Máma má alzheimera

Máma má alzheimera https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500334/mid_mama-ma-alzheimera-S8U-500334.jpg 5 65 20

Užívejte si svých blízkých, dokud je čas. Ve chvíli, kdy se dozvíte, že vaše máma má alzheimera, je vám vcelku jedno, zda tuto nemoc způsobuje pokročilý věk, hliníkové soli nebo nezdravá strava. Jediná informace, která se vám zavrtá do mozku, je to, že na Alzheimerovu chorobu neexistuje lék. Zdravotní stav vaší maminky se začne nemilosrdně zhoršovat a vy se budete vzájemně čím dál víc odcizovat. Milovaná osoba se vám před očima změní v někoho zcela jiného, než koho jste tolik let znali. Vy se pro ni časem proměníte v bezejmennou tvář, kterou vůbec nepoznává. Přes fyzickou blízkost budete od sebe na míle daleko. Společné vzpomínky zůstanou jen ve vaší hlavě. A nejde s tím dělat absolutně vůbec nic. Dovolte mi, abych vám vyprávěl, jak se s důsledky tohoto nepříjemného onemocnění vyrovnávala naše rodina. Nebude to jednoduché čtení, ale pokuste se poučit z našich chyb. Nikomu bych nepřál, aby si musel podobnou diagnózu vyslechnout, ale pokud by se tak nedej bože stalo, budete aspoň trochu tušit, do čeho jdete.... celý text

Komentáře (20)

Komentáře 20 Recenze 0

bagel
bagel
19.08.2023 5 z 5

Knihu jsem zhltla během odpoledne a večera. Styl psaní mně maximálně vyhovoval. Obdivuji oba, jak dlouho se o své rodiče dokázali postarat bez ústavní péče.

1alena1
1alena1
09.08.2023 5 z 5

Nikdo, kdo nezažil, ať nesoudí chování druhého. Dcera se zachovala dle mého správně. Je to strašně těžká situace, kdy chcete svému blízkému člověku co nejdéle zachovat "normální" život a kdy je ten den, kdy už to dál nejde, je pro všechny nesmírně těžké posoudit. Bohužel díky prodlužujícímu se věku dožití (což je dobře) se nemoci tohoto typu vyskytují více než dříve. Je moc dobře o tom vědět co nejvíc a snažit se pochopit. Skutečnost je ale vždy mnohem těžší ......
Děkuji za tuto knihu.


Čičolina
Čičolina
29.06.2023 3 z 5

Spisovatelův styl se mi nelíbí, připadá mi to celé jako slohové cvičení z vyprávění. Nicméně, zvědavost, jak nemoc bude postupovat mě udržela u čtení. Forma deníku mohla děj učinit zajímavým, stačilo nepopisovat deset stejných dní, jen kratičký zápis. Dcera pečovatelka se dost dlouho chovala iracionálně, nechápu, jak si dovolili matku nechávat tak dlouho bez dozoru. Příjde mi to sorry, takové laciné, neustálé vyznávání se z lásky k matce, vyčítky svědomí, ale rozumná akce nicmoc. Obětovala manželský život, je to celé divné. Vím, že je to šílené, ale je to ajako s alkoholiky, rakovinou , koncentrákem - na dobrou knihu nestačí jen příběh.

Rihatama
Rihatama
20.06.2023 4 z 5

"Pokud budeme žít dost dlouho, dožijeme se Alzheimerovy choroby všichni." (MuDr. Tolar)

