Srdceboly

Půjčená kniha, sama bych po ní nesáhla. Měla jsem pocit jako bych četla osobní deník autorky... smutné a nechápu jak mohla hrdinka knihy vše tak dlouho snášet. Holt nezdravá závislost na někom je pro mne, naštěstí, neznámá, tak mi to přijde šílené.

Velice čtivá ale depresivní kniha. Člověk si pořád říká proč si to všechno nechala tak dlouho líbit. Bohužel i z vlastní zkušenosti vím, jak je těžké opustit toxického člověka.
Děsivé je hlavně to co se autorce stalo po vydání knihy. Zda tahle kniha nebyla takové volání o pomoc.

Simonu Monyovou jsem objevil skrze televizi. Tedy díky povedeným televizním zpracování některých jejich knížek. Zaujalo mě to natolik že jsem byl zvědav zda skutečně tak dobře píše. Odpověď zní. Píše!!
Tahle kniha, jako asi ostatně všechny její knížky, je čtivá. Byla velmi dobrou pozorovatelko mezilidských, především rodinných vztahů.
Zřejmě většina jejích knížek stojí za přečtení. Brzy si přečtu další!!

Kniha jako takové varování pro nepoučitelné ženy. Děsivá sonda do jednoho velmi nepovedeného manželství, ve kterém je vláčeno malé dítě. O ženě, která nedokázala situaci řešit, o všech problémech, beznaději. Autorka se nejspíš potřebovala vypsat do knížky z vlastních problémů... no každopádně to bylo hrozné čtení, které člověka děsně zdeptá. Nikdy bych to nečetla, nebýt čtenářské výzvy. Tohle je ale totiž dílo jako dělané do starší čtenářské výzvy 2018 na téma "Poslední kniha (již nežijícího autora)". Autorka totiž zemřela dva měsíce po vydání knihy - její manžel ji zavraždil. Je to děsivé, mrazivé a přesně jak psala uživatelka laura níže, z knihy na člověka sahá smrt. Poslední kniha předjímající, co přijde. Brr, oklepávám se a honem jdu číst něco jiného.

Kdybych to měla brát čistě jako knihu, která by mě měla zaujmout samotným obsahem, tak asi bych dala tak tři hvězdy max. Ale kurde když si představím, jak to ta žena psala, kolikrát to musela přeškrtat, protože ji určitě slova tekly z pera jak u zpovědi...kdyby byla v úvodu knihy nějaká předmluva, resp. seznámení s autorčiným osudem, určitě by kniha jako taková nabyla na hodnotě. Protože to co u toho cítila když to psala... já tyhle ženy, které si nechají ubližovat a trápit nechápu, ale chtěla bych pochopit a je mi jich fakt líto.

Knihy od Monyové mě vždycky tak chytí za srdce.

Přečteno loni.

"spisovatel je patolog pocitů, zážitků a vjemů."

První seznámení s autorkou,která už bohužel přes 10 let není mezi námi. Ale o tom vypráví jiná kniha .
Román o mladé ženě, kterou kvůli její spisovatelske vášní nesnáší manžel. Opustí ho, najde si mladého vdovce (ke své smůle) s malým synem. Adam se začne opíjet čím dál častěji, je arogantní, nesnesitelný a strašně žárlivý. Jo jako všichni chlapi myslíme si. Ale Adama by asi nechtěla žádná žena ani děti. Malý Tobiáš má otce snad jen jako vyplněnou kolonku v rodném listě.
Slovy na závěr: cesty osudu jsou nevyzpytatelné...

Knihu jsem si vypůjčila pro splnění tématu v jedné starší čtenářské výzvě.
Byla to jednohubka na víkend, která ale pěkně tlačí v žaludku.
Je to napsáno výborně a i přes spoustu příměrů a úvah, působí text velmi plynule a přirozeně a proto se to čte samo a rychle. Nebo proto, aby to měl člověk rychleji za sebou?
Přála bych si aby na příběhu nebylo ani zrnko pravdy, ale nevěřím, že autor dokáže nedat do díla ani kousek sebe. A vzhledem k tragickému osudu autorky...
Útlá knížečka je esencí bolesti duše. Nic pro mé úzkostné já. A proto, i přesto že autorku hodnotím velmi dobře jako spisovatelku, se nejspíš k žádné další její knize nepoženu.

