ivca79
komentáře u knih
Knížka, ze které spousta lidí padla na zadek.... ale až zas takové to podle mě není. Kniha má klasický vzorec - naprostý outsider se stane obávaným soupeřem. Milostný trojúhelník - hlavní hrdinka + bad boy + hodný kluk odvedle. Kniha plná klišé, ale poměrně hezky se čte. Jen ty stránky plné sexu mi přijdou úplně zbytečné a rozhodně bych to díky tomu nezařadila do dívčích románů, pokud by se bývalo bylo ubralo, byla by to jiná.
Hunger Games jsem nečetla a říkala jsem si, že si knihy přečtu postupně časově. Ale přiznám se, že tím, že jsem o HG slyšela jen málo, tak jsem byla v některých věcech dost mimo. Zřejmě to bylo vysvětleno v předchozích dílech. Takže doporučuji čtení podle dílů, nikoliv podle času.
Tenhle díl jsme asi nečetla v ideální době - to co se aktuálně děje v Rusku a USA současně s touhle knihou nebylo úplně ideální. Vlastně se mi to ani nechtělo dočítat. A přiznám se, že to mělo poměrně uspěchaný konec.
Tím že jsem četla až pár let po vydání, navázala jsem hned po prvním dílu. Byla jsem napnutá, jak to nakonec celé dopadne
U téhle knížky mě nadchl hlavně styl psaní - tedy to, že je to forma rozhovorů, deníkových zápisů ... Líbil se mi i ten námět.
Přiznám se, že první díl se mi líbil víc. Ačkoliv ani první díl nijak nerozvíjel vedlejší postavy, tady mě to dost vadilo, že o některých vedlejších postavách se toho člověk moc nedozví.
Nenáročná oddechová kniha. Ideální na proložení nějakých náročnějších knih.
Tohle bylo fakt smutný. Matka vyloženě na ránu. Chápu, že péče o nemocné dítě musí být náročná, ale totálně ignorovat ostatní děti? Zejména když jsou tam poměrně dlouhá období remise. Je až fascinující, že sourozenci mají mezi sebou hezký vztah.
Konec je podle mě zbytečně moc.
(SPOILER) Díky spoileru po vydání knihy jsem věděla, do čeho jdu. Po dočtení jsme dohledala rozhovor ToyBox, který paní Mornštajnová měla vykrást a mám takový pocit, že ToyBox knihu vůbec nečetla nebo má pocit, že byla jediná, koho někdo zneužil rodinný příslušník. Rozhovor i kniha byla rozhodně o něčem jiném.
NEPřekvalipa mě apatie školy k "divné holčičce" a naopak mě zaskočilo, jak rychle bylo spláchnuté vyšetřování a doufám, že to tahle ve skutečnosti nefunguje.
Příběh mi přišel zajímavý a stejně tak překvapivý ten konec. Jediné co mi chybělo byl pohled Temného :)
Přišlo mi to jako taková variace na Dickensovu Vánoční koledu. Posmrtný příběh člověka, který se za života choval trochu jako kretén.
Kapitoly se střídají podle postav a osudy se nakonec propojí. Na začátku se mi to dost pletlo. Nakonec jsem si zapamatovala která je která a komu patří jaké dítě. Některé věci pro mě byli dost těžko pochopitelné.
Jako dítě mě na Verneovkách děsilo, jak jsou to velké a tlusté knížky a přitom filmy jsem měla fakt ráda (Dva roky prázdnin, Pět neděl v balonu,...). Cestu kolem světa mám spojenou se kresleným seriálem a opravdu mě překvapilo, že pan Fogg byl spíš autista než lev :) Knížka poměrně rychle utekla a asi si přečtu i něco dalšího.
Knihu jsem přečetla na doporučení. Starší písně Nicka Cave mám ráda, novější se přiznám neznám. V knize je cítit jak se postupně měnil vztah mezi Nickem a Séanem, jak byla zpověď postupně víc a víc otevřenější a v některých částech má člověk pocit, že je to fakt masakr.
Tohle jsem poslouchala jako audioknihu. Taková beletrie a seberozvojová kniha v jednom.
Tohle mělo tak dobré recenze a přitom to byla taková blbost.
Jsem stará. Nápad téhle knížky se mi hrozně líbil, ale čtení pro mě nebylo úplně pohodlné, ale kvůli tomu příběhu jsem si to celé přečetla.
Tohle mě opravdu bavilo. Chtěla bych to číst v šestnácti na dovolené. I po delší době si pamatuju o čem ta knížka byla, což je určitě fain