Vždycky jsem říkávala, že já budu žít do 140. Později jsem to snížila na 120 a teď si raději užívám každého dne bez velkodušných plánů. A myslím, že dělám dobře, protože dr. Tolar by mi býval vzal vítr z plachet. Taky je to pár let, co nám na Alzheimera umřela na kost vyhublá (teď chápu proč) teta a mě tato nemoc (je to ještě nemoc?) od té doby straší čím dál víc vzhledem k dědičné dispozici. V tuto chvíli se nicméně více obávám o své rodiče než o sebe. I proto jsem sáhla po této knize. Jsem opravdu ráda, že jsem si knihu/deník ze života s Alzheimerem přečetla. Příběh Zdeničky je nicméně ryze osobní, stejně jako přistup jejích dcer a dalších členů rodiny, a nelze jej proto brát jako mustr. Sama nevím, jestli bych měla odvahu nechat svou maminku samotnou doma poté, co bych našla na hořícím sporáku rozžhavený hrnec spálený na uhel, protože se jí vaření vykouřilo z hlavy, nebo kdybych ji nacházela samotnou v pyžamu na ulici či dokonce ležet na zemi. I když tady pochopitelně člověk bojuje s tím, zdali je institucionální péče lepší než domácí. Viděla jsem to na mojí tetě a měla jsem tehdy pocit, že ta v instituci, kam ji umístila moje sestřenice poté, co teta na plynový hořák postavila plastovou varnou konvici, šťastná není. Jak to ale posoudit u člověka, který vnímá realitu odlišně od zdravých lidí, to taky nevím. A teď taky chápu, že její strašidelná vyhublost krátce před smrtí nemusela být výsledkem špatné péče pečovatelek. Bezpečnost rodiče nakonec asi převládne nad pocity krkavčí dcery. Tak či onak, před realitou nelze zavírat oči a já budu našim starouškům držet palce, ať ještě dlouho, nejlépe vůbec, nespadnou do této stále se zvětšující skupiny seniorů, které jejich duševní "vývoj" přivádí do stavu nevratné regrese, a to až na samý počátek lidského života v podobě nemluvněte.

SimulinaT
SimulinaT
19.06.2023 5 z 5

Úžasná knížka. Hrozně dobře je napsána a dobře se čte. Můžu říct, že rodina se k mamince Zdeničce chovaná neskutečně krásně. Pomáhali ji, žádné násilí, nezanevřeli nad ní. Kniha by se měla stát povinnou literaturou všech lidí. Starší je všude kolem nás a nezmizí jen mladí si neuvědomuje, že některé věci stroušci nedělají schválně.pri čtení mě proudili myšlenky z mého života a jak píše dczera Zdeničky nikdy nebudu litovat času které jsem jim věnovala když jsem se o ně starala.

lidunka1
lidunka1
12.06.2023 4 z 5

Smekám před autorkou: nejen že je to inteligentní a citlivá žena, ale má i dar psát. Moje maminka má tuto diagnózu, tak jsem hledala někoho se stejným osudem. Není to příjemné čtení, ale pomáhá se se situací vyrovnat.

Clairka
Clairka
23.05.2023 5 z 5

Doufám, že se s touto nemocí v životě nesetkám, ale člověk nikdy neví, co přijde kniha je krásně napsaná. Je z ní cítit láska, obětavost a neuvěřitelná síla.

jasmína
jasmína
08.04.2023 5 z 5

Kniha se mi četla moc dobře, už ji četla i moje mamka, o kterou se starám po amputaci nohy.

Proto mi jediné nešlo do hlavy, že si její dcera také nevyřídila Péči o osobu blízkou.

Samozřejmě chápu, že je to šílené, ale určitě by to s pomocí rodiny zvládla, a nemusela odcházet s nervama z práce či jet v noci na Policii.

Shodly jsme se na tomto názoru s mamkou, ale chápu, že každý to má nastavené jinak......

Jinak bych s Alzheimerovou nemocí nechtěla nikdy potkat....

Dagmar58
Dagmar58
25.03.2023 5 z 5

Slova dcery, která se stará o svou maminku a ke kterým netřeba nic dodávat: ..."Alzheimerova choroba člověku postupně vezme úplně všechno a nedá vůbec nic. ... Boj s touhle nemocí nemá vítěze, pouze poražené."

alibaba72
alibaba72
14.01.2023 5 z 5

Kniha, která rozhodně stojí za přečtení :-)

sporran
sporran
14.01.2023 4 z 5

Kniha z reálného života o pocitech dcery, co vidí svoji maminku odcházet s touto duševní nemocí. Je obdivuhodné, když pečující zvládnou mít tak dlouho svého blízkého doma. Je to opravdu náročnější, mnohem více než se takto dá popsat.

cornetka
cornetka
01.01.2023 5 z 5

Krásné, dojemné, veselé, smutné i náročné - takové je vyprávění Soni, jejíž maminka onemocněla Alzheimerovou nemocí. Soňa bez příkras popisuje, jak se nemoc vyvíjela a postupovala a jak byla péče o maminku čím dal víc náročnější. Soně a její rodině patří můj obdiv.

mi-nul-o
mi-nul-o
27.12.2022 4 z 5

Drásavé.

bookcase
bookcase
19.12.2022

Výborně napsáno, s citem, empatií. Přestože zpracovává těžké téma, je kniha napsána poutavě. Nebojte se a přečtěte si ji.

