Jadla komentáře u knih
Prožívala jsem knížku podobně. Spíš mě upoutala, zaujala, rezonovala mi v hlavě, než že bych mohla říci, že se mi prostě jen moc líbí. Je příliš niterná, aby se dala jednoduše shrnout.
A je také pravda, že má přesah i do mého života. Prvně v životě jsem na zahradě obrala květy divizen a sledovala, jak schnou, jak se suší. Také se častěji dívám pod nohy do trávy a nevidím jen trávu, znovu si připomínám jména, která jsem znala jako dítě, kontryhel, jitrocel, hluchavka. Je zvláštní, že knížka tak prostá dětinskosti, v řadě čtenářů vyvolává obrazy z dětství.
Teprve knížku čtu, ale přijde mi strašně amatérská, možná to je ovšem jen překladem. Ekonomika a ekonomie přece není jedno a totéž! Pochybuji, že od tohoto autora budu vyhledávat nějaké další čtivo.
Knížka byla docela milá, prima na prázdninové zcela oddechové čtení. Jen rozuzlení bylo skutečně poněkud šroubované a přespříliš spletité, což u původních příběhů Agátiných nebylo zvykem.
Tuhle knížku jsem četla jako děvče dospívající i již dospělé a poprvé i podruhé mě okouzlila prostinká, leč ne banální zápletka, venkovské prostředí, čistota a průzračnost, všednost a obyčejnost a zároveň jedinečnost celého příběhu. Příběhu něžného a u srdce hřejivého.
Také bych si přála dostat takové květiny.
Super, skvělá, báječná, nepostradatelná! Doma skoro každodenně hrajeme písničky, zprvu dosti neobratně, ale protože je dcera vyžaduje pořád dokola, a mami, rychleji, tak jsem se v těch nejoblíbenějších zdokonalila, že i náhodný svědek pozná, o jakou písničku jde ;) Moje čtyřletá dcera si některou z písniček prakticky non stop notuje, občas se k ní bezděky přidávám a na ulici jdeme za doprovodu Když jsem já šel do li do li helou Dolly do lidušky. A je nám jedno, jestli platíme pro kolemjdoucí za podivínky.
Jako děvčeti se mi knížka líbila, byla taková dospělá a zdrženlivě pojednávala o vážných věcech. Rozechvívala mé adolescentní srdéčko:)
Přečetla jsem tuhle knížku ve vydání Červené knihovny, svazek 44 a překvapilo mě, že je vydána takhle "novodobě" znovu. Charaktery postav jsou vypjaté, ostatně jako i vztahy mezi postavami. Těch velkopodnikatelů a rentiérů, zhýralých pokladníků, nevýslovně krásných dívek, zchudlých sirotků, žárlivých manželek a poctivých služtiček! Ale pravdou je, že kapka vypjatosti ještě nikoho nezabila a o prázdninách člověk čte ledacos. A když jsem dočetla, bylo mi hrozně moc líto, že celá ta slavná doba tak neslavně skončila. A říkám si, co asi bylo pak s takovými Pavlami Jarskými a Ludvíky Zábranskými.
Měly jsme ji se sestrou jako gramofonovou desku, naučily jsme se gramofon samy pouštět a dokola, pořád znovu ji poslouchaly. Teď mám sama malou holčičku, a když jsem jí chtěla tutéž desku pustit, zjistila jsem, že je tak opotřebovaná a poškrábaná, že skoro nehraje. Tak jsme v antikvariátu ukořistili knížku a čteme před spaním. Je báječná!
Nejprve jsem ji poslouchala jako knížku do ucha a teď ji čtu, v rukou knížku a oči přilepené k papíru. Skoro cítím, jak voní všechny ty krásy, o nichž FN píše, a i když jsme spíš pecivál, co o krajích za humny a světem tam venku spíš čte, než se do něj opravdu pouští, jímá mne chuť vidět to všechno na vlastní oči. A místa, na nichž jsem náhodou už byla, se mi znovu vynořují v paměti a připomínají se mi předchozí milé okamžiky.
Myslela jsem, že to nevydržím. Smíchy, bylo to báječné čtení! A nejen rozesmívá, dojímalo mě i k slzám.
Jistě fascinující kniha, ale já se s ní musela děsně prát. Když nesnáším hlavního hrdinu, těžko se mi čte celá kniha.
Nejdřív jsem viděla film. A něčím mě zaujal, tak jsem si přečetla román. A rozhodně nelituji, je tak klasický, anglický a dickensovský!
Nic jsem o té knize nevěděla, když jsem se do ní pustila. Smála jsem se, kroutila hlavou, nedýchala, doufala a nakonec mi tekly slzy jako hráchy. Krásná.
Kniha mne vzala za srdce, neumím přesně vyjádřit, jak na mě zapůsobila, je taková křehká a zároveň drsná. Ovšem Vančuru není možné neobdivovat a nezbožňovat!
Je krásná, smutná a působivá. Správná středověká legenda.
Miluju Proglas. Četla jsem ji snad tisíckrát, je tak úžasně pravdivá!
Stále se mi vybavují obrazy, které umí Steinbeck perfektně vykreslit. Spánek pod převrácenými loďkami, vysavač na elektřinu, který není kam připojit, téměř cítím zápach rybiny, když vzpomínám na Pláň Trotillu. Je to už dávno, co jsem knížku četla, nicméně se na ni nedá zapomenout.