j.vitek
komentáře u knih

Doslov Pavly Horákové je myšlenkově lepší než celá kniha. Hlavní postava soudkyně je zajímavou exkurzí do světa kombinace materialismu, pseudo-humanismu, elitářství (různé ty gated komunity), namyšlenosti, snobství (skrývaného za kulturu), naivity a omezenosti. Zřejmě se jedná o autorovo zrcadlo.
Bohužel je to nejspíš realita dnešního světa.
Někdo by mohl napsat pokračování, kde by Fiona došla k určitému duchovnímu probuzení.
Kniha se četla dobře. Řemeslo na úrovni i co se překladu týče. Jen je to takové, jak by řekli Angličani, "shallow".
Také mě zarazilo, jak si překladatel ve své poznámce obhajuje trapný překlad původního názvu The Children Act.


Relativně málo textu, relativně hodně zajímavých fotografií. Rád jsem se touto formou mentálně dostal do odlehlých a nehostinných míst, kde žijí lidé v úzkém sepětí s přírodou a s minimálním kontaktem s technologiemi a dalšími výdobytky civilizace. Tak trochu jim i závidím a zase nezávidím. Všechno má své. My máme (zatím) příjemnou nezápornou pokojovou teplotu i v zimě, oni zase bohatství víry a tisíciletých duchovních tradic. Jsem vděčný odvážným cestovatelům za zprostředkování nepopsatelných zážitků.


(SPOILER) Tento styl "satiry" mi nesedl. Taková normální covidí(vTV)stická rodinka (ne)vychovávající šestiletého (cituji) "kazišuka". Autor dusící se jedenáct pater nahoru i dolů při vynášení koše v FFP3 na prázdném schodišti. Jestli to má být zrcadlo naší společnosti, tak to už vím dávno. Děkuji za připomenutí. Nenašel jsem motivaci číst dál. Knihu jsem dostal jako dárek.

(SPOILER) Díky této knize jsem se dozvěděl více o nemoci která má v ČR incidenci 1–2:100 000. Velice beznadějné čtení. Žádný velký přesah. Na konci výzva k finanční podpoře neziskové organizace ALS ONE. Dobré řemeslné zpracování.
Pár silných momentů - rodinné setkání, nemocnice. Inspirativní postava ošetřovatele Billa.


Protože se jedná o sbírku poměrně nesourodých kousků, přičemž některé jsou psané ve spolupráci s jinými autory, dávám nižší hodnocení.
Neopakovatelný prožitek při čtení je vytvářen extrémní nahuštěností a výběrem slov, takže čtenář je pohlcený ve fantazijním světě, ze kterého jakoby kvůli nedostatku času bylo vyextrahováno tak maximálně 1 %. Vědecký žargon, vulgarismy, neologismy - to vše striktně dávkované vytváří jakési on-line napojení na mozek autora v době tvorby. Opravdu se to čte jako Bible (cyberpunku) - opakovaně, s maximální pozorností a s němým úžasem.
V závěru této antologie nám publicista Martin Šust rozkryje vývoj autora od totálního (cyber)punkera až ke spíše konvečnímu fantastovi. O čem také psát, když už ten cyberpunk vlastně žijeme, no ne? Jen na ten opravdový kyberprostor ještě pořád čekáme... Co Zucku, Time?
Věřím, že se k dílu opět vrátím, tak jako ke Sprawl trilogii. Velice rád bych si rozšířil obzory i jinými díly pana Gibsona. Jen ten steampunk mě moc neláká...


(SPOILER) Tématika i reálie zajímavé. SPOILER! Mrzelo mě, že se nejedná o skutečný autentický deník.
Adrian Mole je o několik řádů vtipnější.
Snaha o realistické podání moc prostoru pro zábavu neposkytuje. Asi mi tenhle styl humoru nesedí.
Stáří sice není pro sraby, ale zase je to jediný způsob jak se dožít vysokého věku.


Opět jsme četli společné se synem a bylo to fajn. Ne tak humorné jako první díl.


Pana Duška uznávám jako převážně komediálního herce. Mám jej hlavně spojeného s pár jeho slavnými rolemi, které mě bavily a stále i ve vzpomínkách rozesmívají.
Kniha už je pár let stará. Svět se od doby vydání hodně posunul a některé oblasti nabyly na důležitosti a naopak.
Jak známo, Jaroslav Dušek je velký inspirátor. Dokáže zaujmout a nadchnout. To, zda sám podle principů, které takto prezentuje, i sám žije lze jen těžko posoudit. Proto jej stále považuji více za herce, baviče, moderátora a promotéra než spisovatele.
Kniha se čte dobře a je možné v ní nalézt mnoho inspirace.
Slušel by jí seznam odkazovaných zdrojů.


Poutavě napsané. Pořád jsem čekal nějaký zvrat. Závěr mě zklamal. Příliš manýrismu zkušeného autora. Něco jako oskarové filmy - na efekt pro masy. Ilustrace dětinské - proč?
Co zůstává, je pocit nostalgie a smutek. Naděje velmi mizivá.


Díky skvělému Aleši Procházkovi poslech audioknihy již nemohl být autentičtější. Jako knihu bych to asi nedal. Deprese, marnost nad marnost...


