ivca79
komentáře u knih
(SPOILER) Díky spoileru po vydání knihy jsem věděla, do čeho jdu. Po dočtení jsme dohledala rozhovor ToyBox, který paní Mornštajnová měla vykrást a mám takový pocit, že ToyBox knihu vůbec nečetla nebo má pocit, že byla jediná, koho někdo zneužil rodinný příslušník. Rozhovor i kniha byla rozhodně o něčem jiném.
NEPřekvalipa mě apatie školy k "divné holčičce" a naopak mě zaskočilo, jak rychle bylo spláchnuté vyšetřování a doufám, že to tahle ve skutečnosti nefunguje.
(SPOILER) Po dlouhém čekání a velkém těšení jsem si musela před čtením po těch letech přečíst i ty předchozí díly. Díky čtení na jeden zátah mi spousta věcí docvakla, na rozdíl při čtení druhého dílu, který jsem přečetla normálně po přestávce.
Co mi celkem vadí je přerod hlavní hrdinky v naivní důvěřivou slepici. Maminka Heda působí jako moudrá ženská, tak mě překvapuje, že její 14-ti letá dcera po tom, čím vším prošla, je taková naivní trubka. Na jednu stranu je nedůvěřivá k lidem se kterými tráví poslední roky, přičemž si myslím, že někteří plní roli ochranitelských starších bratrů, Vargas si na ní očividně kompenzoval otcovskou roli a pak se na scéně objeví namachrovaný blbeček a ona do všeho skočí nejen po hlavě, ale hlavně bezhlavě. A přitom jí ani není sympatický. Doufám, že další díl začne používat mozek, přesně tak jak jí doporučil Eliasz.
Krásně napsaná kniha o tom, jak funguje les. Proč nám teď ty jehličnaté lesy schnou a žete je kůrovec. Kdybych měla 500 let čas, tak už vím, jak ten les založit :)
Tohle bylo fakt smutný. Matka vyloženě na ránu. Chápu, že péče o nemocné dítě musí být náročná, ale totálně ignorovat ostatní děti? Zejména když jsou tam poměrně dlouhá období remise. Je až fascinující, že sourozenci mají mezi sebou hezký vztah.
Konec je podle mě zbytečně moc.
Knihy od Romana Bureše fakt můžu, jen mě tohle buď zasáhlo ve špatnou dobu, nebo to byla moc blízká doba, každopádně mi to chvíli přišlo zbytečně brutální, až jsem si říkala že ten kus raději přeskočím. Nakonec jsem to přečetla celé.
Oddechovka, která mě donutila najít recepty a něco si upéct.
Co napsat - nemůžu se dočkat třetího dílu! Hlavně díky konci, ale i celému příběhu. Hrozně mě zajímají už věci nakousnuté v prvním díle, na které nemám odpověď.... pátrala jsem kdy bude další díl a od autorky jsem se dočetla, že budou celkem ještě 3, takže napnutá jak kšandy budu ještě pár let :)
Jako dítě mě na Verneovkách děsilo, jak jsou to velké a tlusté knížky a přitom filmy jsem měla fakt ráda (Dva roky prázdnin, Pět neděl v balonu,...). Cestu kolem světa mám spojenou se kresleným seriálem a opravdu mě překvapilo, že pan Fogg byl spíš autista než lev :) Knížka poměrně rychle utekla a asi si přečtu i něco dalšího.
(SPOILER) jedna z těch slabších knížek - chybělo mi to pečení a vaření, protože knedlíky a svíčkovou umím, ale ty technologie z pivovaru byla hodně stručné... A ty vztahy, tam bylo pár věcí, které mi přijdou nedořešené (jako třeba rozvod)
Podle všeobecně vysokého hodnocení jsem měla z knížky hrůzu, že to bude pěkná blbost. Nakonec to byl dojemný příběh.
Poslouchala jsem jako audio knihu. A po první kapitole jsem musela sebrat odvahu a rozhodnout se, jestli si zvládnu doposlouchat bez toho, abych se bála usnout. Nakonec jsem to odložila a pak sem přeci jen sebrala odvahu a byla to "jen" duchařina. U toho se naštěstí tolik nebojím, jako u vraždících maniaků :)
Tohle byla čirá depka, kdy si člověk celou dobu říká kdo je blázen, kdo říká pravdu a co se to sakra všechno děje. A vlastně jsem si celou dobu přála úplně jiný konec, protože tohle bylo fakt smutný
Nenáročné oddechové čtení.... jen teda vize opravování hradu je trochu naivní.
Po přečtení knížky jsem fakt chtěla na Island aspoň na dovolenou. Ne kvůli polární záři, ale ty teplé prameny....
Z japonských autorů čehokoliv mám naprostou hrůzu - četla jsem knihu od Murakamiho a viděla asi všechno od Mijazakiho, takže mě dost překvapilo, že japonský autor dokáže i napsat něco, u čeho nebudu úplně vyděšená. Takže pro mne příjemné překvapení. Super kniha psaná z pohledu kočky, s čímž jsem se setkala naposledy u kocoura Modroočka
Viděla jsem animovanou pohádku někdy v devadesátých letech. Pak jsem zjistila, že je to podle knihy, kterou jsem si ve 2004 koupila (dle roku vydání), ale nejsem si vědomá, že jsem jí četla. Oboje je to velice poučné! Za mě povinná četba :)
Na knížku jsem narazila náhodou, když jsem byla v polovině, tak sem muže upozornila, že ho to bude bavit... a on mi oznámil, že už jí má přečtenou a že sem mu jí doporučila já.
No, já to nebyla, takže je dobře, že jsem četla jen půjčenou a nemáme jí koupenou 2x a taky už jsem měla nachystaný druhý díl, než jsem se dočetla na konec.
Nenáročná oddechová kniha. Ideální na proložení nějakých náročnějších knih.