kniha.. Překvapením pro mne je, že knihu píší tři autorky, ale v knize jsem to vůbec nezaregistrovala. Rodinné a osobní příběhy mám v oblibě, avšak tady trochu postrádám logiku příběhu.. Každopádně autorky nás provedou celým životem Johany a také historií a to si velice cením..
Knihu napsali tři ženský kteří to docela nandali chlapům.. A to všechny tři. Asi s nima všechny tři neměli dobry zkušenosti.
S Johanou prožijete skoro 40 let..od poloviny 70 let až po dnešní současnost, takže Husákovi děti budou vzpomínat...
Kniha nebyla úplně špatná, takový průměr. Na mě až příliš jednoduchý příběh, konec se mi líbil, protože nezabředával do romantického patosu, naopak držel se v realitě všedních dnů. Nejvíce mi na knize vadilo, že nebyla napsaná "košatým jazykem".
Knihy o rodinných a manželských vztazích jsou v oblíbenosti na vrcholu čtenářského žebříčku. Ale jak poznat ty, které skutečně stojí za přečtení? Těžko, ale tuhle knihu vám můžu s klidným svědomím doporučit.
Johana je dílem třech českých autorek Pavly Horákové, Zuzany Dostálové a Aleny Scheinostové. V textu však nenajdete jediný předěl, který by naznačoval, že knihu nenapsala jedna a táž osoba. Nevím, zdali je to dobře, nebo špatně. Každý má přeci svůj vlastní styl psaní, jak je tedy možné, že v této knize autorky nerozeznáme? Jedním jsem si ale jistá. Je to knížka, kterou si musíte přečíst.
Johana a její matka. Sdílíme s nimi jejich nelehký osud po celá dlouhá léta. U Johany prožíváme smutné dětství, kdy jí umírá babička, útrpné dospívání, v němž se setkává s prvními milostnými trápeními, i dospělost, ve které její trápení pokračují a umocňují se ještě tím, že neví, kam chce svůj život směrovat. Její matka je na tom podobně. Obě totiž spojuje fakt, že štěstí na muže jako by na ně pozapomnělo. Zažíváme s nimi sedmdesátá léta na pražských Vinohradech, sedmnáctý listopad na Národní třídě, devadesátky, kdy Johana nabývá dojmu, že může všechno, i milénium, v němž obě ženy doufají, že vše se v dobré obrátí. Za těch pár desítek let se ale obě ženy razantně proměňují. A to hned několikrát. A my, čtenáři, doufáme, že všechno dobře dopadne, ale život není pohádka a happy end se většinou koná jen v amerických filmech.
Nemůžu se ubránit srovnání knihy Johana například s příběhy Petry Soukupové. Její hrdinky jsou totiž také melancholické a pesimistické, tak jako Johana. Ačkoliv ta na rozdíl od postav Petry Soukupové nepřestává doufat. Věří, že bude líp. Ke všemu kniha Johana není jen jakýmsi odrazem vztahů matka-dcera, partner-partnerka, ale rovněž se z ní mnohé dozvíme i o tom, jak to tu v sedmdesátkách, osmdesátkách a následujících letech skutečně chodilo a bylo.
Knihu doplňují černobílé ilustrace, které vystihují ženu, při jejích oblíbených činnostech. Dle mého názoru se ke knize a jejímu příběhu příliš nehodí, ale budiž, rozhodně jim nelze upřít zajímavost.
Samotnému textu nemohu vytknout ani to nejmenší. Vyprávění má tu správnou dramatičnost, ale nijak přehnanou. Úryvky z Johaniných oblíbených písní zas prohlubují melancholického ducha celé knihy a vzbuzují v nás vzpomínky na doby dávno i nedávno minulé. Nenudila jsem se, naopak jsem knihu přečetla téměř ráz naráz. Možná i proto, že mi čímsi připomněla mou oblíbenou Soukupovou. I když bez jejího pověstného sarkasmu a ironie.
Své vztahy s chlapci a později s chlapy a pak taky s mámou, která jako jediná konstanta zůstává, tu velmi povrchně popisuje fádní a nesympatická holka, kterou si s jejími přibývajícími roky postupně předávají tři autorky, ale žádná z nich bohužel neudělá nic pro to, aby byl příběh jejich kolektivní hrdinky nečím zajímavý, takže je úplně jedno, že jsou tři. Poslední část je výrazně slabší, nejspíš ale hlavně doplácí na to, že pohřbívá naději, že z té holky, co měla na začátku všechno před sebou (a o které se ještě nevědělo, že bude tak nudná), vypadne nějaká pointa. Ta ale, budu-li parafrázovat slova hlavní hrdinky, přijde snad až po přechodu, na což se v knížce teda na druhou stranu naštěstí nečeká. Úryvky z písní tam byly pro mě úplně navíc, žádnou přidanou hodnotu příběhu ani náladě nedodaly.
Knížku jsem začala číst hlavně s ohledem na nakladatelství, které ji vydalo, ale doporučit ji nemůžu.
Všechny tři autorky tak trošku znám přes FB. Alena Scheinostová je moc milá a talentovaná (škoda, že nepíše víc samostatně), Zuzana Dostálová si mě pro změnu zablokovala, kvůli jedné docela nevinné poznámce a s Pavlou Horákovou máme dost společných přátel a občas na sebe narazíme v nějaké té diskuzi.
Na knihu Johana jsem byl tedy přirozeně zvědavý. V mé sociální bublině se o ní také docela hovořilo.
Bohužel, podle mého názoru je ta kniha vyloženě špatná. Potenciál, který tam byl: tedy už samotný námět a k tomu možnost tří různých osobních pohledů a autorských přístupů zůstal zcela nevyužit.
Místo toho dostává čtenář poměrně monotónním způsobem vyprávěný příběh, který, samozřejmě, se může někomu líbit, pokud se s hlavní hrdinkou ztotožní. Mně osobně byla hlavní hrdinka silně nesympatická. Zařadil bych jich do galerie „lišnych luděj“. Autorky ji neobdařily ani jedinou vlastností, kvůli které by ji mohl mít člověk rád.
Nelíbil se mi ani ten velmi negativní pohled na devadesátá léta.
V neposlední řadě lze knihu označit za sexistickou či misandristickou: V podstatě všechny mužské postavy (s jedinou výjimkou) jsou vylíčeny ve velmi negativním světle.
Knihu chápu jako ryze marketingový počin nakladatelství Paseka: něco, co napsaly tři inteligentní a velmi atraktivní ženy se přece musí prodávat samo, že ano.
Štítky knihy
láska partnerské vztahy česká literatura rodinné vztahy normalizace (1969-1989) 90. léta 20. století sametová revoluce 1989 společenské romány matky a dcery
Kniha Johana je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 387x |
| Čtenářské výzvě | 94x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 82x |
| Chystám se číst | 157x |
| Chci si koupit | 31x |