Skvělá kniha pro dnešní dobu. Závěr korunuje perfektně poskládanou publikaci.
...Glorifikace individualismu a osobního rozvoje jako by neměla hranic.
...Narcismus zažívá svůj zlatý věk.
a další perly.
Doporučuji všem.


(SPOILER) Kdo, tak jako já, strávil aspoň nějaký čas v Zábřehu, musel na fenomén Welzl narazit. Člověk, který svým životem inspiroval při tvorbě jeho slavnějšího současníka Járu da Cimrmana... Náhoda tomu chtěla, že jsem byl osobně léta páně 2018 přítomen předání desky na paměť jejich pravdě(ne)podobného setkání na hradbách. Kolikrát asi musel tam za severní točnou vydat rozkaz sníst psy? Kolik Eskymáků a Eskymaček od doby jeho náčelníkování tak jako čokoládový doktor Mireček epigeneticky tíhne k bohatým moravským krojům a není tak odkázáno k pomalé degeneraci? Jak v té bídě v Dawsonu přežil s "bruchem" dalších skoro 20 let? Proč nebyly ostatky tohoto patriota převezeny buď na jeho "zlatý server" nebo na rodnou hroudu, kde by se mu dostalo náležité cti? Toto i další jsou otázky, které laskavá kniha nechává nezodpovězené.
Arctic Bismarckovi velký dík a nekonečný přísun "krátkých" tam na sever do toho, co my zažíváme jen v těch nejkatastrofičtějších meteorologických předpovědích. (V době psaní příspěvku je v Dawsonu tam u saloonu třeskutých minus 31 celsiových. U nás příjemná nula. A to myslím jako venku.)
Budiž sníh lehký i všem lapkům a falešným kšeftařům s lacinou ohnivou vodou, které při svém soudcování nechal trochu více ohřát při ohni a poprvé a i bez "cepelínu" (nehledě na velikost) naposledy proletět v povětří. Kdo soudí soudce?
Jeden neuvěřitelný život!
Prondu, prondu. Neprondu, neprondu.


(SPOILER) Již na přebalu knihy je uvedeno, že se jedná o "vážnou satiru". V duchu paradoxu, oxymoronu a ironie až sarkasmu se nese celý obsah knihy. Četl jsem ji s nadějí, že bude obohacující. Bohužel jsem nějak v tom mixu nebyl schopen pro sebe mnoho nalézt.
Tak trochu s těmi emigranty, kteří mají stále tendenci se nějak podílet na chodu a budoucnosti "Ruritánie", soucítím. Jako kdyby si stále neuměli vybrat a nebo si potřebovali realizovat svůj mesiášský komplex. O tom mě přesvědčila "fikce" na posledních pár stranách publikace.
Hodnocení dávám za dle mého relativně přesný popis některých historických souvislostí, zajímavý pohled na střední Evropu a (SPOILER) "pohádku" o jednom výjimečném zemědělském družstvu, kde prodělek byl ziskem a jak z toho všichni nakonec beztrestně vyvázli.


(SPOILER) Podle názvu jsem čekal něco jiného. O psychedelikách a Amazonii tam je pár zajímavostí ze začátku. Potom jakoby autorka pozapomněla na hlavní myšlenku a já začal mít pocit, že čtu deníček puberťačky. Cestopis bych možná ještě zkousl. Končím na straně 117 u věty: (SPOILER) "... I ten s*x v promoklém stanu byl docela náročný sportovní výkon." Omlouvám se autorce, že jsem si to omylem přečetl. Už se to nestane.


Sir Doyle byl prostě Pan spisovatel. Atmosféra i díky překladu pohlcující. Až na pár vyjímek skvělé povídky. Například Mistr z Croxley byl velice překvapivý "crossover".


Průlomová kniha, která mi otevřela zcela nový svět. Také jsem obdivoval obsáhlý poznámkový aparát a seznam zdrojů. Čtivé a plné nových informací. Vřele doporučuji.


Perfektní kniha pro děti, které rády hledají rozdíly na obrázcích a luští hádanky. Nenásilnou formou se zde mohou seznámit s obrazy 44 světoznámých autorů (Da Vinci, Botticelli, Raphael, Rembrandt...).
Dospělý si zase může ke každému dílu přečíst krátký popis a rozšířit si tak obzory, jako já.


Pro ty, kdo znají seriál a mají chuť si tuto neopakovatelnou směsici zábavy, ironie, nadsázky a invence užít v podobě komixu.
Pro neznalé to může být náročné na strávení.


Čekal jsem něco trochu jiného. O tom experimentu, který je tolerovaný světovým společenstvím, je tam mnoho. Je to hrůzné a děsivé. Udržují to podle mého mimo jiné pro to, aby se nám ta naše "kapitalistická démogracie" zdála pohodová a fér.
Historie Koreje mě až tolik nezajímá a jelikož to byla obsahově tak dobrá polovina knihy, nakonec jsem se rozhodl odložit.


Přečetl jsem si, protože jsem již dávno viděl film. Po přečtení jsem se na film podíval znovu pro srovnání.
V knize je toho samozřejmě více a děj je trochu jiný.
Obě tato díla jsou svébytná a vzbuzují nostalgii a humorný nadhled.