Dobře napsaný příběh, ale pokud byl doopravdy inspirován skutečným životem autorky, tak mé z toho mrazí, v čem žila. Cítím z toho smutek a beznaděj. Cesty osudu jsou někdy pěkně kruté.

(SPOILER) Výborná ukázka toho, jak vypadá toxický vztah dvou nevyzrálých lidí. Adam je muž s povrchním šarmem, citově plochý, arogantní, hlavní hrdinky si neváží a podvádí ji. Hlavní hrdinka je hodně naivní, žárlivá, chybí ji sebevědomí a sebeúcta. Oba jsou na sobě závislí, vzájemně se využívají, vztah komplikuje ještě velký věkový rozdíl a to, že je do toho zapojen i malý Tobiáš. Občas jsem měla chuť „nakopat“ Adama, občas hlavní hrdinku, na tu jsem navíc už tak v půlce knihy v duchu křičela, ať už z toho vztahu odejde…Nechala si toho líbit opravdu hodně, než pomyslný pohár přetekl. Byly zde situace a myšlenky, ve kterých jsem se poznávala. Nenechala bych to sice dojít tak daleko, jako hlavní hrdinka, ale i tak jsem ráda, že mi částečně nastavila zrcadlo. V tomhle je kniha možná lepší než kdejaké seberozvojové knihy a může sloužit jako varování (stejně jako osud samotné autorky). Samotný styl psaní mi ale moc nesedl. I když jsou tam autobiografické prvky, autorka mě nějak nedokázala přimět, abych s hlavní hrdinkou nějak víc soucítila a dokázala se do ní vžít. Možná proto, že se v některých situacích chová vyloženě hloupě a posedlost Adamem (hlavně jeho vzhledem a tělem) už jde do extrému, jako by byl jediný na světě...Samozřejmě, že jí odchod znesnadňovalo i jeho vydírání, že už neuvidí Tobiáše, na druhou stranu se v závěru ukazuje naděje, že i tohle se dá vyřešit.

Dobře napsané a čtivé, i když skoro neuvěřitelné, že by si někdo tohle všechno nechal líbit a dobrovolně takto trpěl. Nicméně nejspíš podle vlastních zážitků autorky, když víme jak dopadla, a je to poslední kniha vydaná za jejího života.

Smutný příběh, ale nijak extra mě nenadchnul. Četlo se to dobře, ale po další tvorbě autorky asi nesáhnu, nejsem úplně cílovka.

Moje první knížka od této spisovatelky (dostala jsem se k ní díky čtenářské výzvě) a byla jsem mile překvapená. Knížka se četla velice dobře, příběh takový že života ( i když jsem si říkala, jestli není hlavní postava blbá, že já bych s takovým debilem takovou dobu nebyla a už dávno bych ho poslala do pr...). Ale bylo to pěkný, oddechový, nenáročný čtení.

KV: databázeknih.cz, téma 12- kniha s tématem nešťastné lásky.
Opět jako bych zapla TV. Romantika tam je, děti tam jsou , ale také druhá strana hraje roli. Ne otec ten je v alkoholovém oparu denodenně, ale chybějící láska, slovo táta, ale fyzicky! Materiálně existuje už od Tobiášova narození.
Mohl to být šťastný příběh...

Láska, manželství, krize, nevěra, manipulace a ?

Ve vsi ucte k autorce a jejimu osudu chci jen napsat, ze mi delalo problem toto dilo vubec docist a ze to dobre na tom je asi jen to, ze je to realne (bohuzel).

Velmi sugestivne psano. Snad všechny knizky autorky obsahuji patologicke rodinne vztahy, pokazde si říkám, nakolik jsou vycty rodinnych a vztahovych tragedii autobiograficke.

Kniha se dobre cte, ale moc dobre z ni neni... hned prvni co, tak me ovlivnilo to, ze hrdinka "ztratila" syna (to same v knize Pletky s osudem).. jakozto matku dvou malych kluku..
Az po precteni jsem zjistila, jaky osud autorku cekal. Je pravda, ze jednani zen, ktere se chovaji jako hlavni hrdinka, moc nechapu, ale deje se to..

Teda, to byl ale hořkoslaný zážitek... Asi by nebyl až takový, kdybychom neznali realitu spisovatelky, že... :( Jinak kniha opět moc čtivá, dobře napsaná, dosti reálná... Nemůžu nic vytknout.