INCOGNITOREADER
INCOGNITOREADER
09.12.2022 5 z 5

Po tématu závislosti na drogách přichází autor s dalším "těžkým tématem" a to alzheimerovou chorobou.
Pokud se nad tím zamyslíme, tak se vlastně jedná tak trochu o spin off k "Můj syn feťák", protože jde o stejnou rodinu a postava matky z Feťáka je vlastně sestrou vypravěčky této knihy.
Příběh začíná v době, kdy je vypravěččině matce oznámena diagnóza a my formou deníkových zápisků sledujeme jak nemoc pokračuje a postupně nám do té doby znamí a milovaný člověk "mizí".
Já sám mám z naší rodiny zkušenost s touto nemocí, proto jse mměl trochu obavu knihu číst. I když se jedná o téžké téma, tak je ale zpracované tak lidsky, že se nejedná o depresivní čtení. Je to smutné, ale lidské. Vnímáte hlavně to jak dcera svojí matku miluje a snaží se pro ní udělat maximum. Během čtení se rozhodně budou otevírat témata, nad kterými budete přemýšlet. Třeba o tom, kdy je lepší hlavně pro pacienta přemístění do odborného zařízení.

gargamelka
gargamelka
06.11.2022 5 z 5

Téma, které je bohužel mezi námi. Diagnózou se nám milovaná osoba psychicky vzdaluje. Kniha je napsána velmi citlivě.

los
los
03.11.2022 5 z 5

nehodnotím jako literaturu, ale jako dokument - formou stylizovaných deníkových záznamů zachycenou zpověď osob pečujících o rodiče s postupně se rozvinující Alzheimerovou chorobou; věřím, že pomůže čtenářům, jichž se téma týká, nejen dobrou radou a povzbuzením, ale především možností sdílet tak intimní zkušenost

Marekh
Marekh
15.10.2022 5 z 5

Autorova čtvrtá kniha. Tento příběh je založený na skutečné události, kdy autorova babička ZDENIČKA trpěla Alzheimerovou chorobou. Sledujeme vyprávění autorovy mamky SOŇI, která se o babičku starala. Kniha je rozdělená do 3 částí podle postupující fáze Alzheimerovy choroby (první stadium, druhé stadium, třetí stadium). Na počátku každé části je uveden citát a autorův komentář o konkrétním stadiu nemoci. Kniha obsahuje také Doslov. S příběhem Zdeničky se prolíná také příběh Sonina tchána, který rovněž trpěl Alzheimerovou chorobou, ale jeho osobě je v knize věnován menší prostor.

Kniha je napsaná formou deníkových záznamů, což se mi líbilo. Je to příběh ze života. Knihu s tímto námětem jsem snad četl úplně poprvé ve svém životě. Člověk nikdy neví, jaká nemoc jej může postihnout a o to zákeřnější je Alzheimerova choroba! V této knize se čtenář dozví hodně informací o této nemoci.

Obdivuji paní Soňu, že se o svou maminku během této zákeřné nemoci starala po dobu 7 let a samozřejmě také pomáhali ostatní členové rodiny včetně vnoučat. ZDENIČKA byla hodná a skromná paní a já jsem si jí oblíbil. Mrzelo mě, že onemocněla touto nemocí. Člověk by dal všechno na světě, aby milovanému člověku pomohl, aby se všechno vrátilo do původních kolejí a tato nemoc se vytratila. Jenomže bohužel tomu tak není a prozatím neexistují medikamenty, které by člověka dokázaly vyléčit. Snad v dohledné době se vynaleznou léky, pomocí nichž se člověk uzdraví a navrátí se tak k normálnímu životu.

