Jadla komentáře u knih
Zajímalo by mě, jestli dřív takhle znalo Prahu víc lidí, většina Pražanů, nebo jen Jan Neruda? Když jsem četla tento výbor, zatoužila jsem po procházce pražskými uličkami právě s jeho autorem, protože mě jeho zasvěcené, nepřetížené, tak akorát citově zabarvené vyprávění zaujalo.
U nás Alva také frčí, za pokračování první knihy jsme rádi my, rodiče, a hlavně dcera. Ta si pobrukuje písničku z večerníčku během dne a večer čteme a čteme.
Průměrné čtení pro každého "hltače" detektivek, potěší, neurazí. Z nedetektivního ranku mě překvapily poměry v židovských obcích v Americe, zajímavé.
Taková rychlovka na večer. Neodložíte ji, dokud nedočtete. A na konci mi ukápla slzička, otočila jsem pár stran dozadu a četla znovu.
Nádherná kniha psaná s láskou, nadhledem, vtipem člověka, který píše o tom, co miluje a čeho si váží. Pelmel příběhů vážných, smutných, ale také komických a groteskních, k zamyšlení i pousmání. Některé jsou vysloveně anekdotické. A kdo si rád neposlechne (nepřečte) židovskou anekdotu!
Domnívám se, že lze tuto knihu označit za zdravou esenci židovské zkušenosti, moudrosti a humoru. Snad je právě taková i díky tomu, že je napsána ještě před hrůzou holokaustu.
Četla jsem s čím dál sevřenějším žaludkem. Brilantně zachycená lidská zloba, krutost, hloupost, neochota. Chtěla bych si myslet, že dneska je to ve skutečnosti jiné, ale jiné jsou jen metody, vlastnosti zůstávají stejné. Dílo je nadčasové a stojí za přečtení. Líbila se mi kompozice i gradace příběhu.
Příběhy Anči a Pepíka čteme rády s dcerou během dne i večer před spaním, jsou milé, napínavé, pro dítě srozumitelné a přitom ne primitivní.
Velká hrdinka, která na konci života může hýřit životní moudrostí. Jen si nejsem jistá, že je tak docela věrohodná, jak by si autorka nejspíš přála. Kniha se velmi dobře čte, nemá nudné pasáže, které by čtenář musel přeskakovat, aby se posunul v příběhu, řemeslně jistě chválihodné. Nejsem však přesvědčena o tom, že se to s tou hloubkou a opravdovostí povedlo.
Zpočátku mi příběh, způsob vypravování i povaha hlavní hrdinky připomínala Do tmy Anny Bolavé. Ale pak šla kniha odlišnější cestou.
Myslím, že Jana Dušejková o sobě píše a svůj příběh vypráví ne zcela poctivě a otevřeně. Když je žena schopna takových výstupů jako Jana před lovci a v kostele, není to jen taková mírná a tichá voda, jak působí při povrchním čtení.
Knížka na mě působila jako mnohovrstevný příběh, nenačančaný, nepodbízivý.
Docela prima přečtení, knížka je tím, zač se vydává, odlehčené, nekomplikované a patřičně tenké čtení na dovolenou.
Klasický román (nikoli příběhy, jak je uvedeno v popisku výše) z prostředí lesních, nadlesních, hajných a adjunktů. Krásné slečny, svůdné paničky, hluboké lesy, čistá srdce a klevetící domýšlivci. Příběh se odvíjí pomalu, žádné šokující zvraty, přece jen šťastný konec. Domnívám se, že lze říci, že román patří k těm lepším svého druhu.
Právě jsme ji s dcerou přečetly, a když jsme ji dočetly, chtěla okamžitě začít znovu. A pak tatínkovi vyprávěla o Hejskovi Rejskovi a Zlokrtovi a jak to bylo s vejcem a sotva se stíhala nadechnout, jak to chtěla všechno vypovědět. Knížka ji nadchla a rozhodně budeme číst i další případy komisaře Vrťapky!
Bylo príma se vrátit k oblíbeným postavám od Jane A. Pro čtenářku detektivek slabší průměrné počtení, ale pro milovnici Pýchy a předsudku milé připomenutí a navázání na klasiku. Stylově i dějově.
Příběh docela zajímavý, ale úplně nenaplnil má očekávání ohledně hlavní postavy.
Detektivní klasika, Anglie, stará sídla, podivíni. Příběh se mi opravdu líbil.
Jediný nedostatek této knihy je ten,že končí příliš brzy. Rozhodně bych zvládla zhltnout dvojnásobnou dávku! Škoda,že nezahrnuje víc příběhů od zapomenutých autorů,s jejichž díly se dnes už běžně nesetkáme. Jsem ráda za komentáře k jednotlivým kusům.
Poklidná knížka, nic bouřlivého, ale milé čtení. Američané se osobitě dívají na naši evropskou, mnohem starší kulturu. To na mě působilo zpočátku velmi úsměvně.
Vyloženě oddechová knížka. Nic závažnějšího, nic co by se člověku usadilo v hlavě a nutilo k přemýšlení. Zajímavá část knihy byla o sufražetkách. Obří koloniální říše, nad níž slunce nezapadá, a v samotném svém srdci bezhlavě policajti mydlí ženské obuškama.
Moje dvouletá neteř si teď hraje už jen na "Bucvíka" a na žádné princezny. Doma imaginárním mečem seká bazilišky a je k sežrání. Vřele doporučuji, super knížka!