Knihu jsem četl 3 dny, četbu jsem si po malých kouscích dávkoval. Kniha se četla dobře, i když upřímně řečeno jsem z této knihy měl zpočátku obavy, protože téma knihy je hodně bolestné. Autor se pustil do velmi těžkého tématu, které však dokázal skvěle zpracovat. Z knihy na mě dýchala lidskost a myslím si, že paní Soňa se o svoji nemocnou maminku dokázala dobře postarat, věnovala Zdeničce hodně času, starala se o ní, snažila se ze všech sil udělat maximum, aby se Zdeničkou strávila co nejvíce času v rámci možností, které měla. V závěru knihy mi ukáplo pár slz..

Autor v závěru knihy shrnuje DESETERO PRO PEČOVATELE, kteří se starají o lidi s tímto onemocněním. Jak sám autor píše, vybral deset, které se mu zdají nejdůležitější.

Kniha má pěknou obálku. Grafické zpracování symbolizuje téma příběhu, kterému se tato kniha věnuje. Vhodně je zvoleno fialové pozadí. Přední a zadní předsádka knihy se nachází v černých barvách s vyobrazením mozku, jeho vláken a neuronů v bílé barvě jako je tomu na obálce. Oceňuji práci korektora. Po dlouhé době kniha bez překlepů.

Závěrem bych poznamenal, že můj strýc, který již zemřel (68 let) asi trpěl počátky této nemoci, ale přesně to nevím, protože se o tom příliš nemluvilo. Každopádně hodně zapomínal, v poslední době venčil psa jenom v okolí svého bydliště, poněvadž řekl, že by se jinak ztratil a nenašel dům, ve kterém bydlel. Na pohřbu mého dědy nepoznal, kdo jsem a ani nepoznal moji mamku! Řekli jsme o tom tátovi, ale táta řekl, že si z nás dělal legraci, ale bohužel tomu tak nebylo! Cítil jsem to! Nepoznal nás!!!

Mandalka74
Mandalka74
09.10.2022 5 z 5

Příběh babičky Zdeňky, která trpěla Alzheimerovou nemocí. Příběh je vyprávěný z pohledu Zdeňčiny dcery Soni, která se o ni starala s pomocí dalších členů rodiny. Péče o babičku Zdeňku trvala sedm let. Příběh začíná prokázáním diagnózi. Postupně se čtenář dozvídá jak nemoc postupovala a jaká péče o babičku byla potřeba. Jaká opatření museli udělat.

Jedná se o další skutečný příběh z rodiny Luboše. I když jde o vážné téma, vážnou nemoc, čte se dobře. Příběh je napsaný velmi čtivě, velmi citlivě. Čtenáře může chvílemi zamrazit, ale kniha není depresivní. Na konci knihy sepsal Luboš Desatero pro pečovatele. Pro mě byla kniha i poučná, protože jsem toho o Alzheimerově nemoci zas tolik nevěděla. Je potřeba psát i o vážných tématech a to Luboš umí. Knihu moc doporučuji všem čtenářům. Nikdy nevíme, co nás v životě čeká.

Danago
Danago
05.10.2022 5 z 5

Velice citlivě a lidsky popsaný pravdivý příběh jedné rodiny, která se potýká s Alzheimerovu chorobu . Příběh vyprávý dospělá dcera, která pečuje o maminku postiženou touto chorobou. Na skutečném příběhu vidíme, jak celkem neočekávaně choroba propukne a postupně se zhoršuje. Jak se s ní musí potýkat nejen člověk, kterého choroba postihne, ale hlavně jeho rodina.
Autor umí taková témata zachytit velice čtivě , věrohodně a při tom ukazuje i naději a cestu, která se jen velmi těžko hledá.
Podle mě knížka není depresivní , ale ukazuje nám ivot takový jaký je.
Knížka ve mě vyvolala pohlazení po duši i přes takovéto těžké téma.

Štítky knihy

Alzheimerova choroba

Autorovy další knížky

Luboš Hacala
česká, 1984
2021  84%Můj syn feťák: skutečný příběh
2018  91%Hluchavky
2022  91%Máma má alzheimera
2017  70%Jedna z vás

Kniha Máma má alzheimera je v

Právě čtených2x
Přečtených77x
Čtenářské výzvě9x
Doporučených11x
Knihotéce14x
Chystám se číst50x
Chci si koupit23x
dalších seznamech2x